close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

5. kapitola- Vzpomínky

12. července 2010 v 12:27 | Aranel van de´Corvin |  Krvavý slib


"Víš, asi před sto lety jsem měl přítelkyni. Chceš to slyšet?"zeptal se a já přikývla. Slzy mi tekly dál a jeho tričko, už bylo totálně promočené krví.
"Jmenovala se Rosalie. To ona ze mě udělala upíra. Právě jsem byl v lese, když na mě zaútočil medvěd grizzly, ironií je, že teď lovím grizzly nejraději. Jenže jako člověk jsem proti němu neměl šanci. Přesně, když mi chtěl zasadit smrtelnou ránu, mě našla. Medvěda odrazila. Ten vycítil, že to ona je ta silnější a utekl. Byla krásná. Měla blonďaté dlouhé vlasy, které se jí vlnily okolo božského obličeje. Zvedla mě do náruče a odnesla do nějakého sídla.
Někoho tam žádala, aby mě proměnil, čemuž jsem nerozuměla. Umíral jsem jim před očima. Přišel ke mně blonďatý muž, který se sklonil a řekl: "Promiň."Pak se mi zakousl do krční tepny. Ránu uzavřel jedem, abych neztratil ještě více krve. Potom jsem se měnil. Sama víš jaké to je, Rosalie se mnou byla stále. Přidal jsem se do klanu, kde byla ona, Esme, Carlisle, který mě proměnil a Edward. Byli jako jedna velká rodina. Edward uměl číst myšlenky. Uměl přečíst myšlenky komukoliv a kdykoliv, až na jednu dívku. Poznal ji v roce 2008. Jmenovala se Bella. Zamilovali se do sebe, ale byl tu háček. Ona byla člověkem. Edward neměl dost sil na to, aby ji proměnil, když se rozhodl, bylo pozdě, Bella zemřela. Když od ní odešel, skočila z útesu, chytila jí vlna a ona se utopila. Edwrad se chtěl nechat zabít, ale Rosalie s ním promluvila. Asi dva roky po tom rozhovoru, po těch lžích spolu odešli. Rosalie od začátku milovala jeho.
Nechal jsem ji jít jen proto, že jsem ji tolik miloval, zlomila mi srdce, věděl jsem, že se od ní neodtrhnu, dokud nenajdu někoho, kdo přebije její lásku."Přemýšlela jsem o jeho stručném vyprávění.
"Jsou stále na živu?"zeptala jsem se.
"Ne, myslím, že ne. Nikdo o nich nic neví."
"Kdy z tebe udělala upíra?"

"V roce 1936, tehdy jí byli tři roky."
"Stýská se ti?"
"Trochu."
"Je od tebe moc milé, že jsi mi to řekl."
"Není za co."
"Proměnil tě Carlisle, že jo?"
"Jo. Je vážně úžasný, jak se umí ovládat."
"Kolik mu je?"
"Skoro 400let."
"No to už je dost."poznamenala jsem. Usmál se.
"Mě už je taky přes sto let."
"Nevypadáš na to, že jsi tak starý."zasmál se.
"Snažím se udržovat ve formě."
"Je to znát."Oba jsem se roztlemili.
"Myslím, že budeš docela exot."
"V dobrém slova smyslu?"
"V tom nejlepším."
"Dobře, to beru."Usmál se a povzdechl si.
"Rose nebyla tak optimistická."
"Stále jí miluješ?"
"Nevím."
"Našel jsi tedy někoho jiného?"
"To ještě nevím."
"Emmette, co tady děláš, ty a tvoje adoptivní rodina, už je asi dost stará na to, aby zde studovala ne?"
"My tu už nestudujeme.
Esme je ředitelka školy. Carlisle je tu jako doktor. Stará se o proměny, nebo může i sám proměnit. Má na to dost velké sebeovládání. Také ošetřuje rány, když někoho poraní vlkodlak. "
"Vlkodlak? Ty existují?"
"Jo, ale nikdo kromě ostatních nadpřirozených bytostí o tom neví, nejlíp to víme my upíři."
"Jak to, že se jejich existence neobjevila stejně, jako ta naše."
"Oni nemají Vulturiovi."odfrkl si. Co já vím, to jejich vina je, že nás prozradili. Vyžívali se ve vraždění lidí ale jedné z jejich obětí - kterých bylo spousty, včetně dětí - utekla a prozradila, co se děje v paláci, ležícím ve Volteře. Brzy na to byla tato oběť zabita, což se dalo očekávat, když prozradila naši existenci.
"Jo, to je asi dobře."
"To je určitě dobře."Zasmál se.
"Jsou ve Forks?"
"Jo, ale vlci z La Push nám neublíží, je na to smlouva. Občas se však stane, že se zde objeví vlkodlak, nebo dokonce skupinky nadšenců hledají vlkodlaky, ti jsou, ale často starší a silnější, proto je štěstí, že přežijí, i s tím nám smečka z La Push pomáhá, přinášejí je zraněné, jen díky nim spousta studentů ještě žije."
"Zřejmě si na ně musím dát pozor."
"Ano prosím, to udělej." Krvavé slzy, už mi po tváři skoro netekly.
"A co tady děláš ty, Alice a Jazz?"
"Alice je něco jako poradkyně s dary. Během prvního roku totiž některý z upírů získá dar, třeba já jsem hodně silný, Alice vidí budoucnost a Jasper pozná a může měnit pocity. Ať si každý říká, co chce, ale i upíři cítí a často mnohem více, než lidé. Alice s tímhle pomáhá. Také tu funguje jako školní psycholožka. Ne každý proměnu zvládá v pořádku. Tím myslím psychicky. Takže, kdybys měla problém, jdi za Alice."usmál se.
"Anebo za mnou." Dodal tiše se sklopeným zrakem.
"Ještě jsi mi neřekl, co tu tedy s Jazzem děláte."připomněla jsem mu.
"Já a Jasper je učíme bojovat. Já proto, že jsem tak silný. Jazz proto, že několik let cvičil novorozené, takže to s nimi umí."
"Budeš mě taky učit?"
"Myslím, že ano."Usmála jsem se.
"Ale pozor jsem kopyto.
"Zvládnu to, a když tak ti dám doučování."
"Toho si vážím." Podívala jsem se mu hluboko do zlatohnědých očí. Pak jsem se vrátila do reality a začala ho lechtat.
"Hej, tohle není fér."vykřikl.
"Vracím ti ten včerejšek." Seděla jsem na něm a dál ho lochtala.
"Ne, prosím."vykřikl znovu. Chytil mi zápěstí a já se nervózně usmála."
"Ajaj tohle nevypadá pěkně."pronesla jsem, když mi začal cuchat vlasy.
"Emmette, buď gentleman a nech toho."
"Kdo řekl, že jsem gentleman?"
"Já!"
"Tak to odvolej!" Znovu mě začal lochtat.
"Odvolej to!"zopakoval.
"Ne!"
"Odvolej to!"
"Dobře odvolávám to, nejsi gentleman!" Konečně mě nechal být. Udýchaná jsem sebou plácla na postel.
Lehl si na bok a pozoroval mě.
"Z toho oblečení toho moc nezbylo co?"vydechla jsem.
"Ne, to ne. Ale mně se to líbí." Dvěma prsty mi přejel po holém břiše.
"To mám radost, ale Jasper byl trochu v šoku."
"Myslím, že to rozdýchal." Oba jsme se rozesmáli.
"Víš, co se mi na tobě líbí nejvíc?"zavrtěla jsem hlavou.
"Dokážeš mě rozesmát. Většinou jsem za vtipálka já, ale ty mi docela pomáháš."
"Nejsem moc vtipná, spíš drzá."
"To máš pravdu." Dloubla jsem ho loktem.
"Promiň za to tričko. Koukám, že je celé od krve."
"To nevadí."
"Doufám, že nebylo nejoblíbenější."
"Bylo, ale to vážně nevadí, prostě to vyčistím. Ještě ta krev nezaschla."
"Ne, já to udělám, svlékni si ho."
"Rozkaz kapitáne, ale nemusíš."
"Dělej, než si to rozmyslím." Usmál se a přetáhl si přes hlavu dříve bílé tričko. Čapla jsem ho.
"Kde to můžu vyčistit?"
"Ukážu ti tvůj pokoj."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama