s otcem a bratrem kousek za městem. Holky ve škole po něm šílí, ale on je všechny ignoruje. S moc lidmi se tady nebaví, akorát s jeho starším bráchou Williamem...
16. kapitola- Když se daří, tak se daří
23. května 2010 v 16:45 | Aranel van de´Corvin | Aleanor CorvinA je tu další kapitola. Nebudu to nijak okecávat, ale jenom chci podotknout, že jméno Lockwood nemá nic společnýho s Upířími deniký. Tohle příjmení se mi prostě líbí, tak se s tím smiřte a nehledejte v tom žádný skrytý význam xD xD xD Jinak limit je 21 komentů, dřív další kapču neuvidíte...
Téma týdne? Lockwoodovi, naši upíří sousedé. Drake to prokoukl hned, jak vešel do školy, ale podle všeho se živí zvířecí krví, tak to zatím nikdo moc nehrotí. Nevím, jestli to poznali i oni.
" Dávej si pozor." Varuje mě už po stý Drake, zatímco parkuje. Konečně mu opravili auto! Díkybohu! Ještě jeden týden s Derekem a zcvokla bych! Není nic lepšího, než když vás ráno do školy veze váš upíří otec.
" No jo, pořád. Hele támhle máš svoji holku." Ukážu na černovlásku, která sedí na lavičce před školou a něco si čte. Drakeovi se zajiskřili očička. Pořád mi tvrdí, že je jenom zajímavý člověk, s kterým si rád povídá.
" Není to moje holka!" Ledabyle pokrčím rameny, čímž ho naštvu ještě víc.
"Dneska mám víc hodin, tak budeš muset jet domů autobusem." Vyplázne na mě jazyk a vykope mě ven z auta.
" Autobusem?" Proberu se po chvíli. No uznejte! Ne, že bych měla něco proti autobusům, ale jelikož bydlím v takový prdeli, tak mi bus zastaví u polňačky a já zbylý dva kilometry pajdám pěšky.
" Užij si to, sestři. Jdu konverzovat." Zamává mi můj "bratr" a jde za černovláskou. Bohužel nevím, jak se dotyčná jmenuje. Já ji říkám " černovláska" a tím to pro mě hasne. Ale nebojte se, jednou si ji odchytím na chodbě a proběhne výslech, teď se jenom musím zbavit Drakea.
" Ahoj, jsem Will," podá mi ruku vysoký hezoun. Au, bolí mě za krkem, když se na něj dívám. Taky by se mohl skrčit...ale zpět k věci. Neznámý, teda Will, je vysoký, černovlasý kluk. Připadám si jako malý skřítek, kterýho co nevidět zašlápnou.
" Aleanor." Přijmu nabízenou ruku. Chvíli se dívám na jeho vypracovaný tělo, bílou, sametovou kůži a nakonec se mu divám do černých očí. Will si mě se zájmem prohlíží.
" Ty asi nechodíš do stejnýho ročníku, co?" zeptám se nejistě. Will na mě totiž čumí a vypadá to, že zapomněl, proč za mnou přišel. Když promluvím, tak překvapeně zamrká a usměje se.
" Ne, já už chodím do posledního." Pomalu se vydáme ke škole a přitom na mě pořád divně čumí. Nemám něco na čele? Nebo se mi rozmazala řasenka? Doufám, že se na mě nevysral pták. To se mi už jednou stalo a moc příjemný to nebylo. Teď toužím jenom po jediný věci-zapadnout do třídy a být, co nejdál od toho rentgenujícího pohledu.
" Co máš první hodinu?" To je docela dobrá otázka.
" Nevím," odpovím po pravdě. Jsem tady teprve týden, tak nečekejte žádný zázraky. Možná, kdybych se zamyslela, tak si vzpomenu, ale nějak se mi nechce, proto vytáhnu ze zadní kapsy kalhot rozvrh.
" Chemie," protočím oči. Nesnáším chemii! Vůbec nevím, co tam do mě valí. Jediná věc, kterou vím je, jakou značku má železo.
" Nemáš ráda chemii." Bylo to spíš konstatování, než otázka.
" A co máš ráda za předměty?" Co to má znamenat? Co ten náhlý zájem. CO já vím, tak tohohle kluka vidím poprvý v životě. Ale něco mi na něm nesedí. Možná ta bledá kůže. Třeba jenom má málo pigmentu a nebo...ne, to už by bylo směšný!
" Dějepis, mám ráda historii." Teda válečný období mě moc nebere, ale jinak je to zajímavý.
" Já taky. Hodně věcí se přiučíš."
" Co máš ty další hodinu?" No co?! Mám právo být zvědavá.
" Politologii, nudný předmět a ještě nudnější profesor." Jenom kývla. Já politologii nemám, takže nemůžu posoudit. Před učebnou jsem se s ním rychle rozloučila a zapadla na další nudnou hodinu chemie.
****
S hypnotizujícím pohled jsem civěla na hodiny a odpočítávala každou vteřinu do konce. Zbývalo dvacet sekund do konce angličtiny a já mohla vyrazit na oběd. Jelikož je Tamara v němčině, tak jsem na oběd šla sama. Ani mi to nevadilo. Tamara je sice fajn, ale od tý doby, co jsme s Drakeem nastoupili na tuto školu, nejsem chvilku sama. Každou chvilku přiběhne nějakej spolužák a začne se mi představovat. Se zazvoněním vyběhnu ze třídy. Nechci riskovat, že mě nějakej moula zastaví a bude chtít jít se mnou na oběd.
" Ahoj," ozve se tichý hlas za mnou. Překvapeně se otočím a uvidím Willa, opřenýho o zeď. Vypadá, jako kdyby čekal na fotografa, který ho má vyfotit na titulní stránku časopisu. Pár holek se po nás otočilo a ani jedna mě nezapomněla probodnout pohledem. Jak vidím, tak moje popularita stoupá. Za chvíli na stěnách budou viset plakáty typu: Chcete být milionářem? Přineste mi hlavu Corvinový! Není to zrovna nejlepší vyhlídka do budoucna.
" Čau, co ty tady? Ztratil ses?"
" Ne, čekám na tebe. Jdeš na oběd?" Moji poznámku přešel, ani nemrknul. Jenom přikývnu.
" Můžu jít s tebou?" No, co mi zbývá, že? Kdyby mi jednu natáhl, tak mě už nenajdete.
" Jo, proč ne?" Věděla bych proč, ale na hlas nic neřeknu, důvod je uvedený výše-mám ráda svou hlavu. V jídelně si naberu hromadu jídla a sednu si k volnýmu stolu. Will si nic k jídlu nevzal. Prvně mě napadlo, že odejde, ale takový štěstí nemám.
" Ty si nic nedáš?" zeptám se s plnou pusou. Já mu nic nedám! Mám hlad!
" Ne, nemám hlad." Přisedne si ke stolu a dívá se na mě, jak se cpu. Připadá to trapný jenom mě, nebo i někomu jinýmu?
" Jak ses dneska měla?" Bože, sice je hezkej, ale nějakej zpožděnej. No, i hovno má své mouchy.
" Ale, jo šlo to. První dvě hodiny jsem spala a pak luštila křížovky a co ty?" Opět se začnu věnovat svýmu jídlu. Když delší dobu neodpovídá, tak zvednu hlavu, abych mu moji otázku zopakovala. Ale Will se dívá někam za mě a vůbec mě nevnímá. Otočím se, abych viděla, co ho zaujalo. Michael Lockwood. Will se ušklíbl a Michael odešel z jídelny. Něco mi ušlo? Chvíli jsem civěla do blba, ale pak jsem si vzpomněla na můj rozhovor s Tamarou: Michael se přistěhoval před rokem. Bydlí
s otcem a bratrem kousek za městem. Holky ve škole po něm šílí, ale on je všechny ignoruje. S moc lidmi se tady nebaví, akorát s jeho starším bráchou Williamem...
s otcem a bratrem kousek za městem. Holky ve škole po něm šílí, ale on je všechny ignoruje. S moc lidmi se tady nebaví, akorát s jeho starším bráchou Williamem...
Bože, já jsem tak blbá! Proč mi nedošlo dřív?! Občas bych měla vážně přemýšlet. Ale co měl znamenat ten výstup před chvilkou?
" Děje se něco?" Co-cože? Nějak jsem se zapomněla.
" Nic jenom jsem se zamyslela." Začnu se vrtat v talíři. Chuť k jídlu mě už přešla.
" Já už půjdu," zvedla jsem se od stolu a šla odnést tácek. Doufejme, že za mnou už nepůjde.
***
Když mi skončila poslední hodina, tak jsem vyběhla ze školy, až se za mnou zaprášilo. Venku poprchávalo a bylo dusno. Přijde bouřka a velká. Super. A v tomhle počasí mám čekat na bus? Utíkala jsem se schovat k zastávce pod malou stříšku. Autobus mi jede za čtvrt hodin. Už se nemůžu dočkat, až v tom dešti půjdu dva kilometry. Začíná lít, jako u konve. Po chvilce přešlapování na jednom místě se vedle mě objevil Michael Lockwood. Byl mokrý od hlavy až k patě, ale na jeho kráse to neubíralo, spíš naopak. Mokrý tričko měl přilepený na kůži a zvýrazňovalo jeho svaly.
" Ahoj." Prohrábl si vlasy a ležérně se opřel o sloup. Byl o něco menší, než Will, ale pořád byl o hlavu vyšší, než já.
" Čau." Dál jsem koukala před sebe a nevěnovala mu žádnou pozornost. Připadá mi to, jako kdyby se proti mně spikli. Ale proč? Nedivila bych se, kdyby se vyptávali Drakea. On je upír, ale proč chodí za mnou? To mě chtějí za rohem přefiknout, nebo co?
Komentáře
sakra, ty mě fakt mučíš!!!! nějak nevim kdo se mi z brášků Lockwoodovejch zamlouvá víc
další, prosím ![]()
vyzerá to, že bratia lockwoodovi sa nám zaľúbili do aleanor
![]()
uz jsem se nemohla dockat az zacnes psat pokracko a fatk se ti to povedlo obdivuju lidi co dokazou neco takovyho napsat ja sama bych to nedokazala takze napis co nejdriv dalsi kapcu uz se na ni tesim
![]()


Uplně náádherný
Už se nemůžu dočkat pokráčka
