Němě jsme leželi bok po boku. Emmett tiše broukal melodii Jedinečné. Jeho dokonalou skladbu, pro mě.
"Hvězdičko?" Zašeptal.
"Ano."
"Co by sis přála za šperk s erbem Cullenů."
"Cože?"
"Zamiloval jsem se do tebe. To znamená, že se z tebe stala Cullenová."
"Ne, stále jsem Winsleyová."
"Oficiálně ano, ale stejně tě teď budou všichni brát, jako Cullenovou."
"Vážně?"
"Naprosto totálně vážně."
"Tak, co by sis přála?"
"Já nevím, nechám to na tobě."
"Jsi si jistá?"
"Stoprocentě." Políbila jsem ho.
Němě mě hladil po vlasech. Nemohla jsem uvěřit, jak se můj život náhle zlomil. Ztratila jsem život, ale ne lidskost. Rozešla jsem se s přítelem, ale našla lásku. Odešla jsem ze školy, ale studuji dál. Ztratila jsem přátele, ale našla jsem novou rodinu. Za můj druhý, zatím však krátký život, jsem zjistila, že si rodinu vytváříme. Cullenovi jsou moje skvělá rodina. Malá roztomilá upírka Alice, věrný milý voják Jasper, moudrá ředitelka Esme, skvělý doktor Carlisle a můj milovaný vtipný Emmett.
Němě mě hladil po vlasech. Nemohla jsem uvěřit, jak se můj život náhle zlomil. Ztratila jsem život, ale ne lidskost. Rozešla jsem se s přítelem, ale našla lásku. Odešla jsem ze školy, ale studuji dál. Ztratila jsem přátele, ale našla jsem novou rodinu. Za můj druhý, zatím však krátký život, jsem zjistila, že si rodinu vytváříme. Cullenovi jsou moje skvělá rodina. Malá roztomilá upírka Alice, věrný milý voják Jasper, moudrá ředitelka Esme, skvělý doktor Carlisle a můj milovaný vtipný Emmett.
"Nad čím přemýšlíš?" Zeptal se.
"Nad tím, že si rodinu vytváříme."
"Jak to myslíš?"
"Že, nezáleží na tom, s jakou rodinou se narodíme, ale na tom kterou získáme, s kterou zestárneme."
"To zní, velice moudře."
"Ani ne."
"Ale jo, jsi moudrá."
"To se získává s věkem. Nejsem až tak stará."
"No, co teda budeš dělat za sto, dvě stě let? To budeš jako otevřená kniha."
"Co budu dělat za sto let? To samé, co budu dělat ve zbytku věčnosti."
"A to je?"
"Být s tebou a dívat se ti do těch nejkrásnějších očí, co jsem kdy viděla."
"Copak jsi ještě neviděla svoje oči.
"Vždyť jsou rudé!"
"Já měl karmínovou vždycky rád." Políbil mě do vlasů.
"Já si s nimi připadám nelidská."
"Lidskost, se neskrývá v barvě očí, ale v chování."
"Já, že jsem moudrá, posloucháš někdy sebe." Zasmál se a já jsem trochu nadskočila, když se jeho hrudník začal otřásat bouřlivým smíchem.
"Však už mám taky nějakej věk."
"Mě nepřijdeš tak starý"
"Ale jsem starý, je mi už 162 let."
"Ne, nejsi starý. Jsi prostě můj Emmett, který nikdy nezestárne ani o den."
"Amando, já tě prostě miluju." Řekl s úsměvem a znovu mě něžně políbil.
"Ty seš hroznej medvídek."
"Medvídek?" Nadzvedl jedno obočí.
"Prostě medvídek, jsi roztomilý, jako plyšový medvídek. A když se usmíváš, máš ve tvářích dolíčky, jako Medvídek Pú!"
"Ale moje bříško, ještě není tak vypasený, jako to jeho."
"To rozhodně ne a doufám, že se toho ani nedočkám."
"Neboj se, nejsem příznivce medu, jo medovinu tu si možná dám, ale ujídat med ze džbánku to není nic pro mě."
"Copak můžeš jako upír chlastat medovinu?"
"Můžu chlastat cokoliv chci."
"Takže upíři jsou alkoholici?"
"Ne, ale jasně, že se taky můžeme opít, jen nám to trvá víc než lidem."
"Můžeš se opít krví?"
"Můžu se opít lidskou krví, v které je alkohol. To je samozřejmě rychlejší."
"Aha."
"Copak, že by zaběhnutej závislák na chlastu?" Roztomile se zakřenil.
"Jasně, že ne. Jsem vzornej abstinent."
"Jenom aby. Dám si na tebe pozor."
"Copak se tady pořádaj nějaký slušný kalby."
"Neříkáme tomu kalby, ale oslavy."
"Třeba oslava tvého přijetí mezi Cullenovi."
"Co? Ne! Žádná oslava!"
"Bude to prostě oslava, nebude se tam tančit klasickej valčík ani tango, prostě budeš tancovat, jako na diskotéce, vezmeš si na sebe něco hezký, co bude totálně hot."
"To je povinnost mít na sobě něco hot?"
"Ne, to je moje přání."
"Víš, to není fér, protože já bych ti chtěla splnit, každé přání a ty to moc dobře víš." Usmál se.
"Hvězdičko, nechtěla sis prohlédnout tu zahradu?"
"Chtěla, ale mě se nechce vstávat."
"Na upíra, jsi hrozně líná."
"Já vím." Vstal z postele a natáhl se pro svoje černé triko. Naklonil se ke mně a políbil mě do vlasů.
"Ne, nikam tě nepustím." Řekla jsem a strhla ho na postel.
"Amando," zašeptal mezi polibkem.
"Co je?"
"Tohle přece nemůžeme dělat celý den."
"Proč ne?"
"Máme oba své povinnosti."
"Jako třeba, obléknout si hot šaty na mojí oslavu?"
"Třeba." Usmál se.



tentokrát to je super ostatně jako vždy