close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2. kapitola

16. května 2010 v 15:33 | Aranel van de´Corvin |  Osud si nevybereš
A je tu další kapča. Autorka→  bradova12@seznam.cz . (Nevím jak vám, ale mě se povídka líbí a doufám, že brzy bude další =o)

Jdu k vchodovým dveřím, vylezu ven z domu a zamknu za sebou.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Docela naštve, když až teď zjistím, že mám stále píchlý kolo (no jo, bracha si ho půjčil a v takovém stavu mi ho vrátil). Škoda, že musím pěšky. Vydám se po silnici a vidím ovocný sad. Nenápadně se kolem sebe rozhlídnu, jestli je čistý vzduch.
Nikdo nejde, přelezu i tak rozpadlí plod, natrhám si par jablek a zase nenápadně se vypařím zpátky na silnici. Pokračuju dál silnici a za chvíli procházím, kolem lesa. Prohlížím si ho, je mi nějak povědomí , není to ten ze včerejška. Mám to štěstí, silnice vede kolem něj jen deset metru.
Zbytek cesty probíhá celkem v klidu, za patnáct minut dorazím podle mapy, bez které bych se určitě víc prošla a možná bych k rybníku nedošla.
Rybní je takoví trošku menší než sem původně čekala, ale postačí určitě k zábavě. Svleču se a sem jen v plavkách, rozhodnu se, že je čas vyzkoušet vodu, jestli je teploučká.
Je docela hrozny jit bez bot po strništi…..au. Doskáču až k vodě. Přitom si nevšimnu ležící klady na břehu a zakopnu o ní, házím slušnou šipku do vody (spíše to byl placák xD). V prvním momentě byla voda studen, ale pak krásně teploučká
od sluníčka, takže není ani až tak studená. Postavím se, jsem komplet mokrá od hlavy až k patě.
Vlezu hlouběji do vody a začnu plavat. Dokonce a to bych do toho rybníku neřekla, je dost hluboký a dalo se i v něm skvěle potápět. Šedé mraky zastínily slunce. Vypadá to, že bude pršet. Vylezu z vody, začnu se sušit. Za chvíli sem skoro suchá (v rekordním čase, za pouhých deset minut)můžu vyrazit
Jdu rychlou chůzí. Procházím kolem lesa a hypnotizuju ubíhající zem pod sebou, takže mě dost vyděsí křupáni větví a v zápětí smích z lesa. Ne ten příjemný, ale ten, po kterém běhá mráz po zadech. Zrychlím, podívám se jestli
je
v lese někdo, ale nikoho nevidím. Prask, ztrácím pevnou zem pod nohama. Au co to je. Ležím na zádech, hrozně mé bolí hlava, jako by mi někdo praštil. Podívám se nahoru a vidím dvakrát dopravní značku, aby řidiči jezdili pomalu. Vyhrabu se na nohy. Všechno kolem sebe vidím dvakrát a dokonce i dvakrát vytlemenýho kluka opřeného o strom se založenýma rukama. Je to ten ze včerejška. Odlepí se od stromu a míří ke mně. Slyším motor auta. Jede auto. Podívám se směrem, odkud zvuk přichází. Vidím zatím ozářené kmeny stromů a pak i dvě kulatá světla co se k nám blíží. Vběhnu na silnici, čekám na auto až ke mně doje. Nestihlo to, dřív za mnou stál on, praštil mě silou do hlavy, až ztrácím rovnováhu a padám k zemi. Než dopadnu na zem, chytí mě. Zatemní se mi před očima a ztrácím vědomí.
Probouzím se, je mi hrozná zima. Otevřu oči, všude je tma. Posadím se.
"už si se probudila" slyším hlas nad sebou, leknutím sebou trhnu. Ani ho nevidím, tak jak to zjistil, že sem se už probudila. Ten hlas poznávám. To snad ne, on mě unes.
"kde to sem" Do háje nejspíš v nějaké jeskyni nebo co.
"v jeskyni" to mi toho moc neřekl.
"víš vůbec kde je ta jeskyně"
"to si myslíš, že se v lese nevyznám" vybublal. Leze to z něho jak z deky.
"takže někde v lese a hele nemáš u sebe baterku" je tu tma jak v pr**li.
"nenosím jí u sebe, protože jí nepotřebuju, já tě bez ní dobře vidím" zasměje se.
"nejsi normální člověk" zakroutím hlavou. Jak se odsaď jen zdrhnu,
ještě ke všemu je tu ten pošuk.
" taky že nejsem ČLOVĚK" poslední slovo zdůraznil a zasmál se.
"HAHA, tak co si" dělám zamyšlenou "už to mám" zašklebím se "mimozemšťan" řeknu tajemně a vzápětí vybouchnu smíchy " hele viděl si Ití volá do………"
"tak heleď, JÁ NEJSEM NĚJAKEJ MIMOZEMŠTAN" vybuchne jak sopka, že se trošku od něho radši odtáhnu.
"to chce jen klid" zazubím se na něj už namáčknutá na nějaké stěně, která je zamnou.
"grrr"zavrčí na mě, doslova to v něm vře. "asi nevíš co se ti muže stát" slyším kroky, asi ke mně jde. Šmankote asi sem ho fakt nasrala.
"já už budu hodná" vyjeknu a namáčknu se ještě víc ke stěně (a to sem myslela, že to víc nejde xD )
"to bych ti radil" slyším vzdalující kroky, oddechnu si, samozřejmě mu to neušlo "nepovídej, že se bojíš, ale byl na tebe úžasný pohled" zamračím se"to chce klid" zasměje se.
"to sem řekla první já"
"uvidíme se později" odchází
"hele, to jako mě tu necháš bez SVĚTLA" rozzlobím se
"jo, měj se pěkně" pěkně, parchant jeden, to mi ještě vrátí
až se odsaď dostanu.
Zvednu se z kamene země, jdu vedle stěny.
"aaaa"rozplácnu se na zem. Zvednu se a pomalu jdu do předu, celou cestu se držím stěny. Po pár minutách vylezu z jeskyně celá pomlácena. Venku to není o moc lepší, je noc, takže taky tma, ale dá se vidět. Mě by zajímalo, kde je, protože před jeskyní není. Teď můžu mu lehce utéct, jen si vybrat směr. Rozhodnu se, že půjdu rovně.
Už jdu strašně dlouho (skutečně jen teprve 10 minut). Křup, křup, křup slyším za sebou, plnou rychlostí běžím pryč. Podívám se přes své rameno a vidím stejně vyděšenou srnku. Tis mě vyděsila, oddechnu si . prásk, padám k zemi,
padnu na něco nenormálně měkkého a tvarovaného než je zem.
"au….au" držím si hlavu a otevřu oči "ááááááááááááá" zaječím a vyskočím na nohy a zdrhám pryč.
"musíš řvát jak siréna" vidí, už jen mé mizející záda "mě neutečeš, chytím si tě"zasměje se. Rozeběhl se za mnou, ale tak rychle. Popadl mě za ruce a přimáčkl mě ke stromu.
Podívám se nahoru do jeho obličeje, je vyšší než já " věříš na upíry"
"jo" proč se ptá na takovou věc.
   
"fakt" dívá se na mě překvapeně.
"no jasně, vždyť sou takoví chlupatý okřídleny myši"
"ty nemyslím"zakroutí hlavou. Nahne se mi k uchu "myslím tím ty co, pijí krev lidem"

"na ty nevěřím"
"měla bys" narovná se a zavře oči, potom je zase otevřel. Oči měl temně černý a plný hladu. Z pusy mu vyčnívaly dva
delší špičáky. Vyvalím na něj oči "ty si upír" otevřu pusu dokořán. Přikývne, hlavou se ke mně začne přibližovat. Kroutím se, nepomůže mi to. Až teď si uvědomím, že mi stojí na nohách. Poučil se, ví
že ho takhle nemůžu kopnout (
určitě víte kam xD) pomalu to vzdávám.

"Takový konec sem nečekala"stečou mi dvě slzy po tváří a dopadli na zem. Za chvíli je následovaly další. Zavřu oči a čekám na konec, ale nic se nedělo.
"už je můžeš otevřít" otevřu je a podívám se na něj. Oči už měl normální zeleno-hnědé barvy. Uvolnil sevření rukou a pustil mě.
"díky"pani ten má ale stisk. Najednou mě vezme do náruče "co, co to děláš"vykoktám.
"ponesu tě"zazubí se na mě "nebo tě tu nechám a najdi si cestu sama" nasucho polknu.
"dobře a to mě jako uneseš, musím bít těžká"
"takový problém to až tak není"usměje se, tak neodolatelným úsměvem, že začínám červenat. Samozřejmě mu to neunikne.
"nějak se červenáš" rozesměje se jako pako. Rozeběhne se, ta rychlost je přímo nadpozemská, jediné co vidím, sou dlouhé šmouhy. Zavřu oči, stejnak nic moc nevidím.

"tak a jsme tady" Po deseti minutách zastavil "tady bydlíš?" ukáže na náš dům.
"jak to vyš"
"tenkrát jak si mi utekla, tak si mířila do tohohle domu"
"aha, jak se vlastně jmenuješ"
"já zapomněl, obvykle se svým obětem nepřetavuju. Říkej mi Alásthere a ty" konečně si sundal kapuci. Je tak hrozně hezký, prostě cool.
"Ka..Karin" vykoktám,už zase červenám. Samozřejmě zase mu to neunikne a rozesměje se. Najednou se mu ozve břicho hlasitým kručením.
"že by hlad, nebo spíše žízeň" šťouchnu do něj loktem a rozesměju se.
"žízeň, dneska si měla štěstí, chtěl sem tě jako večeři, ale ulovím si něco jiného, tak já už půjdu"míří k lesu.
"doufám, že se uvidíme" zastaví se a podívá se přes rameno na mě.
"neboj, já si tě najdu" s těmito slovy vběhne do lesa a já zase vcházím do našeho domku. Dojdu do mého pokoje, převlíknu se a jdu si lehnout. Pomalu usínám a těším se, až se zase potkáme.
Druhy den se probudím docela pozdě. Vylezu z postele, převlíknu se a vyjdu z mého pokoje. Sejdu schody a vejdu do kuchyně. Mířím rovnou k lednici.
"dnes si nějak zaspala segra"zastavím se a podívám se ke stolu. Sedí tam můj mladší brácha Tomáš. Už mu je patnáct let takže až tak malej není a má hnědé vlasy a i oči má hnědé.
"kdy ses vrátil a jak bylo v Praze" otevírám dvířka lednice a po chvíli snímy zpátky třísknu, ani nehrozilo, že by se něco v ní rozbilo, protože byla totálně prázdna.
"celkem to tam bylo dobrý" hodil dopitou flašku od kofoly do koše "ale došlo pití. Už se tu vyznáš, dojdi koupit něco k jídlu"zdrhal ze dveří. Ten zmetek Jako obvykle zdrhá, kdybych neměla hlad tak se na něj vybodnu, ale jak ho znám tak tam nedojde koupit. Vezmu ze stolku peníze a z pokoje mapu města. Samozřejmě nezapomenu na slunečný brýle, mířím po schodech ke vchodu. Vylezu z domu a zamknu za sebou. Zajímalo by mě, jestli má bracha klíče,HAHA.
Vyrazím k nejbližšímu obchodu. Za patnáct minut sem u něj a je to penny. Vlítnu do obchodu a nakupuju věci co mi padnou pod ruku (samozřejmě co mám rada). V obchodě nechám tři kila a valím si to z dvěma mega taškami domu. Domu dorazím, až za pul hoďky.
Když otvírám domovní dveře, převálcuje mě Tomáš a sebere mi tašky. Vysype jejich obsah na stůl a začne se vtom přehrabovat jak malej. Začnu mu brad věci ze stolu a dávám je do lednice. Zachvíli je lednice nádherně narvaná dobrůtkama.
"copak si ještě vezmu"jen taktak se vyhnu letícímu bráchovy (asi mu to podjelo), napálil to rovnou do lednice. Znova to dělat nebudu. Vražedně se podívám po něm
"vyš jakou mi to dalo prací to srovnat!!!" zatnu ruku v pěst.
"ale, moc to není srovnaní"ukáže do lednice.
"když tam takhle vlítneš tak se nediv" pane bože proč mám tak dementního brachu.    
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 upirikaty upirikaty | 16. května 2010 v 16:11 | Reagovat

supééér těším se na další :-D

2 Alena SBééé Alena SBééé | Web | 16. května 2010 v 16:39 | Reagovat

Dobrééééé...LOL :-D

3 psí-kráska psí-kráska | 16. května 2010 v 16:50 | Reagovat

jojo....docela povedené, jenom kdyby tam nebyly ty chyby...ach ta čeština... :-)

4 Verka Verka | 16. května 2010 v 17:13 | Reagovat

Super :-)  :-) strašně se těším na pokračování :-)  :-)

5 Faillë Faillë | Web | 16. května 2010 v 18:27 | Reagovat

Hustýýýýýýýý :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

6 Ariana Ariana | Web | 17. května 2010 v 10:57 | Reagovat

pěkně dlouhý, ale působivý :-) taky jsem začala psát...Robina Hooda...autorka je šikovná, klobouk dolů

7 Wolfies Wolfies | 17. května 2010 v 19:46 | Reagovat

Heh z toho mi padá pusa až na zem je to bezva povídka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama