19.Kapitola - Temnota
V každém je světlá i stinná stránka a je jen na vás co si vyberete. Přijde mi ze padám na dno temnoty a nemůžu se z ní dostat. Zdá se, že musím být v temnotě. Žila jsem asi už moc dlouho ve světle, jako poslušná studující holčička, ale to už mě nebaví.
Dřív mi záleželo jen na rodině a škole, ale teď nemám ani jedno z toho. Školu jsem skončila rodinu mi zabili - přišla jsem o to o co mi šlo. Je možná pravda, že jsem přišla o rodiče, ale to vlastně neznamená že nemám rodinu. Mám a doslova neuvěřitelnou. Nemůžu litovat svého rozhodnutí postavit se temnotě, tak jsem poznala Ryanovi. Každou vteřinu jsem blíže k smrti. Je veliká šance, že každou chvíli vtrhne královská rodina do těhle dveří, aby tak získali moji smrt. Já vím, že jako člověk nesmím znát tohle tajemství, ale také vím že bych to nikdy nikomu neřekla. Ale to je asi nezajímá. Moje smrt je teď pro ně nejdůležitější bod. Myslím. Jak vysoký trest mohou získat Ryanovi za to že mě…nezabili. Není moc šancí jak bych přežila - alespoň ne úplně. První možnost - ta bude asi nejvíc pravděpodobná - Kingovi mě zabijí a hodně uškodí Ryanovím a nebo je zničí úplně. Druhá možnost, mě zabijí a je - možná - nechají na pokoji, a třetí možnost - stanu se tím co Ryanovi. V podstatě nemám o co přijít, až na Ryanovi o které nechci nikdy přijít. Při té myšlence se mi z očí začali drát slzy Seth jako na potvoru, musel přijít. Okamžitě byl u mě a objímal mě ,,Co se stalo?"ptal se ustaraně. Nebyla jsem schopná mluvit.,,Je ti zase špatně?" Snažila jsem se říct že ne, ale moje hlasivky přestali fungovat. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Tak co je?"
,,Nic" z pusy mi nechtěla vyjít ani hláska. Zdá se, že on to pochopil. ,,Asi těžko nic"přestal dokonce i dýchat jen proto aby slyšel alespoň jediný náznak slova, ale marně. Já jsem mluvit nechtěla, ale ani nemohla. Mám štěstí, že je tak trpělivý. Tiše si nechal máčet košili mými slzami, snažil se mě utišit, ale marně. Snažila jsem se
přestat - jen mi to nešlo. Bohužel. To bylo celkem trapný. Přijde mi, že v jeho přítomnosti pořád brečím, ale teď ani nevím proč. Nevím jak dlouho jsem plakala v jeho pevném objetí, asi dlouho. Moje slzy kapaly na jeho tvrdou kůži a zvonili jako kapky deště dopadající na parapety venku. Dohromady to znělo nádherně. Pláč pomalu začal ustupovat. Seth mi začal broukat Innocence. Teď jsem si na to vzpomněla. ,,Sethe, máte tu někde klavír?"
,,Jo v obýváku - ty umíš hrát?"
,,Trošičku"
,,Chceš to zkusit"
,,Jestli smím"
,,Samozřejmě, že smíš, jsi tu doma"
,,Spíš na návštěvě a nebo v úkrytu"
,,Eriko jsi tu doma a opovaž sepřed Erin říct, že si tu na návštěvě"
,,To zní jako vážná výhružka" Erin si ze mě snad dělá další dceru.
,,Taky že je" Tak jo - dělá si ze mě další adoptivní dceru. Ale co, mámu už nemám, tak mám Erin. Každý potřebuje mámu. Erin jí nahrazuje nám všem. A my jí nahrazujeme děti, kterých se už nedočkala. Bohužel, ale to se asi nedočká nikdo z nás. Kromě Nory, Adama, Hilary a Bena.
,,Piano" Seth mě vytrhl z mého snění.
,,Jo jasně" usmála jsem se, chytili jsme se za ruce a šli k pianu.
,,Tak, prosím" popostrčil mě. Sedla jsem si za piano. Pomalu jsem začala hrát předehru Innocence. Seth mi k tomu zpíval - naprosto nádherně. Postupně jsem se probojovala až k refrénu. Tam jsem si troufla zazpívat s ním; ,,This innocence is briliant. I hope that it will stay. This moment is perfect. Please don't go away, I need you now and I'll hold on to it. Don't you let it pass you by"A kupodivu to znělo nádherně, ale víc než refrény jsem si netroufla. Myslím, že se tohle stane naší oblíbenou zábavou - jednou z oblíbených. Myslím. Seth si sedl ke mně. Já jsem hrála a on zpíval. Další jsem zkusila Gotta go my own way. Moc pěkná písnička sice smutná, ale hlavně duet. Nakonec My heart will go on. Ale to nemám v plánu zpívat. To s radostí přenechám Sethovi a myslím že toho nemůžu litovat. Zpívá nádherně.

Erika:,,Tak jsem ztratila a znovu našla svoji víru v život i víru v sama sebe"

