2. července 2010 v 7:35 | Aranel van de´Corvin
|
Za ním objeví obrys něčí postavy a ten dotyčný ho odhodí na zeď a zase se proti němu rozeběhne, pak omdlím.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Probudím se a je my blbě, ležím na něčem měkkém. Otevřu oči, jediné co vidím je plápolající oheň v krbu. Postupně rozpoznávám obrys postele, okna, skříně a dveří. Zvednu se z postele, dojdu ke krbu a zadívám se do ohně.
"Vidím, že už si se probudila" Leknutím málem skočím do ohně. Sakra takhle mě děsit. Otočím se na toho, co mě lekl. Přede mnou stojí o hlavu vyšší kluk s černými vlasy, co mu sahají po ramena.
"Kde to sem" Rozhlížím se kolem sebe.
"To teď není důležitý" Propálím ho pohledem.
"Ale pro mě to je důležitý" Zaprotestuju.
"Měla bys ležet"Blíží se ke mně. Na to zapomeň, já ležet nebudu!. Ustupuju před ním do zadu, najednou ucítím, že je my za zadkem horko, zastavím se a podívám se za sebe na oheň v krbu. Debilní oheň, málem my už hořel zadek. Podívám se na něj a pak na dveře. Rozeběhnu se ke dveřím.
"Pust mě ty…ty KRETÉNE, nebo toho budeš trpce litovat, že ses narodil" Drží mě mě kolem pasu. Začnu kolem sebe kopat a házet rukama, prostě všechno co mě napadne.
"Ty bojovnice" Zasměje se nad mým pokusem ho setřást. Vezme mě do náruče a nese mě k posteli.
"Pust mě" zařvu z plna plic.
"Ty máš teda ječák" Pokládá mě na postel a nezapomene mě přikrýt dekou. Zpražím ho pohledem, který zvládnu snad jen já. Otočí se a odchází z pokoje, ve dveřích se zastaví.
"Tři dny si spala a měla si teplotu, tak proto bys měla ležet"
Zmizí za dveřma. Cože, no jo mám jiné oblečení. Doufám, že mě právě on nepřevlíkal. Při té myšlence se trochu víc zčervenám. Na sobě mám pánskou košili. Která je my velké, ale podle mě mohlo být i o trochu delší, sahá my jen pod zadek. Po pěti minutách, mě ležení přestalo bavit, vylezu z postele a dojdu ke dveřím. Otevřu je a vystrčím hlavu na chodbu, rozhlédnu se po chodbě, je tu celkově víc světla. Ted se jen rozhodnout kam se vydat.
Vydám se doprava, po chvíli chůze narazím na okno. Zadívám se z okna po krajině.
"Neměla si ležet" Zase mě vyděsil. Podívám se za sebe a doufám, že se my ten hlas jen zdál, ale nezdál, je opřený o zeď a pozoruje mě. "Asi nemám na vybranou" Povzdechne si a rozejde se ke mně. Docouvám k oknu, zady narazím na rám od okna. Mysli, a hlavně mysli, co teď udělám. Rozhlednu se kolem sebe a nabízí se my jedna chodba a dveře. Vběhnu do chodby, ale jakmile zabočím, krve by se ve mně nikdo nedořezal. Tahle chodba je slepá. Začnu lomcovat klikami, ale všechny dveře sou zamčeny. To se myje zdá.
Doběhnu k oknu, které je úplně na konci chodby, ale moc je nad zemí. Sakra. Opřu se o okno a čekám, až ke mně dojde. Metr ode mne se zastaví.
"Pojď za mnou"Otočí se a odkráčí.
"Ne!" Asi čeká, že ho budu poslušně následovat, ale já ne.
"Ne?"Zopakuje pobaveně.
"Ne!"Dojde ke mně nebezpečně blízko.
"To tě tam mám dotáhnout"Zastaví se těsně přede mnou.
"Ne…., protože nikam nejdu!" Na protest si sednu do tureckého sedu.
"Výš to jistě"Natáhne se pro mě rukou, zvedne mě ze zemně a přehodí si mně přes rameno.
"Okamžitě mě vrat na zem"Začnu mu bušit do zad a kopu ve vzduchu nohama. Někam mě nese, najednou mně plácne rukou přes zadek.
"Co si to dovoluješ, ty zvrhlíku"Udeřím ho co nejsilněji do zad.
"Když ho tu tak nastavuješ, tak to musím vyzkoušet" Řekne s úsměvem na rtech a znova mě plácne přes něj. Otevře dveře a vejde do větší místnosti, asi obýváku. Je to tu pěkný. Nějak zapomenu do něho bušit. Zchodí mě z ramene na pohovku.
"Jak se jmenuješ" Zeptá se mě.
"Já"Ukážu na sebe prstem.
"Copak tu vidíš ještě někoho"
"Ne"
"Tak vidíš, jak se jmenuješ" Zeptá se mě, už podruhé.
"Karin a jak ty"
"Dark" Posadí se vedle mě na pohovku "Jak si se tam dostala"
"To je na dlouhé vyprávění" Na stropu hypnotizuju obrovský lustr.
"Času máme dost" Přestanu hypnotizovat lustr a zadívám se na Darka.
"Bydlím v Česku" Povzdechnu si a teď zas hypnotizuju podlahu. Spíše už bydlela.
"V Česku? A co děláš tady"
"Byla jsem unesena a pak sem jim utekla"Udiveně mě pozoruje a najednou vybuchne smíchy.
"CO JE?!"Zavrčím a otočím hlavu na něj.
"Jen si tě nedovedu představit, jak si jim utekla" Zasměje se na celé kolo. Zamračím se na něho, což mělo za následek, že vybuchl smíchy znovu.
"Ty jeden" Tohohle pošuka znám ani ne dvě hodiny, ale jak mě dokáže vytočit, to je neuvěřitelný.
"Sle, přece bys ses na mě nezlobila" Zakření se na mě.
"A kde bereš tu jistotu"Mrknu po něm očkem a dál si ho nevšímám.
"Myslím si to"Dál na mě civí.
"Nemyslíš, zaplatíš" Vymrštím ruku vedle sebe a podle paměti bych ho měla trefit přímo do břicha. Strefila jsem se přesně, kam jsem se chtěla. Můj útok totálně nečekal, takže bez potíží strefila. Chytil se za břicho a tvář se mu zkřiví bolestí.
"To bolelo" Otočil hlavu na mě. V tu chvíli se my v hlavě rozezní poplach. Zdrhej. Vyskočím na nohy a pádím co nejdál od něho. Chvíli takhle s ním běžím po jeho obr domě maraton. Běžím po schodech dolu "Baf" Ten pošuk na mě vybafl ze zadu, následek to pro mě je strašný. Ztratím rovnováhu na schodě a začnu dělat poctivě kotrmelce dolu "To sem přehnal" Zaslechnu jeho za sebou. Kdybys to jen přehnal, ale tys to přímo posral. Au moje hlava, spíše celé tělo, pane bože to budu celá potlučená. Něco nebo spíše někdo mě zastavil. Motá se my nějak moc hlava. Postaví mě na nohy "Si v pořádku, nechceš nést"Podle mě se o mě až moc strachuje.
Jen by mě zajímalo, kde se v něm vzali tak rychle mateřské pudy, protože ani ne před pěti minutami mě málem přizabil a popravdě mě bolí ještě noha.
"Jsem v pohodě, jak ryba ve vo… "Udělám krok do předu, ale jakmile došlápnu na tu bolavou nohu, padám k zemi. V mžiku mě chytí za rameno a rovnou mě vezme do náruče.
"To je teda vidět že si v pohodě"Nese mně chodbou až do obýváku a posadí mě na pohovku "počkej tady" zmizí ve vedlejší místnosti "Dáš si něco k jídlu, nebo k pití" Zahuláká z vedlejší místnosti.
dobrý rychle další kapitču