Autorka:bradova12@seznam.cz
"Víte co, běžte si připravit věci na výlet a mi se po něm podíváme, OK"
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"OK" rozejdeme se do svých pokojů, abychom se připravili. Vlezu do pokoje, vytáhnu si obr batoh a začnu si do něho dávat oblečení a věci. Za hodinu sem skoro komplet připravena, ale něco mi chybí. A přemýšlím, co to je. A už to mám, slunečný brýle ty co se měla, se my rozbili. Když mě přepadli ti upíři. Byla jich škoda. Dojdu k šufleti a otevřu ho. Ještě že mám náhradní, člověk nikdy neví, kdy se mu rozbijou. Vytáhnu ze šuflete jedny slunečné brejle a nasadím si je na oči. Vyjdu z pokojíku na chodbu a jdu do kuchyně zjistit, jestli ho našli.
"to už jste ho našli" jdu pomalu k mamce a vedle ní na sedačce spí hasky (spíše chlupatá kulička).
"jé, už jste ho našli, proč jste mě nezavolaly" vypískl bracha, probudil štěně, a když štěně vidělo, co se k němu řítí. Vykulil oči na brachu a s hlasitým štěkáním, zdrhal jako by mu za zadkem hořelo.
" ty magore, na štěňata musíš jít pomalu, nebo z tebe dostane infarkt" seřvu Tomáše a jdu pro štěně. To štěně se zas dobře skovalo, že sem ho nemohla najít. Vrátím se do kuchyně.
"našlas ho" přijde ke mně Tom. Zakroutím hlavou. Najednou to za mnou zarachotí. Podívám se za zdrojem zvuku a zrovna tam prochází to štěně.
"sakra, musíme ho chytit" zařve Tom jak hysterka a vyběhne za štěnětem. Myslím si, že sem mu už řekla, že nemá takhle děsit štěně. Bože proč mám tak neschopného brachu. Taťka vyšel na dvorek a jak má ve zvyku za sebou nezavírat dveře, tak je nezavřel a Rex vyběhl na dvorek, prolezl dírou v plotě a běžel do lesa a já běžím za ním.
"vrať se, koupím jiného" volá na mě taťka, neposlouchám ho. Chci jen tohohle, protože je sladoučkej a já si ho chytnu. Kličkuje mezi stromami jak zajíc a často měnil směry, kudy běží. Trošku zrychlím, popadnu ho do rukou a zastavím. Kde to zase jsem. Roslížím se a vidím jen stromy a stromy. No bezva, jsem v háji, nevím kde jsem. Rozejdu se dopředu. Za hodinu se mi chce spát, strašně spát i za chůze usínám, pohladím Rexe po hlavě. Sednu si ke stromu a opřu se o něj zady. Doufám, že my neuteče, protože bych ho už tě nikdy nenašla. Zavřu oči a pomalu usnu. Trhnutím otevřu oči, rozhlídnu se kolem sebe, kupodivu Rex poklidně spí v mém náručí. Zaslechnu křupání větví, probudí to i Rexe, úplně se mi napne v náručí a začne vrčet a štěkat. Před sebou uvidím přicházející obrys postavy.
"Alasthere" myslím si, že to je on, ale spletla jsem se.
"Já nejsem on a přišel jsem se pomstít za mé ho kamaše, které ho on zabil, z tohohle lesa neodejdeš živá" hrklo ve mně. Ten hlas patřil tomu, co mě tenkrát přepadl a utekl Alastherovy. To ne, to je jen zlí sen musím se probrat, nebo je to skutečnost. Postavím se. Udělal ke mně kroky, strachy se my rozšíří zorničky.
"stůjte"panikařím, jdu od něho co nejdál.
"copak, copak" rozesměje se jak blázen.
"nepřibližujte" vyvalí se my z očí slzy. Rozeběhl se proti mně a skočil. Uhnu se mu a přeběhnu na druhou stranu, popadnu na zemi rovnou širší větev se špičkou. Otočím se na něj, povalil mě na zadá, zůstane na mě ležet. Ve tváři má úšklebek vítězství, který se změní na překvapený a zároveň bolestivý. Začal se na mě pomalu rozpadat v práh, už z něho nic nezbude. V ruce svírám tu větev se špičkou vzhůru. Takže se nabodl, zabila jsem ho, zabila jsem upíra. Něco se o mě otře, podívám se k nohám a vidím Rexe. Zvednu se, vezmu ho do náručí a jdu rovně, zachví-li vyjdu ven z lesa na silnici a poznávám jí. Vyrazím po ní domu. Za půl hodiny, stojím před naším domem. Vejdu dovnitř, zavřu za sebou potichu dveře a jdu konečně do měkké, pohodlné postýlky (v lese se blbě spí). Převlíknu se do oblečení na spaní a lehnu si na postel, doplachtí tam za mnou Rex a rozvalí se mi na posteli, pomalu usínám.
Jako každé ráno se vzbudím a jdu se nasnídat. Slezu po schodech do kuchyně, otevřu lednici, vytáhnu si jídlo a otočím se a za mnou stojí Rex, vypadá že by něco chtěl, zachví-li mě to už docvaklo co to asi je. Otočím se spádky k lednici a vytáhnu mu kus masa. Doplazím se s jídlem v náručí ke stolu a posadím se. Otevřou se dveře a dovnitř vejdou rodiče s kruhama pod očima. Podívaj se na mě jako by viděli ducha. Rozhlídnu se kolem sebe, jestli nějakýho nevidí, ale žádného nevidím, takže se dívaj na mě.
"ani nevíš, jaký o tebe jsme měli strach, hledali jsme tě celou noc"aha tak to vysvětluje, proč si mě pletli s duchem.
"kdy ses vrátila a co si tam dělala, řekni nám všechno" řekne mamka. To nemůžu, protože byste my nevěřili a mysle li byste si, že jsem úplně zmagořila.
"takže................." moc jim toho neřeknu, vynechala jsem scénu s upírem a ještě pár věcí, a kousek jsem to musela pozměnit. Takže popravdě jsem jim skoro neřekla nic "a kde je bracha" zeptám se, když dovyprávím příběh. Otevřou se dveře, dovnitř vejde Tomáš.
"podívejte, co jsem našel" zvedne ruce do výšky a drží v nich zrzavé kotě "můžu si ho nechat, budu se o něj starat"prosil rodiče Tomáš "segra kdy ses vrátila a cos tam dělala" řekla jsem mu úplně stejný příběh. Rodiče mu schválili, že si bude moct nechat to kotě, ale jak řek, bude se o něj starat a dal mu už i jméno, bude mu říkat Rebel.
Odpoledne jsme se já s Tomášem dozvěděli, že se to změnilo, rodiče budou ojíždět za čtyři dny na služební cestu do Itálie. Výlet se změnil na stanováni u rybníka, už vyrazíme za hodinu a vrátíme se až bud zítra nebo pozítří. Za dvě hodiny čekáme před domem na brachu (no jo brzda rodiny).
Konečně vyleze z domu a v náručí si nese kotě. Posadím se do auta a na klín si dám Rexe, z druhé strany auta se posadí bracha s Rebelem na klíně, až teď zjistíme, že se Rebel a Rex nemaj, radí (spíše se nesnáší) Rex začne štěkat na kocoura a chce k němu skočit, povedlo by se mu to, kdybych ho nedržela, a Rebel se naježí a to doslova, své rozměry jednou zvětší a začne prskat a drápat kolem sebe. Chudák bracha schytal to i s navijákem, je nejblíže kocourovy a snaží se ho uklidnit, ale kocourovy to nedocvakne a v pudu sebe záchovy napadne brachu. To se ještě pustí do sebe, bude boj. Začnu se smát. Najednou se mu kocour vyškubl z ruky, ale naštěstí pro mě ho chytil bracha a k jeho smůle se kocour zas pustil do něj. Potom od někud vytáhl kus látky a toho kocoura do toho zabalil, že z toho byla vydět jen hlava, ale dal pokoj. Tomáš si oddychl, zbytek cesty probíhal v poklidu.
Konečně vyleze z domu a v náručí si nese kotě. Posadím se do auta a na klín si dám Rexe, z druhé strany auta se posadí bracha s Rebelem na klíně, až teď zjistíme, že se Rebel a Rex nemaj, radí (spíše se nesnáší) Rex začne štěkat na kocoura a chce k němu skočit, povedlo by se mu to, kdybych ho nedržela, a Rebel se naježí a to doslova, své rozměry jednou zvětší a začne prskat a drápat kolem sebe. Chudák bracha schytal to i s navijákem, je nejblíže kocourovy a snaží se ho uklidnit, ale kocourovy to nedocvakne a v pudu sebe záchovy napadne brachu. To se ještě pustí do sebe, bude boj. Začnu se smát. Najednou se mu kocour vyškubl z ruky, ale naštěstí pro mě ho chytil bracha a k jeho smůle se kocour zas pustil do něj. Potom od někud vytáhl kus látky a toho kocoura do toho zabalil, že z toho byla vydět jen hlava, ale dal pokoj. Tomáš si oddychl, zbytek cesty probíhal v poklidu.
"tak a jsme tu, jaká byla cesta" podívá se na nás taťka, ze přední sedačky auta s úšklebkem na tváři.
"bylo to úplně super" odpovíme jednohlasně s ironií. Vylezeme z auta, vezmu Rexe ven, Rebela nechají v autě. Vezmu si batoh se stanem a najdu si pěkný plácek, vytáhnu návod na stan a začnu ho číst. "takže mám provázek protáhnout otvorem bodem A, pak do bodu B, jak se podle nich mám v tom vyznat, ale je to to napsaný……. Tenhle návod stojí za ho*no" hodím ho za hlavu. Ale ono se to nějak povede. Jdu na to naostro. Za půl hodiny "tak to má vypadat" divám se, na stan před sebou (na obrázku). Odundám před sebou fotku a za ní "proč můj vypadá úplně jinak"podívám se na hromádku, co má představovat můj stan.
"co to je?"ukáže na to Tomáš.
"no to je můj stan" Tomáš se strašně rozesměje.
"výš co, já ti stým pomůžu, protože takovým způsobem bys ho asi těžko postavila" za patnáct minut byl hotový. Dám si do něho věci a rozbalím si je tam a připravím si je na noc. Začalo se stmívat, vyrazím na večeři. Večeře byla výtečná. Vrátím se do stanu kolem jedenáctí večer, vezmu dovnitř Rexe. Lehnu si a usnu.
Ráno mě čeká drsné probuzení, přistane na mě kýbl vody (samozřejmě bez kýblu).
"jakej KRETÉN" Vylezu ze stanu s totálně mokrou hlavou. Podívám se před sebe na vytlemenýho Tomáše. Vystartuju po něm jak šílenec, tohle nevykryl a jelikož stál u břehu, tak když sem do něho vrazila, odletěl přímo do rybníka. Když se konečně vynořil, měl ve tváři doslova výraz satana.
"těž se až tě chtím" vylezl z vody, podjelo mu to a hodil pěkného placáka na zadá.
"BUBUBU, už se tě bojím" naplno se rozesměju. Zamračí se a rozejde se ke mně. Otočím se a zdrhám "ááááááááá, zachraňte se, kdo může, bracha zase šílí" zrychlím.
"no počkej, až tě chytím, to schytáš" vybrodí se z vody a vidí jen mé mizející záda.
"až naprší a uschne, DEMENTE HAHA" rozesměju se a ztrácím se mu z dohledu. Utekla jsem mu.
V poledne nám řekli, že se za půl hodiny sejdeme u auta. Za půl hodiny jsme naklusali k autu.
"takže odjíždíme odsaď až zítra, takže se připravte a vyskušte dát toho psa a kocoura k sobě, možná že pak už se zklidní oba dva" řekne taťka.
"to si děláš srandu, vždyť se zabijou, teda ten hafan zabije mého Rebelka"přitiskne si víc k sobě kotě.
"cos to řek" zatnu ruku, až sou vidět bílé klouby.


Úžasnnnnýýýýýý
Naprosto suprový
nemůžu se dočkat pokráčka
