O Velké hře
V časech nejhlubší temnoty zel prostor Prázdnotou. Pouze poloprázdné Astrální sféry s Peklem soupeřily spolu. Vykazovaly úžasný výkon a tak si absenci biologického života, jež vznikl daleko později, velmi zjednodušili. Zato Kosmos a Magma - svorní bratři - se nudili. Jeden se ukrýval v útrobách druhého a tak nekomunikovalo se jim lehce. Vtom však menší Magma vymyslel plán a Velká hra započala! Odpoutal od sebe Zemi a Oheň, první z Živlů. Ti si vytvářeli vlastní díla - jako by skládali velkou dětskou stavebnici. Země uplácala povrchy světů a jimi zabalila svého otce. Oheň mu mezitím vytvořil obrovské svíčky - hvězdy - a špičky nemála hor uřezal - vytvořil sopky, průchody Magmovy. Jeho sestře se nelíbilo, co činil s kabátem, který darovala rodiči a jala se pronásledovat svého sourozence. Pronásledovala ho dlouho, až jednou zaběhl do kaňonu bez východu. Vyčkával - a těsně před dopadením se zaštítil plamennou hradbou. Země se zapotila a zplodila tak Vodu. I ta zabydlila se na božském sídle Ethirarque. Zaplnila spoustu prohlubní a vyživovala půdu, čímž rostlo rodinné pouto mezi ní a matkou. Vyskytli se ale jisté neshody s třetím z Elementů. Jakoby se zapomnělo na někdejší neúspěch, i teď se začalo stíhání. Dopadlo to podobně. Pot obou žen vyplodil Vzduch. Ten opanoval prostory nad půdou, řekami a pod nebem. Již se zdálo nemožné další zaplnění. Nicméně mezi Vodou a Vzduchem přeskočila jiskra, jež vzplála - zajistilo to pokračování rodu. Potomci oné nevídané lásky budou vládnout Ethirarque po tisíciletí uctíváni jako bohové. Velká hra se přetransformovala do další kapitoly - Malé hry.

