Za prvý nedýchatelný vzduch a za druhé tam vaří fakt hrozně, třeba taková polívka, je taková nepřirozeně zelená a co teprve ta chuť, tohle ani pes by nežral. V obchodě sem nakoupila hromadu ovoce a mattony. Zamířím si to rovnou do nemocnice, dorazím tam přibližně za půl hodiny. V recepci zjistím číslo jeho pokoje. Najdu jeho pokoj a vejdu dovnitř. Tomáš leží nemocničním lužku a tváří se tak kysele, že vypadá, že sežral cely citron. Ani se mu nedivím, protože před ním stojí sestřička a nutí ho jíst zelenej blivajs, při pohledu na zelenou tekutinu v talíři, říkám si je to chudák. Přes její rameno (sestřičky) mě zahlídne.
6. kapitola
11. června 2010 v 16:58 | Aranel van de´Corvin | Osud si nevybereš→Autorka: bradova12@seznam.cz
"Cos to řek" Zatnu ruku, až sou vidět bílé klouby.
-------------------------------------------------------------------------------------------------
" Hafan" Posměšně se na mě dívá, vyleze mi žilka na čele.
"Ten hafan jak mu říkáš je REX, doufám že to chápeš"
"Já si mu budu říkat, jak chci" Zostřuje se to a začneme se hádat jak koně. Už jen čekám, kdo dřív zakročí, jestli taťka nebo mamka.
"Přestaňte se hádat, jednoduše řečeno zkuste je dát k sobě a budete u nich" Taťkovy došli nervy. Něco bych řekla, ale pokoušet jeho nervy fakt nebudu. Asi nám nic jiného nezbude. Odpoledne vezmu Rexe do stanu, tam už čeká bracha a v náručí si pevně drží kotě. Zdá, že je víc podělanej bracha než to kotě a to bude asi tím, že ví, co to kotě čeká.
"Tak asi už začneme"Řeknu po pěti minutách a pustím Rexe na zem a Tomáš pustí Rebela. Ze začátku se nic zvláštního nedělo jenom to, že Rex honil Rebela. Najednou se karta obrátila a teď byl na útěku Rex a za ním Rebel.
"No to je ono, Rebele do toho"Povzbuzuje Tomáš kotě.
"Jsi přece pes, přece nebudeš utíkat před kotětem" Zase se prohodí a běží, jak mají byt, první Rebel a za ním Rex. Zachví-li je baba přestane bavit a začnou se prát, ale nic si nedělají. Tomáš to vzal, jako že Rex na kotě utočí a začal šílet, že to kotě nepřežije. Vykopnu ho ze stanu, protože to jeho řvaní, my už víc lezlo krkem. Pozoruju je, jak si spolu dál hrajou. Za hodinu vylezu ze stanu a hned se přede mnou zjeví Tomáš.
"Žije ještě"Strachuje se o něj.
"Proč by už nežil….je ve stanu s Rexem"Nebudu ho napínat.
"ON JE JEŠTĚ S REXEM" Vlítne do stanu, tak takovou reakci sem fakt nečekala.
"Jéééé"Ozve se ze stanu, strčím hlavu do stanu, jestli o něco nepřicházím "Ono to spínka a spolu" No to je postřeh,. Vylezeme ze stanu.
"Pochop, když si spolu hrají, neznamená to, že se hned vraždí" Doufám, že to chápe.
***Večer***
Po večeři si nařídím budíka na půlnoc a jdu dřív spát. V noci mě probudí hrozný řev mobilu. Do prdele kdo po mě muže v tuto hodinu něco chtít, má smůlu já spím……………….počkat, vždyť je to budík, ale proč si ho nařizuji na tak debilní hodinu. Vypnu budík v mobilu. Už si vybavuju proč sem si ho nařídila, pomsta bude sladká HAHA. Vylezu ze stanu a podle paměti mířím k Tomášovu stanu, připravuju se na nějaké to bafnutí, ale nějaká větev se mi připlete pod nohu a já letím šipku do předu. S nepřirozeným výkřikem dopadnu na stan.
"áááááááááááá, UFO, přepadli mě" Ten má ječák, že by snad probudil celí les. Ale rodiče spokojeně dál spí. Myslím si, že mu to stačil, nebo ne. Nad svou myšlenkou se ďábelsky zasměju a dojdu k ohništi, po deseti minutách, najdu po hmatu pánvičku, dojdu k rybníku, naplním jí vodou a donesu jí ke vchodu stanu, jak znám brachu, po ránu se nedívá, kam šlape, takže by to mohlo vyjít. Zachví-li dorazím do mého stanu. O to nesmím přijít. Nařídím si budíka.
Ráno mě zase probudí řev mobilu, vypnu ho a vylezu ze stanu. Podívám se na stan, kde spí bracha, panvička je před vchodem. Najdu kýbl a naplním ho vodou z rybníka a posadím se vedle stanu abych viděla na vchod. Z toho čekání pomalu usínám.
"Do prdele, něco sem vyšlap" Otevřu oči a vidím vztekajícího Tomáše stojícího bosou nohou v pánvičce s vodou. Postavím se.
"Přeji pěkné ráno" Hodím po něm vodu z kýble. Právě se na mě otočil, když na něm voda přistala. Chvíli tak jen stal a pak se ke mně rozeběhl.
"V tom máš prsti ty"Běží za mnou.
"Co když mám, co my uděláš"Hihňám se na celé kolo.
"Zabiju tě" S mokrýma hadry moc rychle neběží. Alespoň bod pro mě.
"Chce to větší fyzičku"Rudne vzteky.
"Cos to řekla"Vzdaluju se mu z dohledu, až mu úplně uteču.
Odpoledne si sbalím věci, protože jak nám řekli rodiče, odýždíme za dvě hodiny. Balení věcí mi trvalo jen půl hodiny a na závěr si nezapomenu vzít slunečný brýle. Sranda je docela balit stan protože na to žádný návod není. Nejprve ho sruluju do válce a nakonec ho narvat do batohu pro stan to je taky umění, ale mam úspěch zvládla jsem to sama sice jako poslední, ale sama.
"Tůůůůůůůůů" Troubí na mě autem. A jé, už mám skluz v čase. Doplachtím k autu a sednu si na zadní sedačku. Tatka nastartuje auto a jedeme domu. Při cestě jedeme polní cestou a myslela jsem si, že můj zadek nepřežije takoví zemětřesení. Za pět minut konečně v jedem na rovnou silnici a pak už to je v pohodě. Naši mazlící měli půlnoc, takže celou cestu prospali. Za hodinu dojedeme k našemu domu, no jo taťka fofroval, měli jsme štěstí, že jsme nikde nepotkali policii. Vylezu z auta a zamířím si to k hlavním dveřím, odemknu si je. Za mnou vejde zbytek rodiny. Najím se v kuchyni a odeberu se do svého pokoje a rozbalím si věci, tenhle rituál my trval rekordní dvě hodiny. Pak jsem se rozhodla, že se půjdu naložit do vany a tam je tak příjemně že tam rozvalím na další dvě hodiny, ale Tomáš chce na WC. Radši bych ho tam nechala, protože je tu tak krásně. Ale tak hnusná nejsem. Vylezu z vany a usuším se, vylezu z koupelny.
"UHNI, NEBO TO NEVIDRŽÍ" Vlítne do koupelny jak raketa, zabouchnou se za ním dveře.
"Aby ses neposral" Odeberu se do svého pokoje. Tam si do pozdních hodin čtu knihu a pak se rozhodnu, že je čas na spánek a jdu spát.
Ráno se vzbudím, jdu po schodech do kuchyně a na stolku vidím papír. Na něm je něco napsáno. Dojdu k němu blíž a začtu se do něho.
Ahoj museli jsme vyjet dřív na letiště, abychom stihli letadlo, Tomášovy se udělalo hrozně tak jsme ho odvezli do nemocnice, takže mu něco kup k jídlu. Sama výš že tam jídlo je tam humus. Kup mu: ovoce a limonádu díky. Mamka
Bude klid a nuda. Vezmu peníze ze stolku a jdu mu koupit jídlo. Párkrát jsem už byla v nemocni a musím uznat, že to tam je hrozný.
Za prvý nedýchatelný vzduch a za druhé tam vaří fakt hrozně, třeba taková polívka, je taková nepřirozeně zelená a co teprve ta chuť, tohle ani pes by nežral. V obchodě sem nakoupila hromadu ovoce a mattony. Zamířím si to rovnou do nemocnice, dorazím tam přibližně za půl hodiny. V recepci zjistím číslo jeho pokoje. Najdu jeho pokoj a vejdu dovnitř. Tomáš leží nemocničním lužku a tváří se tak kysele, že vypadá, že sežral cely citron. Ani se mu nedivím, protože před ním stojí sestřička a nutí ho jíst zelenej blivajs, při pohledu na zelenou tekutinu v talíři, říkám si je to chudák. Přes její rameno (sestřičky) mě zahlídne.
Za prvý nedýchatelný vzduch a za druhé tam vaří fakt hrozně, třeba taková polívka, je taková nepřirozeně zelená a co teprve ta chuť, tohle ani pes by nežral. V obchodě sem nakoupila hromadu ovoce a mattony. Zamířím si to rovnou do nemocnice, dorazím tam přibližně za půl hodiny. V recepci zjistím číslo jeho pokoje. Najdu jeho pokoj a vejdu dovnitř. Tomáš leží nemocničním lužku a tváří se tak kysele, že vypadá, že sežral cely citron. Ani se mu nedivím, protože před ním stojí sestřička a nutí ho jíst zelenej blivajs, při pohledu na zelenou tekutinu v talíři, říkám si je to chudák. Přes její rameno (sestřičky) mě zahlídne.
"Záchrana"Vypískne Tomáš a chce vylítnout z postele, ale ta sestřička ho hold nepustí.
"Prvně to sníš a pak si vezmeš něco jiného" Všimne si narvaný tašky, co držím rukou. Znovu se mu snaží narvat lžíci se zelenou břečkou do huby. Zachví-li mu jí tam úspěšně narvala. Až teď se tváří tak kysele že nejen sežral citron, ale i to zapíjel octem.
"Koupila jsem ti ovoce, limonádu a nezapomněla jsem ti přinést mp3 a přeju ti dobrou chuť"Zamířím ke dveřím a očkem se podívám na Tomáše. Mračí se jak čert. Vylezu z nemocnice a zamířím si to domů. Při cestě procházím kolem velkého domu s nadpisem"Spolek lovců" dojdu k tabulce s informacemi a začtu se do něho. Přijímáme nové lidi, dnes od 17:00hod. To bych mohla vyzkoušet. Odtrhnu oči od nástěnky a vracím se domu.
***Před 17 hod večer***
Dvě minuty do 17hod nervózně přešlapuju před dveřmi. Mam tam jít, nemám tam jít. Když už sem tu tak tam půjdu. Otevřu dveře a octnu se v dlouhé chodbě. Přejdu až na druhou stranu a otevřu další dveře. Vejdu do veliké místnosti. Ve prostřed stáli tří muži a jedna žena.
"Nová členka" Ukáže na mě ta žena.
"Ahoj já jsem Karin"Představím se jim a dojdu k nim až doprostřed místnosti.
"Ahoj sem Verča a tohle je David, Patrik a Lokáš"Představí mi je.
"Ty chceš bojovat" Vysměje se mi David. Vypadá, že je tady nejstarší "Takže dnes začneme něčím lehkým"Hodí všem jednu dřevěnou hůl "Tohle je hůl, je dost tvrdá a lehká, takže se sní dobře manipuluje. A teď vám s Veronikou ukážeme názorní příklad" Vyběhnou proti sobě, chvíli bojují proti sobě a pak David dal ránu Verče do boku, až z toho spadne na zem "Si v pohodě" strachuje se o ní David. Veronika vmžiku holí mu potrhne nohy. David udělal salto ve vzduchu a spadl na břicho (Pořádného placáka hodil xD)
"A tohle byl zase příklad, že se nemáš bít nepozorný, i když soupeř vypadá, že je poražen" Zasměje se Veronika a pomůže Davidovi na nohy.
Komentáře
nelíbí se mi, že to holka natřela klukovi....ale jinak moc pěkné
[4]:se ti nedivím bratříčku, když tě vždycky porazím
jinak je to SUPER BOMBA BEZVA COOL!!!!
suproviii pises fakt superrrr pokračuj
doufam ze jim natre zadek ![]()
jsou všichni takový ignoranti nebo jsem tu jediná, která vidí ty hrubky a chyby ve slovosledu? Každopádně mi vrtá hlavou, jak se upír může proměnit v práh? ^^; ...no abych nebyla jenom kritická, tak taky musim pochválit příběh...děj to má zajímavej, i když by se to dalo všechno trochu víc rozepsat =o)...každopádně pokračuj děvče, chybama se člověk učí a já jsem zvědavá, co se z toho dál vyvyne =o) ;o)


Hmmm....dobrý