close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

12.kapitola

19. srpna 2010 v 14:34 | Aranel van de´Corvin |  Osud si nevybereš
→Autorka:bradova12@seznam.cz

"Cítíš to" Čichám on taky začichá.
-----------------------------------------------------------------------
"Sakra" Vyhodí mě takový dobrý metr do výšky a běží do vedlejší místnosti. Přistanu zpátky na pohovku " Ne, ne zase se to připálilo a to už mám, až tak velký štěstí, že se to jenom připaluje" To sem si myslela, že sou to nejbystřejší pod sluncem a tohle se mu stát prostě nemůže.
No a ono se to stalo.
"Já to slyšel" Podrážděně křikne z vedlejší místnosti. Tak my nemáš číst myšlenky. Zvednu se z pohovky a zamířím si to za ním do vedlejší místnosti.
"Co to má byt, nebo spíš mělo" Snažím identifikovat černou hromádku na pánvičce.
"Kuřecí řízky" To bych nikdy nepoznala.
"Od kdy upíři vaří, když jste krvesající "Nahodím zářiví usměv
"Krve….cože, ale to vaření se muže někdy hodit" Silně pochybuju o tom, že by tě někde vzaly za kuchaře, chudáci lidičky který by to jedli, v mém případě bych pošla hlady "Vrrrr" Vycení na mě zoubky. Rozejde se ke mně, ustupuju před ním. Najednou se rozesměje jak mentál.
"Co je?!" Procedím přes zuby.
"Měla ses vidět" Pobaveně si mě prohlídne, zastaví se ode mě tak jen pul metru.
"Ty zmetku" Rozmáchnu se proti němu rukou s úmyslem mu rozmalovat ten jeho nádherný ksichtík, ale to on očekával a těsně před mou rukou se skrčí. V rychlosti se objeví za mými zady. Otočím se a chystám se mu vlepit facku, ale chytne mě za ruku a stáhne jí dolu. Druhou mě chytne kolem pasu a přitáhne si mě k sobě "Co to děláš, pust mě" Dupnu mu na nohu vší silou, podle jeho úsměvu ho snad jen lechtalo. Usměv mu srdečně oplatím a kopnu ho do břicha.
"Já jsem na tebe tak hodnej a ty na mě ták krutá, sadistko" Podívá se na mě vyčítavě, že se za to cítím skoro provinile.
*** Večer ***
"Si už připravena" Vlítne bez zaťukání Dark do mého pokoje. Co dělal těch pár století, když neumí ani zaťukat na dveře "Nic si sebou nebereš" Přejde, až k posteli na které leží.
"Hm…..ani ne, protože tu nic nemám a co tu mám, to mám právě na sobě"Otočím se k němu zady a dál si spokojeně ležím.
"Super, tak mužem vyrazit" Nadskočí radostí. Hyper aktivní upír, to je kombinace akorát na zabití.
"Hm…mně se nějak nechce" Zívnu si a zavřu oči "Opouštět milovanou postýlku" Převrátí mě na záda a vezme mě do náruče.
"Hej co to děláš, vrať mě zpátky" Házím sebou.
"Nesutě"
"Nejsem slepá" Zavřískám a kopu nohama.
"Chceš vyhlídkoví skok z okna" Temně se pousměje.
"To neuděláš"
"Myslíš" Dojde k oknu a otevře ho. Vyskočí na jeho rám a naklání se z něho ven. Podívám se dolu a to sem neměla. Chytne mě závrať.
"OH MŮJ BOŽE" Chytnu se ho kolem pasu a to dělá naschvál. Chytnu se ho ještě pevněji a zavřu oči. Seskočí z okna na podlahu, otevřu oči a rozhlídnu se kolem sebe. Nese mě chodbou. Zachví-li vejdeme do veliké garáže.
Dojde k luxusnímu autíčku a otevře u spolujezdce, posadí mě na sedadlo a zabouchne dveře. Potichu otevřu dveře, když si vedle mě odkašle. S povzdechnutím zavřu dveře a zazubím se na něho. Daleko bych ani neutekla. Pohodlně si sednu do sedadla "jak dlouho pojedeme"
"Přibližně čtyři hodiny"Nastartuje motor od auta.
"Kolik je"Připoutám se. Určitě pojede jak prase.
"Pět minut po desátý"Vyjede z garáže a rozpálí to po silnici. Já to věděla.
"Takže ve dvě tam dojedeme" Kývne na souhlas. Nastane hrobové ticho.
"Neboj, odnesu tě" Něco my napoví, že to nebude jen odnášení.
"Co když neusnu"
"Ale usneš"
"To si jen myslíš"
"Nemyslím si, já to vím" Už se chystám něco říct "Mám nápad"Co to bude? "Když usneš, tak mi věnuješ jeden polibek" Rozzáří se Dark.
"Cože" Spadne mi pusa až do klína.
"Nech mě domluvit, ale když zůstaneš do dvou vzhůru, tak tě neponesu a budu ti zítra celý den sloužit a to je dobrý obchod"
"Jo to je"Bez váhaní kývnu na souhlas.

***V 1:00 ***


"HAHA ještě hodinu a budeme tam" Usmívám se od ucha k uchu.
"To se tam až tak těšíš"Hodí na mě ten jeho oslňující usměv.
"Ne, ale na to, jak my budeš sloužit, takže ráno bys my mohl přinést snídani, odpoledne oběd ale nepřipálen a večer bude večeře a sem tam bude nějaká ta ňamka a zbytek si promyslím zítra" Rozplývám se nad představou. Zívnu si. Sakra přepadá mě únava.
"Myslím si, že do půl hodiny usneš, jak nemluvně"
"Možná máš pravdu a možná taky ne"Zníčeho nic se rozesměje. Kouknu na něj jak na vola.
"Možná? Myslím si, že usneš"
"Proč si to myslíš" odfrknu si, ale nemělo to takový grady jak od rozzuřeného býka.
"Vždyť pomalu, ale jistě usínáš"
"Ty mrňavej"Skočím na něj.
"Kdo je u tebe mrňavej, ty prcku" Jednou rukou mě od sebe drží. Chytnu ho za jeho košili, strhnu ho k sobě.
"Nejsem prcek"Hlasitě mu zakřičím do ucha a zas ho pustím. Ted mě zas on chytil za tričko a přitáhl si mě k sobě.
"Ani nevíš, jak málo stačí, abych ti ublížil a ty si tak troufáš" Zašeptá mi děsivě do ucha a pustí mě. Odvrátím od něho pohled a zadívám se smutně z okýnka "Nemyslel sem to tak"chytne mě za rameno a přitáhne si mě k sobě. Chytne mě pod bradou a zadívá se my do očí.
"Naletěls"Vybuchnu smíchy jak atomovka.
"Já ti na to skočil" Povzdechne si a soustředí se na silnici.
"To se hold stává"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 upirikaty upirikaty | 20. srpna 2010 v 9:35 | Reagovat

super jako vždy ;-)

2 kQaja kQaja | 21. srpna 2010 v 20:42 | Reagovat

BOMBOVý... :-D  :-D  :-D

3 Bary Bary | 24. srpna 2010 v 15:24 | Reagovat

Skvělí :)

4 Chi Chi | Web | 25. srpna 2010 v 2:08 | Reagovat

ÁÁÁ to je úžasný!!!! *íííííp* :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama