3. července 2010 v 21:18 | Aranel van de´Corvin
|
Asi někoho zklamu, ale vidím to tak na další dvě kapitoly a bude konec....ale hlavu vzhůru, vymyslím nějakou jinou ptákovinu xD xD xD xD
" Al, můžu s tebou mluvit?" Bože, ty mě musíš nesnášet. Včera William a dneska jeho praštěný bratr. Ještě, že jich není víc. Třeba sedm. To bych měla každýho bratra na jeden den v týdnu.
" Už mluvíš."
" A mohla by ses zastavit?!" Já ještě, jdu? Asi reflex, či co.
" Tak přidej. Jestli si dobře pamatuju, tak jsi se mnou chtěl mluvit ty, ne já." Proč já nána nejela autobusem? Já se snad nikdy nepoučím!
" Chtěl bych se ti omluvit." Čekám, až řekne něco dalšího, ale pořád mlčí. To čeká, až se za něj omluvím, nebo co? Konec konců, co si člověk neudělá sám…
" Ehm, promiň. William to včera přehnal." A to je všechno? To se mi chtěl omluvit jenom za jeho bratra? Dělá, jako kdyby se sám neměl za co omlouvat.
" Všechno?" nadzvednu obočí. Váhavě přikývne.
" Tak čau!" Vezmu nohy na ramena, a co nejrychleji pádím pryč, než si to rozmyslí a přefikne mě za rohem.
Zasloužila bych si přes držku. Třeba by se mi rozsvítilo. Cestou ze školy jsem to vzala přes les, jako obvykle. Jenomže mi nedošlo, že tam na mě většinou čeká William. Asi si zajdu k doktorovi, ať mi napíše prášky na hlavu, protože tohle už není možný. Snažím se potichu vrátit na cestu, ale z kabely mi vypadne nějaký sešit- vážně bych si měla zpravit ten zip.
" Tady jsi, čekal jsem na tebe," usměje se na mě, jak ten největší blb pod sluncem. Ježiši, já mám dneska zase náladu, nejradši bych všechno a všechny zkritizovala- nedělám to už náhodou?
" Já vím, proto jsem se chtěla vypařit." To bych byla nejvíc hustá, kdybych se vypařila! V klidu bych si stála a najednou, z ničeho nic, bych se odpařila. No, to je val! Dneska mi nějak hrabe. Ti bratři okolo sebe musí šířit nějaký negativní vlny, jinak si svůj momentální psychický stav nemůžu vysvětlit.
" Jsi v pohodě?" Zatřese se mnou. Nějak jsem se zamyslela nad teorií vypařování. Ale musíte uznat, že je to zajímavý nápad. Musím si to někam zapsat a pak to ukážu naší fyzikářce. Třeba spolu vynalezneme nějaký…vypařovač? A pak budeme slavný, když půjdeme po ulici, tak všichni budou křičet: " Hele to jsou ty vapařovačky!" Ou jé, asi bych měla přestat kouřit. Někde jsme slyšela, že je to škodlivý, ale novinám se nedá věřit.
"To tě moje přítomnost, tak rozhodila?" Začne na mě cenit ty svoje zuby. Jedna rána a jsou venku, ale nechci rozházet naše sousedský vztahy, tak zuby nechám na pokoji. Ale jedna rána do určitých partií by neuškodila, ne?
" Moje přítomnost tě brzy shodí na zem a zadupe do země," prohlásím ironicky. Dneska je fakt divnej den. Myslí mi to nějak divně. Teda vždycky mi to myslí divně, ale dneska je to extrém. To bude mít Derek radost. Mám v hlavě takovej chaos, že si z toho hodí mašlu.
" Prosím tě, neříkej, že se ti to včera nelíbilo! Přitahuju tě, přiznej to." Má nějak divně zkroucenou tvář. To je nějaký nový úšklebek?
" Tys byl dneska dlouho na sluníčku, co?"
" Přesně tohle se mi na tobě líbí, ten sarkasmus a ironie."
" A až se ten sarkasmus potká s tvojí čelistí, to se ti bude líbit taky?" Z tohohle hovoru jsem už unavená. Když si představím, že mě podobný rozhovor čeká ještě doma s Derekem, tak mi je na umření. William si všiml, že beru do zaječích, tak mě chytl za ruku.
" Dej tu ruku pryč, nebo o ni přijdeš." No, fuj teď se mi v hlavě vyjevila scéna, jak utíkám lesem s jeho rukou v ruce a on běží za mnou jen s jednou. Hm, zajímavá představa.
" Co proti mně pořád máš?"
" Hele, nevím, o co jste se s Michaelem vsadili, ale já nehodlám dělat pokusnýho králíka."
S těmito slovy jsem se mu vytrhla a odhopsala do svý nory- bože, jsem fakt úchyl, ale jakou jsi mě udělal, takovou mě máš.
*****
A je tu poslední den školy! Statečně jsem si převzala vysvědčení, který, jen tak mimochodem, není zrovna výstavní. A kdy bylo? Možná v první třídě, to jsem měla samý jedničky, kromě jedný dvojky( kterej vůl vymyslel, že se bude známkovat i chování?) Vytvořila jsem na svý tváři úsměv a sem tam jsem na někoho vycenila zuby- alias americký úsměv. Chodbou jsem spíš protančila, než prošla a nic, vůbec nic, mi nemohlo zkazit náladu.
" Hej, Corvinová!" Ne, prostě se nenechám vytočit. Začnu si zase pískat a vesele poskakuju chodbou dál. Pár lidí se po mě pochybovačně otočilo, ale nijak to nekomentovali. Tohle je vlastně poprvý, co mě William oslovil, od našeho posledního střetu před dvěma měsíci. Mezi mnou a Michaelem panovalo tiché příměří. Občas mě pozdravil na chodbě a tím to končilo. Za to William na mě pořád něco pořvával a snažil se mě ztrapnit před celou školou. Ale když zjistil, že to končí tím, že já ztrapním jeho, tak toho nechal a přešel k míň nápadným krokům. Naposled jsem se rozhlídla po hale školy a stále veselým, tanečním krokem vyběhla ven. A k mému překvapení před školou stál Derek a tvářil se vážně, nebo to předstíral.
" Ahoj, dcero." Tohle oslovování mě vytáčelo, což on ví. Takže to přeci jen vážný nebude.
" Dobře ses vyspal, otče?" Na poslední slovo jsem dala větší důraz. Prohodili jsme ještě pár ironických poznámek a pak pomalu zamířili domů.
" Dneska jsem ti přišel naproti, protože ti chci něco říct." Já jsem věděla, že nepřišel jen tak. Gestem jsem ho pobídla, aby pokračoval.
" Nedalo se nevšimnout, co se mezi tebou a bratry Lockwoodovými děje."
" Mezi námi se vůbec nic neděje," zaprskla jsem a v duchu vyjmenovala snad všechny nadávky,který znám.
" To je jedno. Já ti chci jenom říct, a co tady jde. Jelikož znám tvoje i jejich myšlenky, tak jsem docela v obrazu." Tohle mě nikdy nenapadlo. Mám ještě vůbec mozek? Nevypadá to.
" Říkáš to, jako kdybys střežil životně důležitý tajemství."
" Trochu napětí musí být."
" Už jsem napjatá, tak co to je?"
Konečně se dozvím, co s nimi je.
" Ona to žádná věda není, tak ji v tom ani nehledej." Ježíš, to bude nuda!
" Jelikož vidím tvůj nadšený výraz, tak to krátce shrnu. William se všiml, že se Michaelovi líbíš, tak se rozhodl, že mu to trochu zkomplikuje. Co jsem si tak všiml, tak spolu takhle soupeří už od dětství." A to je všechno? Kvůli tomuhle jsem měla zničený nervy?! Já ho zabiju!...a nebo ne? Právě mě něco napadlo. Derek se začal smát, jako pominutej.
" Doufám, že se ti to povede. No, řekl jsem ti vše, co jsem potřeboval. Jdu domů za Larou. Uděláme si pěkný večer. Drake zůstane u Kristýny, a kdyby se taky trošku zdržela, tak by to vůbec nevadilo…" Naznačí mi " nenápadně" Derek a s úsměvem na rtech zmizel do našeho kutlochu.
By mě zajímalo co se jí zase zrodilo v hlavičce.. :) super.. těším se na další.