→Autorka:bradova12@seznam.cz
Padám na zem, ale někdo mě těsně nad zemí chytí.
----------------------------------------------------------------------------
Probudím se na měkké posteli. Pokusím se zvednout, ale něčí ruce mě vrátili zpátky na postel. Vidím hodně rozmazaně, zaostřím na siluetu naklánějící nad sebou. Pomalu poznávám kdo to je. Dark. Na chvíli se my na rtech objevil usměv který hned zmrazím do bodu mínus a začnu se mračit.
"Sakra kde si byl"Vyletím tak že si i sednu.
"Na lovu" Na to mu skočím, byl tam celí týden. Plašil lidičky a chytal podkany."Fajn, byl sem podat zprávy do sídla" jestli blafuješ tak.......tak. Začal se na mě culit.
"Čemu se tlemíš"Na čele my vyběhne žilka, zatnu pěst.
"Ničemu" Ten si ze mě dělá prdel.
"To ti tak žeru"Zamračím se, co to jen jde. Vytlemí se na celé kolo "Máš nějaký problém" Bouchnu my nervy. Snaží se mě položit jemně na postel, ale jelikož že mu odporuju, tak přitvrdí a už ležím na posteli.
"Lež si ještě zesláblá" Vrací se my vzpomínky na toho upíra, co mě napadl a na konec to jak mě kousnul do krku. Rukou nahmatám dvě dírky na krku. Zase vyletím do sedu, ale v mžiku mě přišpendlí k posteli.
"Cože já sem upír" To není možný.
"Ne"
"Já sem upír"Opakuju neustále dokola. Najednou se mnou dost zatřese.
"Neboj takovou radost ti neudělal"
"Vždyť mě kousl, takže sem upír"Dívám se na něj uslzenýma očima. Odtrhnu od něho pohled. Rukou my zvedne hlavu, abych mu přímo dívala do očí.
"Nejsi upír. Zítra si o tom promluvíme, teď si odpočiň a vyspi se" Odejde z místnosti a zavře za sebou dveře. Zachví-li usnu.
Probudím se, pokusím si sednou, ale nějak my ztěžklo tělo a necítím ani konečky prstů. Povzdechnu si. Vždyť včera jsem se normálně sedla a teď si ani nesednu. Otevřou se dveře a dovnitř vejde Dark s talířem jídla a s úsměvem na rtech. Položí na mě tác a dál mě pozoruje. Sakra, sotva se hnu, ale vypadá to tak chutně. Jak mě to pobízí. Jen si mě sněz a jak to láká.
"Chceš pomoct" Culí se na mě. Si dělá srandu, zamítá se.
"NIKDY"Jo, přesně. Jen zvednout ruku. Zvednu pomalu ruku a chytnu za lžičku, ale jakmile jí zvednu tak my vyklouzne. Do prdele. Druhý a třetí pokus skončí úplně stejně. Ne, ne já mám takovej hlad.
"Asi tě budu muset nakrmit" Rozjaří se jak sluníčko, když uvidí paní sluníčkovou. No prostě se to nedá vyjádřit slovy. Nadšeně vezme lžičku s jídlem "Aaaaa"
"Už nemám hlad" Těsně pře lžičkou otočím hlavu do strany. Místností převládne ticho, které přeruší kručení břicha, mého břicha. Ty zrádce, takhle mě zradit.
"No, to je teda vidět" Odloží tác kousek vedle mě. Rukama zajede pod má záda, posadí mě a sám si sedne za mě. Jednou rukou mě pevně drží u sebe a tou druhou se natáhne pro talíř s jídlem "Tak a teď nemáš na výběr" No super. Přistoupím na jeho hru a otevřu pusu. Začne mě krmit, ale čeho je moc, toho je hold příliš a toho jídla je fakt hodně.
"To stačí, sem už plná"Překryju si pusu dlaní.
"Dobře"Odloží talíř "Tak co chceš vědět" A jo vlastně, ten upír.
"Na tamtoho upíra, proč sem nemohla chodit?"
"To je jeho schopnost, já mám taky schopnost"
"Fakt jakou" Otočím hlavu na něj
"Čtu myšlenky a ovládám je taky" Pusa my spadne až na peřinu, níž už to asi ani nejde.
"Že to je jen vtip" Vyhrknu, koutky úst se mu zvednou nahoru.
"Ne a máš někdy dobrý pochod myšlenek" Zrudnu, ale vzteky. Cuká se smíchy "Jo a málem sem zapomněl" Usměje se dost temně "Víš, že mluvíš ze spaní" Usměje se na mě, jak má ve zvyku se na mě pořád usmívat. By mě jen zajímalo, co sem mluvila za kraviny, protože podle jeho výrazu to nic jiného určitě nebylo. "Mluvila si o mě"
"To není možný"Já to věděla, za co mě trestáš.
"Chceš vědět, co si pěkného o mě povídala"Kývnu na souhlas, i když už teď vím, že mu tím udělám radost a já toho budu litovat, ale zvědavost je větší než mozek, a modřejší ustoupí a to je bohužel mozek. Usměv se mu ještě protáhne "Určitě ti nebude vadit, když tě budu citovat. Ty kreténe proč si odešel, víš že sem tě hledala i trošku se o tebe bála. Byla tu bez tebe nuda Darku" Nedovedete si představit, jak sem zrudla "Nemáš teplotu" Dá my na čelo dlaň. Dělá si ze mě srandu. Nakloní se ke mně blíž "Musím uznat, že sem to vůbec netušil" Zašeptá my do ucha. Na čele mi vyskočí žilka.
"VYPADNI, MAGORE"Ublíženě se na mě podívá. Začnu kolem sebe kopat, jen by mě zajímalo, kde se ve mně bere síla. Vyskočí z postele a ladným krokem dopluje ke dveřím. Těsně před dveřmi se na mě otočí.
"Vyš že si roztomilá když se zlobíš" Něco vedle sebe čapnu a hodím to po něm, výtlem ho honem přejde. V ruce drží talíř se snídaní a zbytek mu přistane na ten jeho ksichtík. Vybuchnu smíchy, podívá se na mě a ve tváři má, vyraz satana. Cukám se smíchy. Dojde ke mně a tváří se ještě hůř než ten satan.
"Máš se dobře"Zatvářím se jak neviňátko. Zamračí se ještě víc a to sem si myslela, že už se víc mračit neumí. Natahuje se ke mně rukou. Nasucho polknu a zavřu oči. Cítí chladný jeho dotek na tváři, který pomalu směřuje na krk, zastaví se až na dvou dírkách od kousnutí. Cítím tlak na postel, otevřu oči, už jen vidím, jak se přibližuje k mému krku. To snad ne. Odstrčím ho od sebe.
"Nic ti neudělám"Nakloní se až k němu.
"jak ti můžu věřit, co když si mě přestavíš jako svačinku"zarazí se "budeš mě chtít vysát" řeknu pomalu a opatrně. Vzdálí se trošku od mého krku a podívá se my do očí.
"Neublížím ti, ani se nenapiju, rozumíš"Pohladí mě po tváři, nevím proč, ale něco my říká, abych mu věřila. Kývnu, že mu věřím, nakloní se ještě blíž, už cítím jeho ledový dech na krku, pak rty a nakonec mě olízne přes ranky. Pálí to, jak čert křečovitě se ho chytnu "hotovo" Zhluboka oddechuju rukou nahmatám na krk na místo kde měly být kousance, ale nic tam není. Ještě jednou si přejedu po krku prstama, ale jakoby se po nich slehla zem.
"Jak to"S otazníky v očích se na něj podívam.
"Tohle umí většina upíru" Jako že mají super sliny.
"Většina a co umí ten zbytek" Sednu si.
"To záleží na klanech, třeba někteří nechodí na slunce a pak říkaj, že je zabijí, ale oni kecaj, prostě za světla nevytáhnou paty z domu"
"Aha"
Jaké zajímavé věci se ještě dovím. "Spíš někdy"
Jaké zajímavé věci se ještě dovím. "Spíš někdy"
"Ne"
"Nikdy" Neodpustím si udělat úšklebek. Rukou my zajede do vlasu a rozcuchá my je "Co si myslíš, že děláš" Chytnu ho za ruku.
"Cuchám ti vlasy"Vykouzlí sladký usměv. Zvedne se a odejde z pokoje.
***O hodinu díl***
Vyhrabu se z postele a rozhodnu se na menší procházku, spíše jen na procházku. Jak říkal, že ovládá mysl, neovládl mě už ráno. Ten prevít, hele pohovka a je prázdná, jo ta se musí obsadit. Podívám se doprava a pak doleva jestli tu někde nezaclání Dark. Nikde sem ho nevidím. Rozeběhnu se ze zadu na pohovku chytnu se za její opěradlo a přistávám přesně na ní. To je divný, je jinak tvarovaná a trošku i tvrdší. To snad ne. Podívám se vedle sebe a pod sebe. Trošku se zčervenám. Pode mnou se objeví vytlemený Dark.
"Promiň asi sem těžká" Rychle se zvednu.
Chytil mě kolem pasu a přitáhl si mě na klín.
Chytil mě kolem pasu a přitáhl si mě na klín.
"Co,…..co to děláš, pust mě"Rozčílím se a kopu nohama ve vzduchu.
"Co když tě nechci pustit" Zašeptá my do ouška a usměje se.
"PUST MĚ TY PERVÉZAKU" Snažím se mu nějak vytrhnout, ale jak už je známo. Je o hodně silnější než já. Po pěti minutách padnu na něj a oddychuju. Jednou rukou mě pustí a zajede sní do mých vlasů a začne my je zase cuchat.
"Nech toho" Chytnu ho volnou rukou za tu, kterou se my hrabe ve vlasech.
"Nechce se my" Pokračuje ve své činnosti. Najednou něco ucítím , něco co voní jak připálenina.
"Cítíš to" Čichám on taky začichá.


Skvělý fakt jsem se pobavila xD