close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

9. kapitolla

5. srpna 2010 v 15:41 | Aranel van de´Corvin |  Život v sídle
Autorka:

"Já nejsem slepí"Zavrčí výhružně Sebastian a odběhne.    
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Obkročmo sedím na Oliverovy a on mě drží kolem pasu, díváme se navzájem do očí. Nakloním se k němu blíž, políbím ho a naše polibky se stávají divočejší. Jeho ruce zabloudí pod moje tričko, jezdí my ze začátku po zádech, ale pak se přesune na bříško. Chytne jednou rukou tričko a chystá se my ho přetáhnout přes hlavu, chytnu ho za ruku "teď ne" zašeptám. Vyndá ruku z pod mého trička a hodí mě na postel. Vrhne se na mě, začne mě divoce líbat. Jeho polibky se přesunou na krk. Přivřu oči a otočím hlavu do strany. Pomalu je otevřu a zrak my padne na Sebastiana. Který se opírá o zeď a pozoruje mě s Oliverem.
"Olivere, on nás šmíruje"Zaječím, ukážu Oliverovy směr vetřelce. Oliver se na něj podívá vražedným pohledem, až i mě z toho přejede mráz po zádech.
"Jé ahoj, jak se vede" Zazubí se na něj Sebastian. Nenápadně začne couvat ke dveřím.
"Co tu děláš" Zavrčí na něho jako zvíře.
"Hm……jdu ti zalít kytičky, volali SOS, že je málo zalíváš, to nesmíš i kytička je živá a zalít jí není až tak těžký, nebo jo. Takže když je necháš na pospas bez vody, tak je musím zachránit" Zatváří se jak velký spasitel kytiček, drží v ruce konvici s vodou. To si jí vycucl z prstu nebo co, před chvíli jí ještě neměl. Možná je to Originální výmluva, ale nestačila, protože to Oliver prokoukl a nasral se tak že se ho začal bát i Sebastian.
"To máš ale velký problém, protože žádný kytičky tu NEMÁM" Oliver se nebezpečně přiblíží k Sebastianovi. Sebastian se z ničeho nic bouchne do čela.
"Aha oni sou asi vedle, tak soráč kámo" Doběhne ke dveřím a otevře je "Jo a pokračujte v tom, co jste dělali" Řekne mezi dveřma a rychle je zavře. Protože už je něco na letu směrem na něj. Sednu si na kraj postele, dívám se do blba. Oliver si přisedne ke mně a obejme mě kolem ramen.
"Chovají se jak puberťáci a to už je některým přes sto let, ti už se nezmění" Položím hlavu na jeho rameno "co tu chceš!" otočí hlavu a podívá se kamsi někam do zadu. Podívám se stejným směrem. Za námi sedí na okenním rámu Samuel.
"Ale nic důležitého, jdu se jen zeptat jestli" Přemýšlí "Jestli chcete vyrobit poličku ze dřeva, skříň, nebo rovnou manželskou postel" Z Oliverových očí lítají blesky. Rozeběhne se za Samuelem, který vyskočí z okna a díky němu se málem prolítne vzduchem i Oliver.
"Nejdřív Dominik, pak Sebastian a teď Samuel, jen by mě zajímalo, co bude příště"Bliklo my. Zazubím se na něj jak pětiletá, samozřejmě že mu můj vyraz neujde.
"Je ti dobře" Nervózně zamrká.
" Je my dobře"Skočím na něho, svou vahou ho povalím na postel a začnu lechtat.
"Va…..varuju tě, nebo tě ulechtám" Nedocvaklo my, že to myslí vážně, ale chybami se člověk učí, i když v mém případě nevím " Ty si nedáš říct" Nevím jak, ale ocitnu se zady opřená o čelo postele. Ruce my drží vysoko nad hlavou a to jen jednou rukou. Druhou my zajede pod tričko, jezdí mi po břiše, jeho ruka zabloudí i víš.
Začne mě lechtat v podpaždí. Už sto ho brečím smíchy, najednou přestane a podívá se zase za sebe. Podívám se stejným směrem jako on a vidím Meta.
"Tak co nám pěkného povíš" Řekne znuděně Oliver a pustí my ruce.
"Utekla my závojnatka a nemůžu jí najít"Rozbrečí se jak holka "Nevíte kde je, je to moje oblíbená rybička a já ji chcu, já chci MOJÍ RYBIČKU"Poslední dvě slova řekne hystericky.
"Mete, ryba nemá nohy" Zakroutí nad ním hlavou Oliver. Takou hovadinu ještě neslyšel.
"Já vím. Co když my jí někdo SEŽRAL"Další vlna pláče ho postihla. Chudáček, nemá svojí rybičku, to je tak smutný. Už my je ho tak líto.
"Skoč Alexandrovy do pokoje šlohni mu peněženku, pak si skoč do zverimexu a kup si novou rybu" Dotlačí Meta ke dveřím a otevře dveře "A teď vypadni" Vystrčí ho na chodbu Oliver.
"Dobře"Pípne Met a zavřou se za ním dveře.
***Na zahradě***
"Tak jak ti to dopadlo" Přiběhnou k
Metovy Lacius, Dagonet, Sebastian a na konec i Samuel.
"Nic nového, jen jí lechtal"
"Lechtal" Řekli nešťastně "Nic víc u toho nedělali" Dožadovali se odpovědi.
"Ne " Na delší odpověď se ani nezmohl.
"Laciusi teď si ty"
"Já vím"Temně se na všechny usměje "Proto mám tohle" Od někud vytáhne dalekohled a ukáže ho významně všem. S cool výrazem se vyškrábe na nejbližší strom a přes dalekohled se dívá do okna.
"Hele, není náhodou jejich pokoj na druhý straně sídla"Lacius slyší za sebou vytlem.
"Ach ta orientace"Začne Met
"Jak pětiletého dítěte" Dokončí za něj Sebastian.
"Nechcete náhodou držet huby"
"NE!" Vybuchnou smíchy úplně všichni. Laciusovy se začnou na čele hromadit žilky, seskočí ze stromu a kráčí si od nich co nejdál.
"Kam jdeš" Seskočí ze stromu Samuel.
"Jdu na druhou stranu je šmírovat" Odsekne mu naštvaně.
"Nezapomeň, musíš dvakrát zabočit a trefit správný strom a taky musíš se dívat do správný ho pokoje" Řekne Samuel, což mělo za následek, že se všichni krom Laciuse váleli smíchy po trávě. Laciusovy vylítne mega žíla na čele a s rozzuřeným pohledem, se rozeběhne s dupotem, jak stádo slonů za Samuelem, kterej bral rychle roha za roh.
"AAAAAAAA, Lacius se nám zbláznil, zachraň se kdo muže" Běhají kolečko za kolečkem kolem sídla. Mezitím si dal Met už sázku se Sebastianem, jestli dají nový rekord. Minulí rekord byl totiž jen 8 koleček kolem sídla a Dagonet si představoval sprintující blondýnu v podobě Laciuse.
*** V pokoji ***
  
"AAAAAAAA, Lacius se nám zbláznil, zachraň se kdo muže" Ječí jak siréna někdo venku.
"Co se děje?" Zvednu se společně s Oliverem z postele a jdeme se podívat k oknu, co se to vůbec děje. Jen co vystrčíme Hlavu z okna, prožene se pod námi červený pruh a za ním žlutý "Co to bylo?" Dívám se na zvířený prach pod námi.
"Uvidíš" Chytil mě za ruku a svým turbo během spěchal ven, jak fofruje, nebere na mě vůbec ohledy, takže se osobně sblížím se stěnou a s dalším nábytkem co byl zrovna mě v cestě. Až se zastaví, bude ho čekat pomalí konec. Teda jestli to vůbec přežiju. Prudce se zastaví.
"Co jí je"Slyším ustaraný hlas, ale nepatří Oliverovy.
"Natalí" hysterčí jak holka Oliver a rychle se mnou třese. Když se dostatečně zpamatuju, otevřu oči a se zatnutou pěstí mu uštědřím jednu ránu do hlavy. Kluci překvapeně zahvízdaj a začnou my nadšeně tleskat.
"No teda Olivere, natřela ti to normální holka" To nekončí hošánku. Dojdu k válejícímu Oliverovy, který stále nevnímá okolí. Chytnu ho za a límec od košile.
"Co si to vůbec dovoluješ mě takhle vláčet po tom hradě, nebo co to je"Třesu s ním jen pár centimetru nad zemi.
" Ta je tak krutá" Udiveně mě pozoruje Met.
"že bych se jí už bál" Chichotá se Dagonet.
"Chudák Oliver" Lituje Olivera Sebastian.
Pustím jeho hlavu na zem. Ozve se bolestné zaskučení.
"Za co" Chytne se za hlavu Oliver. Podívám se na kluky s vražedným pohledem. Si budou ze mě dělat srandu.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sarah Sarah | 5. srpna 2010 v 16:08 | Reagovat

HAhaha fakt vtipný jsem se zasmála xD :D:D:D ne vážně honem další kapču...xD

2 upirikaty upirikaty | 5. srpna 2010 v 16:19 | Reagovat

rychle další ;-)  :-D

3 Faillë, Draco Faillë, Draco | Web | 6. srpna 2010 v 17:46 | Reagovat

tak se válíme oba v křečích smíchu na podlaze...Voldy na nás vrhá retardovaný pohledy...naši nám chtějí opatřit sedativa a zabavit notebook....mrtě dobrá kapitolka ;-)  :-) honem další ;-)  :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama