close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

11. kapitolla

19. září 2010 v 10:56 | Aranel van de´Corvin |  Život v sídle

"Chtěl jsem, aby se hlasovalo, kam by jsme to jeli, ale místo to jedeme na chatky a žádný dotazy neberu" na ráz to všechno vybalí.
------------------------------------------------------------------------------------
"Proč musíme jet na debilní chatky, když se tam nikomu nechce" Ohlídne se kolem sebe a jeho zrak padne na Dominika "Až na pár vyjímej"Vražedným pohledem prolítne skrz Mariuse.  
"Sou tam rybníky a chci si i zarybařit" Oplatí mu stejným tonem i pohledem.
"To nikdy nedovolím, rybičky se nebudou lovit" Přidá se do debaty i Met.
"Tak dobrá" Met si spokojeně zpátky usedne do svého křesla "Ale budu chodit po taji" Met probodne Mariuse velice zlým pohledem.
"Můžu tam mít zahrádku" Udělá na něho psí očka Sebastian.
"Jasně, a bude tam i koupák" Sebastianovy a Metovy se rozzářili jejich očíčka.
"A sou tam peníze" V Alexandrových očích se zjeví bankovky. Debata se stala tak vášnivá, že to skoro všichni odkývali, že tam chtějí jet, takže bylo rozhodnuto. Zítra v 7 ráno se vyráží ze sídla. Všichni se rozprchli do svých pokojů a začali si balit.
Druhý den jsem se probudila strašlivě brzo, spíše někdo mě probudil a nebil to Oliver, ale jekot nějakého z odpuštěním blbce. Ten blbec běhá v pět hodin ráno po chodbách a křičí, že se za pár hodin pojede se na výlet. Vůbec to Není těžký rozpoznat, kdo to ruší ranní klid, je to samozřejmě hyperaktivní Dominik.
"Si děláš prdel ne, TAKHLE PO RANU TU JEČET"Rozléhá se sídlem Laciuv pronikavý řev.
"Držte huby, chci spát" Začnou pořvávat jeden přes druhého klucí, ale s Olivera to vůbec neprobudilo, teda bud má tak tvrdí spánek, nebo drsné sny.  

Odundám Oliverovu ruku, která mě drží kolem pasu, a vyhrabu se na nohy. Otočím se, jestli sem Olivera neprobudila. Si spokojeně spínkal spokojeně dál, najednou jeho ruka začala bloudit po prázdném místě, kde jsem ležela. Něco nesrozumitelného zamumlá a v rychlosti mě chytne za ruku a stáhne mě na postele. Přitáhne si mě k sobě, šťouchnu do něj loktem, ale vůbec to na něj nezabírá. Silně do něj šťouchnu, ale to sem netušila, že leží úplně na kraji postele, takže se svalí na zem, konečně ho to taky probudilo, protože nejenže on přistál na zemi, ale já jsem přistala na něm.
Vykuleně se na mě podívá, rychle z něho slezu a snažím se přitom ho nepodupat.
"Ty se na mě snažíš spáchat atentát" Se objeví zas na posteli a potulně se na mě usmívá. Dostala sem chuť na něco dobrého. Otočím se ke dveřím, dojdu až skoro k nim jen kdyby se nestala jedna chybička.
"Kam jdeš"zatarasí mi dveře.
"Určitě kam nejdeš ty"
"Ty se na mě zlobíš"
"Ne, ale mam hlad"
"Proč si to neřekla rovnou" Odstoupí mi z cesty, ťapkám si to do kuchyně. Jen co dorazím tak z lednice vykokuje něčí pozadí. Přijdu až k němu a poznám, že je to Lacius.
"Že by hlad"
"Jo"Vytáhne si z lednice asi deset parku a hodí si je do mikrovlnky.
"To sníš všechno"
"Mám velký hlad" Vytáhne si párky, ale ty parky sou fakt dlouhý. Čmajznu mu dva parky a odpochoduju zpátky do pokoje. Během cesty je zblajznu. Otevřu dveře od našeho pokoje. A podívám se na postel, na které leží Oliver, je zazelenej v dece a dělá mrtvého brouka. Lehnu si vedle něho, chytnu za konec deky a trhnu k sobě. A ono seč nic nestalo, ještě párkrát trhnu.
"Dej sem tu deku" Vyhoupnu nad něho a tahám za deku.

"Co za to"Potichounku se směje. Slezu z něho a lehnu si vedle něho. Jednu ruku zvedne a s ní i deku. Otočím se k němu zady. Jednou rukou mě obemkne kolem pasu a přitáhne si mě k sobě.
"U mě není teplo" Zašeptá mi do ouška.
"Je"zavřu oči a opřu se o něho zady. Zachví-li oba usnem.
Ráno nás probudí zvonění budíku. Oliver poslepu ho nahmatá a hodí ho směrem k oknu, ale po ránu špatně míří, takže se budík rozlítne na hodně kousíčku, po nárazu do zdi.
"Škoda budíku, takhle končí každý budík" zeptám se ho a zívnu si.
"Jo když začnou zvonit, tak mě většinou naserou" Sednu si na kraj postele a hledám, kam sem si dala včera oblečení. Oblečení mam na stole, rychle se obleču. Zachví-li se vyhrabe z postele i Oliver, musím uznat, že je roztomilej po ránu jak má rozcuchaný vlasy a je více nemotorný. Za půl hodiny vylezu z pokoje, s batohem na zadech, ještě spituju svědomí, jestli sem něco nezapomněla, když se domluvím se svým svědomím, že sem nic určitě nezapomněla tak vyrazím dolu před sídlo po boku s Oliverem. Před sídlem už stojí Lacius, Samuel, Met, Sebastian Orthea a Marius. Za námi jdou ještě Dagonet a Alexander.
"Tak jsme všichni"Všichni zakývají na souhlas.
"Chybí Dominik" Řekne Sebastian. Do minutý se objeví mezi dveřmi natěšeném Dominik.
"Hele Dominiku, nezapomněl si něco" Dominik samým natěšením zjistil, že si zapomněl batoh ve svém pokoji. V rychlosti vlítnul dovnitř a do minuty stál i z batohem mezi námi. Pomalu jsme vyrazili na bus, ano pojedeme busem. Jen co dorazíme na zastávku, už jen vidíme vzdalující zadek autobusu.
"NÉÉÉÉÉÉÉ" Běží za busem Dominik, skočí před bus a řidičovi nic jiného nezbude než zastavit a pustit nás dovnitř. Bus byl plný Důchodců, kteří seděli ve předu a vzadu seděli děcka. Oliver se semnou nahrne do zadu. Podívá se na dva kluky a velice zle se na ně podívá. Kluci hned vyklidili pole a my si sedli úplně do zadu. Oliver se zachová jako správný gentleman a pustí mě sednout dřív, takže sedím u okýnka, k nám se na pětku přifaří Met, Lacius a Samuel. Před nás si sednou Orthea s Mariusem a před Samuela a Laciuse si sedli Dagonet a Alexander. Sebastian si sedl před ně, ještě s Dominikem. Bus se pomalu rozjel a jel, sem tam to i huplo, Dominikovy se udělalo tak zle, v poslední chvíli mu hlavu vystrčil ven Sebastian, takže Dominik Ohodil pořádně bus. Naštěstí si toho nevšiml řidič. Po hodině drkotání nám všem boleli zadky, takže jsme s velkou radostí opustili Bus, který zastavil na kraji lesa, zrovna u cesty, která vede skrz les. Vylezu s celou partou ven z busu, který potom odjede prič.
"Ty chatky sou jen půl hodiny chůze vzdáleny od téhle cesty a mělo by se jít po tyhle" Ukáže chytře na cestu před sebou Marius. Oliver k němu dojde.
"Vždyť máš tu mapu obráceně" Vytrhne mu mapu z ruky a podívá se na ní "je to tamta" ukáže na cestu za sebou a se mnou jde jako první. Za námi jde zbytek a jako poslední jde Marius. Za dvacet minut tam fakt dojdeme a rozdělíme si chatky. Samozřejmě že si mě hned vzal Oliver. Met je se Sebastianem, Dagonet je s Alexandrem, Marius si vzal k sobě Ortheu, když to uslyšela, tak maličko zčervenala a na závěr Lacius se Samuelem dostali třílůžkovou chatu, takže k nim šel ještě Dominik. Ještě před odchodem všem řekl, že za hodinu půjdeme na vodu. Všichni se rozešli do svých chatek. Vybalím si batoh a nechám si v batohu osušku, nějaké věci a něco k jídlu a pití, to samé udělá i Oliver, vezmu do ruky plavky a otočím se na Olivera.
"Hele, Olivere nechtěl bys na chvíli odejít"Podívá se na mě a jeho zrak padne na plavky, co držím v ruce. Potulně se na mě usměje a opře se o dveře.
"Přece nejsi stydlivka" Zazubí se na mě jak puberťák.
"Jo klidně budu a teď vypadni" Chytnu ho za triko a odtrhnu ho od dveří, druhou rukou otevřu dveře a vystrkám ho před chatu, zabouchnu dveře a zamknu je. V rychlosti se navlíknu do plavek.
"Natali, pust mě dovnitř"Buší do dveří jak vzteklí Oliver.
"Taky tě vykopla, v té nejlepší scéně" Ozve se od vedlejší chaty Marius.
"Jo"Začne zase bušit do dveří. Otočím klíčem v zámku a málem mě smete Oliverova ruka zpátky do chaty. Vylezu z chaty s batohem na zádech. Oliver vlítne do chaty, nezapomene za sebou zavřít dveře. Zachví-li všichni dorazí a vyrazíme na tu vodu. Šli jsme ani ne deset minut a dorazili jsme k velkému jezeru. Vyndám z batohu velkou osušku a roztáhnu jí po trávníku. Sundám tričko a kraťasy, pod kterýma mám černé plavky. Podívám se na hladinu toho jezera, zničeho nic mě někdo ze zadu mě vezme do náruče a nese mě do vody. Před vodou se zastaví a strčí do vody jen palec.
"Docela studena" Ponoří nohu do vody a za chvíli tam vleze i tou druhou. Pomalu jde do hloubky, špičkou prstu na noze vyzkouším vodu. Je strašně ledová, po celém těle mi naběhne husina. Když je po pas ve vodě tak se zastaví a v nečekané chvíli mě pustí do vody. Ponořím se i s hlavou pod vodu, rychle si stoupnu na nohy, klepu se jak ratlík v zimě. Zaslechnu, jak se za mnou směje. Otočím se na něj a skočím na něj, můj skok nevyrovná a potopí se i se mnou pod vodu. Když se vynoříme tak se klepeme oba dva. Podívám se na břeh, tam všichni zkouší prstíčkem vodu a ty odvážlivci sou po kotníky ve vodě.                 
  

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lynnie Lynnie | Web | 19. září 2010 v 12:51 | Reagovat

úúúúplne super!!!!

2 Christina Simons Christina Simons | 19. září 2010 v 14:14 | Reagovat

Paani! Moc krasna kapitolka! Uz jsem myslela, ze se ani nedockame, ale stalo to za to:) Libi se mi, jak se to vyviji mezi Oliverem a Natali:) Snad bude pokracovani brzy, tesim se!

3 Chi Chi | Web | 19. září 2010 v 14:18 | Reagovat

Kráásný!!! ^^ Těším se na další!

4 Sarah Sarah | 19. září 2010 v 14:54 | Reagovat

Skvělé, vážně dobře napsaná, ale jedno ti musím vytknout všechno je ok, ale taková chyba, kterou jsi tam napsala je strašná... pryč, jak  můžeš napsat pryč s měkkým i??? :D:D:D To mi fakt nejde do hlavy...

5 upirikaty upirikaty | 20. září 2010 v 16:27 | Reagovat

už se těším na další tak rychle rychle

6 Bary Bary | 20. září 2010 v 18:59 | Reagovat

Supéér, bezvadný, Bombový čím dřív další tím rozhodně líííp :)

7 beja beja | 21. září 2010 v 19:06 | Reagovat

dalsi kapitolu prosim:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama