close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

1. kapitola

14. května 2010 v 18:52 | Aranel van de´Corvin |  Osud si nevybereš
Je tu nová povídka o upírech. Tentokrát od bradova12@seznam.cz . Kdyby jste měl někdo nějaké dotazy, tak se na ni obraťte =o)
Komenty určitě potěší....

Vracím se v
noci z diskotéky, která ještě neskončila a trvá až do rána. "škyt,……škyt" trošku sem to s tím pitím přehnala, to jako musím uznat, ale zas tak hrozně nevypadám a to mě chtěli vzít nové kamarádky autem domu, ale v tom jejich stavu vypadaly hůř než já (skoro lezli po čtyřech). Doufám, že šli taky pěšky, protože kdyby jeli autem, nedopadlo by to moc dobře. Málem bych se zapomněla, jsem Karin Korvinová už mi je 17, ale za měsíc mi bude 18let.
Mám rozpuštěné dlouhé tmavohnědé vlasy a hnědo zelené oči. Před týdnem jsem se s rodinou přistěhovala do tohodle města někde v česku. Docela se mi chybí Praha, ve které sme dřív bydleli, po kámoškách a velkých obchodech. Dnes jsem potkala na té diskotéce docela hezkého kluka, byl sním i docela slušný pokec, jmenoval se Petr, ale jak už to bývá už měl jinou.
Procházím temnou uličkou, v které ani lampy nesvítí. Z domů tu padá omítka a vypadají, že se každou chvíli rozpadnou jako domeček z karet. Zřídka sou tu cela okna věčinou sou vysklena. Cesta po, které kráčím je hodně popraskaná. Je to hodně vidět když se o něco nestará, pak to muže dopadnout takhle. Zabočím z ulice na cestu, která podle holek je ta nejkratší k našemu domu a do mé mapy, kterou ze začátku mého pobitu tady pořád nosím, nakreslili mi do ní trasu. Přede mnou stojí velký les. Zasvítím si mobilem na mapu, jestli jdu dobře. Podle mapy jdu dobře. Ten les se mi moc nezdá de z něho strach. Ale zpátky se mi taky nechce.

Vejdu do lesa a podle mapy tenhle kus lesa co právě za chvíli projdu, je nejkratší cesta přes tenhle les je jen asi 100m dlouhý víc to nemá. Pro mě je to i tak dlouhá cesta, tenhle les je tak děsivý, ale i zajímavý. Prý se k tomu lesu váže i historka, kterou sem si přečetla v jedné knize. Je stará přes 200 let.

Kdysi, se ztratil, v tomhle lese mladý kluk, nikdy ho nenašli. Za pár dnů ho prohlásily za mrtvého, ale po par týdnech, vždy jenom v noci vycházel z lesa. Kdykoliv v noci byl ve městě, druhý den našli někoho mrtvého, vždy to byli mladí lidé do dvaceti let, tohle se místním obyvatelům nelíbilo, spoustu večeru se konaly výpravy, aby ho zabyli, ale nikdy nikdo se nevrátil živý. Jednoho večera vyšli do lesa spoustu ozbrojených můžu, aby ho chytili a zabyli, ten večer zemřelo hodně mužů, nechytili ho. Ale Od té doby už bylo v noci klid
.

Ten les je tak tichý že můžu slyšet, jak mi strachy bije srdce. Přes cestu mi přeběhne něco rychle a to mě nenechá chladnou zastavím se a stojím jak přikovaná. No tak, nebuď srab, běž je to jen ani ne 10m. nohy mi jako by vypověděli. Křupla za mnou větev. Otáčím hlavou do zadu, ale nic nevidím, otočím hlavu do původního stavu
"áááááá" uskočím metr dozadu. Přede mnou stoji mužská postava.
"copak tu děláš tak pozdě v noci"udělá ke mně tři kroky.
"co je vám do toho, to bych se mohla zeptat já"poodstoupím čtyři kroky dozadu.
"ptal jsem se první"dělá další kroky. Chci udělat kroky do zadu, ale nemám kam, zady narazím do stromu. Jednu ruku mi dá vedle hlavy a tu druhou má zastrčenou v kapse.
"jdu domu"špitnu. Mam štěstí že mě nedrží, vysmeknu se mu a odkráčím si. Doufám, že mě nechá na pokoji. Chytil mě za ruku. Takže nenechá, má ledový ruce. Otočím se k němu čelem.





"pust mě!" varovně mu řeknu
"proč bych měl" podívám se mu do obličeje. Je………....tak nádherný. Hnědé vlasy mu padají do obličeje, má jasně bílou plet a plné rty, barvu očí mu zatím nemůžu určit, myslím si že to bude tmavý odstín .
"pust mě"slabě na něj zavrčím.
"ne" jak chceš. Dupnu vší silou na jeho nohu. Chytne se za nohu a začne skákat po té druhé. Hned co mě pustí, zdrhám jako by mi za zadkem hořelo, zbývaj mi poslední čtyři metry a sem venku z lesa.
"nikam mi neutečeš" zjevil se přede mnou jako duch. Neubrzdím to a vrazím do něj. Udržel mě, obemknul mě rukama, nadzvedl si mě. Rozešel se k nejbližšímu širokému stromu a opřel mě o něj "mám pro tebe návrh, co ty na to"
"jaký"
"když budeš hodná, nebude tě to bolet, nebudeš hodná, bude tě to hodně bolet, tak co bereš" zašeptá mi do ucha, narovná se a zavře oči. Zase je otevře, má je úplně černý a z pusy mu trčí dva špičáky"tak jak ses rozhodla"srdce mi vynechá dva údery
"budu hodna"šeptnu          
"tak se mi to líbí"dá mi ruce kolem pasu, přitáhne si mě k sobě. Přiblíží se k mému, cítím chladiví dech na svém krku. Povolí v stisku, jenom mě přidržuje, abych nespadla na zem. Přece se mu jen tak nevzdám. Už nedával pozor jenom se zaměřoval na krk. Kopnu do rozkroku "ty vole,……… to tak boly" skulil se do klubíčka.

začnu zdrhat, vždyť mi jde o krk. Konečně tady to poznávám, tamhle je náš dům. Doběhnu k našemu domu, z kapsy vyhrabu klíče, zasunu do zámku.
Odemknu si, vběhnu dovnitř a zamknu za sebou.
Za chvíli vejdu do mého nového pokoje, převlíknu se a jdu si lehnout. Podívám na budík, který mi ukazuje, že je po třetí ráno. zavřu oči, pomalu usínám s myšlenkami, které se točili kolem toho, co to bylo.
Probouzím se až pozdě ráno je mi hrozně špatně a mam velký hlad. Nerada opouštím svojí vyhřátou postýlku náš nový dům není velký. Dům je jen dvoupatrový, v druhým patře je můj pokojík, bráchův pokoj, ložnice a koupelna. O patro níž je velký obývák a menší kuchyně. Tyhle dvě místností sou propojeny chodbou, která vede až na dvorek. konečně jsem v kuchyní, ale ta cesta to byla sila. Představte si vodní postel, ta je dobrá ale vodní schody no to je síla. Mířím k lednici, už ji otevírám. Tak co si dnes dam dobrého. Otevřu lednici. Tak asi nic nebude, alespoň je tu kofola a dvě jabka. Jedno už začnu jíst, až ho schroupu, ještě do sebe hodím skleničku kofoly. Už mi je o hodně lepe. Dnes je to akorát na vodu. Ze stolku si vezmu mapu okolí a hledám nejbližší jezero. Mám to štěstí, nejbližší leží dva kiláky od našeho domu. Vyběhnu schody do mého pokoje. Obleču se do černích plavek, přes ně si vezmu červené tričko s černými kraťasy. Samozřejmě nezapomenu na sluneční brýle. Do baťohu si dát to jedno jabko, flašku poděbradky a nezapomenu na krém na opalování. Jdu k vchodovým dveřím, vylezu ven z domu a zamknu za sebou.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Věříš v nadpřirozené bytosti?( Upíři, vlkodlaci...)

Ano
Ne

Komentáře

1 neowei neowei | 15. května 2010 v 19:32 | Reagovat

vyzerá to zaujmavo , zatiaľ

2 upirikaty upirikaty | 16. května 2010 v 15:14 | Reagovat

začíná to dobře jen tak dál

3 wolferka wolferka | 23. listopadu 2010 v 14:19 | Reagovat

zatim to celkem ujde ale máš tam dost chyb po slohový stránce :-!

4 haha haha | 15. prosince 2011 v 15:00 | Reagovat

no, nic moc děvče, chyby, opakované slova ani to neni moc zajímavé :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama