Emmett mi ukazoval každé, každičké zákoutí obrovské školy.
"A tady je můj pokoj." Ukázal na dveře.
"Hm, co si tu udělat přestávku?" Navrhla jsem.
"Proč ne." Otevřel mi dveře a já vstoupila do něčeho úžasného.
"No ty vole." Vydechla jsem a Em se zachichotal.
"Tohle je tvůj pokoj, nebo nahrávací studio?" Zasmál se.
Pokoj byl obrovský, ještě větší, než ten můj.
Kromě suprové postele, která na rozdíl od té mé nevisela. Měl tu suprovej keyboard, černej klavír, sestavu bicích, na zdech sbírku kytar, prostřídaná fotkami Emmetta s ruznýma slavnýma hvězdama.
Pokoj byl obrovský, ještě větší, než ten můj.
Kromě suprové postele, která na rozdíl od té mé nevisela. Měl tu suprovej keyboard, černej klavír, sestavu bicích, na zdech sbírku kytar, prostřídaná fotkami Emmetta s ruznýma slavnýma hvězdama.
"Tohle jsi ty a Zac Efron?" Zeptala jsem se a ukázala na fotku.
"Jo." Pokrčil rameny.
"Ty znáš Zacharyho Alexandra Davida Efrona?" Málokdo zná jeho celé jméno, ale já jo. Pokrčil rameny.
"Já ho zbožňuju v High school musical, hlavně v trojce." Uchechtl se.
"A kdo myslíš, že mu ten kšeft dohodil."
"Ještě mi řekni, že znáš i Logana Lermana a já si tě vážně vezmu."
"Myslíš Logyho? Toho znám, seženu nám prstýnky." Laškovně na mě mrkl.
"Myslela jsem to jako fór."
"Netušila jsem, že znáš tolik slavných."
"Jo, nejlepší je ale Kellan Lutz, máme toho spoustu společného."
Usmála jsem se.
Usmála jsem se.
"Hraješ na všechny ty nástroje?" Poukázala jsem na jeho sbírku.
"Jasně, že jo."
"Ty na něco hraješ?"
"Kytara, klavír a flétna. Miluju hudbu."
"To i já." Usmál se.
"Můžeme pokračovat v prohlídce?"
"Jasně."
"Škola původně vznikla ze středověkého hradu."
"To je skvělý."
"Tak tady je jídelna, tu už znáš." Vyšli jsme do dalšího patra.
"Tady je pokoj Alice a Jaspera."
"Mají společný pokoj?"
"No jasně. Vždyť jsou manželé." Další patro. Kurva, proč je ta škola tak velká?
"A tady je pokoj Carlislea a Esme." Vážně už nezvládnu další místnost. Něvěřili, kolik toho tady je. Nejvíc mě zaujal chrám bohyně Huinë. Je tam i její socha, je vážně krásná. Zajímalo by mě, jestli tak opravdu vypadá.
"Emmette, už je konec, zatraceně."
"Jo, neboj."
"Ok, takže, co hodit přesun do tvého pokoje?"
"Jak chceš." Vzal mě do náruče a velice, velice rychle, ještě rychleji, než dokážu běžet já, se přesunul do svého pokoje.
Položil mě na zem a zavřel za námi dveře.
"Zahraj mi něco." Sedla jsem si na postel, zula si boty a nohy hodila také na postel. Opřela jsem se do polštářů.
"Dobře." Sedl si ke klavíru (Který je mimochodem vážně úžasný.) a začal hrát. Nevím, co to je. Pak začal i zpívat.
"Celý život něco hledám a pak koukám, co úžasného mi dá.
Svíral tě v náručí, ale já věděl, že jsi má, jedinečná." Zazpíval první verš a usmál se.
"Vytrhl jsem mu tě z rukou. Neváhal jsem ani jednou minutou.
Tvá krev mi v těle peklo rozpoutala, ale když ses na mě usmála, tak jsem věděl, že jsi to ty. Ta jedinečná." Usmála jsem se. Poznala jsem, o čem zpívá. Byl to večer, kdy mě našel.
"Zdálo se již, že tvé tělo proměnu odmítá, ty jsi se však nevzdala a nechalas ho, ať v ohni se zmítá. Yeah, ohni se zmítá."
"Prozraď mi, ty sladká Amando, proč, proč jsi tak jedinečná. Proč tvá krása z mého těla řetězy strhla.
Řekni mi jen, co srdce tvé hledá. Po čem tvá duše, němě pátrá. Po čem pátrá…" Jeho hlas byl nádherně magický.
"Ani nevím, kde se ve mně ta odvaha strhla." Zazpívala jsem hláskem, krásným jak perly z oceánu a zvonivém, jak ty nejkrásnější zvonečky.
"Ale teď tu jsem a toužím se tvého těla dotýkat." Slova přicházela nenuceně a sama. Přišla jsem si, jak v muzikálu, krásném muzikálu.
"Jsi, jak sen, nádherný sen." Zazpívali jsme spolu a naše hlasy se pojili tak, že se zdálo, že je to jeden hlas, ten nejkrásnější, co jste kdy slyšeli.
"Vím, že něco špatného děje se. S tebou však v bezpečí mé srdce je."
"Prozraď mi, ty sladká Amando, proč, proč jsi tak jedinečná. Proč tvá krása z mého těla řetězy strhla.
Řekni mi jen, co srdce tvé hledá. Po čem tvá duše, němě pátrá. Po čem pátrá…" zazpíval znovu refrén.
"Proč, proč, proč, jsi tak jedinečná." Zazpíval na muže vysoko, ale čistě. Skočila jsem mu okolo krku.
"To bylo úžasné. To jsi improvizoval?"
"Jo."
"Jsi úžasný."
"Vždyť si taky improvizovala a máš nádherný hlas."
"Na tebe nemám." Usmál se.
"Ale máš." Řekl a propletl naše prsty. Stáhl si mě na klín a usmál se na mě.



Ahojky pokud tě zaujme tahle soutěž: http://euka-z.blog.cz/1007/sond-prihlasite-se#komentare budu moc ráda, když se přidáš! :)