z Karininí ho pohledu.
***Ve hradě***
"Pani tak to je hustý" Vydechne Cathrine "Doufám, že tam nepůjdeš, možná by tě i zabyl" Radí Viole.
"Máš pravdu, mohla bych tam jít" Zamyslí se Viola a otočí se k odchodu.
"Na to zapomeň, co když je to nějaký pošuk" Kárají Dark, ale Viola se na něho nevině usměje.
"Zabraň mi v tom" Řekne chladně a přitom se temně usměje "Sázím na to, že dneska tam půjdu"
"To chci vidět"Uchechtl se Dark.
"Taky že uvidíš"Ted se děsivě smějí oba dva, že mi přeběhne mráz po zádech.
***Večer***
"Co to děláš" řeknu pobaveně, když vidím jak Dark běhá s kladívkem a zatlouká prkna na dveře.
"Musím jí tam zabarikádovat, aby se nedostala pryč" Připevnil tam další dřevo "Podáš mi další, zlato" natáhne ke mně ruku.
"Jak si mi to řekl" Podám mu prkno, které mi jako první přijde pod ruku.
"Zlato? Tobě se to nelíbí" zatluče ho a jak do toho dává takový pecky, tak se jednou minul a přitloukl si prst ke dveřím "auvajs" zakleje a začne pobíhat jak střelenej po chodbě. Za minutu se vrátí s prstem červeným, jako rajče a dodělá to.
"A je to hotový"Oddechne si. Podívám se na to jeho umělecké dílo, co vytvořil jen s řebíky, kladívkem a nesmím, zapomenou ta hlavní matroš, neboli dřevo. Možná by to hodně lidí udrželo, ale jeho sestru rozhodně ne.
"To nevydrží"Ukážu na to jeho mistrovské dílo.
"Proč by nemělo"
"Mně stačili ty dveře, co letěli na mě. Chápu, že na tebe letí možná často, ale na mě ještě nikdy neletěli a je to takoví divný pocit"
"Tím chceš říct co!" Řekne nafučeně.
"Že to nevydrží"
"Vydrží"
***O pět minut déle***
"NEVYDRŽÍ"
"VYDRŽÍ" Všimli jste si jedné věci, už k nim slušně zapadám s hádavostí.
"Proč se hádáte? Hele bracha proč si to udělal na Markových dveří... no až to uvidí, ten se bude zlobit a možná to bude i bolet" jen tak-tak se držím, abych se nesmála "Markuuuuu, Dark ti zničil dveře" Rozkřičí se Viola a běží chodbou pryč.
"Pomoz mi to rychle sundat" Zaječí Dark a strhává prkna ze dveří. Jak při tom rychle maká, že jen strhnu jedno prkno. Pobere do náruče dřeva a vyháže je z okna ven. Najednou uslyšíme dupot a z póza rohu se vynoří Mark, no a netváří se dvakrát přátelsky. Jak by taky mohl, když vidí svoje dveře v takovéhlem stavu.
"To mi vysvětli, sice si tu nebyl jen padesát let, ale to neznamená, že mi můžeš likvidovat moje dveře" Vrčí nasraně Mark, když v tom uslyšíme motor auta.
"To si vyřídíme potom, teď jedu za svou prdlou sestrou a za tím pošahaným upírem" Chystá se už k odchodu, ale já ho chytnu za ruku.
"půjdu s tebou"Řeknu mu, ale on zakroutí hlavou a zas se otočí "Mě se jen tak nezbavíš" znova se otočí, ale teď se mi podívá se mi do očí, ani jediným pohledem neuhnu. Nakonec si povzdechne.
"Dobrá, ale nebudeš dělat blbosti a budeš mě poslouchat" na poslední slovo dal větší důraz. Kývnu na souhlas a jdu za ním až do garáže a nasedneme do jeho autíčka "Připoutej se" rozkáže mi, rychle se připoutám. V Rychlosti vycouvá z garáže, a když je venku, tak prudce dupne na plyn, že se i za kolmí kouří, jak rychle vyrazil.
Z pohledu Violy:
Jedu s mým prošláplým broučkem, mezi budovami. Zajímalo by mě, jestli tam bude, nevím proč, ale něčím mě zaujal. Jestli to byl jeho hlas, nebo dokonce jeho pronikavé oči. Už zbývá jedna zatáčka a budu tam. Zabočím, ale nikde ho nevidím. Já to věděla, je to takový srab, že se bál přijít. Zastavím na kraji silnice a vystoupím z auta. Nadechnu se čerstvého vzduchu, ale něco není správně. Cítím poblíž vlkodlaky a ne jen jednoho. Postavím se do bojové pozice a zrakem prozkoumávám temné uličky, mihne v jedné stín, automaticky tam zaostřím, ale byla to osudová chyba, něco velkého mě ze zadu chytne a odhodí mě na zeď. Rychle se postavím a co vidím ve mně zbudí vlnu vzteku, na mém milovaném autíčku, přistála ta chlupatá bestie. Moje autíčko se úplně zdeformuje. Co jim udělalo, už po třetí dneska mi někdo ničí auto…….dobře, dobře to chce klid, hlavně se musím uklidnit. Podívám se na svoje auto. To nechce klid, dnes chci vraždit, ach moje autičko, JÁ TĚ POMSTÍM. Běží na mě tři vlkodlaci, těsně před nimi vyskočím do výšky a dopadnu na nohy za nimi. Otočím se proti jednomu čelem a vykopnu proti němu, ale ten můj kop vykryje a maličko poodletí. To už za mnou jeden z nich po mě hmátl svojí prackou, před jeho ranou se skrčím a vykopnu ho do výšky. Přidřepnu si k zemi a odrazím se od země. Objevím se kousek nad vlkodlakem. Udělám přemet a kopnu ho vší silou do hlavy. Tvrdě dolítl na zem, hned co narazil do země se rozvířil prach, doskočím kousek od něho na zem. Jeden je ze hry venku teď zbývají jenom dva. Ucítím ostrou bolest na břiše, jeden z těch vlkodlaků mě sekl drápem do břicha. Další ostrá rána přišla do ramene, vykřiknu bolestí. Rameno mi v zubech drtí ten druhý vlkodlak, trhne s hlavou a odhodí mě na zeď. Spadnu tvrdě na zem. Díky velké ztrátě krve se ze mě vytrácí síla, už nemůžu se ani zvednou, natož jim se ubránit, nebo utéct. Jeden se nade mnou naklání, slyším jeho vítězné vrčení, jeho dech. Pomalu se smiřuju, že tu nejspíš zemřu, sice to bude moje vysvobození z věčného života, bez smrti, nebo nemocí, ale líbilo se mi to a teď to všechno končí. Musím něco udělat, nebo tu fakt zemřu, ale co?
Ani se nehnu. Je konec. Slabě slyším ještě jiné zavrčení, a pak už nic.
Z pohledu karin
***O pár minut dřív***
Vjedeme do města a po pětiminutovém bloudění městem, narazíme na rozšlapané auto Violy. Spadne nám pusa k zemi.
Dark pozastaví vedle jejího auta a chvíli se na něho dívá. Pak si prohlídne puklinu ve zdi a pod ní kaluž krve. Dojde k ní a chvíli si to prohlíží
Dark pozastaví vedle jejího auta a chvíli se na něho dívá. Pak si prohlídne puklinu ve zdi a pod ní kaluž krve. Dojde k ní a chvíli si to prohlíží
"Nenapadl jí ten upír, ale vlkodlaci. Pak se tu objevil nejspíš ten upír, kvůli kterému sem jela a bojoval s nimi"Nechvíli se odmlčel, ale pak zas pokračoval "Vyhrál a unesl jí"
"Co teď budeš dělat" Zeptám se ho.
"Není to jasný, najdu ho a zabiju" zatne ruku v pěst s šíleným výrazem ve tváři, se tváří jako satan. Otočí se a jde ke dveřím, ale předtím došel ke mně a hodil si mě na rameno. Zmohu se na pouhé.
"Pust mě na zem" Začnu mu bušit do zad, najednou si mě nadhodí, abych se mu lépe nesla a taky aby mě naštval, což se mu dobře daří, protože to ve mně jenom vře "Okamžitě mě pust" Zaprskám vztekle a snažím se z jeho sevření vyprostit. Začne si broukat nějakou melodii a ladným krokem dojde k jeho autu a hodí mě na sedadlo spolujezdce a zavře dveře. Nasedne na místo řidiče a odjede do hradu. V garáži si mě zas proti mé vůli hodí na rameno a takhle mě nese až do obýváku. V obýváku na nás čekají zbytek upírů, co jsem tu zatím viděla. Dívají se na: Hele vole kde mám káru. Právě tam byla scénka a dal?.
"Ahoj ve spolek"Upoutal pozornost všech Dark.
"Bud ticho teď je to dobrý" Řehtají se jak pominutí. Stáhne mě ze svého ramene do své náruče a sedne si semnou na pohovku vedle Merlin. V té chvíli mě ani moc nedrží, tak se zvednu, ale během okamžiku mě obemkne kolem pasu a přitáhne si mě k sobě, už za na klín a uculí se na mě.
"Našel si Violu" Zeptá se ho Merlin. Dark zakroutí hlavou "hledal si pořádně" řekne posměšně Merlin
"Našel sem jen její auto" Řekl sklesle.


Krucipísek, co mi to děláš?
Potřebuju další díl!!! Je to jedna z povídek, na kterých jsem závislá, je skvělá! ^^