close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

Epilog

9. února 2010 v 8:40 | Aranel van de´Corvin |  Minulost určuje budoucnost
Kráčela jsem spoře osvětlenou ulicí. Lidé kolem mě spěchali do tepla svých domovů. Co jiného dělat ve všední den pár minut před půlnocí? Fascinoval mě pohled na spěch lidí, na to, jak se těší do bezpečí svého bytu, jak se snaží nezůstat venku o pár minut déle, jak se obezřetně rozhlížejí…
Byla jsem tu až skoro půl roku a tento pohled mě pořád nepřestával bavit. Každou noc jsem vyrážela do ulic města a jen tak chodila. Nevnímala jsem, kam jdu, odbočovala jsem tak, kde jsem chtěla a vždy objevovala nová místa.
Žila jsem s jedním zženštělím upírem. Byl starší než já, ale kdo v tomto světě nebyl? Teoreticky jsem se ještě nenarodila, vlastně se nenarodil ještě, ani můj otec, ani matka, dokonce, ani dědeček. Jen můj pradědeček je má možnost, jak zachránit budoucnost, ale podle mého počítání je mu kolem dvaceti, což moc není. Přijít na naší existenci, existenci upírů má kolem svého padesátého roku života, to mám ještě spoustu času.
Upír, s kterým žiji, se na nic nevyptává a v pokoji mě nechává žít, na oplátku ho mám chránit. Je to zvláštní, je tak starý, že mu už nevadí sluneční záření, ale přesto je slabí, tak slabý, že ho porazím i já, bez použití svých očí a časoskoku (tak jsem svou schopnost pojmenovala.)
Setkání s jinými upíry se zatím vyhýbám, nebojím se jich, jen nechci nic vysvětlovat, bylo by to těžké. Moc těžké.
Odbočila jsem do jedné z uliček. Naprosto bez rozmyšlení, prostě jsem jen zahnula. Ihned jsem se zastavila jako by mě někdo praštil. Do nosu mě udeřila sladcehořká vůně. Byla to vůně krve. Zvedla jsem pohled od země a prohlédla uličku. V zadní části se krčila dvojce, mladá žena a muž. Ten ženě držel pod bradou nůž a na puse ruku. Člověk by si ničeho nevšiml, ale já člověk nebyla. V mém žlutavém spektru jsem i viděla, jak ženě po krku stékal pramínek krve, ten nebyl žlutý, ten přímo zářil červeně a lákal mě k sobě, volal na mě.
Zatřepala jsem hlavou a udělala krok vpřed, pak další a další. Pomalu jsem se přibližovala k dvojci. Muži muselo být jasné, že jdu k nim, proto také hrubě řekl: "Zůstaň stát, nebo…"
"Nebo, co?" zeptala jsem se posměšně a udělala další krok vpřed.
"Nebo jí zabiju," zařval a přitlačil na nůž, ne moc, ale i tak se jemná řezná rána na hrdle o něco rozšířila. Neubránila jsem se a slastně nasála vůni čerstvé krve. Voněla úžasně, tipla bych, že to bude Áčko.


"Co mě je do ní," prohodila jsem a udělala další krok.
Cítila jsem, jak se mi oči začínají jemně zbarvovat do ruda, cítila jsem i jemný tlak v dásních, jak se mi zvětšují špičáky. Znovu jsem nasála vzduch a vzrušeně vydechla.
Špičáky už se mi nevešli do pusy a tak jejich spodní okraje vyčnívaly přes dolní ret.
Muž mě s rozšířenými zorničkami pozoroval a roztřásl se strachy. Strach měl tak velký, že jsem ho i cítila. Trpký pižmovitý pach strachu.
"Co jsi zač?" zeptal se roztřeseně a já se na něj usmála.
"Tvoje smrt."
Popadla jsem ho pod krkem a prudce jím škubla k sobě. Nůž mu vypadl na zem, až to zazvonila. Dívala jsem se mu do očí a nasála vzduch, který on vydechoval. Byl tak nasátý strachem… Ten pocit, že se mě bojí, ve mně vyvolával mrazení. Usmála jsem se na něj a zakousla se do jeho krku.
Jeho krev nechutnala moc dobře, to krev té holky mohla být lepší, ale na co zabíjet oběť?
Pustila jsem chlápka, ten se skácel k zemi a tam zůstal ležet.
Přešla jsem k dívce a poklekla k ní. Byla v šoku, měla vytřeštěné oči zírající nikam a kolébala se zepředu dozadu. To bude snadné.
Chytla jsem jí hlavu do dlaní a zadívala se jí do očí, chytla se téměř okamžitě. Omámeně na mě začala zírat.
Přeposlala jsem jí obrazy, jak se muži brání, pokouší se mu vyškubnout nůž a když se o něj perou tak mu nějak náhodou podřízne hrdlo.
Pak jsem dodala: "Zavolej policii a zůstaň tady."
Zvedla jsem se, došla pro nůž a prořízla muži hrdlo přesně v místech, kam jsem ho kousla.
"To by jsme měly," pomyslela jsem si. Sklonila dva prsty k ráně a namočila je do krve. Přešla jsem zpátky k dívce, která právě hledala mobilní telefon ve své kabelce.
Chytla jsem jí za ruce a pomatlala je chlápkovou krví, koukala na mě jako by to byla samozřejmost a neměla žádné námitky. Dala jsem jí kudlu a nechala jí, aby ji sevřela v ruce.
Moje otisky tam nejsou díky rukavicím a její tam být musí. Na to jsem se otočila a odcházela.
Tohle nebyla zrovna moc hezká představa strávení čtvrteční noci, ale co. Pokud má holka přežít přežije a já se musím postarat, aby přežil i její druh. Snadný úkol, velmi snadný. Jenom se nějak nemám k tomu ho začít plnit.
Clarisa nejspíš ještě nežije, tak jak jí mám zabít? Lucase zabít nechci, je to mizera a všivák, ale co když nepozná Clarisu a já se postarám, aby byl hodný. Také snadný úkol. A Dirk… Dirk má svůj život a já svůj (nebo spíš neživot) pokud na sebe narazíme náhodou jako minule tak to nebudu řešit, ale vyhledávat ho taky nebudu.
Sečteno, naplánováno a teď jen to splnit.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Kdo se ti nejvíc líbí z Twilight?

Jacob Black 9.4% (225)
Edward 50.9% (1224)
Bella 7.5% (180)
Jasper 6.9% (165)
Carlisle 3.9% (95)
Rosalie 2.2% (52)
Emmett 5.2% (125)
Esme 2.1% (51)
Alice 9.5% (228)
James 2.5% (61)

Komentáře

1 upirikaty upirikaty | 9. února 2010 v 15:14 | Reagovat

super chjo že to končí já cu dálší kapitolu :-(  :-(  :-(  :-(

2 vampire vampire | 14. února 2010 v 21:43 | Reagovat

ja chci pokracovaní pls napiste co se stane dal!! ;-)  :-(  :-)

3 Nela Nela | 12. května 2010 v 19:33 | Reagovat

bylo to úžasný, poslední kapitolu jsem obrečela, bylo mi Dirka moc líto, ale tak nějak jsem tušila, že buď umře on, nebo ona, ale co se mě týče, tak já bych ho šla hledat, vždyť jí nikdo jiný na světě nezbyl. děkuju autorce, byl to skvělý zážitek ;(

4 beja beja | 6. srpna 2010 v 16:00 | Reagovat

skvela povidka. nejsou nahodou uz i ty dalsi dily?

5 nini nini | E-mail | 25. srpna 2010 v 21:49 | Reagovat

pls dalsi dili

6 Lenny Vampire Lenny Vampire | E-mail | Web | 20. listopadu 2010 v 17:05 | Reagovat

úžasný... chce to pokračování... :-)

7 Karry Karry | 1. prosince 2010 v 18:39 | Reagovat

Tak to byla super povídka :-) Nechceš napsat druhý díl?? :-D

8 afrodiza afrodiza | 21. září 2011 v 19:16 | Reagovat

smutný :(

9 Nikadena Nikadena | Web | 21. září 2012 v 9:15 | Reagovat

Booooží :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama