close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

19. kapitola- Pouto

21. září 2010 v 17:52 | Aranel van de´Corvin |  Krvavý slib

Pouto

Naklonil se k mému krku, věděla jsem, co přijde a chtěla jsem to. Políbil mou krční tepnu, která už nepulzovala, i když v ní stále byla krev. Jazykem na ni nakreslil slabou linii, pak se jeho zuby dotkly mého krku. Vzdychl si a zakousl se. Nebylo to nepříjemné ani bolestivé, jako když mě kousl James, ale naopak velmi příjemné, vášnivé a intenzivní. Po krku mi stékala linka krve. On však nedovolil, aby přišla na zmar jediná kapička. Brzy přestal, chtěla jsem protestovat, ale kdyby pil víc, nenechal by ve mně nic. Usmála jsem se a nadzvedla se. Vím, co teď bude nadcházet. Usmál se. Pochopila jsem, že po tom touží. Obtočila jsem mu nohy i paže okolo těla. Pevně si mě přitáhl k sobě. Naklonila jsem mu hlavu a jazykem jsem přejela místo, kde má tepnu, abyste tomu rozuměli, takhle se tepna zvýrazní, ale hlavně, díky jedu v našich slinách i zvláštně zpevní, takže se nám do ní zakousne lépe. Už jsem cítila lákavou vůni jeho krve. Vycenila jsem zuby a zaťala mu je do krku. Vydechl a přitiskl si mě k sobě ještě blíž. V hlavě mi náhle prolítlo pár myšlenek, které nebyli mé. Poznala jsem tam sebe, jak umírám v lese, jak mě nese do Společenství, jak otvírám oči. Jak s ním mluvím, jak se probudím, jako upírka, jak si vyznáme lásku. Byly to jeho myšlenky, které brzy znovu utichli, cítila jsem nejen svoje neopakovatelné pocity, ale i jeho. Pila jsem jeho sladkou krev a stejně jako on ani já jsem nedovolila jediné kapičce, aby přišla na zmar. Právě mezi námi vzniklo pouto.
Musela jsem se od něj odtrhnout, abych z něj nevysála životadárný nápoj - krev. Už jsem necítila jen své pocity, ale i jeho. Lásku, radost, štěstí. Znovu jsem ho pěvně objala.
"Už navždy budeme spolu." Zašeptal mi do ucha.
"Pouto to stvrdilo." Usmála jsem se a on mě políbil na čelo. Mé emoce díky poutu zesílili, protože jsem cítila i ty jeho.
"Ani ve snu by mě nenapadlo, že se tohle stane." Zašeptal. Opíral se o zeď altánku a já byla opřená o něj, zvedla jsem hlavu, abych mu viděla do tváře.
"Celý život, něco hledám, po něčem toužím, ale když toho dosáhnu, je to jen chvilkové nadšení, protože už mám další sny a touhy a vlastně zjistím, že už to, co jsem získal, nechci. Jenže, teď vím, že to nemusí být pravidlo. Protože, já mám tebe a ty mě nikdy nemůžeš omrzet. Jsi to, co jsem chtěl celý život, i když jsem to vlastně nevěděl. Celou tu dlouho dobu hledání. Jsem upír už 162 let, ale hledám tě už 186 let. Umíral jsem, když mi bylo 24 a Rosalie mě zachránila, jenže, jsem vlastně celou tu dobu chtěl tebe, jenom tebe. Chtěl jsem vidět tvůj andělský obličejík. Tmavé vlnité vlasy, jejichž prstýnky budu moct vzít do ruky a pohrávat si s nimi, přesně takhle." Vzal jeden prstýnek mích vlasů a jemně si s ním hrál.

"Přenádherné oči. Plné rty. A roztomilý nosík." Políbil mě na špičku nosu. Zírala jsem na naše propletené prsty. Myslím, že nikdy už nemůžu být šťastnější. Vzniklo mezi námi pouto. To předčí všechny radosti světa. Je to jen důkaz toho, že nemusím s Emmettem spát, abych dosáhla této radosti.
"Hvězdičko, mám pro tebe dárek."
"Co to je?"
"Je u tebe v pokoji, na tu oslavu, tvého přijetí mezi Cullenovi."
"Kdy je ta oslava?"
"Dnes večer, možná se protáhne, až do rána."
"Neříkej mi, že se to tak rozjede."
"Je to oslava na tvou počest."
"To zní, jako bych udělala něco hrdinského." Zasmála jsem se.
"A kdo říká, že jsi neudělala. Zachránila jsi mi život."
"Nepřeháněj Emme."
"Nepřeháním. Zachránila jsi mi srdce." Otočil si mě k sobě čelem, uchopil mou ruku a položil si ji na němé srdce.
"Už nebuší." Zašeptala jsem.
"Vážně? Ty to neslyšíš."
"Buch buch, buch buch, buch buch." Opakoval stále do kola a jeho rty se přibližovali k mým. Políbil mě. Ruku mi držel na srdci.
"Neslyšíš ho? Jak zběsile buší." Na chvíli jsem měla pocit, že ho opravdu slyším.
"Máš pravdu, slyším ho, i když doopravdy nebuší."
"Ano." Přitakal. "Takže už víš, jak jsem to myslel?" Přikývla jsem.
"I když nebuší, budu ho slyšet vždy, když si budu přát." Usmál se a políbil mě na čelo.
"Správně."
"Už můžu vidět ten dárek?"
"Jsi netrpělivá."
"Jsem strašně zvědavá." Usmál se. Chytil mě za ruku a vedl mě zpět do mého pokoje.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nini nini | E-mail | 21. září 2010 v 18:25 | Reagovat

jéééééééééé este

2 Chiaki Sumire Chiaki Sumire | 21. září 2010 v 20:33 | Reagovat

To je úúúúžasný!!! Prosím!!! Rychle další!

3 Sairiana Sairiana | 24. září 2010 v 19:24 | Reagovat

Prostě krááááááááááása, už se nemůžu dočkat další kapitolky :-)

4 Calen Calen | 25. září 2010 v 21:31 | Reagovat

Moc pěkný, jen tak dál. :-D

5 kQaja kQaja | 27. září 2010 v 18:12 | Reagovat

Nádhera..honem další..:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama