close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

18. kapitola

19. prosince 2010 v 10:45 | Aranel van de´Corvin |  Život v sídle

Probudí mě něco, co mě lechtá na obličeji, otevřu oči. Oliver se na mě usmál, ale nepřestával mě lechtat stéblem trávy na tváři "Dobré ranko, teda odpoledne" řekne s úsměvem na rtech, přejede prsty přes boky, pás až ke krku. Namotá si kolem prstu pramínek mích vlasu. Přivoní k nim "Krásně voníš" zašeptá dost slyšitelně. Zvedne se z postele, natáhnu k němu ruce. Chytne mě za ně a zvedne mě z postele "Kolik je" zívnu si "Čtyři hodiny, nemáš hlad" kývnu na souhlas. Chytne mě za ruku a ruku v ruce se plížíme do kuchyně, ve které mi udělá ňamku.

Pak v ruku v ruce si to ženeme na naši oblíbenou louku "Ví……."začne mě vítat, ale já ho přeběhnu "Vítej na mém tréninku" asi jsem ho naštvala, protože se na mě zuřivě usmál. Najednou se za mnou objevil, chytil mě kolem pasu, vyskočí se mnou na nejvyšší strom, co tu byl a nechá mě tam na jedné větší větvi. Podívám se dolu a vytřeštím oči. Pode mnou je snad třicet metru pouze vzduch a pak je tvrdá zem. Křečovitě se přišpendlím ke stromu "Okamžitě mě dej dolu" zaječím ostře "Máš dvě možnosti" na chvíli se odmlčí, aby mohl přemýšlet "Ta první je že použiješ svoje schopnosti a dostaneš se dolu" zákeřně se usměje "Ta druha je že skočíš" otevřu pusu "To nemyslíš vážně" vydrmolím "Nemám na to celí den" zahuláká na mě ze zdola "Co když mě nechytneš" lepší výmluva mě ani nemohla napadnout a to osobně vím že by mě chytil "neboj já tě chytím, ale ještě máš schopnost, nejspíš je to teleportace a navíc si to už použila dvakrát" snaží se mě povzbudit "nějak mi moc věříš" zaječím na něj vztekle, protože se ve mně začne vařit krev "Já ti nevěřím"zvedne hlavu nahoru "Já to vím" roztáhne ruce, tak aby mě chytil. Fakt si myslí, že to skočím? Je to na mě moc vysoko a on je při tom tak malý "tak jdu" řekne po pěti minutách "Počkej, to mě tu necháš" vyjeknu "no jestli se dolu dostaneš do šedesáti vteřin, tak odejdu bud s tebou nebo bez tebe……a když bez tebe, tak se vrátím za hodinu……čas běží " začal provokativně odpočítávat "To neuděláš" zasyčím zle a začne to ve mně vřít "Máš ještě třicet sekund" šibalsky se na mě usmívá. Připadalo mi to jako tři sekundy a ne třicet sekund když řekl, že čas vypršel "Pozdravuj veverky" otočil se a rozešel se pryč "Ne počkej….. já se bojím" ani se neotočil, jen zvedl ruku ve znaku mávaní. Dostanu na něj takový vztek, že mě tu nechal samotnou. Soustředím se na jeho záda a než bych cokoli řekla, přistanu na jeho zadech. Svalí se semnou na břicho a zůstane ležet "Vidíš, zvládlas to" řekl vesele, ale ve mně hořel hněv, který se dral na povrch. Začnu do něho bušit jak vzteklý blázen "Ty hajzle tys mě tam chtěl nechat, výš co si….." začnu vztekle prskat. Jen mi nejde do hlavy, proč se nebraní "Ještě tě to nepřešlo" řekne znuděně "Ne" zabručím. Přetočí si mě pod sebe a teď má zas na vrch on. Chytne mi obě ruce jednou rukou a natáhne mi je nad hlavu. Volnou rukou mi vjede pod tričko a chvíli pod ním bloudí, až zajede k podpaždí a začne mě lechtat. Začnu se při tom chechtat a prosit ho mezi návaly smíchu aby mě nelechtal, ale jako by mě neslyšel, mě dál lechtal.
Podívám se na jeden strom a soustředím se na něj. Přes to lechtání se mi blbě soustřeďovalo, ale povedlo se. Sice jsem to napálila do stromu, ale už to umím používat. Oliver se na mě usmívá. Zvedl se a přiběhne ke mně "Tak už víš, jak se to používá"zapře se kolem mé hlavy. Šťastně kývnu, že jo "Máš babu" řeknu laškovně a podívám se na prostředek louky deset metru ode mě. Vzápětí se octnu na ní "joooo" radostně začnu pobíhat po louce, jako střelená. Oliver se ke mně rozeběhne, ale těsně před ním se přesunu deset metru vedle. Vyzkouším dvacet metru a to mi sežere hodně energie. Najednou se za mnou objevil Oliver, obě ruce mi zakroutí za záda a přehne mě. Nakloní se nade mě "chytil jsem tě, teď jí máš ty" řekne laškovně a odskočí ode mě. Teleportuju se k němu, ale je na mě strašně rychli. Ještě párkrát se k němu takhle dostanu, ale dopadne to vždycky stejně, vždycky rychle uteče.
Zase se k němu dostanu, ale z ničeho nic se mi prudce zatočí hlava, chvíli se udržím na nohách, jako by někdo luskl prsty, tak mě upustí energie. Klesnu na kolena. Rychle se přede mnou objevil Oliver a přidřepl si ke mně "Je ti dobře" v jeho hlase je mu slyšet starost. Chytil mě za ramena "Jsem jen unavena" zavřu oči a usnu. Ale než usnu, cítím, jak jeho ruka zajíždí pod záda a kolena a bere mě do náruče.

Probudím se a rovnou se posadím. V pokoji sem sama, právě se mi hlady ozve žaludek. Zvednu se a dojdu ke dveřím a otevřu je. Mezi nimi si vzpomenu na to, co umím. Zavřu oči a představím si kuchyň. Otevřu oči a stojím u kuchyňské linky, paráda tohle se mi začíná líbit a ještě jedna věc se mne libí. U stolu sedí ke mně zady Samuel a čelem ke mně a před Samuelem Lacius, který vypadá, že vidí ducha. A to není všechno, ti dva baští cereální lupínky s jogurtem. Chudák Samuel, protože jak se mě Lacius lek, tak na něj vyplivl obsah, který měl v hubě. Škoda že nevidím, jak se na něj Samuel šklebí, ale asi to nebude příjemný pohled. Samuelovy z vlasu odpadne lupínek s jogurtem a v jeho ruce se prohne kovová lžička. Rychlostí blesku popadne Laciuse za límec od košile a přitáhne si ho k sobě "Přece se to nebudete prát" Samuel div nevyletěl z kůže. Asi budu tu i strašit, je to strašně velká zábava. Asi jsem se nechala unést myšlenkami, protože se na mě dívají jak na debila "Je ti dobře" vypadne ze Samuela "jo, jo" dojdu k lednici a vytáhnu si banán s džusem.


Teleportuju se do pokoje a tam pro změnu vyletí z kůže Oliver "Takhle mě neděs" vypadne z něho, když se hrabe ze země na nohy. Musím podotknout, že sem ho při teleportací nesejmula, ale jak se mě lek, tak chtěl se prudce otočit a to se mu stalo osudný. Ladným krokem ke mně dojde a obejme mě "Už ti to jde" pochválí mě a hodí mě na postel. S úmyslem na mě skočit se ke mně odrazí a skočí, ale než na mě dopadne se přesunu nad něj a dopadnu na něj já ze shora. V rychlosti mě popadne a přetočí si mě pod sebe. Nevím, kde vzal provaz, ale v momentě mám svázané nohy a ruce za zady. Rychle pomocí myšlenky se přesunu mimo postel, ale během okamžiku ležím na zemi. Za to můžou ty debilní provazy, kterými mi svázal nohy. Za mnou slyším smích a zároveň jak došlápl na zem. Rychle se přesunu do kuchyně, ale zas začnu padat, tak se přesunu tak že sedím na lince. Tam na mě zírají jak na debila s vykulenýma očima Lacius a Samuel "Na co čekáte, rozvažte mi ty provazy" oba dva se zvednou a rozvážou mě "Díky kluci" poděkuju, ale to už vběhne do kuchyně Oliver "To mi děláte schválně" zabručí dotčeně Oliver a s výrazem neříkajíc nic dobrého vyrazí ke mně. Plně se zaberu do Olivera, že se najednou zarazí a neudělá žádný pohyb. Povytáhne obočí, až teď mi dojde, že sem udělala kolem něj něco jako barieru. Sama pro sebe se usměju, protože mě něco napadlo. Dojdu k Mrazáku, kde na mě Oliver nevidí, taky proto je ho těší udržet, ale zdá se mi, že se ani sám nebraní. Vezmu hrnek a z mrazáku do něho nadrtím led. S úsměvem na rtech se vrátím za Oliverem a taky se na mě culí, ale jakmile mu ukážu hrnek a hlavně co je v něm, tak ho smích přejde a začne se mi v tom kroutit. Přesunu ho na gauč na který ho přirazím. Silou se do něho zapřu a dojdu k němu a obkročmo si na něj sednu "To neuděláš" řekne panicky, až výhružně "To mě neznáš" zvednu mu nahoře tričko a nasypu mu celí obsah hrnku. Obličej se mu zkřiví, začnu se smát jak praštěná a Lacius se Samuelem se sotva drží, aby se taky nerozesmály. Zrovna když se na něj plně nesoustředím a taky je to tím, že sem značně vypatlala na něm skoro všechnu energii. On si toho všiml poměrně brzo a vyměnil si semnou místo. Zapřu se do něho, ale ani to sním nehne. usměv se mu protáhne na impozantně velký. Postaví mě na nohy, které my vypoví službu, takže mě musí přidržovat "Běžte" rozkáže Oliver. Když se neměli kluci k uposlechnutí, tak se na ně prudce se na ně otočí. Nevím, co viděli, ale v rychlosti vyklidili pole. S chladným výrazem se podívá na
mě. Udělal rychlý pohyb a zady mě narazí do zdi, až se po té ráně otřese. Na okamžik mám mžiky před očima. Ve stejnou chvíli ucítím na krku jeho hřejivé rty, kterými obdaruje můj krk. Najednou mě do něho kousne, ale s jemností. Zakloním hlavu co nejvíc do zadu. Usměje se a ruce obmotá kolem mého pasu a přitáhne si mě těsně k sobě "S tím ledem to bylo podlí" zašeptá mi do ucha, nad tím se pousměju. Najednou si mě přehodili přes rameno "Hej co to děláš a kam mě to neseš" vyštěknu na něj a bouchnu ho do zad "Uvidíš sama" dojde ke dveřím a zajde za ně.      
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 c-r-a-z-y--l-a-zy c-r-a-z-y--l-a-zy | Web | 19. prosince 2010 v 11:55 | Reagovat

rychle další kapitolu prosííííím

2 Titany Titany | 19. prosince 2010 v 12:30 | Reagovat

Tak to bylo naprosto, - ale naprosto dokonalý!!!!!! prosím prosím co nejrychlejc další dílek moc moc prosím :)

3 Chiaki Sumire Chiaki Sumire | 19. prosince 2010 v 14:00 | Reagovat

Woooooow boží, Boží, BOŽÍ!!! Potřebuju další, rychle, prosííííííím!!!

4 Christina Simons Christina Simons | 20. prosince 2010 v 0:32 | Reagovat

Opět suprová kapitolka! Přidávám se k ostatním a taky moc prosím prosím co nejrychlejc o další .. :))

5 Faire Faire | E-mail | 21. prosince 2010 v 10:52 | Reagovat

Výborná kapitola :)
Prosím co nejdřív další.

6 Ami Ami | 21. prosince 2010 v 16:59 | Reagovat

Ůžasný!!! :-D Rychle další!!

7 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 5. ledna 2011 v 21:28 | Reagovat

hehe dobre sa bavím na tých kapitolkách, idem na ďalšiu :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama