close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

3. Kapitola - Nový svět přichází

8. července 2010 v 8:50 | Aranel van de´Corvin |  Krvavý slib


Konec, bolest smutek, strach. To jsou slova, co mě odvedla, odvedla pryč ze života, ale zdání klame. Část mě stále žila. Srdce mi netlouklo, dýchat nepotřebuji, ale žiji.

Někdo mě držel za ruku. Otevřela jsem oči. Vše bylo jiné. Bíle světlo se zdálo více zářivé. Vše bylo tak ostré. Vnímala jsem zrnka prachu. Slyšela jsem bzučení včel, přestože okno bylo zavřené. Nejkrásnější obraz se mi však snášel nad hlavou. Krátké černé vlasy. Zlatohnědé oči orámované hustými řasami. Nádherný úsměv. Vystouplé lícní kosti.
"Co se stalo?"zeptala jsem se a zvedla se na loktech.
"Vítej v novém světě."usmál se na mě roztomilým úsměvem.
"Novém světě."vydechla jsem.
"Ano, světě, plném nových možností."Konečně jsem ten svět začala poznávat. Už jsem věděla, co se stalo. Nemusela jsem se již mát smrti, protože jsem zemřela - nebo tak něco.
"Já se proměnila?"přikývl.
"Kdo jsi?"zeptala jsem se.
"Emmett Cullen."Takže opravdu je to on.
"Jsi ten anděl, co byl se mnou?"
"To nevím,"usmál se. "Myslíš si, že jsem anděl?"
"Ne, teď už ne. Ale vypadáš tak.
"Ještě jsi neviděla sebe."usmál se.
"Jak vypadám?"
"Podívej se. Opatrně pomalounku jsem si sedla na lehátku, které připomínalo, až moc podezřele nemocniční. Na zdi jsem našla pověšené velké zrcadlo. Pomalými krůčky jsem přešla k zrcadlu. Musela jsem zamrkat, protože se mi nezdálo reálné to, co jsem viděla. Byla jsem to já, stále jsem působila skoro stejně. Byla jsem malá, tělo se mi lehce zaoblilo, takže jsem působila starší teď, když na mě byly více znát ženské křivky. Měla jsem to tělo, o kterém hodně holek jenom sní. Černé vlasy mi spadaly po těle. V obličeji jsem zpozorovala pár změn. Lícní kosti byly vystouplejší. Rty plnější a výraznější. Řasy husté jak topmodelka. Nedýchala jsem, z části proto, že jsem nemusela a z části proto, že jsem byla tak ohromená, že jsem nemohla. Prstem jsem se dotkla zrcadla, jako bych čekala, že se rozplyne. Za sebou jsem zaslechla bouřlivý smích. Emmetova ruka se dotkla mé bledé kůže. Náhle se mi ten dotyk na mém rameni nezdál ledový. Jen můj pohled mě děsil. Karmínové duhovky, to nebylo správné.
"Jak to, že mám červené oči?"
"Právě ses proměnila, bude nějakou dobu trvat, než se ti zbarví do zlata, tedy pokud se nebudeš živit lidskou krví."
"Ne, to ne. Chci být jako ty, ty nezabíjíš."
"To ty bys taky nezabíjela."
"Já vím, ale stejně."
"Pamatuju si, že ať se rozhodneš jakkoliv, my tě podpoříme."
"Proč jsem se proměnila? James mě chtěl zabít."
"James?"
"Jo, James napadl mě."
"A to ti řekl, jak se jmenuje, proč mi to nepřipadá normální."řekl nevěřícně.
"Řekl mi to, protože netušil, že budu žít, což mě přivádí zpět k té otázce, proč jsem se proměnila?"
"Byl jsem se večer projít. Pak jsem tě uviděl. Držel tě. Zbytečky krve ti stékali po krku. Už jsem si myslel, že je konec, že jsi zemřela. Jenže mi to nedalo, rozběhl jsem se a strhl ho k zemi. Jen tak, tak jsem zachytil tvé tělo před pádem. James utekl. Ještě jsi žila, tak jsem tě přenesl sem a doufal, že se proměníš. Udělalas mi radost, vážně jsem si už myslel, že to nezvládneš, ale jsi silná."
"Zrovna teď si přijdu leda tak divná."
"To proto, že  už nedusíš svou sílu uvnitř."Nevěřícně jsem na něj pohlédla.
"Vážně, prašt mě."
"Ne."odporovala jsem mu. Nejen, že proti tomu nadšenci jsem neměla šanci, ale taky jsem ho nechtěla praštit.
"Ale, no tak."
"To víš, zlomím si ruku."
"Přeháníš. Jsi novorozená, to znamená, že budeš ještě tak rok hodně silná. Silnější než já a to i přesto, že jsem silnější, než kdejaký dospělý upír."
"Stejně tě nepraštím."
"Neboj se, dělej."Trochu nejistě jsem mu dala pěstí do břicha. Emmett odletěl o pár metrů vzad. Podezřele rychle jsem se za ním rozběhla.
"Jsi v pořádku?"
"Jo, říkal jsem, že jsi silná."
"Nic tě nebolí?"
"Zlato já jsem upír, mně neublížíš. Vážně." Trochu si vyhrnul tričko. Místo, kam jsem ho uhodila, bylo ještě červené. Pozorovala jsem, jak se mu na svalnatém (slint) těle objevuje modřina, která by se vám normálně objevila, až po několika dnech. Po chvíli zmizela i ta fialová skvrna a na těle měl jen takový ten žlutozelený flíček, který se objeví, když už je modřina skoro zahojena. Prsten jsem se dotkla jeho břicha.
"Bolí to?"
"Ne, ale šimrá."zasmál se.
"To tě nemůže šimrat. Jsi upír."
"Vážně, ty mi nevěříš."neodpověděla jsem. Emmett se znovu zasmál a začal mě lechtat. A já jsem od přírody lechtivá.
"Ne, už ti věřím, nech toho."Do místnosti přišel někdo třetí. Oba jsme ztuhli a podívali jsme se ke dveřím, poznala jsem člověka, co v nich stál. Byl to ten blonďák - Carlisle. Pobaveně se opíral o rám dveří.
"Zdá se, že proměna je dokončená-."Usmál se na mě vlídným úsměvem.
"Amando to je Doktor Carlisle Cullen."představil mi Emmett doktora, který na mě zřejmě dohlížel.
"Oh, těší mě."napřáhla jsem ke Carlisleovi ruku, lehce se jí dotkl.
"Takže, vy jste Emmettův…"
"Nevlastní otec."dořekl Carlisle.
"Emmette, nezapomněl jsi na něco?"zeptal se ho doktor Cullen. Emmett udělal obličej typu: Já nic a začal si pískat. Zasmála jsem se smíchem, který byl zvonivý, víc než bych čekala.
"Kdyby mi Alice nenahlásila, že už se vzbudila, asi bych se to nedozvěděl nikdy." Emmett se podrbal za uchem.
"No víš, Carlisle. Věci se mají tak že -"
"Já vím, nemusíš mi nic vysvětlovat, ale nemysli si, že ti to hned odpustím." S Emmettem jsme se na sebe nechápavě podívali. Náhle mu něco docvaklo.
"Ne, to bys neudělala."vydechl mezitím, co se Carlisle šibalsky usmíval.
"Ne, ne, budu ti měsíc, každej den mýt auto." Neodpověděl, dál se usmíval.
"Budu mýt auto všem z rodiny."
"Mě neukecáš. Alice!"zavolala. Do pokoje přišla malá černovlasá osůbka ve fialových šatičkách a černých balerýnkách. Na krku měla zavěšený náhrdelník s erbem, kterého jsem si všimla i na Emmettově a Carlisleově prstenu. Něco, jako lev s korunou. Kdyby mohlo, asi by mi teď bušilo srdce o stošest, kdybych byla člověk…
"Alice, Emmett s tebou chce jít vybrat nové šaty pro Amandu."
"Vážně Emmette?"zazubila se malá upírka.
"Jasně."řekl Emmett křečovitě.
"Ahoj Amando, já jsem Alice. Emmett nelhal, jsi vážně krásná, škoda, že jsem tě neviděla před proměnou, ale Carlisle mě sem nechtěl pustit." Šlehla po něm pohled ostrý jako břitva.
"Ale popsal mi tě úplně celou."zdůraznila slovo úplně. Vykulila jsem na ní oči a jen doufala, že mě našel Emmett v šatech. Podívala jsem se na sebe. Mé oblečení bylo značně potrhané.
"Jen klid to byl vtip."neuvěřitelně jsem si oddychla. To jsou blbý vtípky.
"Zlato, ale co to máš na sobě. Je to roztrhané a zabahněné. Měla pravdu nevím, jak moc jsem se prala s Jamesem, ale si hodně. Z mích oblíbených džínů byli kraťasy! A z trička toho taky moc nezůstalo. Do pokoje vešel další blonďák.
"Carlisle. Esme chce vědět, jestli se probrala." Zpozoroval mě a začal na mě zírat s otevřenou pusou.
"A do háje."vydechl. "Není ti třeba zima?"vykoktal.
"Ne, není."odpověděla jsem s úsměvem.
"Jaspere!"okřikla ho Alice. "Promiň, lásko, byl to nezvyklý oděv."
"Já vím Jazzi. Pojď, půjdeme Esme říct o tom, že se probudila."
"Jo, a Amando, těší mě, jsem Jasper Cullen." Jasper měl stejný prsten, jako Emmett.
"Miláčku, proč nenosíš podobné modely."zeptal se Jazz Alice, když odcházeli.
"Jazzi!"Alice ho praštila po rameni. Bylo divně, že jsem je slyšela. Carlisle také odešel.
"Měla bych jít za matkou. Musím se navíc převléknout."
"Ne."Chytil mě Emmett za paži. "Nemůžeš."
"Proč?"
"Zaprvé, jsi novorozená, můžeš jí ublížit. Zadruhé, ví o tobě, můžeš jí zavolat v rozumnou hodinu, ne ve dvě ráno a zatřetí, vážně si myslíš, že tě takhle někam pustím?"Sedla jsem si na postel a zkřížila si ruce na prsou, takže jí zavolám.
"Jak víš, že se jmenuji Amanda?"
"Měla jsi u sebe peněženku s občankou a mobil. Je to na stole."
"Dobře, nečetl sis smsky, že ne?"
"Jasně, že ne."Bránil se.
"Dobrá."
"Proč bych to dělal?"
"To nevím, nevidím ti do hlavy."
"Měla bych zavolat svýmu klukovi."
"Máš přítele?"
"Neříkala bych mu tak."usmála jsem se.
"Takže s ním nechodíš?"
"Tu noc, co jsi mě našel, jsem na něj čekala. Chtěla jsem se s ním rozejít."
"Zanedbával tě snad?"usmála jsem se.
"Spíš mě začínal chtít jenom jako doprovod na párty a na to jedno."
"No, to je asi blbý."Asi.
"Pro většinu holek ne, divil by ses, kolik by si jich to se mnou vyměnilo, ale já nejsem coura. Nevyhovuje mi, když mě má kluk jenom na to, aby měl s kým spát."rozčilovala jsem se a teprve teď mi došlo, že nemluvím se svou kamarádkou, ale klukem, který mi zachránil život.
"Musím zavolat Lencovi, že je konec."vstala jsem z postele a začala vytáčet jeho číslo.
"Nechám tě tu." Také vstal a tou podivnou upíří rychlostí běžel z pokoje, být člověk, vidím jen šmouhu.
"A Amy,"zastavil se ve dveřích.
"Zasloužíš si někoho lepšího, neděláš chybu."
"Děkuji."
"Je to pravda, i když tě znám sotva týden." Zavřel za sebou dveře. Emmette Cullene, z nás by mohli být přátelé.

   
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Věříš v nadpřirozené bytosti?( Upíři, vlkodlaci...)

Ano
Ne

Komentáře

1 sophie sophie | 8. července 2010 v 22:41 | Reagovat

je to pěkný

2 Draco Draco | Web | 10. července 2010 v 16:32 | Reagovat

žůžasný a jsem vděčnej za svého oblíbence Emmetta :D  :D  :D honem další :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D

3 Faillë, Týnkakris, Kikina, je jich spousta Faillë, Týnkakris, Kikina, je jich spousta | Web | 10. července 2010 v 16:32 | Reagovat

[2]: já taky...Emmettek je prostě nej...mocinky díky :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

4 dina dina | 22. srpna 2010 v 12:02 | Reagovat

je dobry videt Jaspera i v jinem svetle(jako s touhami smtelnika) je to oziveni jeho postavy

5 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 21. prosince 2010 v 16:24 | Reagovat

Dobréé ^^

6 Selené Selené | 29. ledna 2012 v 13:24 | Reagovat

ahojky je to moc pekný,ale proč se ty postavy hrozně podobaji na Twilight sagu?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama