Probudila jsem se na něčem měkkém a horkém. Au, já hořím. Pomozte mi někdo, nemůžu se hnout. Co se děje? Křičím jako o život, ale nikdo mě asi neslyší, nebo mě nikdo slyšet nechce, protože pořád hořím. Pomoc. Jediné co jsem vnímala byl oheň. Pravá ruka mi nehořela, měla jsem na ni led. Snažila jsem si vybavit poslední událost. Les, vrah, otec, krev, bolest, James, oheň. Utápěla jsem se v plamenech ještě několik dlouhých minut, než jsem otevřela oči. Jenže mé tělo nehořelo, ne viditelně. Ta bitva, oheň versus moje tělo, se odehrávala uvnitř. Každou chvíli jsem očekávala, že mi tělo shoří, ale nic. Snažila jsem zaostřit očima, ale dokázala jsem je jen křečovitě sevřít bolestí. Většinou bolest udeřila nejvíce, jednou za tři minuty. V tu chvíli mi tělo nadskakovalo bolestí a já křičela jako blázen. Jediné co mě drželo na lehátku, posteli, nebo na čem jsem to ležela, bylo to ledové na mé ruce, něco, co jsem chvílemi cítila i na druhé ruce. Po jednom ze záchvatů křečí jsem pořádně otevřela oči a uviděla anděla. Skláněl se nade mnou. Odhrnoval mi vlasy z obličeje a usmíval se na mě zářivým úsměvem. Krátké černé vlasy byly jeden z tmavých tahů na dokonalém obraze. Zlaté oči mu svítili jako dvě hvězdičky. Ledovou rukou mě hladil po tváři, zatímco já
zírala s otevřenou pusou(snad jsem neslintala).
Vše bylo lehce rozmazané a světlé. Měl bledou tvář, vše okolo bylo bílé. Měl bílý plášť a bílé, nebo světlé tričko.
zírala s otevřenou pusou(snad jsem neslintala).
Vše bylo lehce rozmazané a světlé. Měl bledou tvář, vše okolo bylo bílé. Měl bílý plášť a bílé, nebo světlé tričko.
,,Pomoc."zašeptala jsem zatímco mi tělo hořelo.
,,To bude v pořádku."promluvil na mě sametovým hlasem anděla znovu mě pohladil po čela a odhrnul mi vlasy.
,,Umí-"moje slabá slova přerušil další nával bolesti. Oheň mi pohltil další orgán, který začal řezavě pálit.
,,Umírám."dopověděla jsem po konci záchvatu a sevřela andělovu ruku.
,,Já vím."vzdychl si. ,,Já vím."
,,Nechci."vydechla jsem.
,,To nikdo."Jeho hlas mě hladil na tváři. Políbil mě na čelo a mě na chvíli pohltil příjemný chlad, který přešel v oheň.
,,Ještě."dožadovala jsem se dalšího chladu. Anděl se krásně usmál a sklonil se k dalšímu polibku.
,,Emmette!"někdo okřikl anděla - Emmetta. Rychle otočil hlavu na narušitele a já jen střelila hlavu k tmavému vchodu do místnosti.
,,Carlisle,"vydechl Emmett.
,,Neznáš pravidla? Můžeš jí zabít a to nechceš. Však víš jak to chodí. Její tělo je teď šestý den na cestě. Tvé rty jsou vůči jejímu tělo příliš ledové. Může umrznout a zemřít."promluvil vážný hlas, který byl ovšem nádherně sladký. ,,Nadobro."dodal.
,,Promiň Carlisle."omluvil se anděl se skloněnou hlavou.
Na cestě? Co to znamená a jakože šest dní? Nejmíň dvacetkrát jsem vše počítala, ale pořád jsem nemohla vecpat do té chvíle, co jsem spala pět dní! Moje snažení bylo přerušováno záchvaty ohně. Při kterých jsem ječela jako já nevím co. Jedno vím, tohle nikomu nepřeji. No možná mém matikářce, Jakešovi a pár lidem ze školy, ale jinak určitě nikomu - myslím.
,,Smím tu ještě zůstat?"zeptal se sametovým hlasme.
,,Pamatuj na pravidla."řekl Carlisle a odešel.
,,Díky."zašeptal.
,,Jak dlouho ještě budu žít."vykoktala jsem.
,,Jeden den, druhý den ti ještě bude slaboulince bít srdce, pak přestane a-"
,,Umřu."dodala jsem. Němě přikývl. Nevěřila jsem tomu, nemohla jsem nechat matku samotnou. Přece nemůžu zemřít. Ne, ne tak brzy. To nebylo fér. Ještě před pár dny jsem byla šťastná přítelkyně diskantské star a teď tu ležím, sklání se nade mnou anděl a umírám. Čekám na to, až mi oheň uvnitř mě spálí tělko na uhel. Nikdy nesplním svoji přísahu. Nestanu se lovcem, nepomstím otcovu smrt. Po tváři mi stékali slzy, které se Emmett snažil zachytit, ale nemluvil. Na jeho kůži se malé kapičky měnily v ledové krystalky. Připomínali perličky. Stříbrné perličky slaných slz. Mé kamínky, které se s dopadem na zem roztříštili a roztály. Ještě jednou, už asi naposled jsem se podívala do andělových očí. Zlaté jiskřičky v nic stále zářily. Smutný výraz v tváři však dokazoval jen to, že konec se neblíží. Konec je tu. Naposledy jsem si před očima vybavila matčinu tvář. Obraz svého ještě tehdy živého otce. Jeden obraz mě stále strašil před očima. Vrahova tvář. Tvář "člověka", který zabil mého otce a vlastně i mě. Už jen pár vteřin života. Nebudu hořet moc dlouho, protože brzy shořím na uhel. Zůstane ze mě jen hromádka popela. Bože, já ještě nechci umřít, ještě ne. Moje modlitby však byly marné. Srdce mi ještě jednou zabušilo.
,,Ne."zašeptala jsem andělovi. S posledním bolestivým úderem slabého srdíčka mě chytil za ruku. Ledová ruka byla to poslední co jsem si pamatovala než jsem zemřela.
Emmett Cullen, nebo-li jak ho Amy nazvala Anděl


G.O.D. - moc fajn