→Autorka: bradova12@seznam.cz
Za ním sprintuje nasranej Oliver za Oliverem Marius, který mu vyhrožuje, že ty dveře spraví a na závěr celá banda která z toho má druhé vánoce.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Doběhnu ke dveřím a s úsměvem se dívám na mizející záda vytlemené bandy, rozeběhnu se za nimi. Ale nemá to cenu, už my někam zdrhli. Otočím se a odkráčím si do pokoje. Sídlem se ozval jekot a hned na to obrovská rána.
***V jiné části sídla***
"OLIVERE, DOMINIKU TO STE POSRALY, TO SI SPRAVÝTE, TAKOVOUDLE DÍRU TU MÍT NEBUDU" Nadává jim více naštvaně Marius a vypadá smrtelně vražedně a ukazuje na velkou díru ve zdi. Oliver je úplně v pohodě, jakoby se ho to ani netíkalo a Dominik se zadkem zapíchli v koši a snaží se vyprostit, samozřejmě tam nechybí zbytek bandy.
"To si musím vyfotit"Odběhne rychlostí blesku Lacius pro foťák. Dominik se snaží po celou tu dobu vystrčit zadek z koše, ale nejde to "Tak sem tu" Namíří foťák na Dominika, jak se snaží vyndat zadek z koše. Dominik vyskočí na nohy a snaží zdrhnout i s košem z dosahu Laciuse. Je přímo komicky, jak běží a za ním Lacius
s foťákem v ruce a fotí.
s foťákem v ruce a fotí.
"To myslím smrtelně vážně, tu zeď a dveře od mého pokoje. A vyřiď to i Dominikovy až dostane zadek z toho koše" Marius se otočí a chystá se odejít, když ho v tom přeruší Oliver.
"Ale šéfe, to přece nemyslíte vážně, to…………."Začne Oliver, když v tom se na něj otočí Marius a z jeho pohledu se dá vyčíst. Jestli nesklapneš, tak tě čeká moc (ne)příjemný den. Oliver radši sklapl a šel hledat Dominika.
***19:00 hodin***
Opírám se o rám u okna, když se otevřou dveře a dovnitř vejde doraženej Oliver, doplazí se k posteli, na které se hned nadšeně rozvalí.
"To bylo až tak náročný" Dojdu k němu blíž.
"Nedovedeš si ani představit jak" Chytne mě za zápěstí a strhne mě na postel vedle sebe.
"Na tohle máš síly dost" Tázavě zvednu jedno obočí.
"Zítra se těž"Potulně se na mě usměje a usne, po něm samozřejmě usnu i já.
Probudím se a otevřu oči, vedle sebe vidím pod peřinou, nějakou hromádku připomínající Olivera. Nechám to plavat. Asi zapomněl. Zavřu oči.
"To ti tak trvá, než se probudíš" Ozve se za mnou. Leknutí div nevypustím duši. Strhnu před sebou deku a pod ní je polštář.
"Ty jeden, takhle mě děsit po ránu, vždyť sem málem dostala z tebe INFARKT" Kleknu si na kolena k němu a začnu do něho bušit. Odpovědí je my jeho výtlem, což mě rozproudilo natolik, že sem dávala pozor jen na to, jak ho buším a na to on přišel. Chytil mě za obě ruce a protočil si mě pod sebe. Na rtech se mu objeví vítězný úšklebek. Nakloní se ke mně blíž.
"Copak sem ti neříkal, že ti to vynahradím, za ten včerejšek" Zakroutím hlavou. Možná my to říkal, ale možná taky ne.
"Ne?" Řekne pobaveně "Ale já si myslím, že jo" Zazubí se na mě, podaří se my uvolnit ruka a jelikož že má jen kalhoty, začnu ho lechtat, nevěřili byste, jak sou démoni lechtivý. Pustí mě a svije se do klubíčka a to dělat neměl, kleknu si k němu a začnu ho lechtat po zádech.
"Ne..nech toho, to lechtá" Svíjí se smíchem a kope kolem sebe, ale já nepřestávám.
"Co když ne"Ďábelsky se zasměju. Ani nevíš jaká je to zábava. Najednou mě chytí za zápěstí. Sem v prdeli. Chytil mě i za tu druhou. Úplně. Přetočí mě pod sebe na břicho a sedne si na mě.
"Ty bys mě lechtala jo, to ti nedaruju"Teď mě zas lechtá on a vůbec mě nešetří.
Snažím se párkrát nadzvednout, ale jakmile se kousek zvednu, začne mě lechtat na těch nejlechtivějších místech mého těla.
Snažím se párkrát nadzvednout, ale jakmile se kousek zvednu, začne mě lechtat na těch nejlechtivějších místech mého těla.
"Pust mě!" Proč sem tak lechtivá.
"Popros"
"Prosíííííím" Svíjím se smíchy. Přestane mě lechtat a přetočí mě na záda. Nakloní se ke mně a naše rty se spojí.
***Ve stejnou chvíli na zahradě***
Na zahradě stojí v kroužku pět osob a o něčem živě debatují.
"Všimli jste si co se děje mezi Oliverem a Natalí" Přeruší téma Lacius. Všech se pohled zastavil na něm.
"A čeho"Přemýšlí poctivě Met, ale nic ho nenapadlo a ostatní taky ne.
"Copak jste všichni tak slepí, třeba včera s tím Alexandrem……"Říká zoufalým tonem Lacius, protože sou to ti největší slepci pod sluncem.
"Aha" Docvakne to Meta a možná i další podle výrazu ve tváři. Kolem prochází Dominik a brouká si melodii z medvídků.
"Chtělo by to obětního beránka"Temně se zasměje a podívá se na Dominika "Dominiku, chceš nám pomoct" Dominikovy se rozzáří očka.
"Ju, já chcu" Přiběhne k nim nic netušící Dominik.
"Dobře, podívej se nenápadně, co dělají Oliver s Natali a pak nám to přijď říct" Vylíčí mu to Lacius.
"Takže je mám šmírovat" Zajásá Dominik. Ostatní jen na to kývnou "Jasně" Zasalutuje a odběhne. Ani ne za pět minut je zpět s monoklem pod okem.
"Tak co si zjistil a co se ti proboha stalo" Přiběhnou k němu kluci a hází na něj psí kukuče.
"No, tak sem se teda podíval a…………." Najednou se zarazil.
"A"Dožadujou se všichni odpovědi, jak pětiletý lízátka.
"Oliver na ní leží a líbají a dál jsem si ničeho nevšiml, protože si mě všiml on a dal mi do držky" Zafňuká Dominik a jde do sídla.
"Dej si na to studený obklad" Hejkne na něj Samuel.
"Takže teď si na řadě ty" Otočí se Lacius na Dagoneta, který na to hrdě kývne a odběhne. Ani ne za necelé dvě minuty je spět a celí od krve a se zlomeným nosem.
"Proboha to ti udělal Oliver" Zeptá se ho první Sebastián. Zakroutí hlavou Dagonet.
"Tak co se ti stalo" zeptá se ho Met.
"Vidíte tamten strom" Ukáže jím široký dup. Všichni přikývnou "Tak já ho neviděl" rozplaká se Dagonet. Všichni se po sobě začnou dívat a během okamžiku se Všichni, krom Dagoneta válí smíchy po zemi. Dagonet aby mu z nich nerupli nervy. Odchází do sídla.
"Nezapomeň si na to dát obklad"Poradí mu Samuel.
"Takže teď je na řadě Sebastian" Dotyčný na to kývne, už se chystá odběhnout, když v tom.
"Pozor na stromy" Vytlemí se celá skupinka.
"Já nejsem slepí"Zavrčí výhružně Sebastian a odběhne.


Skvělý a ty hlášky ty jsou best ...
