12. Kapitola
Zlomenej nos
Emmett zaklepal na dveře mého pokoje.
"Hele, Emmett je tu!" Zavýskala s nadšením Alice. Opět jsem nechápala. To už se mě chce tak moc zbavit? To snad ne.
"Kdyby si hledala vázu, je koupelně v jedné ze skříněk, máš jich tam víc." Tý upírce šplouchá na maják! A dost silně, ona že dělá školního psychologa, potřebuje psychiatra! Nadšeně zatleskala, vyskočila z postele tak prudce, že se rozhoupala a já sebou sekla na zem.
"Au." Zahuhlala jsem a chytila se za hlavu, na kterou jsem dopadla. "Máš štěstí, že jsi nesmrtelná, jinak bych tě zabila!"
"Promiň." Zazubila jsem se. Stále jsem ležela rozpláclá na zemi. Tak tohle jsem si vážně, ale vážně nezasloužila.
Alice otevřela dveře.
Alice otevřela dveře.
"Čau Emmette. Měj se Amy."
"Sbohem!" Zařvala jsem na ní, teda spíš do podlahy, na které jsem rozpláclá. Když Emmett viděl, že ležím na zemi, stál hned vedle mě.
"Co se ti stalo?"
"Nic." Zamumlala jsem velice směšným hlasem, protože jsem si tím pádem zlomila nos.
"Alice moc zbrkle vstala z postele, ta se rozhoupala a já skončila na zemi." Pokoušela jsem se narovnat si nos, který mi už stihl srůst nakřivo. No do háje, teď budu mít křivej nos.
"Počkej, já to udělám."
Emmett položil květiny na postel. Počkat květiny? Že by Alice nešplouchalo na maják?
Emmett položil květiny na postel. Počkat květiny? Že by Alice nešplouchalo na maják?
"Co chceš dělat?" zeptala jsem se mírně polekaná, jeho výraz. Šibalsky se usmíval. Prsty mi vjel do vlasů. Pevně mi přidržel hlavu. Lehce se ke mně sklonil. Bože, co chce dělat, chce mi narovnat nos, tím, že mě bude líbat. Počkat, no vlastně to není odporná myšlenka líbat Emmetta. Jen škoda že už má triko, ale bod plus, černé tričko mu obepínalo svaly. Jo, Emmett Cullen mi dá pusu! Prohlížel si můj obličej. Pak mi chytil nos. Škubl s ním a znovu mi zlomil nos.
"Au! Kurva Emmette!" Zařvala jsem. Dotkla jsem se nosu, který už mi stihl zase přirůst a rovně.
"Díky!" Skočila jsem mu okolo krku.
"Není za co." Objal mě a přísahám, že si přičichl k mým vlasům, které jako vždy voněli po broskvích.
Usmála jsem se a přitáhla si ho k sobě blíž. Natáhla jsem do plic jeho úžasnou vůni, vím, že lidé si myslí, že upíři zatuchle páchnou, ale tak to není. Emmett voněl čerstvě a svěže, jako rozkvetlá louka po ránu a taky trochu po čokoládě. Vytrhl se mi z objetí.
Usmála jsem se a přitáhla si ho k sobě blíž. Natáhla jsem do plic jeho úžasnou vůni, vím, že lidé si myslí, že upíři zatuchle páchnou, ale tak to není. Emmett voněl čerstvě a svěže, jako rozkvetlá louka po ránu a taky trochu po čokoládě. Vytrhl se mi z objetí.
"Na tohle jsem ti přinesl."Řekl rozpačitě. Napřáhl ke mně ruku s nádhernou kyticí. Lilie, růže, gerbery a jiné.
"Díky je nádherná." Usmála jsem se na něj, jak nejlépe jsem uměla.
"Přinesu ti vázu, zaslechl jsem Alice, jak říká, kde jsou." Usmála jsem se a velice opatrně si sedla na postel.
"Říkal jsem Alice, že to není dobrý nápad kupovat ti tuhle postel."
"Mně se líbí." Usmála jsem se. " Ale myslím, že tam nahoře to chce utáhnout, pak už se nebude tolik houpat." Položil vázu na nízký stoleček uprostřed pokoje a podíval se směrem, kde byly upevněné tyče.
"No do háje, že sem si toho nevšiml dřív." Opatrně vylezl na postel, ještě štěstí, že je to takovej dlouhán a můj pokoje není tak vysoký, jako zbytek školy. Chvíli to pozoroval, ale pak přešel k jednomu ze šroubů a rukou, jo nekecám, rukou ho přitáhl.
"Zkus to teď!" Přikývla jsem a počkala, až si sedne. Pokusila jsem se postel rozhoupat. Pohupovala se, ale už jen tak pěkně, ne jako před tím, kdy jsem si zlomila nos. Au.
"To je super, díky."
"Není za co." Lehce jsme se houpali na posteli.
"Esme se zmínila, že dnes přijde nová profesorka." No, pro mě tu jsou všichni nový, ale nevadí.
"Vážně? A co bude učit?"
"Zřejmě mi bude pomáhat s lukostřelbou."
"Ty jí učíš?"
"Jo jo, možná, že jí budeš mít na rozvrhu."
"To pevně doufám." Usmála jsem se. Chytil mě okolo ramen a mě se na chvíli vybavila scéna, kdy jsem si myslela, že se mě chystá políbit. Nechápala jsem, proč jsem byla tak zklamaná, když to neudělal. Podívala jsem se mu do očí. Usmíval se na mě. Tak krásným úsměvem, až se mi stáhlo srdce z toho, že jsem Emmetta nemohla mít. Ale já ho vážně nemohla mít, ani ne za týden mi začne výuka a on bude můj učitel. I naše prsteny to říkají. Proč na to vůbec myslím? Asi jsem se moc praštila do té hlavy.
"Co můj prsten?"
"Amy, nakonec ti ho nebudou dělat."
Řekl s vážnou tváří, hledala jsem mu na tváři, alespoň náznak vtipu, ale nic.
Řekl s vážnou tváří, hledala jsem mu na tváři, alespoň náznak vtipu, ale nic.
"Proč?"
"Chápej to, nejsi tu ještě moc dlouho a my si myslíme, že můžeš být špeh od Jamese." Cože, co ho to napadlo?
"Ne já, ne, nejsem!" Rozesmál se.
"Skočila jsi mi na to!"
"Ty jsi mě vyděsil." Praštila jsem ho pěstí do ramene. "Už jsem se bála, že jako jediná nebudu mít erb Cullenů."
"Nemusíš mít jen prsten." Nechápavě jsem nadzvedla jedno obočí.
"Stačilo, kdyby ses stala Cullenovou."
"To si tě mám jako vzít, nebo co?"
"Vlastně by úplně stačilo, kdybychom spolu chodili."
"Ty seš vážně cvok." Rozesmáli jsme se.
"Tak se dáme do tý prohlídky školy.


Super poviedka ! :) Ale keď jej klamal o tom prsteni, prečo to nevycítila ??