close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

16. kapitola- Nová učitelka

20. srpna 2010 v 11:08 | Aranel van de´Corvin |  Krvavý slib
"Ale, já vážně nechci vstávat. Chci tu být s tebou."
"Ty vážně nevstaneš co?" Zavrtěla jsem hlavou.
"Jasně, že ne."
Usmál se a vzal mě do náruče. Neprotestovala jsem. Otevřel dveře a vyšel se mnou na chodbu. Mraky studentů, kteří se zde hemžili, na nás vyvalili oči. Popravdě se jim nedivím.
"Dobrý den, pane profesore." Pozdravila Emmetta parta studentek s úsměvem pro něj a vražedným pohledem pro mě.
"Emme, nechci ti nic říkat, ale já myslím, že žárlej."
"Však taky mají na co, vždyť jsi nejkrásnější na škole."
"Zlato, už zase přeháníš."
"Ale ne Hvězdičko." Usmál se. "Nepřeháním." Studenti před námi ustupovali a vytvořili tím uličku, až k Esmeině kanceláři.
"Esme, jdeme dál." Zařval Emmett s úsměvem a otevřel. Oba jsme ztuhli, když jsme zjistili, že Esme má nějaké jednání. Spolu s nějakou upírkou. Dlouhé zrzavé vlasy se jí vlnily okolo kočičího obličeje a její karmínové duhovky se do mě vpily s úsměvem.
"Moc, se omlouvám." Řekl Emmett a položil mě na zem.
"Nic se neděje, jste tu, aby sis prohlédla tu zahradu, že jo?" Přikývla jsem.
"Ale vidím, že má jednání, tak přijdu jindy."
"Ne to je v pořádku, my už stejně končíme. Představím vás." Esme i záhadná upírka vstala a přešli k nám.
"Tohle je Viktorie, bez příjmení, už je dost stará na to, aby ho měla. Bude tu učit lukostřelbu." Oba jsme se na ní usmáli.
"Viktorie, tohle je Emmett, můj nevlastní syn, učí zde vše, co se týká bojových umění, včetně lukostřelby, kdybyste něco potřebovala, jděte za ním." Podali si ruce a usmáli se na sebe. Překvapilo mě, jak je krásná.
"A tohle, je naše nejnovější studentka Amanda Winsleyová, ale již jí můžete brát, jako Cullenovou. Je Emmettova…" zarazila se, asi si nebyla jistá, jestli, už to smí říct.
"Přítelkyně." Dořekl za ní. "Amy, je moje přítelkyně."
"Je to krásné vidět, jak u mladých láska vzkvétá." Usmála se Viktorie.
"Slyšela jsem o tvém otci Amando, je mi to líto. Svou práci vykonával skvěle. Až do poslední chvíle to byl zaměstnaný muž."
"To ano."
"Jeho smrt byla šokem pro nás pro všechny. Upřímnou soustrast."
"Děkuji vám."
"Emmette, můžeš prosím, ukázat Viktorii její pokoj a vše, co bude potřebovat." Přikývl.
"Děkuji." Viktorie se zavlnila v bocích, prohodila vlasy a odešla spolu s Emmettem.
"A my dvě se dáme do té prohlídky." Esme se usmála mateřským úsměvem.
"Zdá se docela milá, nemyslíš?" Zeptala se.
"Myslíš Viktorii?"
"Ano."
"Jo, zdá se vážně milá."
"Ale Emmett má oči jen pro tebe."
"Jak, jak to myslíš."
"Myslíš si, že jsem si nevšimla toho, že jsem ho poslala s ní." Zasmála se.
"Já jen, ona je vážně krásná."
"Ano, nemáš o sobě moc vysoké mínění."
"Proti ní jsem jen školačka, ona je vyspělá a krásná."
"Ty jsi také moc krásná, úplně jinak než ona. Zachovala si ve svém obličeji lidskou krásu. Máš ostřejší rysy, ale tvůj obličej je stále, roztomile kulatý. Máš nádherně plné rty a oči, i když jsou rudé, se zdají stále velice, lidské."
"Děkuji Esme." Objala jsem jí. Připadalo mi, že objímám vlastní matku.
"Já děkuji tobě Amando, vrátila jsi mi syna, už jsme přestala doufat, že ho dostanu zpět. Když mi řekli, že Emmett přinesl dívku, která se začala měnit, nevěřila jsem. Bylo to poprvé po spoustě let, kdy odešel ven. Přestal chodit i na lov. Krev jsme mu nosili my. Vytušila jsem v tobě skrytý potenciál, ale ani mě nenapadlo, že bys dokázala tohle. Emmett byl celou tu dobu s tebou, držel tě za ruku a tiše šeptal modlitbu k bohyni. Vyslyšela ho. Bylo mi divné, že s tebou zůstal, ale teprve, když jsi otevřela oči, myslím hned poprvé, když ještě nebyly rudé, poznala jsem, že se zamiloval. Myslela jsem, že se od Rosalie neodtrhne, ale dokázal to, díky tobě. Čekal dlouho, ale dočkal se a bohyně Huinë mu za to čekání dala obrovský dar, protože mu seslala právě tebe. Vím, že tvá biologická matka ještě žije, ale to nezmění nic na to, že tě beru, jako svou dceru." Nevěděla jsem, co říct.
"Já nevím, co bych na to řekla Esme, ukázala jsi mi, že mám stále rodinu a že jí budu mít navždy. V mém starém životě by mě nikdy nenapadlo, že potkám někoho tak skvělého jako jste vy. A už vůbec by mě nenapadlo, že by se do mě mohl Emmett zamilovat. Nejsem nic."
"Ale ano jsi, jednou dokážeš velké věci."
"Ještě jednou ti děkuji."
"Zlatíčko, pověz mi něco," podívala jsem se jí do velkých zlatých očí. "Už spolu máte pouto?"
"Ne, jasně, že ještě ne."
"Ale chcete mít ne?"
"Ano, je to mé přání, jen by to utvrdilo to, co k němu cítím."
"To je správné. Tak tedy pojďme." Řekla a otevřela prosklené dveře na zahradu.









 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Faillë, Draco Faillë, Draco | Web | 20. srpna 2010 v 21:41 | Reagovat

pěkné

2 Chi Chi | Web | 25. srpna 2010 v 2:10 | Reagovat

Ha, je to skvělýý ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama