11. října 2010 v 17:19 | Aranel van de´Corvin
|
Lidi jásejte! Po třech měsících( to možná i dýl xD) je tu nová kapča. Je taková o ničem, ale to je kvůli tomu, že chci slyšet váš nazor na pokračování. Já sama mám už několik verzí, ale pořád se nemůžu rozhodnout...no uvidíme....dyštak napište, jak byste si představovali konec atd.....
P.S.: Sorry za chyby, teď nemám čas to opravovat....dostanu se k tomu až někdy o víkendu xD
Naposledy jsem si upravila černý šaty, který obepínaly mojí postavu. Rozhodně jsem zaklepala na dveře a čekala, kdo otevře. Doufala jsem, že to bude jeden z bratrů. Během minuty otevřel William. Když se daří, tak se daří! Nahodila jsem ten nejmilejší úsměv. Will mlčky stál ve dveřích a hltal mě pohledem. Přiznávám, že tyhle šaty odhalují víc než by měly. Ale kdybych si vzala nějaký jeptiškovský, tak by byl můj plán k ničemu.
" Potřebuješ něco?"
" Derek mi nenápadně naznačil, že bych se dneska neměla ukazovat doma, tak mě napadlo, že bych si mohla zajít s dobrým přítelem na večeři a pak..." naschvál jsem nechala větu nedokončenou.
" A pak?" Přistoupil ke mně o krok blíž.
" Co bude pak není důležitý."
" V tom případě, co bude teď?" Udělal ke mně další krok a tím přerušil veškerou vzdálenost, kterou jsem si tak pracně udržovala.
" Teď? Teď zavoláš Johna," řekla jsem sladce. Vykuleně se na mě podíval. Asi čekal, že řeknu něco v tom smyslu: Skočíme na to brouku….
" Johna?"
" Ano, jak jsem již řekla. Dneska chci prožít krásný večer s dobrým přítelem." Škoda, že jsem si nevzala foťák. Will vypadal, že sebou každou chvíli sekne. Asi nepočítal svýho " otce" jako hrozbu. Na bratra si dával pozor, ale uznejme, koho by napadlo podezřívat Johna?
" TRHNI SI!" vyštěkl a zabouchl mi dveře před nosem. Připadá mi, že to nevzal moc dobře. Co myslíte? Kde nechal vychování? Každopádně jsem se nenechala jen tak odbýt. Zaklepala jsem znovu. Tentokrát mi otevřel John. Koukal na mě trochu vykuleně. Musím přiznat, že já na něho taky. Měl na sobě černou košili a rifle. Překvapilo mě, jak se vyšvihnul.
" Sluší ti to," řekl a políbil mi ruku. No jo, gentleman za každou cenu.
" Děkuju." Jsem trochu v rozpacích. Takhle mě dokáže vykolejit jenom slušný chování.
" Tak půjdeme?" Přikývla jsem. Nemyslete si, že chci sbalit Johna! Bože, chraň! Je aspoň o deset let starší než já...myslím vzhledově. Věkově nejmíň o dvě stě! Ale na druhou stranu má více zkušeností a navíc je kus.
" Co bys řekla tomu, kdybychom šli na ples?" Málem jsem zakopla o kmen. Ples?
" První letní ples, je to tady taková tradice a pořádá se to venku," začne vysvětlovat, když nereaguju.
" Proč ne?" řeknu nakonec. Začíná se to trochu zamotávat. Dneska odpoledne jsme zavolala Johnovi, jestli nechce jít třeba na večeři. Samozřejmě, že jsem mu vysvětlila, že tam půjdeme jenom jako přátelé! Doufám, že to pochopil, protože já mám zálusk na někoho jinýho.
" Myslím, že se mnou Will tohle století už nepromluví," řekne po chvíli.
" Aspoň bude klid, ne?"
***
Zrovna jsem s Johnem tančila na nějakou rychlou písničku, když kolem nás prošla nějaká holka. Mohlo jí být, tak pětadvacet. Johnovi málem ukápla slina. Začala jsem se smát jako pominutá.
" Tak běž, na co čekáš?" žduchla jsem do něj.
" Co? Zbláznila ses?"
" Už dávno." Nevšímala jsem si jeho protestů a dotlačila ho ke stolku s občerstvením.
" Ale přišel jsem s tebou!" začal zuřivě namítat.
" Vždyť to není rande. Už v telefonu jsem ti vysvětlila, o co jde!" Už, už otevíral pusu, že mi něco řekne, ale bohužel byl moc pomalej. Vedle nás si stoupla neznámá a já do něj " omylem" strčila, takže na ni padl, ale naštěstí se udržel na nohách.
" Omlouvám se."
" To je v pořádku." Tak tady jsem skončila, jdu o stůl dál. Asi si otevřu nějakou agenturu. Dohazování mi jde. V klidu jsem popíjela červený víno a sledovala dění okolo. Většina lidí se přemístila na parket, protože začala hrát pomalá písnička. Takže kluci využili příležitosti a začali se lepit na svý partnerky a sem tam jim " omylem" sjela ruka na jejich zadek. Jednu holku to tak vytočilo, že dotyčnýmu dala pořádnýho facana. Sice stála jenom opřená o strom, ale bavila jsem se dobře.
" Zatančíš si?" ozval se vedle mě mužský hlas, který jsem neznala. Otočila jsem se po hlasu. Vedle mě stál nějaký kluk mohlo mu být tak dvacet.
" Ráda." Odložila jsem skleničku a šla s neznámým na parket.
Až okolo půlnoci jsem se dostala zpátky ke stolu, kde jsem před třemi hodinami odložila skleničku s vínem.
Jsem mrtvá! Jako já vím, že jsem mrtvá už asi tři měsíce, ale teď to myslím tak, že jsem mrtvá! Ne jako mrtvá, ale mrtvá. Chápem se, ne? No to je fuk, prostě jsem mrtvá. Jdu najít Johna, kterej je jen tak mimochodem taky mrtvej.
" Jdu domů, jsem mrtvá," sdělila jsem Johnovi svůj nejnovější objev. John tam s tál s " tou holkou".
" Chceš doprovodit?"
" Ne, to je dobrý. Bavte se."
Jakmile jsem se ocitla v lese, tak jsem si sundala boty. Nesnáším boty na podpatku. Pomalu jsem šla lesem domů a přemýšlela o tom, že jsem mrtvá. Bože, já jsem fakt umřela! problesklo mi hlavou. Moje srdce přestalo bít. OU, ale já nechci být mrtvá! To je docela objev po třech měsících. Zdrceně jsem se opřela o strom. Nevím, proč mě to tak najednou vzalo. Derek sice říkal, že každý upír si dříve nebo později projde touhle fází. Ale proč mě to popadlo až teď? To jsem v přechodu nebo co? Teď nevím, co je horší. Jestli to, že jsem mrtvá nebo to, že jsem v přechodu. A víte, co je nejhorší kombinace? Být mrtvá a v přechodu. Mezitím, co jsem si procházela " existenční krizí"- jak jsem můj nynější stav nazvala, jsem zaslechla něčí kroky. Než jsem se stihla vytratit, tak vedle mě stál Michael- ten je taky mrtvej, kdyby vás to zajímalo. Všímáte si, kolik je tady mrtvých lidí? Být vámi, tak v noci nevycházím z domu.
" Ahoj," řekl tiše. Opřel se o vedlejší strom a se zájmem na mě koukal. Díval se na mě dobrých deset minut, než se ozval podruhý.
" Proč?" Toď jeho otázka, na kterou jsem čuměla, jako péro z gauče. Co proč? Proč je tráva zelená? Proč je slunce modré? Hm, není náhodou slunce žluté? Pane Bože, mě s tou smrtí odešla i inteligence. Netvrdím, že jsem byla nějak nadprůměrná.
" Eh?" Začínám klesat na úroveň zombie. Ještě pár dní a můžu začít hrát v " béčkovým" hororu.
" Proč jsi šla s Johnem?"
" Co myslíš?"
" Chtěla jsi vytočit Willa?"
" Proč zrovna Willa? Nenapadlo tě, že jsem chtěla vytočit tebe?"
" Napadlo." Pochopil jste někdo význam týhle konverzace? Mě to dneska, fakt, nějak pomaleji myslí.
" Z tvýho chování jsem usoudil, že ti Derek vyžvanil všechno, co ví." Hm, aspoň někomu to tady pálí.
" No a co?"
" Jak, no a co? Na to neměl právo!" Á tady se nám někdo začíná čertit.
" Ale jo měl," začnu v klidu odporovat.
" NEMĚL!" zvýší hlas. Na mě tady nikdo řvát nebude!
" MĚL! Viděl, že si se mnou jenom hrajete, tak to už konečně chtěl ukončit. A já jsem ráda, že mi to řekl." Kdyby mi to Derek neřekl, tak bych ještě za sto let řešila ty dva exoty.
" Takhle mě totálně ztrapnil!"
" Věř mi, že na to Dereka nepotřebuješ. Ty a tvůj bratr si vystačíte sami!"
" Chtěl jsem tě někam pozvat, ale začal se do toho plést Will!"
" A co jako?! Měl ses na něj vykašlat a prostě ho nevnímat!"
" Stejně za to můžeš ty!" Tak tohle mě dopálilo. Já, která jsem nic nedělala, jenom poslouchala ty jejich žvásty?
" Víš co, Lockwoode?! POLIB MI PRDEL!" Nezapomněla jsem ani na prostředníček a jako poslední gesto jsem po něm hodila svoje " střevíce".
kenečnééé
ale nie som len strašne rád že si si našla chvíľu aj na túto poviedku a pokračuješ, ako sa teším na ďalšie kapitolky 