14. března 2010 v 15:47 | Aranel van de´Corvin
|
A je to tady...porod xD xD xD Úspěšně se mi podařilo napsat fejeton, takže mi zbyl čas na povídku...doufám, že se nová kapča bude líbit....pište pls názory, docela mě to zajímá =o)
" Ahoj, Mentoušku," mávnu na Eragona, když se kutálím ze schodů.
" Zdar, Melounku. Kam si to šineš?" Oplatí mi úsměv Eragon. No to snad není možný, on mi tu povídačku o Mentouškách vážně sežral. Vysvětlení: Včera se Eragon rozčiloval nad tím, že mu říkám Mentoušku. Tak jsem mu řekla, že v našem světě máme bonbóny Mentoušky, po kterých je svěží dech…jestli někdy přijde na to, že to jsou Mentosky, tak mě zabije.
" Projít se na zahradu. Mám už proleženiny." Eragon počká až se dokutálím dolů a jde se mnou na zahradu. Chvíli se procházíme, ale pak mládě začne kopat. To je překvapení, že? Ale dneska vydrželo ve společnosti Eragona dýl. Třeba si na něj zvykne…někdy, možná.
" Připadáš mi nějaká nervózní." Prohodí Eragon, když se vracíme zpátky.
" Nevím jestli sis všiml, ale brzy budu rodit." Ukážu na kulatý bříško. Poslední dobou mi připadá až moc velký. Doufám, že to nebudou dvojčata. Ale vysvětlovalo by to, ty kopance. Třeba hrajou fotbal.
" A kde máš Safiru?" Převedu řeč jinam, abych se odreagovala.
" Odletěla." Pokrčí rameny.
" Až teď? Já bych odletěla, jen co bych vykoukla z vajíčka!" Dělám překvapenou.
" Ha, ha, ha."
" Au!" Zastavím se a chytnu se za břicho. Tohle bylo drsný. To mi chce prokopnout díru do břicha, nebo co?
" Jseš v pohodě?"
Eragon mě podepře, abych nespadla.
" Au! Au! Au!" Zanadávám znova. Tohle se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. Eragon mě posadí na lavičku v chodbě a vyplašeně se na mě dívá.
" Zavolám Murtagha! Nebo někoho!"
Vyskočí na nohy a začne zběsile běhat po chodbě.
" Eragone, nechci ti kazit zábavu, ale když budeš běhat dokola, tak nikam nedoběhneš."
" Myšlenky!" Vyhrkne na mě a běhá dál. Až po chvíli mi dojde, co tím myslel. Jo, dneska není můj den…
" Áaa! Ježiši, za co?!" Obrátím oči v sloup.
" Za chvíli dorazí Arya. Murtagh nemůžu sehnat!"
" Ups," syknu v neblahým tušení.
" CO JE?" Eragon se třepe jak ratlík.
" Praskla mi voda."
" Když jsi říkala, že budeš brzo rodit, tak jsem nečekal, že tak brzo." Vříská Eragon. Přitom jedinej kdo tady má právo vřískat jsem já. Beztak ten porod vyvolal Eragon. Věděla jsem, že dítě na něj reaguje bouřlivě, ale až tak?
" Už, už jde!" Pípne a složí se na zem. Čekala jsem, že odpadne, ale tak brzo?
" PINK! CO SE DĚJE?!" No to je, ale blbá otázka. Co se asi může dít, když mi praskne voda? Má štěstí, že v záchvatu bolesti se nezmůžu na ironický poznámky…
" Angela?" Vyhrknu, když bolest povolí.
" Eragon?" Podívá se zmateně na Eragona. Arya stojí zmateně mezi mnou a Eragonem. Chudák, nevím kam dřív skočit.
" Pink, pojď se mnou." Kde se vzala, tu se vzala Angela. Díky Bohu! Už jsem si myslela, že porodím na chodbě.
" Ty se postarej o Eragona." Rozkázala Aryi, když si všimla, že má nějaký námitky.
Ani nevím jak jsem se ocitla na posteli. Vím jen jedno. Chci umřít! Co jsem komu udělala? Už nikdy, opakuji NIKDY v životě nechci rodit! Ten pocit se nedá popsat a kdyby šel tak vám ho stejně nepopíšu. Stačí, že trpím já. Nemusí trpět všichni okolo.
" Pink, klidně dýchej." Klidně? Ona se snad zbláznila! Zatímco běhala po pokoji a nosila nějaký věci, do pokoje vběhl udýchaný Murtagh.
" Pink?" Ráda bych vám řekla, že mě objal a obdaroval uklidňujícími slovy, ale nedošel ani k posteli. Složil se jakmile překročil práh. Jestli to bude takhle pokračovat, tak za chvíli budu rodit sama. Doufám, že Angela má tuhej kořínek.
" Není nad podporu rodiny, že?" Neodpustí si Angela ironickou poznámku. Kdybych mohla, tak bych ji nakopala do p****e!
"Áaaaa!" Pane Bože to už nikdy neskončí?
****o nevím kolik hodin později*****
" Tlač! Už vidím hlavičku!" To se jí to říká. Ona si v klidu sedí a buzeruje!
" Pink to dokážeš!" Stiskne mi ruku Arya. To je co? Arya je jediná, kdo došel až k posteli. Eragon to taky zkusil, ale složil se hned vedle Murtagha. Mám takový tušení, že Angela pro někoho poslala, aby je odnesl. Ale nevím to jistě. Dění v místnosti jsem moc nepozorovala….měla jsem jinou práci.
"UŽ TU BUDE!" Vykřikne Angela, tak nahlas, že málem spadnu z postele i s napůl narozeným miminkem.
O minutu později se ozve křik. Nevím jestli mám brečet, nebo se smát. Unaveně si lehnu na postel. Až to dítě dostanu do ruky, tak mu všechno pěkně vyčtu! Takhle mě týrat! Vlastní matku! Doufám, že dá zabrat i otci!
" HOLČIČKA!" vykřikne nadšeně Arya. Holčička? Ježiši Kriste! Já mám holčičku! Angela mi podá malý uzlík. Chvíli se bojím vzít si ji do ruky, abych ji nepustila, ale nakonec si ji vezmu.
" Ta je tak nádherná!" Špitnu si pro sebe. Má krásný hnědý oči. A já si myslela, že novorozeňata mají mít oči modrý. A proč se vůbec divím? Jsem ve světe kde existujou kouzla a magie. A já se tady divím, že má dítě hnědý oči. Ale krásný! A na hlavičce má pár tmavých vlásků. Otec se nezapře…
" Bože, to je krása!" Sklání se nad miminkem Arya a Angela jenom přikyvuje. V očích se mi objeví slzy. Je tak rozkošná. Už ji nikdy nepustím.
" Tak já vás nechám o samotě." Sbalí si věci Angela a vypochoduje z místnosti.
" Mám skočit pro Murtagha?"
" Myslíš, že už je při vědomí?"
" Já myslím, že jo." Arya potichu vyjde z místnosti. Než se za ní stihnou zavřít dveře, tak je v pokoji Murtagh.
" Jsi v pořádku?" Přiběhne AŽ k posteli a dá mi pusu. Chtěl mi ještě něco říct, ale jakmile si všiml toho drobečka, tak zůstal zírat.
" Je to-"
" Holčička."
" My máme holčičku? JÁ MÁM HOLČIČKU!" Murtagh vyběhne z místnosti. Sice ho nevidím, ale slyším jak řve přes celej hrad ' Mám holčičku'.
Se smíchem do pokoje vejde Arya s Eragonem.
" Tak jak ti je, mamino?" Přijde Eragon a obejme mě. Pánové se už lepšijou, ani jeden se už nesložil.
" Jak si myslíš, že je ženě, která právě porodila?"
" S tou ženou bych to nepřeháněl." Má štěstí, že jsem vyčerpaná.
" Ehm promiň," vpadne do pokoje Murtagh. Tomu se říká správný načasování.
" To je dobrý." Usměju se.
" A já se taky omlouvám." Přidá se Eragon.
" Mentoušku s tím, že sebou sekneš jsem počítala. Akorát jsem si myslela, že později." S Aryou se zasmějeme nad 'výkony' svých poloviček.
" Chtěl bych vidět tebe, kdyby ses dívala na někoho kdo rodí." Snaží se bránit Eragon.
" Třeba tebe?" zeptám se se zdviženým obočím.
" Oběma je vám podobná," přeruší nás Arya, aby nedošlo k hádce.
" Můžu?" zeptá se Murtagh a ukáže na miminko. Chvíli váhám, ale nakonec mu ho podám. Přece jen je otec.
" Má oči po tobě." Pohladí toho drobečka po tváři.
" A vlasy bude mít po tobě," dodám.
" Doufám, že nebude mít povahu po Pink." Zatváří se zděšeně Eragon.
" Eragone?"
" No?"
" Zmlkni!" Murtagh se ještě chvíli mazlí se svým potomkem, ale pak ho podá Aryi, která si chce taky miminko pochovat.
" Můžu pak taky?" Dělá psí oči Eragon.
" Prosím, prosím, prosím, prosím."
" Tak jo." Dovolím mu to nakonec. Dneska jsem nějak na měkko.
" A jak se bude vůbec jmenovat?" Položí Eragon docela dobrou otázku.
" Nejsi tak blbej jak vypadáš." Pochválím ho.
" Díky." Bože.
" A nechceš ho pojmenovat po sobě?" navrhne Arya.
" Zbláznila ses? To ho mám trestat hnedka po narození?!"
" Z toho vyplívá, že asi ne." Ukončí debatu Arya. Podívám se na Murtagha.
" Já to nechám na tobě." Vážně, No to je divný. Ale až bude prskat, tak to bude jeho problém…Chvíli přemýšlím nad vhodným jménem. Tahle holčička není jen tak obyčejná, tak nedostane obyčejný jméno.
" Yellow." Řeknu bez váhání.
" COŽE?!" Vykulí na mě všichni oči.
" Moje jméno v překladu znamená růžová a yellow znamená žlutá." Vysvětlím.
" Ale proč zrovna žlutá?" diví se Arya.
" Žlutá znamená veselá, živá. Učí asertivitě, umět vyjádřit vlastní názor a podporuje tvořivost."
" Jak to všechno víš?"
" Ještě v našem světě jsem se o tyhle věci zajímala."
" Tak dobře, bude se jmenovat Yellow."
Supééééér