Oliver ji hbitě chytl. Vypadala jako něžná porcelánová panenka. Nikdo si neodvažoval ji probudit. Oliver ji položil na postel.
"Co jsi ji provedl?!" Zavrčela jsem a sedla si k sestřence na postel.
"Naprosto nic," usmál se a přešel k nám.
"Dotkneš se jedné z nich a urvu ti ruce!" Odstrčil ho Oliver.
"Ale bráško," ušklíbl se.
"Prostě na ně nesahej!"
"A to jako proč? Chceš s nima do trojky?" zasmál se Markus.
"Myslíš ty někdy na něco jiného než na tělesné potřeby?!" Zahlédla jsem v Oliverových očích blesky.
"Ne," pohlédl na mě.
"On mi neublíží," vstala jsem."Jsem si jistá, že ne."
"To proto, že jsi neviděla nasraného upíra s jeho mocí!"
"Děkuji bratříčku, že o mě máš tak "vysoké mínění", ale já nejsem nasraný. Jsem naprosto klidný. Jako celá naše rodina. Klidná odtažitá elegance," natáhl ke mně ruku.
"Jestli se Sereně něco stalo, tak se nepřej moji vyrovnanost!" Oliver opět pohlédl k Sereně.
"Jen jsem jizbavil panenství," konstatoval Markus jako by řekl, že pršelo.
"Cože?! Zařval Oliver až se otřásly zdi. "Ty hajzle!" Skočil po Markusovi.
"Uklidněte se!" Vstoupila jsem mezi ně a zadržela Olivera. "Mysli na Serenu. Přesně tohle on chce. Ničeho tím nedosáhneš, když ho zbiješ."
"Máš Pravdu, já ho zabiju!" Zavrčel Oliver.
"Tak to si hodně věříš, bratříčku," chtěla jsem Markusovi rozbít úsměv.
"Neposlouchej ho, musíme ji probudit. Víš jak na to?" Přikývl. Nadechl se a přešel zpátky k postely na které ležela Serena. Kousnul se do zápěstí a vsál svou krev do úst. Potom svá ústa přiložil k jejím a políbil ji. Jakmile spolkla všechnu krev, otevřela oči.
Procitla jsem z temnoty. Po těle se mi začalo rozlévat příjemné teplo. Spolkla jsem lahodnou horkou tekutinu v mých ústech. Zamrkala jsem a pohlédla do tváře Olivera. Odtáhla jsem se od té sladké představy. Poslední dobou jsem si ho vysnívala místo Markuse. Tedy Markus bral jeho podobu na sebe.
"Sereno! Řekni něco, prosím," pevně mě objal.
"Řekla jsem ti už tolikrát, že nic nevím! Nech mě být!" Stočila jsem se do klubíčka a čekal všechno možné jen ne pohlazení po vlasech.
"Napij se ještě," přistrčil ke mně své zápěstí. Byla jsem hladová a tak jsem se bez řečí zakousla. V těle se mi začala hromadit nová energie. Chtěla jsem ho vypít. Celého. Za to, co mi provedl by si zasloužil mučit, ale byl na mě moc silný. Jediný a poslední způsob jak ho zabít se mi naskytl právě teď. Vysát ho do poslední kapky.
"Neblázni! Zabiješ mě!" Snažil se odtáhnout, ale já se k němu přitiskla a sála.
"Sereno! Nech ho!" Silné ruce mě od něho odtáhly. Rukama jsem se ho snažila zachytit, ale vždy jsem sevřela jen vzduch.
"Já chci ještě!" Zašeptala jsem prázdným hlasem.
"Dostaneš, ale ne Oliverovu krev," zasyšel mi Viktoriin hlas do ucha.
"Oliver tu není, co to na mě zkoušíš Markusi?! Myslíš, že ti něco řeknu, když se za ně budeš vydávat? Marná snaha. Přísahám, že o plánech své rodiny nic nevím. A i kdybyc věděla, tak ty by jsi byl ten poslední komu bych to řekla! A nao pokusila jsem se tě zabít! Nic lepšího si nezasloužíš! Jednou se mi podaří kopnout do tvého mrtvého těla!"
"Je v šoku." Uslyšela jsem dobře známý hlas mého únosce. Otočila jsem se a strnula. Ká se pokusila vysát pravého Olivera! Bylo mi na zvracení, jak sem mu to jen mohla udělat?! Propadla jsem se handbou a chtěla omdlít, jenže vytoužený stav bezvědomí nepřišel. Pohlédla jsem do JEHO tváře. Začala jsem couvat, až jsem narazila do zdi.
"No my vás tu necháme o samotě, také něco potřebujeme vyřešit!" Zavrčela na Markuse, který z toho evidentně nebyl nadšený. Strčila do něj a záhy odešli z pokoje.
Zůstala jsem tu sama s mým princem temnoty, který ke mně přistoupil, až se naše nosy téměř dotýkaly.
"Neublížil ti?" Prolomil ticho.
"Jsem naprosto v pohodě. Dej mi den, možná dva a budu ok," odstoupila jsem od něj.
"Měl jsem o tebe strach, princezničko," ruce elegantně položil z obou stran na zeď, tím mě dokonale uvěznil.
"Neříkej mi tak, už dávno nejsem!" Zasyčela jsem ale už bylo stejně pozdě. Lidské vzpomínky se mi vybavovaly jako na kolotoči. Rychle, rozmazaně, nesouisle, až se zastavily u jedné. Nemilosrdně jsem do ní byla vtažena.
***
"Olivere, to je nádherné! To jsi vymyslel ty?" Zadívala jsem se do skleněného stropu, na jasně zářící hvězdy. Pevně mě objal.
"Ne, přede mnou tu žil jeden upír s manželkou, která uměla číst z oblohy."
"Takže to byla tako měsíční princezna?" Bylo to divné. Oliver byl můj přítel. Teď jsem ale ležela v jeho postely a dívali jsme se na oblohu. Bylo to jako zamilovaná scéna z béčkové romantiky.
"to ty jsi moje jediná princezna, princezničko," políbil mě do vlasů. Musela jsem se usmát. Nikdy mi s nikým nebylo takhle dobře, takové souznění duší se vidí jednou za tisíc let. Nepotřebovala jsem říct ani slovo a on už věděl co chci a naopak. Veděla jsem po čem touží, ale zatím jsem mu to nedokázala dát. Zatím. Věděla jsem jsem, že k tomu dojde, bylo to jisté, jako že vyjde ráno slunce.
"Jsem unavená, můj princi," usmála jsem se a uvelebila se v jeho náruči.
"Tak zavři oči a spinkej, princezničko," zabalil mě do přikrývky. "Je mi ctí být tvůj princ temnoty," zašeptal mi do ucha a já si uvědomila jakou blbost jsem právě řekla. Upíři všechno převracejí ve svůj prospěch. Právě jsem se zasnoubila.


stačí jen jedno slovo a to je..........super
