28. září 2010 v 19:17 | Aranel van de´Corvin
|
Tak a je to tady. Vysněná kapitola těch, kteří chtěli aby se něco mezi Damon a Darren stalo xDxD xD Upozorňuji, že tohle by neměli číst děti do 15 let xD xD xD A jelikož tohle je mimořádná kapitola, tak taky bude mimořádnech 40 komentářů...jinak se další kapitoly jen tak nedočkáte....
" Ahoj Miláčku, tak jak se ti líbí tvůj nový domov?" Rozvalím se u akvárka a pozoruju Kryplíka, jak běhá v kolečku. Divím se, že ho nebolí packy. Já bych se na to po třech kolečkách vykašlala a šla se nažrat.
" Ale jestli se ti víc líbilo ve friťáku, tak není problém. Akorát si budu muset dávat bacha, až budu něco smažit," pokračuju v konverzaci s křečkem. Už vím, proč lidi mají rádi zvířata. Krásně se s nimi povídá a neskáčou vám do řeči, a kdyby jo, tak je někde problém. Kryplík se zastaví a podívá se na mě. Když mě uvidí, tak zase začne běhat. Myslím, že je ze mě krapek deprimovanej. Ale to každý, když mě poprvý uvidí. Tady jde jenom o to, překonat prvotní šok.
" Jak to, že jemu říkáš Miláčku? Říkala jsi, že se jmenuje po mně, ale mně jsi ještě nikdy Miláčku neřekla," zabručí naštvaně Damon.
" Když ty nejsi, tak sladkej."
" Jestli to dobře chápu, tak abych ti připadal sladkej, tak za sebou mám nechávat bobky, jako ta chlupatá koule?"
Trošičku mi zacukali koutky nad tím přirovnáním, ale udržela jsem vážnou tvář. Přece mu nedovolím, aby urážel Kryplíka!
" To není pravda! On chodí jenom na jedno místo a to do rohu!" Ukážu do pravýho rohu akvárka.
" To je dobrý, všechno vidět nemusím."
" To je škoda, dneska večer jsem ti chtěla něco ukázat," řeknu rádoby smutným hlasem. Damon hnedka zbystřil a začal okolo mě kroužit, jako sup.
" A co?"
" To už je teďka jedno," zašklebím se. Damon s arogantním, jak jinak, úsměvem vypadl z pokoje.
Zachumlal jsem se do peřin a chytala se do říše snů, ale někdo mě tam očividně nechtěl pustit. Damon za sebou práskl dveřmi a tím mi dal najevo, že jen tak neusnu. Přitáhla jsem si plyšovýho medvídka víc k tělu a snažila se ho ignorovat. Mezitím, co Damon běhal po pokoji a "náhodou" mu padali věci, který po dopadu na zem, udělali pěknej randál, jsem přemítala o tom, kde by se dal sehnat nějakej pěknej, dřevěnej kolík. Když už mu nemělo, co spadnout, tak si začal pískat. Naštvaně jsem začala dusit toho nebohýho medvídka- chudák, tomu se říká být ve špatný čas na špatným místě. Naštvaně jsem se otočila na Damona, který se už DÍKYBOHU chystal jít do postele. To jsem poznala podle toho, že měl na sobě jenom černý boxerky.
" Co tady dělá ten medvěd?" zavrčí, když si všimne mýho "ochránce".
" Spí."
" Dej ho pryč."
" Proč?" Měl by být rád, že si cením jeho dárku.
" Tady je místo jenom pro dva."
" Tak to abys šel," nevinně se usměju. Damon čapne medvěda za hlavu a začne mi ho brát.
" Měl sis koupit svýho!"
" Občas bych si nakopal. Připomeň mi, proč jsem ti to dával?"
" U psychicky labilních lidí se to těžko odhaduje." Damon prudce trhl. Prvně jsem chtěla jásat, že jsem medvídka udržela, ale když jsem se na něj podívala, tak mi sklaplo. Udržela jsem jenom jeho tělo. Hlavu vítězně držel Damon. On ho ZABIL! Začala jsem kňučet. Naštvaně jsem po něm hodila zbytek medvěda a otočila jsem se k němu zády.
" Co je?" Přikryla jsem si hlavu peřinou. Damon ji ze mě zase strhl.
" Ty se zlobíš?" Bože, když Bůh rozdával inteligenci, tak Damon očividně nedorazil. Beztak si to s nějakou blondýnou rozdával za rohem.
" Fajn!" Cítila jsem, jak si lehl do postele.
Uběhla už nejmíň hodina a já pořád nemohla usnout. Nebylo to tím, že bych truchlila za popravenýho medvěda, ale nemohla jsem odtrhnout pohled od spícího Damona. Vypadal, tak nevinně- já vím, že je těžký si to představit, ale zapojte veškerou fantasii. Přisunula jsem se k němu blíž a hřbetem ruky jsem ho hladila po tváři. Z ničeho nic Damon otevřel oči. Málem jsem dostala infarkt! Byla jsem sotva pět centimetrů od jeho obličeje! Už, už jsem chtěla vylekaně zakřičet, ale Damon mě umlčel svými rty. Bohužel, tohle na mě neplatí. Odtrhla jsem ho od sebe a chytila se za srdce. Až moc to připomínalo scénu z hororu, kdy se nevinná dívka blížila k nehybnýmu tělu, aby zjistila jak moc je to vážný a když už se nad něj sklání, tak osoba najednou otevře oči a dívka začne vřískat, jako o život. Což samozřejmě uslyší vrah a odpráskne ji...hm, ale to jsme trochu odbočili od tématu.
" Neříkej, že ses lekla?" zasměje se Damon. Ha, ha, ha. Smíchy vytírám podlahu.
" Chcípni," vyprsknu naštvaně a opět se otočím na druhý bok.
" Už se stalo, něco jinýho nemáš?"
" Jdi si vyčistit zuby, táhne ti z huby."
" Netáhne a zrovna ty by jsi to měla vědět nejlíp."
" Proč myslíš?" začnu dělat blbou.
" Proto." Otočí mě na záda a začne mě znovu líbat. Chvilku jsem se snažila racionálně uvažovat a v duchu jsem si vytvořila seznam a názvem: Proč se s ním vyspat?
Zrovna když jsem se zamýšlela nad prvním bodem, tak si na mě Damon lehl a začal mě líbat na krku a postupoval níž. Rukou mi zajel pod tričko a Bůh ví, co by ty jeho ručičky šmátralky vyváděly, kdybych ho nezastavila.
" Ještě pořád jsem na tebe naštvaná!" Založím si ruce na prsou a nehodlám ustoupit.
" A neměl bych dostat možnost to odčinit?" zašeptá mi do ucha a opět se začne věnovat mým rtům. Prvně jsem si hrála na nedobytnou, ale nakonec jsem se přidala taky. Jemně jsem mu skousla spodní ret. Ucítila jsem, že se pousmál. Využila jsem toho s překulila ho na záda, dokud nekladl odpor. Lehla jsem si na něho a začala ho zuřivě líbat. Damon mě pevně chytil, jako by se bál, že mu uteču. Jemně jsem se mu vykroutila za sevření a pokračovala v líbání na krku, potom na klíční kosti a pomalu jsem postupovala až k vypracovanýmu bříšku. Jedno se musí uznat, za svojí postavu se stydět nemusí a ani se nedivím, že nejedena holka jde do kolen, když ho vidí. Už jsem byla pod pupíkem a přemítala o tom, jestli mám zajít ještě níž. Damon to vyřešil za mě, když mě ze sebe shodil a nadvládu přebral on. Obkročmo si na mě sedl a začal mi vyhrnovat tričko.
" To není spravedlivý, já mám na sobě jenom jeden kus oblečení. Ty dva," pousmál se a mě bylo jasný, kam tím míří. To tričko prostě půjdu dolů. Koneckonců stejně má pravdu. Nadzvedla jsem se, aby mi mohl tričko sundat. Během vteřiny, tak učinil a já před ním ležela jenom v černých tangách. Cítila jsem se nesvá bez trička. Damon asi vycítil moje rozpaky, tak moje nahý tělo přikryl svým. Docela solidní náhrada za tričko. Zuřivě jsme se líbali, jako kdybychom ze sebe chtěli dostat něco, co mezi námi bylo už od prvního okamžiku. Damonova pravá ruka začala bloudit po mém těle a zanedlouho k ní přibyly i rty. Užívala jsem si každý jeho dotek, ale když mi začal stahovat kalhotky, tak jsem nepřirozeně ztuhla. Najednou mi došlo, že mě dneska Damon buďto přefikne, zabije a nebo přefiknu já jeho. A musím se přiznat, že ta třetí možnost je docela pravděpodobná. Damon zpozoroval, že něco není v pořádku.
" Bojíš se?" zeptal se potichu, ale přitom mě stále líbal na bříšku.
" S tebou? Samozřejmě, že se bojím!" Přece jenom je to Damon a ten moc citlivosti nepobral.
" A co když slíbím, že budu něžnej a hodnej"
" Tak se od srdce zasměju." Člověk by řekl, že aspoň v posteli se budeme bavit normálně. Srdce mi tlouklo jako o závod a mozek se rozhodl, že si dá pauzu. Už jen to, že tu nahá ležím s DAMONEM mi přišlo, docela dost ujetý. Je to Damon! Ten Damon! Ne tamten Damon, ale TENHLE DAMON! Uh, začínám trochu hysterčit.
" Neboj se," zašeptal mi najednou do ucha a rychle mi zacpal pusu svým jazykem, než začnu něco namítat. Když už si byl jistý, že ani nekváknu, tak se vrátil k předešlé činnosti. Líbal mě na krku, ale moc dobře jsem cítila, že mi pravou rukou stahuje kalhotky. Tentokrát jsem se nebránila. Když už jsem po ním ležela nahá, tak jsem se začala hrát jeho hru.
" To není fér, já na sobě nemám ani jeden kousek oblečení a ty jo!"
" A cos tím uděláme?" pohladí mě po tváři. Asi si rozsvítím lampičku. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že na mě leží Damon. Víte, co by byla docela sranda. Kdyby na mě ležel Stefan a rozčilená Elena stála ve futrech. Místo odpovědi jsem se rozhodla, že začnu konat. Pomalu, velmi pomalu jsem Damonovi začala stahovat boxerky. Cítila jsem, jak je Damon vzrušenej a moje pomalý počínání ho dovádělo k šílenství. Kam spěchat, že? Času máme. Damon to už, ale nevydržel a rychlím pohybem si je sundal. Toď vše k jeho trpělivosti. Ale jestli si myslel, že tímhle něco urychlil, tak to se plete. Teď jsem byla na řadě se škádlením já. Prvně jsem si na něj obkročmo sedla a vlnila se, ale potom mě přemohla zvědavost. Určitě vám nemusím říkat na co jsem se chtěla podívat. Vlastně jsem začala tam, kde jsem přestala. Tentokrát už mi boxerky nebránily a já mohla důkladně prozkoumat jeho, ehm, přirození.
" Opravdu jsi pana?" zeptá se Damon mezi vzdychy.
" To, že jsem pana neznamená, že jsem jiným mužům nekouřila," zaculím se. Chtěla jsem se vrátit ke škádlení, ale Damon byl očividně jinýho názoru, jak jsem se později přesvědčila. Rozhodl se, že mi ukáže co umí on. A že toho nebylo málo. Kdybych věděla, že je tak...hm, šikovnej, tak bych neváhala už v tom stanu. Potom TO přišlo. Damon byl opravdu něžnej. Bolelo to jenom na začátku, potom to už byl neskutečnej zážitek! Vlnili jsem se do stejnýho rytmu a vyvrcholili skoro ve stejnou chvíli. Když bylo po všem, tak jsem si ještě odskočila do koupelny. Nemusím vám popisovat, co jsem tam dělala, že ne? Po cestě do pokoje jsem KONEČNĚ začala přemýšlet. Stejně nemá cenu teďka něco řešit. Až postupem času se ukáže, jak moc velká to byla kravina.
" Asi bych měl medvědům hlavu trhat častěji," zasměje se Damon, když si lehám do postele.
" To mi radši nepřipomínej!" Damon si mě přitáhne k sobě.
" Ale takový usmiřování bychom mohli mít častěji,"zašeptá a zhasne lampičku.
"Nepopírám."
wow tak to sem fakt ečekala
honem další díííl
