6. března 2010 v 18:07 | Aranel van de´Corvin
|
Tak a je tu pokračování týhle trapárny xD Doufám, že se vám to bude líbit. A další kapču napíšu až tu bude aspoň 30 komentů xD Jsem svině, což? Život je krutej zvykejte si xD
Neměl by jim už dojít vzduch? Zamyšleně se dívám na Eragona, který si vyměňuje sliny s Aryou.
" To jste se k sobě přilepili vteřiňákem?" vyslovím svoji otázku nahlas. Odpovědí mi je zavrtění hlavou, nutno podotknout, že i u toho vrtění se od sebe neodtrhli. Jsou fakt dobrý. Měli by to dělat závodně( myslím líbat…ne TO…hm, ta dnešní mládež je fakt úchylná)
" Hej, Rozcuchu nechci prudit, ale nechceš jít pro dřevo?" Chudák Eragon chytl novou přezdívku, ale kdyby jste ho viděli, tak byste se nedivili. Eragon má místo vlasů ptačí hnízdo. Když jsem se ho ptala, kdy ptáčci vyletí z rodného hnízda, tak po mě hodil máslo. Nevím čím jsem si to zasloužila…
" A nevadilo by ti, tam skočit?" Podívá sena mě smutně Arya.
" No to je, ale vděk! Člověk se může p****t, aby vás dal dohromady a vy na mě takhle!" Dělám uraženou. Ve skutečnosti jsem ráda, že to takhle dopadlo. Arya štěstím září, jako čerstvě vytřená podlaha a Eragon se v osmým nebi.
" Já vím, jsi ta nejlepší kamarádka, kterou jsem kdy měla. Nevím co bych bez tebe dělala." Aryi zvlhnou oči. Uh, snad nebude brečet?!
" A víte co?! Já tam skočím a vy si to tu zatím užijte, ale až se vrátím, tak nastane teror!"
" Dík, jsi fakt kámoš." Zaculí se Rozcuch.
" Mlč, než ti jednu plesknu." S úšklebkem jdu nasbírat nějaký to dřevo, abychom v noci nezmrzli. Dneska v noci mi zimou málem upadli uši….to se stává, když je někdo línej dojít pro dřevo…
Dřeva mám tolik, že bych mohla postavit srub, ale něco mi říká, že je mám nechat ještě chvíli o samotě. Všichni asi tušíte jakou činností se asi právě zabývají. Škoda, že tu nemám Tulca, už dlouho jsme spolu nebyli sami, ale Tulco se páří s nějakou samicí, kterou potkal někde v horách …no jo no, všichni se páří jenom já ne….hm, já už jsem spářená až moc.
Opřu se o nějaký strom a čumím do blba. Bohužel moji 'důležitou činnost' přerušil nějaký hluk. S námahou jsem se zvedla ze země a hledala pachatele toho zvuku. Prvně jsem si myslela, že je to Rozcuch a snaží se mě vyděsit, ale pak mi došlo, že se nepohybuje tak
potichu. Druhá možnost byla Arya, ale ta není taková potvora. Vypadá to, že budu muset přemýšlet. Au. Snad to není nějakej úchyl? Nebo vrah? Terorista? Členové parlamentu? Topolánek? Paroubek?.....to mi připomíná, že už jsem dlouho neviděla Simpsonovi. Co bych v tuhle chvíli dala za Bárta.( už mi zase hrabe…kdy ne?)
"Ehm," přeruší mě něčí odkašlání. Tohle odkašlání mi je více než povědomí. Přemýšlím jestli se mám otočit a zjistit jestli moje domněnka je pravdivá a nebo jít prostě dál… Nakonec si zvolím druhou možnost a jdu…nevím kam, ale vidím stromy, z čehož jsme vydedukovala, že jsem stále v lese.( jsem to, ale chytrá hlavička, že?)
" Pink?" Nepřipadá vám, že tu bzučí moucha?
" Pink!" Spíš masařka. Teď lituju toho, že tu s sebou nemám žádný odpuzovač hmyzu.
" Stůj!" Teď mě docela štve, že jsem to dřevo nechala u stromu. Nejradši bych po něm hodila nějakým klackem. Kouknu se na zem, jestli někde neleží nějaký kamínek( třeba dvaceticentimetrový), který bych po něm případně hodila. Tomu se říká ironie života. Jó, život je pes.
" To mě chceš ignorovat do konce života?!" Nebudu muset. Třeba 'náhodou' spadne ze skály.
" Počkej." Předběhne mě a zastoupí mi cestu. Bojuju s nutkáním, nakopnout ho do intimních míst, ale udržím se. Zhluboka se nadechnu, otočím se a jdu odkud jsem přišla. Rozhodla jsem se, že to prostě nebudu řešit. Dítěti neprospívá, kdy je jeho matka s nervama v …patřičném místě a zabíjí jeho otce. I když za tu druhou věc by mi možná poděkovalo.
" Nechovej se jako puberťačka." Zastavím se na místě a podívám se do očí.
" To říká ten, kterýmu se splašili hormony? A ten, podle kterýho to byla chyba? Víš ty co? Až to na tebe příště přijde, tak si ho vyhoň za rohem." Odfrknu si a jdu pryč. Dostala jsem chuť na buřty. Myslíte, že by mi je Eragon u….moment! Mezitím, co já tady filozofuju nad buřty, jsem si nepoložila základní otázku…jak se Murtagh dozvěděl, kde jsem? Vybaví se mi scéna, jak Eragon Murtaghovi něco říká a Murtagh následně odejde. Doufám, že mu Eragon neřekl to, co si myslím. Protože jestli jo, tak Arya bude vdova.
" KAM SI MYSLÍŠ, ŽE JDEŠ?!" To by bylo, aby se ta hysterka neozvala. A prej, že hysterky jsou výhradně ženský.
" Laskavě tady neřvi. Až budu chtít slyšet operu, tak si zajdu do divadla." Slušně mu odpovím.
" Mám právo řvát!"
" Vypadám na někoho, koho zajímají tvoje práva?" Zastavím se a nadzvednu jedno obočí. Murtagh do mě samozřejmě narazí. Ale koho to překvapuje?
" Promiň," špitne.
" Cože? Víc huhlat neumíš?" Murtagh se zatváří kajícně( aspoň to tak vypadá) a chytne mě za ruku.
" Nešahej na mě." Vytrhnu mu ruku z ruky…fuj, co je to za divný slovní spojení?
" Proč? Vadí ti to snad?"
" Já jenom nechci, abys pak všeho musel litovat. Zase." Tenhle rozhovor mě už začíná unavovat. Což mi připomíná, že musím ještě zabít Eragona. Uh, dneska toho na seznamu mám nějak hodně…
" Ale já to tak nemyslel."
" Lžeš a hnedka ve dvou věcech! Za prví: ty myslet nemůžeš, protože nemáš mozek( jedině schovanej někde v šuplíku) a za druhý: to co jsi řekl, jsi 'myslel' vážně."
" Kdybys mi ty nelhala, tak-"
" Já, že ti lhala? A v čem prosím tě?!"
" Že jsi těhotná!"
" Ty kokote! Já jsem ti nelhala! Řekla jsem snad někdy, že nejsem těhotná?"
" Ne, to ne, ale-"
" Já jsem ti to chtěla říct, ale až bych si byla úplně jistá! Chtěla jsem ti to říct zrovna v ten den, kdy z tebe vypadla ta tvoje 'spásná' věta!"
" Kdybych to věděl, tak bych nic takovýho neřekl."
" No to je skvělý! Takže bys mi místo toho lhal a přetvařoval se jak tě to vůbec nesere! KDYŽ JSI SE MNOU NECHTĚL NIC MÍT, TAK SIS SE MNOU NEMĚL NIC ZAČÍNAT!" Ani nevím, kdy jsem zvýšila hlas.
" ALE JÁ CHTĚL!"
" TY TAKY NEVÍŠ CO CHCEŠ, CO?"
" JÁ VÍM CO CHCI!"
" TY VÍŠ HOVNO! A ANI TO NE!"
" Co se to tu děje," zeptá se Arya, která se vynořila, neznámo odkud.
" Toho si nevšímej, to jenom nějakej magor utekl z blázince."
" To, aby ses rychle vrátila, ne?" prskne Murtagh.
" A jak jsi nás našla?" ignoruju jeho poznámku.
" Prvně utekla všechna zvěř z lesa a pak stačilo jít po hlasu."
"Vidíš to? Kdybys tady nedělala scény,tak-"
" Drž zobák." Kopnu Murtagha do holeně. Začíná mi lízt na nervy.
" Kde je Rozcuch?" zeptám se chladně Aryi.
" Hlídá u tábora. Proč?"
" Doufám, že jsi se sním rozloučila." Rozběhnu se naštvaně do tábora. Přísahám, že ho zabiju jako, že se Pink Pspadová jmenuju!( Bože! To zní úchylně! Musím si vymyslet nějaký lepší jméno)
" Pink? Tak tady jsi. Začínali jsme mít strach."
" Okamžitě se přestaň tvářit, jak úplnej debil!" okřiknu ho a Eragonovi zmrzne úsměv na rtech.
" Asi jste se neusmířili, co?" zeptá se s nadějí v hlase.
" Seš bystrej chlapec. Škoda, že zemřeš." Skočím mu po krku, ale Eragon uhne a já se pozdravím s podlahou. Okamžitě se zvednu ze země a snažím se chňapnout Eragona.
" Vzdej to. Nechytíš mě." Samozřejmě, že mě to vyprovokuje a skočím po něm znovu…jenomže na zemi byl nůž, kterej byl opřenej o kámen. Samozřejmě, že jsem se trefila…takovou trefu nemá ani Robin Hood.
" Pink jsi v pohodě." Eragon ke mně vystrašeně přiběhne a začne se dívat jak moc je to vážný. Klid, nebodla jsem se do hrudi, nebo do břicha. Trefila jsem se do ruky, přesněji do pravý paže.
" Co se stalo?" Na scénu už přiběhla i Arya. Co jí trvalo, tak dlouho? V zápětí se přiřítí i Murtagh.
" Ukaž." Murtagh odstrčí Eragona s cpe se ke mně
" Laskavě na mě nešahej!" Cuknu.
" Chci ti jen pomoct."
" Já bych toho chtěla!" Prsknu a zvednu se ze země.
"Pink, neblbni! Teče z tebe krve, jak z vola!" Snaží se mě uklidnit Eragon. To je uklidňující, že?
" Já to nějak zastavím. Teď mě omluvte jdu se projít!" Hrdě vztyčím hlavu a 'statečně' zdrhnu z tábora. Za necelých sto metrů se zastavím…..o strom.
" K****a!" Zakřičím vztekle, až skunk co stál opodál vzal do zaječích. Unaveně zůstanu ležet na zemi. Všechno mě bolí. A navíc vypadám jako kdybych vyvraždila polovinu městečka…
" Uh, jsi v pohodě. Jsi nějaká bledá." Když otevřu oči, spatřím Aryu.
" Jo." Arya mi pomůže na nohy. Eragon se jenom pochechtává.
" Kdybys viděla, jak jsi narazila do toho stromu." Arya ho sjede ostrým pohledem.
" TY, já tě-" Víc už toho nestihnu říct, protože se složím( jako, že omdlím…ne, že se složím jak čerstvě vypraný prádlo)
já vážně z týhle povídky jednou umřu smíchy, nevim, co se mi líbilo víc, jestli plánovaný zabití rozcucha, hysterčení murtíka anebo poznámky pink zkrátka boží!