Ta hodně, hodně dlouhý době tu je nová kapitola k Aleanor. Tuhle kapitolku věnuju upirikaty , protože bez její podpory bych to nenapsala xD
" No to mě poser!" Nemáte někdo misku? Asi mi vypadnou oči z důlků.
" Musím tě zklamat, na tohle můj organizmus není stavěnej." Mrkne na mě Derek. Jo, Derek…nikde žádná voda, kde bych se mohla utopit, žádná větev( no jedna tu je, ale ta by mě možná tak poškrábala na zádech), nikde nehoří……co takhle zadržet dech?
" No fuj, že se nestydíš, takhle reagovat na svýho otce."
" Otce? Spíš na pra pra pra pra pra-"
" Dobrý, pochopil jsem."
" Al! Super, už jsi tady! Koupila jsem ti nový šaty. Vlastně nám všem!" Lara vytáhne jeden model šatů z tašky.
Asi se mi zastavilo srdce.
Asi se mi zastavilo srdce.
" Vítej v našem světě."
" Musíš mi pořád čumět do hlavy, otče?" zeptám se ironicky.
" Když já si nemůžu pomoct, když v ní máš takovou díru."
****o 10 minut později v obýváku***
" Ahoj, Al, vítej." Drake mě na uvítanou objal.
" Jak to, že mě jsi na uvítanou neobjala?" mračí se Derek.
" Viděl jsi se někdy v zrcadle?"
" Ha, ha. Já jsem náhodou fešák."
" Neměli byste vybourat větší dveře?" zeptám se Drakea.
" Proč?" vykulí oba oči.
" Protože není možný, aby se Derek s tím svým velkým egem vešel do dveří." Drake se snažil nesmát, ale moc mu to nešlo.
" Jsem ráda, že se dobře bavíte, ale teď k věci." Lara energeticky vkráčí do místnosti. Derek mě strčí do křesla a upíří " rodinka" si sedne na gauč.
" Pojďme rovnou k věci. Marcus se vrátil." Chvíli na něj čumím s otevřenou hubou, ale pak mi dojde koho mysleli. Derek se samozřejmě tlemí mým myšlenkovým pochodům.
" A dál?" pobídnu Laru.
" Řekněme, že jsi jeho oblíbený smrtelník, a proto se rozhodl, že tě dostane."
" Chicht," nic jinýho se na to nedá říct.
" To je všechno, co nám na to řekneš? Nebudeš křičet, Brečet? Plazit se po zemi a prosit o pomoc?" ptá se zvědavě Lara.
" Jsem klidná povaha."
" Tak to je dobře. Když už si tak povídáme, ehm, zítra odjíždíme pryč." Lara poposedne.
"Ten tvůj výraz se mi nelíbí."
*****o týden později****
Sedím v autě. To je akce, co? Už tři hodiny frčíme neznámo kam. Derek mi zavázal oči, neptejte se proč, taky to nechápu. Já myslím, že Dereka nechápe nikdo, ani on sám sebe ne…
" Už jsme tady!" Najednou se auto zastaví a nějaký individuum mě začne tahat ven.
" Už si to můžu sundat?" Odpovědí mi je, rychlé strhnutí šátku. Chvilku mžourám, než si zvyknu na světlo. Když vidím ten výjev před sebou, tak oči zase zavřu a modlím se, ať to byly halucinace. Opět otevřu oči, ale ta barabizna tam pořád stojí. Rozhlídnu se kolem sebe. Pole, lesy, rybník, stodola a asi náš nový dům.
" Tak co na to říkáš?" zeptá se zvědavě Lara.
" To mě chcete zabít a pak zahrabat v lese?" Zadívám se do hlubokýho lesa.
" Tobě se tady nelíbí?"
" Ale jo líbí, jenom proč zrovna TOHLE?" Má tady svoje kouzlo, ale nechápu, co tady děláme. Třeba na prázdniny bych sem jela ráda, ale žít tady?
" Tady tě nikdo nenajde."
" To jo jdeme se podívat dovnitř?"
Ve vnitř to předčilo moje očekávání. Bylo tam všechno! Třeba takovou televizi bych tady nečekala. Ale nebudu ztrácet čas povídáním o tom, jak vypadá nový dům. Hlavní je, jak vypadá můj pokoj! Je v druhým patře.
Naproti dveřím je velký okno, potom tam je obrovská postel s nebesy! Ta se mi líbí za všeho nejvíc. Jinak zbytek tvoří skříně, zrcadlo a stůl.
Naproti dveřím je velký okno, potom tam je obrovská postel s nebesy! Ta se mi líbí za všeho nejvíc. Jinak zbytek tvoří skříně, zrcadlo a stůl.
" Líbí se ti tady?" přeruší mý úvahy Lara.
" Jo, je to tady skvělí!" Rozvalím se na postel. To je poprvý, co mám vlastní pokoj! A ta postel je prostě úžasná. Nikdo mě z ní nedostane!
***o hodinu později***
" A jen tak mimochodem, zapsala jsem tě na školu." Vyprsknu čaj, kterýho jsem se právě napila
" Sorry, otče." Omluvím se Derekovi, který si utírá obličej.
" PROČ?" Zvolám zoufale.
" Snad si nemyslíš, že budu zanedbávat tvoje vzdělání."
" Jo, myslím! Ono to nebylo horký ani předtím." Vzpomenu si na moji školní docházku během posledních dvou let. Nebo spíš ne-docházku?
" Drake půjde s tebou. Akorát do posledního ročníku." Tázavě nadzvednu obočí. Proč by Drake chodil se mnou?
" Řeknime, pro jistotu."
" Jdu si lehnout, jsem unavená." Zvednu se z gauče a zamířím do svýho pokoje.
" Nikam." Zasměje se Derek. Otočím se a čekám, co z něho vypadne.
" Zapomněla jsi, že umím číst myšlenky." Do prkna! Tak do lesa se asi nepodívám. A to jsem se snažila na to nemyslet!
" Dobrou." Kývnu na Drakea a Laru. Můj 'otec' se zatváří uraženě.
Chvíli ležím a snažím se usnout. Pak rychle vyskočím z postele a šinu si to k oknu. Otevřu ho a začnu po Psím víně lézt dolů.
" Něco jsem snad řekl, ne?" Ozve se ze zdola. Sakra! Sakra! Sakra! A já myslela, že když udělám náhlý rozhodnutí, tak to nepostřehne. Jenom si povzdychnu a automaticky začnu lézt zpátky do pokoje. Slyším za sebou jeho smích, ale ten utichne, když naštvaně zavřu okno.


JUCHŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ KONEČNĚ JSME SE DOČKALI!!! sorry, že to řeknu, ale trvalo to! ale bylo to super jako vždycky, double D válelo jako obvykle