18. Kapitola
První rozbřesk
Už za pár minut bude svítat a on tu není. Kde Emmette, kde jen jsi. Co tě zdrželo. Přijdeš vůbec včas, abys viděl, jak se mi poprvé rozzáří kůže pod ranním dotykem slunce. Seděla jsem na kamenné lavičce a čekala. Teď lituji, že už spolu nemáme pouto, protože bych věděla, co s tebou je. Jsi s tou novou? Zamiloval ses do ní? Vzdychla jsem si. Někdo mi položil ruku na rameno.
"Emmette!" Rozzářily se mi oči.
"Snad sis nemyslela, že nepřijdu na tvůj první rozbřesk." Sedl si vedle mě.
"Myslela jsem si to. Co tě zdrželo?"
"Něco jsem řešil s Carlislem."
"Něco důležitého?"
"Nic, co by tě mělo zatěžovat při prvním rozbřesku."
"Já jsem tak neskutečně ráda, že jsi tady."Objala jsem ho. Náhle jsem ucítila, jak se mi do kůže opřelo sluneční světlo. Podívala jsem se do Emmettovi, nyní ještě krásnější, tváře. Leskl se, jako hvězdy, přesně tak, jak řekl. Jestli někdy zažiji, něco krásnějšího, než je tohle. Bude to můj zázrak. Pohladila jsem jeho lesknoucí se tvář. Má ruka se leskla stejně, jako jeho tvář.
"Jsi nádherná." Zašeptal mi a něžně pohladil mé vlasy.
"Jsem tak ráda, že se upíři nemusejí skrývat před sluncem."
"To i já, přišel bych o tenhle úžasný pohled na tvojí tvář."
"A já bych přišla o tebe." Usmála jsem se a letmo ho políbila. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a pozorovala, jak slunce stoupá. Nebe se zbarvilo nejdřív do oranžova, pak do červena a nakonec do růžovofialové. Slunce se odráželo od našich těl a na jezírkách tvořilo duhové odlesky.
"Emmette?"
"Ano, Hvězdičko."
"Líbí se ti ta Viktorie."
"Jak to myslíš?"
"Tak jak říkám, líbí se ti, je totiž hezká."
"Hezká? Ani jsem si nevšiml." Jak si může nevšimnout, když je tak krásná.
"Já mám teď před očima, jen tvůj obraz, to je teď pro mě ten nejdůležitější obraz."
"Oh Emmette, já tě prostě zbožňuju." Políbila jsem ho.
"Já tebe Hvězdičko." Bylo tak nádherné slyšet, jak říká Hvězdičko s úctou, láskou a vypadá při tom tak roztomile. Jak vždycky.
"Hvězdičko, ty žárlíš?"
"Jasně, že ne."
"Ne jo?" Zamračila jsem se.
"Možná, ale jenom malinko, to proto, že tě tolik miluju.
"Nemáš důvod žárlit."
"Ale ona je krásná."
"Nevím, mě přijdeš krásná jenom ty."
"Nejsem zdaleka tak krásná, jako je ona."
"Ne, to nejsi." Povzdechl si a mě jeho slova probodla, jako ostrý šíp.
"Hvězdičko, ty jsi totiž mnohem, mnohem krásnější." Usmál se a vášnivě mě políbil. Stáhla jsem si ho na sebe a za chvíli, už jsem ležela na lavičce v jeho pevném sevření. Nevím, jak se to stalo, ale náhle jsem ležela na něm a prsty mu prohrabávala krátký vlasy. Při tom mě vášnivě líbal na krku. Pod jeho polibky jsem se úplně rozplývala, chtěla jsem další a další. Naše těla se leskla v záři ranního slunce. Zvedl mě z kamenné lavičky a nesl mě do jednoho z krásných altánků. Stáhla jsem mu těla tričko a políbila jeho odkrytý hrudník. Jen mírně mě zarazilo, když mi zajel pod tričko a pohladil mě po zádech. Ne, nechtěli jsme spolu ještě spát, ale to neznamená, že se nechceme mazlit. Vytáhl mi top k prsům a políbil mě na bříško. Pak jsme se jeden druhému na dlouhou, dlouhou chvíli zahleděli do očí. Poznali jsme, co přijde a oba jsme si to přáli.
"Jsi si jistá? Jen tak, to nevezmeš zpět."
"Jsem si jistá tebou, lásko." Přikývl a nahnul se k mému krku.
"Vážně, tě miluji." Zašeptal mi do krku.
"Miluji tě Emmette." Zašeptala jsem a čekala, na tu osudnou chvíli.

PS: tenhle obrázek jsem použila jako obálku k Neodcházej prosím, taky jí tu zveřejním...=o)

