7. června 2010 v 18:52 | Aranel van de´Corvin
|
Limit jste splnili tak je tu další kapča. Limit je opět 21 komentů. Nevím kolik bude ještě kapitol, ale vidím to tak na jednu nebo dve....
Čas mi utíkal rychle, hodně rychle. Nejradši bych ho na chvíli vypnula a odpočinula si. Ale to bohužel nejde. Nevím, jak dlouho jsem ležela na podlaze a válela se ve svý krvi. Připadalo mi to jako pár sekund, ale čert ví. S námahou jsem otevřela oči a podívala se po ostatních. Nevím, co jsem jim chtěla říct. Vím jenom to, že se mi oči začaly znovu zavírat. Cítila jsem zvláštní pocit, jako by mi ve všech končetinách brnělo a zároveň je necítila. Byl to takový otupělý pocit, který symbolizoval jen jedno. Smrt. Věděla jsem, že je konec. Chtěla jsem ještě něco říct, ale neměla jsem sílu. Znenadání jsem ucítila hroznou bolest. Bylo to, jako kdyby mě někdo polil studenou vodou. Bolest se šířila od krku do každýho koutku mýho těla. On mě kousnul! Problesklo mi hlavou. On to doopravdy udělal! Nečekal na moji odpověď.
Až tohle všechno skončí, tak Dereka zabiju! Ta bolest je něco neuvěřitelnýho. Kdybyste mi někdo řekl, že jednou prožiju takovou bolest, tak bych se rozesmála. Teď mi moc do smíchu není. Zajímavý je, že vůbec necítím svoje tělo, ale přitom zevnitř "hořím".
Cítila jsem, jak mě někdo zvedá ze země a nese pryč. Hlasy jsem vnímala jenom okrajově. Popravdě řečeno mi bylo buřt, co si zrovna povídají.
***o den poději***
Opatrně jsem otevřela oči. Hned na první pohled jsem poznala, že něco není v pořádku. Všechno jsem viděla ostřeji a dokonce jsem měla lepší čich. Byl to úžasný pocit, když nepočítám škrábání v krku. Je to jako kdybych měla angínu, pořádnou angínu. Opatrně jsem vstala z postele. Skoro, jako kdybych se bála, že si něco zlomím. Připadala jsem si tak lehká. Chvilku jsem běhala po pokoji, po svým pokoji. Nejspíš mě odnesli sem a čekali, až se přeměním. PŘEMĚNA! Tak tu mi ani nepřipomínejte.
Kdybych si teď měla vybrat život upíra, nebo smrt, tak bych zvolila smrt! A když jsem u příčiny mý smrti, tak doufám, že Marcus už je pod kytičkama! Zlostně jsem sevřela ruce v pěst, při pomyšlení na Marcuse. A pak se stalo něco neuvěřitelnýho. Když jsem rozevřela ruku, tak v ní plápolal plamínek. Zděšeně jsem začala běhat po pokoji a uhasit ten plamen. To víte, vzpomněla jsem si, že oheň upíry zabíjí, tak krapek mě to vyděsilo. Po chvilce paniky jsem se zastavila a zmateně se podívala na ruku. Plamínek pomalu zhasínal. Tý jo, jak jsem to udělala? Jsem dobrá a ani o tom nevím. Třeba je to moje schopnost. Třeba, jak Derek umí číst myšlenky, nebo Drake ovládat sny. Ale jak TO mám ovládat? Plamínek se rozhořel, když jsem se rozčílila, třeba se to povede znovu. No jo, ale co by mě mohlo rozčílit?
Zajímalo by mě, kde jsou ostatní. Už hodinu jsem vzhůru a hraju si s ohněm, doslova. Už jsem přišla na to, jak ho vyvolat i uhasit. Prvně jsem k tomu používala vztek. Teď už stačí pouhá myšlenka na oheň. Dokážu zapálit i věci- chudák židle, budu si muset pořídit novou. Musím přiznat, že nový život se mi začíná líbit. Až na tu "angínu" , tak jsem pojmenovala svůj hendikep.
Ještě jsem se převlíkla a šla dolů do obýváku. Když jsem šla chodbou, tak jsem si všimla svýho odrazu v zrcadle. Byla jsem bledá a oči jsem měla úplně černý- hlad je svině. Potichu jsem sestoupila do obýváku, kde byla moje " rodina".
Všichni ke mně seděli zády a nevypadali na to, že by si mě všimli. Ale jak je to možný. Já jsem jejich pach cítila. Netvrdím, že smrdí. Potichu jsem přistoupila k Derekovi a poklepala mu na rameno. Ten málem vyrazil díru do stropu, jak nadskočil. Drake a Lara na mě málem zaútočili! Tomu se říká přivítání.
" Málem jsem znovu umřel! Tohle už nikdy nedělej!" Derek byl v obličeji bledší, než obvykle.
" Sorry, příště ti pošlu sms, že už jdu," odpovím ironicky.
Derek mi chtěl, nespíš ještě něco říct- a určitě by to nebylo nic lichotivýho-, ale Lara ke mně přiskočila a začala mě objímat. Drake nebyl dlouho pozadu, nakonec si přidal i Derek. Fuj, to je úchylný. Rychle pryč, než bude incest.
" To stačí!" Snažím se od sebe odtrhnout ty úchyly.
" Já jsem se bála, že už je pozdě," začne kňourat Lara.
" Víš, jaký jsme měli strach?! Málem jsem dostal infarkt, když jsem se dozvěděl, že jsi pryč!" Začne Derek přednášku. To mě toho neušetří, ani po smrti? Život je krutej a ten posmrtnej ještě víc.
" Ty? A co mám říkat já? Běhal tam jeden úchyl za druhým!" Když si vzpomenu na Alexandra, tak mi ještě teď běhá mráz po zádech.
" No, to jsem slyšel. Jak můžeš před smrtí myslet na Toma a Jerryho?!" Jak to mám vědět? Já nemůžu za to, co se v tý mojí palici zrodí za ptákovinu.
" A jsi v pořádku? Neudělali ti nic?" Vzpomenu si na scénu s Alexandrem a Marcusem. No, všechno vědět nemusí.
" Ne," snažím se o úsměv, ale moje snaha je k ničemu, protože jsem zapomněla na jeden důležitý fakt. Derek umí číst myšlenky. Všichni se mě snažili nějak utěšit. Znáte ty kecy ne? : To bude dobrý, už se nemáš čeho bát.
" Hele, jsem fakt v pohodě. " Bohužel mě nikdo neposlouchal. V duchu jsem si představila oheň, který se okolo mě rozestoupí a během minutky mě obklopoval oheň. Všichni ztichli a zmateně se na mě dívali.
" Co.-co to je?" vykoktá ze sebe Drake.
" Tak už mě posloucháte?"
Všichni tři kývli. Tomu říkám respekt. Asi to budu používat častěji.
" Říkám, že jsem v pohodě a ptám se, jak jste mě našli a kde se tam vzali Lockwoodovi?!" Derek se na mě chvilku nesouhlasně dívá, ale pak se odhodlá a začne vysvětlovat celou situaci.
" Když se Drake vrátil do školy, tak za ním přišel Michael Lockwood, že ti nebylo dobře a odjela jsi domů. Drake okamžitě volal nám, co ti je a jestli to není vážný. Vážný to bylo, protože jsi doma nebyla. Takže jsme s Larou nasedli do auta a jeli do školy. Snažili jsme se najít nějaký stopy, který by nám prozradily, kam jsi šla, ale nic jsme nemohli najít. Potom přišel Michael s Williamem. Oba dvou jsou výborní lovci a stopaři. Pomocí nich jsme našli první stopu a dostali se až do Marcusova sídla. Byli tam jenom čtyři a nás bylo pět. Později se k nám přidal ještě John. To je " otec" Michaela a Williama. Bohužel jsme přišli pozdě, když jsme tě našli, tak už jsi ležela polomrtvá na zemi,"dokončí svoje vypravování Derek.
" A teď jsi na řadě ty," připomene mi Drake. A já doufala, že na to zapomenou. S povzdechem jsem jim to vyprávěla z mýho pohledu a zakončila jsem to tím, jak jsem zjistila, že umím ovládat oheň.
**na lovu***
Ještě chvilku jsme klábosili o všem možným, ale pak jsme vyrazili na lov. Samozřejmě, že na zvěř! Snad jste si nemysleli, že bych si smlsla na nějakým svým spolužákovi. Hm, ale profesora na angličtinu bych klidně slupla- nemá nám dávat tolik domácích úkolů. Derek s Larou už byli někde v trapu, ale nechali mi tu Drakea, prý mě má učit. Ha, ha, ha.
" Tak prvně si chyť něco malýho."
Drake si už chytil nějakýho zajíce. Napadlo mě, že bych si taky mohla chytit nějakýho zajdu. Jenomže vše není, tak lehké, jak se zdá. Když jsem po něm chtěla skočit, tak se odrazil a jedním skokem byl v...no v jiné části lesa. Já jsem to samozřejmě neukoučovala a narazila v plný rychlosti do stromu. Drake z toho měl hroznou srandu. Smál se tak nahlas, až to přivolalo Dereka a Laru.
" Co je?"
" Mu-musíš si zvyknout na svoji rychlost," vykoktá ze sebe, když se přestane smát.
" Nepovídej!" Založím si ruce v bok.
Z ničeho nic se začne smát i Derek. Zaraženě se na něj podívám. Derek ukazuje ze mě na strom. Super, asi si to přečetl u Drakea v hlavě.
" Jsem tady mimo jenom já, nebo i někdo jinej?" Chudák Lara, netuší o čem je řeč. A doufám, že ani tušit nebude. Potichu zavrčím a vydám se za srnkou, kterou jsem spatřila za keřem. Srnka se dala na útěk a já jsem zběsile běžela za ní. HLAVNĚ SE VYHÝBAT STROMŮM! To byla jediná věc, na kterou jsem myslela. Byla to docela zábava, když jsem nenarážela do stromů. Během chvilky jsem už měla srnku v rukou. Myslela jsem si, že budu cítit odpor ke krvi, ale jakmile jsem ucítila její vůni, tak jsem nemohla odolat. Hladově jsem se do ní zakousla a celou ji vysála. Otřela jsem si pusu a šla hledat ostatní.
Po lovu jsme šli domů. Musela jsem se převlíct, nějak jsem to neuhlídala a zašpinila se. Po chvilce vyptávání jsem z Dereka vytáhla informace o Lockwoodových. Podle něho by měli být taky někde na lovu, ale na opačný straně města, kde je taky les. No, uvidíme, třeba budu mít štěstí.
prej málem jsem znovu umřel
jako obvykle se válim ve výtlemech... ale to, že bude konec mě neskutečně sere, to jen aby bylo jasno... 