Emmett mě vedl spletitými chodbami, bylo nemožné, abych si zapamatovala, kudy jsme šli. "Takže, tohle je tvůj pokoj." Ukázal na dveře, které vzápětí otevřel. Pokoj byl o něco větší, než můj starý pokoj a navíc byl nádherně vyzdobený a hlavně byl uklizený, což se o mém starém pokoji rozhodně říct nedá.
"Jsou všechny pokoje takové?"
"Ne, Alice ti ho zařídila a taky ti sehnala jeden z největších ve Společenství krve. Jsi její oblíbenkyně."
"Wow, mám si toho vážit."
"Ano prosím." Zasmál se.
"Pak jí tedy poděkuju."
"Věci jsou zatím u mě, ale přinesu ti je."
"Věci? Jako moje věci?"
"Jo, Alice s Jasperem byli u vás a něco ti přinesli, pro zbytek dojdu s nimi."
"Smím také?"
"Ne, jsi moc mladá a ani ses ještě nenakrmila."
"Hm, tak až tam budeš, pozdravuj ji ode mne a vyřiť, že jí mám ráda a stýská se mi."
"Vyřídím to."usmál se.
"Tady máš koupelnu." Ukázal na místnost, která byla v mém pokoji.
Nakoukla jsem tam.
Nakoukla jsem tam.
"Alice jí zařizovala, že jo?"
"Jak si to uhádla."pokrčila jsem rameny.
"Prozradila jí ta zrcadla a květiny, co jsou po celé koupelně."
"Jo, říkal jsem jí, že to uhádneš, teď mi dluží dvacku." Nechápavě jsem se na něj podívala. Mávl rukou.
"Ještě ti ukážu jídelnu."
"Jen mi řekni, kde je, dojdu tam za tebou, až to vyčistím, nechci, aby to zaschlo." Přikývl a nadiktoval mi složitou cestu. Řekl, že se sejdeme za hodinu.
"Jo a Amy, nechci ti radit, ale převleč se. Mně se to líbí, ale nechci, aby tě tak viděli i ostatní kluci."
"Dobře, ale kdy se převléknu, když nemám oblečení?"
"Něco, už je ve skříni, zbytek ti donesu, až se nakrmíš." Přikývla jsem se. Napustila jsem do umyvadla horkou vodu a začala drhnout Emmettovo tričko. Naštěstí sem dala Alice i různé přípravky na vlasy a sprchové gely, no kdo ví co ještě. Vzala jsem jednu lavičku a trochu jsem nalila na tričko, ani nevím, co to je, ale snad ne Savo, nebo nějaká jiná žíravina. Kupodivu ta krev pouštěla, ale vodu jsem musela každou chvíli měnit, protože v krvavé vodě krev neumyjete, vážně. Po pětačtyřiceti minutách jsem tričko zvedla a byla spokojená, ha nikdo by nepoznal, že bylo před chvíli celé od krve.
Dobře teď mám čtvrt hodiny na to, abych ho vysušila. To se nedá stihnout, že ne. Hodila jsem tričko na topení.
Dobře teď mám čtvrt hodiny na to, abych ho vysušila. To se nedá stihnout, že ne. Hodila jsem tričko na topení.
Musím se převléknout. Dveře skříně byli pootevřené a z vnitřní strany na nich bylo pověšené ramínko. Otevřela jsem dveře a nevěřila svým očím. Na ramínku viselo přesně to oblečení, co mi včera James zničil. Byl tam i vzkaz.
Amando, vím, že jsi naštvaná za to, že ti James zničil to oblečení. Vím to, Jasper mi to řekl, takže nezkoušej zapírat. A já si díky tomu, že jsem měla vizi, kde tě Emmett zachraňuje, zjistila, co jsi na sobě měla ještě před tím. Jsem dobrá v nakupování, takže přesná kopie toho oblečení.
Alice
PS: Nejsou ty džíny moc těsné?
Zasmála jsem se a oblékla si černý top a úzké černé džíny. Rozčesala jsem si vlasy a nechala je rozpuštěné. Vrátila jsem se do koupelny. To triko bylo stále dost vlhké. Pak jsem dostala nápad. Někde tu přece musí být fén.
Ha, ha. Kdo hledá, ten najde. Zapnula jsem ho na maximum a doufala, že tím nevyhodím pojistky.
Už bych se musela bát, že příjdu pozdě, kdybych neběhala tak rychle. Zastavila jsem, až před jídelnou, která byla skoro prázdná. Seděli tam asi jen dva žáci a Emmett s Alice a Jasperem.
"Můžu si přisednout?"zeptala jsem se.
"Amando, našla jsi můj dárek." Alice se celá rozzářila.
"Ano díky moc. Je to moje oblíbené tričko." Vzala jsem si židli a sedla si vedle Alice.
"Jo, ty džíny jsou hodně těsné, ale velikost si trefila, však víš, tohle je móda." Zašeptala jsem jí tak, aby to kluci neslyšeli.
"Já se v módě vyznám, ale něco jiného je móda a něco zase ničení zdraví."
"Ty mi něco povídej, nenosila jsi dřív korzety?"
"Pravda."Zasmáli jsme se, náš smích se roznesl po prázdné jídelně.
Kluci zvedli hlavu.
"Co je tu tak k smíchu?"zeptal se Emmett.
"Nic." Řekli jsme s Alice jednohlasně a znovu se rozesmáli.
"Mám to tričko." Hodila jsem po něm bílý balíček.
"Tak proto máš zapnutou mikinu, až ke krku. Nemáš tričko!" Jasper se rotlemil na celé kolo. Stihla jsem si všimnout, že ti dva studenti raději odešli. Ani se jim nedivím.
"Proč jsi u sebe měla jeho tričko, co jste prováděli?"zeptala se Alice.
"Nic!" Vykřikli jsme s Emmettem společně.
"Čistila jsem mu tričko."
"Proč?"
"Měl ho od krve."
"Jak se to stalo?"
"Plakala jsem."
"Oh,"Alice změnila výraz a objala mě. "Kdyby si cokoliv potřebovala, přijď za mou. Kdykoliv. Emmett ti už asi řekl, co tu zastávám, ale jsem tu hlavně jako tvá kamarádka."
"Díky Alice, vážím si toho."
"Co se stalo?"
"Její ex jí řekl, že je to jenom nemrtvá zrůda a že je dobře, že se s ním rozešla, protože on by nechodil s nikým, kdo neumí ani dobře umřít." Řekl za mě Emmett.
"To ti řekl?"zeptala se Alice.
"Jo, tohle taky."
"Takže toho bylo víc?" Přikývla jsem.
"Rozbiju mu hubu." Pronesl Jasper. S Alice jsme se na něj podívali, zdál se mi, až do teď spíš tichý a on by se hned pral. "Kvůli němu se cítíš blbě a já to taky cítím."
"Obávám se, že si budeš muset vystát frontu." Prohodil Emmett a kroužil prstem po okraji sklenice s krví.
"Chceš se s ním taky poprat?" zeptal se Jazz.
"On se mnou, i když vlastně neví, že se chce prát se mnou. Chce rozbít hubu tomu, kdo nechal Amy proměnit."
"Je to asi velkej kretén co?" otočil se na mě Jazz.
"Líp bych to nevystihla." Zasmála jsem se. Je neuvěřitelně, jak jsou na mě ti tři hodní.
"Víte, Lence buď zbožňujete, nebo nenávidíte."
"Aha,"řekal Alice. "Je to diskant co?"
"Jo, jak jsi to uhádla?"¨
"Váhala jsem mezi emařem a diskantem. Ale podle chování to je spíš na diskanta. Léta cviku."
"Před nějakýma dvě stě lety jste se o diskanty starat nemuseli?"
"Ne. Rok 2098 je na to kritický."
"Kolik lidí mu ještě chce zmalovat ciferník?"zeptal se Jazz
"Zmalovat ciferník?"zopakovala jsem po Jasperovi.
"Zastaralý výraz pro: Rozbít někomu hubu." Přeložila Alice.
"Jo tak, taky jsi to mohl říct hned."
"Tak kolik?"
"Deset asi." Odhadla jsem počet, bohužel většina naší malé školy Lence zbožňuje.
"Z toho by se dala udělat malá armáda." Zamyslel se Jasper. Emmett ho praštil po hlavě.
"Tady nejsme v 19. Století Jazzy, klidni hormon." Řekl Em.
"Co mi to říkáš za blbosti, vždyť už nejmíň 250 let žádný hormony nemám." Bránil se Jazz.
"Dělají tohle hodně často?" zeptala jsem se.
"Celkem, omluv Jazze byl voják a pak několik let bojoval s armádou novorozených, takže má pořád armádu v krvi."
"Krvi? Alice, vždyť už nemá svojí krev."
"No jo, pravda. V mozku! Ten mu snad zůstal." Šíleně jsem se rozchechtala a Alice se mnou. Kluci k nám zvedli hlavu.
"Holčičí věci!"řekli jsme jednohlasně a znovu se zasmáli.


