"a co uvidím"směju se na celé kolo.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"sakra, áááá" slyším za sebou, jak ječí. Podívám se za sebe, dohání mě, ale místo aby běžel po dvou, jak to mají ve zvyku lide doufám že i upíři, mě doháněl v kutálení kotrmelců. V poslední chvíli mu uhnu s Drahy a on se dál kutálí, až skoro dolu, pří cestě převálcoval malí smrček, který to nepřežil a přelomil se, ale nezastavil ho a kutálel se dál, nakonec ho zastavil velký kmen stromu na kterým se rozplácl.
"au, to muselo bolet"chytnu se za hlavu a pozoroju ho jak se hrabe na nohy "si v poho" zavolám a rozesměju se.
"ty se mi ještě směješ" zamračí se na mě, otočím se a vyběhnu kopec a schovám se před ním do křoví, co bylo nahoře. Kleknu si a zůstanu nehnuta. A čekám až projde.
"to se my snažíš skovat" zašeptá my posměšně do ucha. Leknutím cuknu a podívám se za sebe na něj. Postavím se na nohy a zdrhám. Chytne si mě kolem pasu a přitáhne si mě k sobě "přemýšlel sem co bych ti udělal a napadl mě trest" zašeptá mi do ucha." máš poslední přání před trestem"najednou my zakručí mi v břiše, ušklíbne se na mě.
"nepovídej, že by hlad, takže přání je vyřešeno"vezme mě do náruče.
"co to děláš a co to bude za trest"
"neboj trestu neunikneš"
"kam mě to neseš"kroutím se, ale nepomáháto.
"domu, máš hlad"
"já nemám hlad" zalžu, protože ho mám a zase se ozvalo břicho.
"fakt, tvoje břicho říká něco jiného"zasměje se a já se červenám, rozeběhl se z kopce.
"ne že se vymlátíš"
"neboj, budu se snažit" ještě zrychlil. Pošuk, to mi dělá naschvál. Po cestě se naštěstí nikde o nějaký strom nevymázl.
Zachví-li stojí se mnou
před naším domem, postaví mě na nohy. Vejdu dovnitř, myslela jsem, že půjde za mnou, ale nešel.
"proč nejdeš dovnitř" chytnu ho za ruku a vtáhnu ho dovnitř.
"diky"
"za co"
"abychom mohli jít do lidského domu, musíme bít pozváni a to si teď právě udělala"
"aha, dáš si něco"
"jestli tu máš lidskou krev, o které silně pochybuju, že jí tu máš, tak nic"
"uhodl si, tu fakt nemám" vejdeme do kuchyně a já si vezmu jablko a napiju se limonády.
"tak to by ti stačilo" popadne mě za ruku, když dojím jablko a sušenku.
"co to bude" vyjdeme z domu.
" uvidíš" mrkne na mě a usměje se, vytáhne z kapsy černý šátek. Dal mi ho pře oči a za hlavou my ho zavázal.
"nic nevidím"naoko se vztekám.
"taky že nic nemáš vidět"zasměje se a zvedne mě do náruče. "doufám, že u sebe nemáš mobil"
"nemam a proč si my Zavázal očí "sem zvědava jak blecha.
"neboj, dozvíš se to" jestli my je zavazuješ, abych neviděla na cestu tak je to k ničemu, stejnak akorát vidím ho*no. Rozeběhl se. Jak jsem myslela, jen doufám, že se nevymlátí. Jednu chvíli kličkoval jak králík a teď zase skákal. Pane bože co to jen bude.
"jsi připravená na svůj trest" drží mě v náručí.
"já nevím, co to bude" stále mám na očích šatek. Alespoň kdybych to viděla
"neboj, nic se ti nestane"
"dobrá, sem připravena"postaví mě na nohy, rychlostí blesku mi sundá šatek z očí a shodí dolu.
"OH můj bože, já tě zabiju" dopadám na vodu a ponořím se do hloubky. Ten dement. Doplavu ke břehu pod vodou a chytnu se větve co tam je na dně takže mě není ani vidět. Ted jen si počkám HAHA .Kousek ode mne se rozrazila voda. Rychle doplavu ke břehu a vylezu z vody, opřu se o strom a s úsměvem pozuruju vynořujícího Alasthera. Ve tváři boha pomsty. Neudržím se a rozesměju se na celé kolo.
"ty se mi budeš ještě smát" vybouchne a doplave ke břehu.
"já vím, cizímu neštěstí se nemá smát, ale tohle je výjimka" následuje další vlna smíchu, radši se chytnu pevně toho stromu, když vidím, že vylézt z vody a jde ke mně. Odtrhne mě od stromu a hodí si mě přes rameno. Začnu ho bouchat rukama do zad, ani mu to nevadilo. Doskákal semnou na tu skálu ze které mě předtím zchodil a zas mě shodil do vody, když se vynořím tak tam nahoře už nestojí.
"áááááá" něco mě stáhlo pod vodu a pak když se semnou Alasther vynořil, hned dobrých pět metrů mě odhodil ke břehu. Vynořím se a vylezu na břeh, nezapomenu se na Alasthera zamračit. Dojdu ke skále, která je jen dva metry vysoká a podle mě se na ní dá vylézt. Začnu se škrábat nahoru a nejde my to.
"chceš pomoct" volá na mě z vody a dusí v sobě smích.
"já to zvládnu"a znovu se začnu drápat nahoru. "joooo, já sem to dala" skáču radostí, když konečně vylezu na tu skálu.
"no konečně"ozve se přede mnou dole ve vodě.
"ty jeden" skočím vedle něj do vody, pod vodou ho popadnu za nohu a stáhnu ho pod vodu. Rychle od něho odplavu ke břehu, vylézám z vody. Voda mi sahá jen po pas.
"ty bys my chtěla utéct"chytne mě kolem pasu "tak to teda nepůjde"zatáhne mě zpátky do vody a ponoří mě. Už zase pod vodou. Takhle jsme blbly ještě hodinu, ale pod vodu sem byla častěji já, ale taky sem ho párkrát stáhla pod vodu. Vylezli jsme spolu z vody a lehli si do trávy. Povídali jsme si ještě dvě hodiny a povídali bychom ještě víc času, ale dřív sem usnula.
Probudím se ve své posteli. To mi nelezlo do hlavy, protože si nepamatuju, že bych sem sama večer došla. Asi jsem usnula a pak mě donesl. Jen by mě zajímalo, kolikrát mě už nesl. Posadím se na postel, rozhlédnu se kolem sebe. Na stole vidím něco, zvednu se a dojdu ke stolu. Na stole leží malá Růžička, je nádherně tmavě červená. To je od něho hezké. Vezmu růži do ruky a dojdu si pro malou vázu s vodou a dám do toho růži. Převlíknu se do jiného oblečení a jdu se nasnídat do kuchyně.
"dobré ráno Karin, jak ses vyspala"to hodně brzy přijeli.
"dobře, kdy jste přijeli" podívám se za sebe a vidím, jak něco taťka kutí a mamka mu stím pomáhá.
"brzo ráno" dveře se rozrazí a bracha stojí ve dveřích.
"cože ty si byl v obchodě, to je zázrak, ztratil ses" zpraží mě vražedným pohledem.
"pche, neztratil jsem se" jde k lednici a začne ji plnit.
"mě a tatínka napadlo" a jé co to bude "že bychom mohli jet na menší výlet" řekla mamka a taťka jen horlivě přikyvoval "to není všechno" navnadila nás mamka "něco jsme vám koupili a je to doma" zvedli jsme se a začali to něco hledat po místnosti
"hledejte při zemi, jeto živy"
"co to je?" vyzvídáme.
"štěňátko a jmenuje se Rex" štěňátko, já ho najdu dřív než bracha HAHA.
"Rexiku kdepak si" vyběhnu z kuchyně a běhám po domě.
"to jste ho ještě nenašli" divý se mamka s taťkou když nás vidí jít do kuchyně o hodinu díl, zakroutíme hlavou "Víte co, běžte si připravit věci na výlet a mi se po něm podíváme, OK"
Autorka:bradova12@seznam.cz


Uplně boží
Nemůžu se dočkat pokráčka
Prosím rychle další
