13. srpna 2010 v 21:58 | Aranel van de´Corvin
|
Tak po delší době tu je nová kapitolka. Ještě pořád stavím puzzle, takže další kapča jen tak brzo nebude xD Ale budu se snažit xD Limit 30
Místo jednoho narušitele spánku se přede mnou zjevili rovnou dva. Že by Pat a Mat přišli na návštěvu?
" Ahoj, tak jak je?" zeptá se Stefan a Damon se mezitím plouží k posteli a v ruce drží něco chlupatýho? Fuj, teď mě napadla pěkně perverzní myšlenka.
" Měla jsem i lepší dny," usměju se. Mezitím Damon dojde k mý posteli a podá mi velkýho plyšovýho medvěda se slovy:
" Tohle zvířátko se většinou chytá do pastí. Já jen abys to věděla a nestrkala tam nohy," ušklíbne se a sedne si na kraj postele. Z druhý strany si sedne Stefan. Připadám si, jako kdybych zemřela a oni tady oplakávali moje tělo. V případě Damona si to, ale nedokážu představit. Moje představivost ještě není na tak vysoký úrovni, aby si něco takovýho představila. Jedině, kdyby plakal radostí.
" Co jsi to dneska prosím tě vyváděla? Chvilku potom, co jsem odvezl Elenu, mi Damon říkal, že jsi měla nějaký problémy s mužem a o pár hodin později mi voláš, že sedíš v lese s nohou v pasti na medvědy!" Seděla, je nadnesený výraz, ale brát mu to nebudu.
" Právě, že jsem neděla nic. Čím míň věcí dělám, tím je to horší."
" Měla jsi mi zavolat, ať pro tebe přijdu! Neměla jsi v noci chodit lesem sama!" začne mě poučovat Stefan. Asi se vžil do role mý mrtvý matky.
" Klid, vem si tady prášek na uklidnění," podám mu z nočního stolku prášek. Stefi se tváří naštvaně.
" To není vůbec žádná sranda! Darren, mohl jsem tě zabít! Dlouho jsem se nekrmil!"
" Já jsem ti říkala, ať po cestě sežereš, co nejvíc veverek," pokrčím ledabyle rameny," a kdyby ti to náhodou ujelo, tak by mi to už bylo jedno," ušklíbnu se. Jenom Elena by asi dostala infarkt. Kdybych věděla, že mi Stefi přišel jenom nadávat, tak bych ho sem nepouštěla.
" Ještě, že jsem tam byl," ozve se poprvý Damon.
" Tebe nemít, tak bych si tě snad musela i namalovat," protočím oči.
" No, vidíš. A potom by sis mě pověsila na stěnu a uctívala mě, jako boha."
" Spíš bych na tebe házela šipky," zamyslím se. Tohle vůbec není špatný nápad!
" A co trocha vděčnosti? Kdyby tam nebyl, tak by můj ctěný bratr už kopal tvůj hrob."
" Třeba, ne. Ale děkuju," usměju se na něho. Přece jen mi pomohl. Bude to znít vtipně, ale doma mě učili slušnému chování.
" Stejně se cítím dotčeně, že jsi nezavolala mě."
" Damone, vážně ti děkuju, ale nebudu se ti omlouvat za to, že jsem nechtěla zavolat někoho, kdo zabíjí na potkání."
"To jsou jenom pomluvy a začala je ta Keliška vedle mě," ukáže prstem na Stefiho.
"Mě do vašeho duchapřítomného rozhovoru vůbec netahejte."
"Jak si přeješ bratře, takže zpět k tomu proč jsem tady." Takže on mě nepřišel jenom buzerovat? Myslím že jsem za oknem právě viděla prase. Usmívalo se od ucha k uchu a až moc se podobalo Damonovi.
"Přišel jsi přefiknout nějakou sestřičku? Jenom mi neříkej že jdeš o dvě patra níž," zamyslím se nahlas.
"Co je o dvě patra níž?" zeptá se zvědavě Stefi a strčí Damonovi prst do ucha, který zahuhlá něco v tom smyslu, že by měl strkat prsty někam jinam a do někoho jinýho. Bože, ta úchylnost se musí dědit.
"Márnice," řeknu ještě pořád zamyšleně a u toho pozoruju jak se Damon šťourá v uchu. Podotýkám že ve svým.
"A jestli jste sem přišli jen proto, aby jste se šťourali v uchu, tak můžete jít. Něco mi říká, že se Eleně po vás stýská. Třeba taky potřebuje prošťournout uši."
"Myslíš že by o dvě patra níž taky chtěli prošťournout uši?" vycení na mě zuby Damon. Málem jsem z tý záře oslepla. To bude tím jak si poslední dobou vehementně čistí zuby. Sranda by byla, kdyby to bylo tím kartáčkem kterým jsem čistila podlahu. To mi připomíná že tam udělal loužičku Satan ( tím myslím toho čokla, ne Ďábla. Pochybuju, že by se Ďábel chodil vyvenčit speciálně na naše parkety, když už, tak k Damonovi do pokoje), na který později uklouzla Elena a přitom shodila lampičku za stolku. Když to viděl Stefi udělal druhou loužičku vedle tý první a u toho mumlal něco o starožitnosti. Snažila jsem se ho utěšit slovy, že to nebylo aspoň nový ale moc to nezabíralo.
" Nemůžete se aspoň jednou bavit o něčem normálním?" zašklebí se Stefi.
" No, nevím kdo mi tady začal strkat prsty do ucha," nadzvedne obočí Damon.
" Měl jsi tam kus trávy, ty tupče!" zaprská Stefi a tím zpustí hádku na téma: Chlupy v uších. Chvilku jsem je tiše pozorovala, ale pak mě to přestalo bavit.
" DOST! Nechci vás vyhazovat, ale jsem unavená." Nahodím " psí výraz". Stefi na to samozřejmě skočí i s navijákem.
" Tak jo, zítra odpoledne se ještě stavíme." Stefan ladně vypluje z místnosti, ale něco si tady zapomněl. Damon pořád ještě sedí na posteli a mrká na mě.
" Spadlo ti něco do oka?" Začíná mě to rozčilovat. Může mít upír epileptický záchvat?
" Ha, ha, ha. Teď, když můj mentálně retardovaný bratr odešel ,tak ti konečně můžu říct, proč jsem přišel." No, to byla doba. Neříká mi to už dvě hodiny?
"Pamatuješ, jak jsem ti zachránil život? Dvakrát!" zdůrazní poslední slovo. Kývnu hlavou.
" Nemyslíš si, že bych si zasloužil odměnu?" Snad jste si nemysleli, že by mi Damon pomáhal jen tak a dobrovolně. Určitě už od začátku věděl, co si za to vybere.
" Počkej nech mě přemýšlet," dělám zamyšlenou," máš pravdu. Něco by sis opravdu zasloužil. Že seš to ty, tak na tebe budu celý dva dny hodná." Celý dva dny, co strávím tady v nemocnici.
" Nejsem blbej. Já už mám svoji odměnu dávno vymyšlenou," pochlubí se.
" Něco mi říká, že to nechci vědět," zamumlám potichu a u toho si představuju ty nejhorší scénáře.
" Neboj už na tom pracuju."
" O co jde?" Začínám se bát nejhoršího. Jak dlouho trvá vykopat jámu, do který by se vešla mrtvola?
" To uvidíš, až se vrátíš z nemocnice."
*****
Hodina "H" právě začala. Ještě pár minut a konečně odtud vypadnu. První den jsem si užívala klidu a dospávala předešlý týden, ale pak to byla krize. Volala jsem snad všem známým. Dokonce jsem volala i operátorovi a vyptávala se na nejnovější tarify pořád dokola. Nakonec mi to tipl. Asi ho náš dvou hodinový rozhovor rozrušil. S Annou se mi, ale povídalo líp. Nakonec jsem z ní vypáčila i to, proč je Elena v poslední době, tak divná. Podle všeho má nějaký problémy s Jeremym. Chtěla jsem po Anně jeho číslo, ale ta mrcha mi to tipla. Jo, zase. Každopádně jsem se nenechala odradit a zavolala Stefanovi, který mi řekl, že začíná hodina a tipl mi to. Normálního člověka by to odradilo, ale já jsem se nedala. Vytočila jsem další číslo v mým seznamu. Damon. Ano, opravdu jsem volala Damonovi. Až taková krize to byla a nezapomínejte, že jsem jednala pod vlivem prášků. Ale nebojte, žádný dlouhý rozhovor se nekonal. Připadalo mi, že tam pořád s něčím šramotí. Potom se ozvala rána a Damon zaklel. Pak mi to tipl.
" Testy dopadly dobře, můžete jít," zabručí sestřička a zase za sebou zabouchne dveře. Moc jsem si do oka napadli. Mezitím, co jsem se oblíkala, tak mi došla jedna věc. Přes sádru nenatáhnu kalhoty. SHIT!
Seděla jsem na posteli s jednou nohou v nohavici a přemýšlela, co dál. Napadlo mě, že bych tu nohavici mohla odstřihnou a tím si udělat kraťasy, ale ani tak bych je asi nepřetáhla. A ničit si kalhoty se mi taky nechtělo. S povzdechem vezmu do ruky mobil. Je deset ráno. Stefan i Elena budou ještě ve škole, takže mi sukni nepřinesou. Takže poslední osoba, co má klíče od penzionu a tudíž mi může sukni přinést, je Damon. Bože, všechny nás ochraňuj.
" Ahoj, můžeš mi prosím tě, přinést do nemocnice sukni. Do kalhot se nevejdu." přejdu rovnou k tématu. Budete se divit, ale dochází mi kredit.
" To jsi tak ztloustla za ty dva dny?"
" Kvůli sádře, ty demente."
" Za deset minut jsem tam," zasměje se a tipne mi to. Stihnu aspoň jednou ukončit spojení jako první?!
Mezitím, co jsem čekala na Damona, tak jsem vymýšlela plán, jak pomoct Stefanovi s Elenou. Přece jsem mu slíbila, že mu pomůžu. Teď budu mít dost času přemýšlet. Plánuju zůstat do konce týdne doma.
" Tak jsem tady." Rozrazí dveře Damon a v ruce drží nějaký kus látky. Po krátkým prozkoumání jsem zjistila, že se jedná o minisukni. Furt lepší něco než nic.
" Můžeš se, prosím, otočit?" zeptám se ho, když si všimnu, kam mi kouká.
" Přece by ses nestyděla. Koneckonců, už jsem tě nahou viděl," ďábelsky se usměje a já trochu zrudnu. Jo, za chyby se platí. Se smíchem jde k oknu. Co nejrychleji si natáhnu sukni. Damon mezitím pobere těch pár věcí, co se mi za ty dva dny nahromadily. Po jedný noze dopajdám k berlím a hurá domů!
hmm ako vzdy skvela kapca, som sa aj dost nasmial
auz len cakam co bude Damon chciet