21. února 2010 v 14:39 | Aranel van de´Corvin
|
Tak tenhle týden byl fakt mazec! Když pominu hafec učení, tak máma jela do nemocnice( braly jí celou dělohu, měla tam nádor) a já měla na starost celej bárak, takže nebyl čas na blog. Dneska se mamka vrátila, ale nemůže skoro chodit a nic zvedat......takže já teď peru prádlo a pak valím žehlit....xD......prostě to shrnu: Teď nebudu mít tolik času na blog, ale doufám, že se to brzy zlepší.....
Murtagh stojí ve dveřích s hubou dokořán. Chvíli to vypadalo, že chce něco říct, ale nakonec jen nevěřícně zakroutil hlavou a prásknul s dveřma.
" Jaká je pravděpodobnost, že to neslyšel?" Prolomí ticho Eragon.
" Asi taková, že se dožiješ zítřejšího rána." Unaveně se svalím na postel a čučím na strop.
" Promiň, já jsem ho v těch dveří neviděl, až když jsem tě zvedal."
" Já vím." Vzdychnu si. Třeba je nakonec dobře, že to ví.
" No, ale vzal to vcelku dobře," zkonstatuje Eragon. Jen zvednu hlavu a nevěřícně na něj zírám.
" Co to s tebou Irma udělala? Seš čím dál tím víc vypatlanej." Pokuď
to jde.
" Ne, vážně. Mohl na tebe začít křičet a nebo se tady rozbrečet, co já vím."
" Prosím tě, proč by brečel? On není těhotnej, s ním nešijou hormony. Ale převeďme řeč jinam…Co Irma?" Eragon se zarazí.
" Nic, co by?" špitne.
" Tak to vyklop, já jsem se ti taky svěřila." Drby, ty teď vážně potřebuju.
" Vlastně bych ti měl poděkovat," usměje se na mě. Mě a děkovat, za co?!
" Byla se mnou jen kvůli tomu, že jsem dračí jezdec." Eragon se rozplácne vedle mě na postel. Musíme vypadat komicky, jak čumíme do stropu a u toho si povídáme…
" Když jsi odešla, tak mi řekla: 'Máš štěstí, že jsi dračí jezdec, jinému klukovi bych za to vynadala.' Samozřejmě, že jsem na ní čuměl s hubou dokořán."
" To mi je líto. Včera jste vypadali jako dvě hrdličky."
" První zdání klame. No, co. Stejně to bylo takový divný. Se všema to je divný. Jedině s Aryou…."
Neslyšela jsem to už někde?
" Ehm, nechceš si s ním jít promluvit?" Smutně se podívám na Eragona. Zajímalo by mě, co se novopečenýmu tatíkovi hodí hlavou.
" Za kým?" Dělá si ze mě srandu, že jo?
" Za Murtaghem, ty Tukane!" Eragon konečně nahodí chápavej výraz.
" A proč tam nejdeš ty?"
" A proč jo?"
" Jsi s ním těhotná."
" A ty jsi jeho nevlastní bratr, kámoš a budoucí strýček." A je v pejru. Na tohle nemá co říct. Vítězně se usměju.
" Tak jo."
" Dík."
Jelikož tady nehodlám sedět na prdeli, tak se přemístím zase za Aryou.
Dneska je fakt den R, alias den rozchodů. Aryu najdu uplakanou u sebe v pokoji. Na nic se neptám a rovnou jdu Aryu obejmout.
" Má cenu se ptát, jak se máš?" Prohodím ironicky.
" NA HOVNO! To je takovej ignorant! DEBIL! PAKO! A nevím co ještě." Tý jo, princezna se nám nějak rozjela. Kdyby tohle viděla její mátinka, tak by jí zaskočil salát.
" Mluvíš mi z duše." Arya se na mě nechápavě podívá, tak jí popíšu události posledního dne. Arya mi na oplátku řeknu svůj příběh. Musím říct, že mě překonala….Theodor jí podvedl s nějakou trpaslicí…
" Sakra!" Zakleje a hodí vázou o zem.. Než byste řekli ' švec' tak místností začaly lítat různý předměty, který následně dopadly na zem a rozbily se. Klid, žádná válka nehrozí to si s Aryou jenom vybíjíme zlost. Když na zem dopadne poslední hrneček, tak se sesypeme na gauč.
" Ulevilo se ti?" Zeptám se Aryi.
" Ani nevíš jak!" Arya zamumlá nějaký kouzlo a věci jsou zase zpátky.
" Dáme druhý kolo?" Zašklebím se na ni. Chvíli to vypadá, že řekne ne, ale nakonec si vezme talíř a praští s ním o zeď.
" Kdo toho víc rozbije, tak vyhraje dort!" Dort? Zběsile začnu házet hrnečky o zeď, podlahu, dveře a ups jeden hrneček vyletěl z okna.
" Doufám, že spadne na hlavu Theodorovi!" Odbije to Arya a dál pokračuje v masakru. Zbývalo nám rozbít posledních pár věci, ale někdo zaklepal na dveře. A kruci. Arya zamumlala zase to kouzlo a rychle sme si kecli na gauč.
" Vstupte," pronese klidně.
" Princezno, nestalo se něco? Slyšela jsem nějaký hluk." Huf, jenom služka.
" Ano, taky jsem ho slyšela, ale bohužel to nebylo od nás. Zkuste jiný pokoj." Služka se slušně uklonila a zase vypadla ven. Jen co odejde, tak se Arya začne zase vztekat:
" Ti chlapy sou úplně natvrdlý! Jsou jako-"
" Jako projímadlo, můžeš se z nich posrat." Doplním Aryu. Arya chytne záchvat smíchu.
" Jo to máš pravdu." Vzpomenu si na Murtagha. Murtagh je spíš jako kopírka, slouží k rozmnožování a to je asi tak všechno…musím se uchechtnout…tomu se říká ironie života
" A co budeš teďka dělat?" Zeptám se Aryi, když se konečně dosměje.
" Já nevím, ale potřebovala bych oddech." Souhlasně zamručím.
" To mi povídej. Co kdybychom si udělali dámsko jízdu?" Jenom mi dvě, bez chlapů…
" To je super nápad! Mohli bychom se třeba schovat někde v lese nebo horách."
Ani nevím jak dlouho jsme s Aryou štěbetali, ale nakonec jsme se domluvili, že si uděláme výlet do Dračích hor, kde zůstaneme nejmíň tři dny. Ale dneska se stala ještě jedna zajímavá věc. Arya se totiž prokecla o…..Eragonovi! Fakt! Huhlala něco v tom smyslu, že je hezkej atd. Díky tomuhle mě něco napadlo…
" Pink! Kde jsi byla?!" Jakmile dorazím do pokoje, tak Eragon začne vyšilovat.
" Klid, byla jsem u Aryi." Eragonovi se zajiskřily očička.
" Co Murtagh?" Prvně musím vědět, co se dozvěděl Eragon….
" Ani se neptej. Prvně mě nechtěl pustit ani dovnitř! Nakonec mi otevřel, ale moc přívětivej nebyl…." Odmlčí se. Naznačím mu aby pokračoval. " Prvně řval, že se mu všechno řekne jako poslednímu a proč jsi mu to neřekla a tak dále, a tak dále. Vždyť ho znáš."
" A co jsi mu na to řekl?" Pohledem mu visím na rtech. Tohle je jako telenovela…
" Budeš se divit, ale zastal jsem se tě. Řekl jsem mu svůj názor, že se chová jako debil, místo toho aby byl rád." Juchú! Aspoň někdo se mě zastal! Možná Eragon není takovej blbec…
" A dál."
" Nic. Naštval se a odešel." Vrrr! To je mu podobný!
" Moc, moc ti děkuju!" Skočím Eragonovi okolo krku. Bože….musím být vážně na dně.
" A za tvoji pomoc, pro tebe mám novinku." Zaculím se. Eragon napětím zatají dech.
" Povím ti to celý, ale slib mi, že mě nebudeš přerušovat."
" Jasně, ale teď povídej!" Krátce jsem shrnula rozchod Aryi a Theodora a jak je Arya nešťastná…
"…proto jsme se rozhodli, že si uděláme krátký výlet. Nikdo nebude vědět kam jdeme, ale tobě to povím."
" Fakt? A proč zrovna mě? Já myslel, že chcete dámskou jízdu."
" Řekla jsem ať mě nepřerušuješ!" Eragon se zatváří provinile. " Nechci ti dávat zbytečný naděje, ale dneska se Arya prokecla, že se jí vážně líbíš. A že asi udělala chybu." Eragon vyskočí dva metry vysoko, bez legrace.
" Hej! Uklidni se! Neříkám, že se dáte dohromady!"
" Vždyť já vím! Tohle mi úplně stačí…" Eragon běhá po pokoji jak splašená koza a je úplně mimo.
" Dobře, ale teď mě poslouchej…."
Ráno vstanu nezvykle brzo. Takhle brzo jsem vstávala naposled….vstávala jsem někdy tak brzo? No to je jedno. Já si teď musím sbalit věci a skočit pro nějaký ten alkohol…proč alkohol? Protože musím Aryu opít. A proč musím Aryu opít? To se dozvíte časem...
" Eragone!" Nic.
" Eragone!!!" Zase nic.
" ERAGONE!" Zařvu mu do ucha a to pako mi málem vyrazí zuby, jak leknutím nadskočí.
" Heh? Co se děje?"
" Já jdu a nezapomeň na čem jsme se domluvili."
" Jo, dík! A užij si to."
" Ty si to tady taky užij." Už vidím jak si to tady užívá s rozčileným Murtaghem….
Do Dračích hor jsme dorazili pozdě odpoledne. Arya musela všechno zařídit, než zmizí… Já jsem mezitím našla krásný místečko v Dračích horách, kde budeme trávit náš volný čas. Poblíž byla jeskyně, kam se můžeme schovat kdyby začalo pršet.
" Je to tu úžasný. Už se těším na tři dny strávený v klidu." A lihu….doplním si pro sebe. Nevím proč, ale něco mi říká, že to nebudou tři dny v klidu…
super rychle další kapču