Oslava
"Alice, co to je?" Vydechla jsem, když jsem uviděla, jak vyzdobila jednu ze společenských místností.
"No, přece výzdoba na tvojí oslavu. Líbí se ti to?"
"Je to nádhera." Velkou místnost zdobili květiny, různých barev a tvarů. Na podiu stál bílý klavír i ten byl ozdoben květinami.
"Jen Alice, nepřehnala jsi to trochu?"
"Ne, jasně že ne. Doufám, že se ti bude líbit ceremoniál, který jsme ti připravili."
"Cere- co?"
"Ceremoniál." Zopakovala.
"Já vím co to je. Ale nechápu, proč mám mít ceremoniál."
"Kvůli přijetí mezi nás."
"Vy jste někdo měli takový ceremoniál?" Nesouhlasně zavrtěli hlavou.
"Tak vidíte."
"Ale tohle je jiná situace, Cullenovi do svých řad neberou nikoho jen tak, nezapomeň, že naše rodina je dost vzácná, nejen díky naším darům. Vždyť Carlisle je jeden z nejmocnějších z rady."
"Ale,"Pokusila jsem se jim to rozmluvit.
"Ne, mě nepřemluvíš, budeš si připadat jako filmová hvězda."
"To se skvěle zařadím mezi upíří vrstevníky."Zašeptala jsem Emmettovi.
"Však ty to zvládneš."
"Tím si nejsem moc jistá."
Usmála jsem se. Do místnosti se začali scházet studenti, kteří si většinou poposedali ke stolům, jenže lemovali místnost. Jen jeden stůl stál, tak aby bylo vidět na všechny ostatní a to na podiu. Stůl Cullenových.
Usmála jsem se. Do místnosti se začali scházet studenti, kteří si většinou poposedali ke stolům, jenže lemovali místnost. Jen jeden stůl stál, tak aby bylo vidět na všechny ostatní a to na podiu. Stůl Cullenových.
"Je za pět šest." Pošeptal mi Emmett.
"Pojďme si sednout."Vzal mě za ruku a společně jsme po dřevěných schůdkách vystoupali na pódium. Sedla jsem si ke kruhovému stolu vedle Emmetta. Ostatní Cullenovi si sedli k nám.
"Už je šest!" Zajásala Alice a vyskočila. V místnosti zhasl všechna světla jen na nás - bohužel hlavně na mě- se upřel kužel světla. Esme přešla na kraj pódia.
"Mí drazí studenti. Už věky Cullenovi žijí s respektem pro lidský život. Stali se mocnými. Jenže se nestává často, že by mezi sebe přijali nového člena. Dnes jsme mezi námi přivítali neobyčejnou dívku. Amandu Erin Winsleyovou, ale ta už navždy bude brána, jako pravá Cullenová. Nevybrala si svůj nový život, ale rozhodla se, že se nevzdá a bude bojovat. Tak se chová pravá Cullenová."
Ukončila Esme svůj projev a studenti začali nadšeně tleskat, ještě jsem neviděla, aby všichni studenti poslouchali projev ředitelky. Zase si sedla.
"Krásný projev." Zašeptala jsem jí. V místnosti se začala rozléhat melodie nádherné písně, kterou jsem již dobře znala. Teprve teď jsem si všimla, že Emmett nesedí vedle mě.
"Jdi za ním." Naklonila se ke mně Alice a popostrčila mě. Rozpačitě jsem vstala a pomalým krokem se vydala k Emmettovi. Zvedl hlavu a usmál se na mě. Studenti na nás zírali jako omámení, když začal zpívat.
"Celý život něco hledám a pak koukám, co úžasného mi dá.
Svíral tě v náručí, ale já věděl, že jsi má, jedinečná."
"Vytrhl jsem mu tě z rukou. Neváhal jsem ani jednou minutou.
Tvá krev mi v těle peklo rozpoutala, ale když ses na mě usmála, tak jsem věděl, že jsi to ty.
Zdálo se již, že tvé tělo proměnu odmítá, ty jsi se však nevzdala a nechalas ho, ať v ohni se zmítá. Yeah, ohni se zmítá." Usmála jsem se a posadila se k němu.
"Prozraď mi, ty sladká Amando, proč, proč jsi tak jedinečná. Proč tvá krása z mého těla řetězy strhla.
Řekni mi jen, co srdce tvé hledá. Po čem tvá duše, němě pátrá. Po čem pátrá…" Nervózně jsem začala zpívat.
"Ani nevím, kde se ve mně ta odvaha strhla." Usmála jsem se, když jsem viděla, že se jim můj zpěv líbí.
"Ale teď tu jsem a toužím se tvého těla dotýkat."
"Jsi, jak sen, nádherný sen." Většina studentů vydechla úžasem. Náš zpěv všechny jako by omámil.
"Vím, že něco špatného děje se. S tebou však v bezpečí mé srdce je."Přestala jsem zpívat, teď měl přijít závěr, který patřil jen Emmettovi.
"Prozraď mi, ty sladká Amando, proč, proč jsi tak jedinečná. Proč tvá krása z mého těla řetězy strhla.
Řekni mi jen, co srdce tvé hledá. Po čem tvá duše, němě pátrá. Po čem pátrá…"
"Proč, proč, proč, jsi tak jedinečná."Všichni propadli do bouřlivého potlesku a já se jen rozpačitě usmála. Emmett vstal a s ním i já, protože jsem ho držela za ruku a odmítala jsem ho pustit.
"Carlisle,"Zašeptal. Carlisle mu podal placatou krabičku, podobnou té, ve které jsem dostala svůj prsten Společenství, jen větší. Otevřel jí a v ní ležel nádherný náhrdelník, stříbrný s přívěskem, na kterém byl erb, ze stejného kovu. Vedle přívěsku byli ještě dva stříbrné tesáky vykládané granáty. Prostě nádhera. Emmett mi připnul náhrdelník na krk.
"Studenti. Amanda Cullenová." Řekl. Cítila jsem se nesvá, když jsem byla středem pozornosti. Usmála jsem se na ně a spolu s Emmettem jsem si šla sednout ke stolu.
"Alice, já tě zabiju." Zašeptala jsem jí a ona se roztomile zaculila.
"Ale zpívali jste nádherně."
"Amando, nechceš si zatancovat?"
"Jasně, ráda." Místnost naplnila nádherná píseň Hallelujah.
Obtočila jsem Emmettovi paže okolo krku a přitáhla si ho k sobě. Chytil mě okolo pasu. Položila jsem si mu hlavu na prsa.
"Amando. Už navždy budeme spolu."
"Naše láska nedovolí, aby nás někdo rozdělil." Řekla jsem a políbila ho. Otočil se se mnou snad
celý svět. Síla okamžiku, kdy jsem se stala Cullenovou je magická.


Ahojky hezkej blog! :]]