22. prosince 2010 v 16:07 | Aranel van de´Corvin
|
1. Kapitola-setkání
Zrovna jdu temnou uličkou z nočního klubu v Los Angels a říkám, že to není příjemná procházka.
Promiňte mi tem optimismus, ale když mám strach tak to prostě dělám. Jo a teď sevám představím jmenuji se
Zoey Darková
a dneska mi je 18 let.Uslyším za sebou kroky, ale neohlížím se a jdu dál. Někdo mě chytl pod krkem a přimáčkl mě na zeď. Musela jsem zamrkat, protože před očima jsem viděla hvězdičky. Pořádně se před sebe podívám a vidím toho nejkrásnějšího kluka snad týhle planety ale taky vidím dlouhé bílé špičáky.Napadla mě ta nejšílenější věc na světě a to, že je to upír. Upír. To je blbost! Ale než jsem si to uvědomila tak jsem vykřikla:
"Ty jsi upír!"
"Správně" řekl a usmál se jěště víc a tím odhalil ještě víc své špičaky.
Po pravdě mi nahaněl hrůzu. A jako blka jsem se zeptala co chce. No neřekli byste snad, že jsem úplnej magor?
"Co myslíš, že asi chci?" Koukal na mě jak na úplnýho blázna.
" Tak jestli můžu mít poslední přání, tak si přeju abych umřela rychle a bez bolesti" řekla jsem a usmála se
"Takže vtipálek? Hmmmm." Řekl a už se sklánělk mému krku.
Už jsem cítila na svém krku jeho dlouhé špičáky,ale zaváhal a pak se odtáhl a pustil mne. Spadla jsem na zem a než jsem se
zvedla tak byl pryč. Nevím co to mělo znamenat, ale vím, že jsem viděla upíra a vím, že to
nebyl vtip.No nechtěla jsem tam zůstat tak jsem radši rychle pádila domů. A při cestě domů jsem doufala, že to co se stalo nebude opakovat.
Ráno jsem se probudila s menší kocovinou, takže jakmile jsem vstala tak jsem letěla pozdravit záchod.Když jsem vstala tak jsem sešla ze schodů a šla rovnou do kuchyně. Tam na mne čekala mamka s hotovou snídaní. Asi bych vám měla představit zbytek rodiny, tak tady jsou-mamka se jmenuje Ashley, taťka John a moje mladší sestra Alice. A samozřejmě jakmile jsem vešla do kuchyně tak začli obvyklé otázky.
"V kolik ses vrátila?" zeptala se mamka docela naštvaně.
"Ve tři" odsekla jsem.
" A to jsi alespoň nemohla zavolat, že přijdeš tak pozdě?" zakřičela mamka.
" Ale já vždycky chodím takhle pozdě a navíc už jsem dospělá!" taky už jsem začala křičet.
"No to je, ale jedno, že jsi dospělá mohla jsi aspoň zavolat. Ani nevíš jaký jsem o tebe měla strach!" řekla mamka už klidším tónem.
"No, tak promiň. Už nemám hlad." A s tihlemi slovy jsem odešla do pokoje. Hodila jsem sebou na postel a musela jsem přemýšlet o tom co se včera stalo. S myšlení mne vytrhl můj žaludek. Tak jsem se šla konečně najíst. Zrovna, když jsem jedla tak jsem se rozhodla, že toho upíra musím najít abych se dozvěděla proč mne pustil. Pak za mnou přišla ségra.
"Tak co, kam dneska půjdem?" zeptala se a udělala na mne psí oči. Tomu jsem nedokázala odolat.
" Co takhle na pláž?" řekla jsem a já už jsem věděl, že bude souhlasit.
" Super tak jo" a už letěla si vzít plavky tak jsem se taky šla připravit.
woow..skvelý dizajn..supér =)