Světe, měla jsem tě moc ráda. Maminko, Esme, Carlisle, Alice, Jaspere, mám vás ráda. Emmette miluju tě. Konec, za chvíli umřu, ale umřu s ním. Rozběhl se a skočil.
"Ne, ne, ne!" Zařvala jsem, když jsem letěla ze sedmého patra. Pevně jsem zavřela oči a zabořila Emmettovi hlavu do prsou.
Už to musí přijít, už to musí přijít. Opakovala jsem si stále do kola.
"Ehm, Amy? Už můžeš otevřít oči." Cože? To už jsem v nebi. Otevřela jsem opatrně jedno oko, pak druhý, ale před očima jsem měla jen tmu, až za chvíli mi došlo, že ta putuje z Emmettova trička, do kterého jsem totálně zabořená. Lehce jsem odtáhla hlavu, abych se rozhlédla, jak to asi vypadá v nebi. Jenže to vypadalo normálně. Emmettova tvář na slunci zářila, usmíval se na mě a Forks vypadalo, no jako Forks.
"Nejsem mrtvá?" Zeptala jsem se.
"Jasně že ne."Usmál se. "No jenom tak napůl, jsi přece nemrtvá." Postavil mě na zem a chytil mě za ruku.
"Takže, pamatuješ si, co jsem ti říkal. Když řeknu: utíkej, utečeš, i kdyby mě to mělo zabít." Opět se mi to příčilo, ale přikývla jsem.
"Dobrá." Chytil mě za ruku a společně jsme se rozběhli do lesů. Ok, v deštivém Forks opravdu nenarazíte na grizzlyho, ale ke Kanadským hranicím se mi nechtělo, i když bychom tam byli rychle.
"Vidíš támhle toho jelena?" Ukázal na jelena, jenž stál na malém kopečku a požíral trávu. Přikývla jsem.
"Utíkej vpřed a chyť ho, snad se ho zabít rychle, ať netrpí." Znovu jsem přikývla. Rozběhal jsem se tiše k jelenovi, když mě zpozoroval, dal se na útěk. Já však byla rychlejší. Chytila jsem ho a rychle mu zlomila vaz, aby zbytečně netrpěl. Zabořila jsem mu zuby na krku a vypila ho do poslední kapičky. Uf, jsem plná. Emmett se opíral o strom a s úsměvem mě pozoroval.
"Hm, velmi správně."
"Pozoroval jsi mě celou dobu?"
"Nespustil jsem z tebe oči."
"To je dobře, šlo mi to?"
"Byla jsi vynikající." Usmála jsem se, potěšilo mě jeho uznání.
"Neříkáš to jen tak?"
"Jistě, že ne." Chytil mě okolo pasu.
"Jdeme domu. Nebo máš ještě hlad?" Zeptal se.
"Už jsem plná, ty nepotřebuješ lovit?"
"Ne, jsem už starý upír, stačí mi, nakrmit se jednou za dva dny. Čím jsem starší, tím méně krve potřebuji."
"Takže nepotřebuješ."
"Ne."
"Ok, kolik je?"
"Je půl čtvrté."
"Není možný, že jsme tu tak dlouho."
"Ale jo."Usmál se.
"Musím se připravit. Začíná to tedy v šest jo?"
"Nechápu, proč se vy holky připravujete vždycky tak dlouho."
"Aby, jste se měli vy kluci na co dívat."
"Ale to není pravda, ty jsi vždycky krásná, líbíš se mi, pokaždé když tě vidím. I když jsi umírala, byla jsi nejkrásnější holka na celém světě."
"Hej, znova si to ale prožít nechci, vážně mě nebaví umírat, nebo mít pod kůží oheň."
"Nedovolím, abys znovu zemřela." Políbila mě do vlasů.
"Ok, to se můžu jít s klidem v duši připravit na tu oslavu." Zasmáli jsme se a rozběhli se k domovu. Dobře sice jsme přežili skok z okna, ale jak se nepozorovaně dostaneme zase dovnitř. Ha, na to nemyslel, když se vrhnul ze sedmého patra. Ok přiznávám, zase měl skvělý nápad. Takže teď přelézám plot do Esmeiny zahrady.
"Skoč, chytím tě." Napřáhl před sebe paže a já se rozmýšlím, jestli skočit, z dvoumetrové zídky z nějakého tvrdého skla.
"Emmette, copak jsi nepochopil, že mám skoků pro dnešek dost."
"No tak lásko, já tě chytám, a i kdybych tě nechytil, tak se ti nic nestane. Pojď, skákej." Zavrčela jsem na něj a skočila. Dopadla jsem mu do náruče.
"Do pokoje." Přikázala jsem mu. Esme jen na chvíli nechápavě zvedla hlavu, když jsme jí přepadli v její kanceláři.
"Jaký byl první lov?" Zeptala se.
"Super, zabila jsem jelena."
"Hlavně jestli ti chutnal." Usmála se.
"Jo byl super, ale když jsme šli, musela jsem se s Emmettem z mého pokoje, takže ze sedmého patra!" Práskla jsem na něj.
"Emmette, pokud jste chtěli projít nepozorovaně, mohli jste jít přes mou zahradu."
"Já vím, ale to bych přišel o její "Jsem mrtvá? Už jsem v nebi?""Rozesmál se.
"Emmette to od tebe nebylo pěkné." Pokárala ho.
"Promiň Esme." Řekl a donesl mě až do pokoje.
"Emmette, nechci být hrubá, ale vypadneš prosím, abych se mohla připravit."
"Jistě že. Přijdu tě vyzvednout v půl šesté."
"Neříkal jsi v pět."
"Rozmyslel jsem si to."
"Dobře, tak já budu čekat." Letmo jsem ho políbila a odešel.



Uííííííííííííííííííííííííííííí!!!! To je kráááása!!!! Dokonalý!!! @>-,