autorka→ Terezianama@seznam.cz
Tak, přímo bombasticky se nudím. Můžete dokonce i hádat kde - ve škole. Dokonce se mi jednou podařilo usnout, ale to už radši opakovat nebudu, protože sedím v první lavici, a naše úča má velkej ječák. Normálně si v klidu spím, nekecám, nemám blbý poznámky, a ona mě seřve. Jo, je fyzika, a úča je přímo úžasně nasraná (to je sice vždycky, ale dneska... že jsem nezůstala doma).
Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr...
Jupííí, zvoní! Teď bude velká přestávka, a já musím Terezu nějak dotáhnout na zahradu. Jo, přesně, už se vidím, jak jí říkám:
"Představ si, dneska ráno jsem u sebe v pokoji našla anděla, kterej mi řekl, že tě mám dotáhnout na zahradu, kde si s náma dá sraz jinej anděl." Cha, takovej blázen ještě nejsem. Aspoň doufám. Sbalím si věci na fyziku a otočím se k Terce (sedíme spolu v lavici):
"Hele, Teri, půjdeš se mn..."
"ÁÁÁÁÁÁ!!!" Někdo zařval. S Terezou jsme se otočily. Tak tohle je vážně z toho filmu Legie, pomyslela jsem si, když jsem uviděla, že jeden kluk z naší třídy skočil fyzikářce po krku. Ne že bych se mu divila, ale když se na nás otočil, s pusou celou zamatlanou od krve, všimla jsem si žraločích zubů a černých očí.
"Všichni zemřete!" Víc už jsem vidět(a slyšet) nepotřebovala. Popadla jsem Terezu za ruku a zdrhala s ní do přízemí.
"Co to bylo...?" zeptala se mě vystrašeně. Tak to kdybych věděla.
"Já ti to vysvětlím, ale teď se musíme dostat na zahradu k jezírku..."
"Hej, Terezi, počkejte, kam běžíte?!" Chjo. Když se daří, tak se daří. Lukáš s Danem.
"Sorry, ale já nebudu čekat až mi někdo rozerve krk." Křikla jsem na ně. V tom jsem v hlavě uslyšela Michaelův hlas:
"Vezmi je s sebou." Grrrr... To je čím dál lepší, on mi Michael ještě bude lézt do hlavy!
"Tak sebou hoďte." Slyšela jsem jak dusají za námi. Konečně nám běželi po boku.
" Kam jdete?" Zeptal se Lukáš
" K jezírku..." protože mi došlo, jak blbě to muselo znít, dodala jsem "... někdo tam bude čekat." Už jsme díky bohu (vlastně díky němu ne, když mi hodil na hlavu zabijáky) byli u jezírka. Za keřem jsem zahlédla bloňďaté vlasy.
" Ariel!" křikla jsem. Bože, ať mě slyší... Ariel před nás vystoupila a ani se netvářila překvapeně, že jí jako bonus vedu dva kluky. Měla krásné, mandlové oči. Byli modré. Oblečená byla v šatech. Hej, to je ňejaký divný, dyť Michael měl brnění. A měla křídla. Bílá.
"Proč nemáš černá křídla, jako Michael?" Já vím, že jsem zvědává, no a ?!
" Já nebojuji." Řekla. Přistoupila k Danovi a dotkla se jeho ramene - okamžitě se mu tam vytvořilo tetování.
" Ty jsi anděl pomsty." Teď přistoupila k Lukymu. Také se dotkla jeho ramene, kde se vytvořilo tetování, ale naprosto jiné, než Danovo.
" Ty jsi anděl ochrany." Hele, teď jde k Tereze. Dotkla se jejího hrudníku, kde také vzniklo tetování, ale tohle vypadalo jako řetízek.
" Ty jsi anděl hrdosti." Já vím, že to teď nebylo vtipný, ale v takovýhle chvíli to prostě... No .... Já... Přestala mi fungovat hlava a mozek si vzal neplacenou dovču na Havaji. Teď Ariel přišla ke mně a dotkla se mého zápěstí, kde se vytvořilo tetování v podobě náramku.
" A ty jsi anděl lásky." Chjo, jsem schytala to nejhorší. Jako vždycky. Ale třeba to ještě ocením. Všichni ( kromě Ariel) na mě čučeli, jak na mimozemšťana.
" Zabraňte tomu nejhoršímu." Řekla ještě, a to je to poslední, co si pamatuju. Chvíli kolem mně byla tma a potom jsme už všichni stáli před restaurací v poušti. Tak to bude ještě hooodně zajímavé, vzhledem k tomu, že do dveří právě vcházela Spider-babča z filmu...
Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr...
Jupííí, zvoní! Teď bude velká přestávka, a já musím Terezu nějak dotáhnout na zahradu. Jo, přesně, už se vidím, jak jí říkám:
"Představ si, dneska ráno jsem u sebe v pokoji našla anděla, kterej mi řekl, že tě mám dotáhnout na zahradu, kde si s náma dá sraz jinej anděl." Cha, takovej blázen ještě nejsem. Aspoň doufám. Sbalím si věci na fyziku a otočím se k Terce (sedíme spolu v lavici):
"Hele, Teri, půjdeš se mn..."
"ÁÁÁÁÁÁ!!!" Někdo zařval. S Terezou jsme se otočily. Tak tohle je vážně z toho filmu Legie, pomyslela jsem si, když jsem uviděla, že jeden kluk z naší třídy skočil fyzikářce po krku. Ne že bych se mu divila, ale když se na nás otočil, s pusou celou zamatlanou od krve, všimla jsem si žraločích zubů a černých očí.
"Všichni zemřete!" Víc už jsem vidět(a slyšet) nepotřebovala. Popadla jsem Terezu za ruku a zdrhala s ní do přízemí.
"Co to bylo...?" zeptala se mě vystrašeně. Tak to kdybych věděla.
"Já ti to vysvětlím, ale teď se musíme dostat na zahradu k jezírku..."
"Hej, Terezi, počkejte, kam běžíte?!" Chjo. Když se daří, tak se daří. Lukáš s Danem.
"Sorry, ale já nebudu čekat až mi někdo rozerve krk." Křikla jsem na ně. V tom jsem v hlavě uslyšela Michaelův hlas:
"Vezmi je s sebou." Grrrr... To je čím dál lepší, on mi Michael ještě bude lézt do hlavy!
"Tak sebou hoďte." Slyšela jsem jak dusají za námi. Konečně nám běželi po boku.
" Kam jdete?" Zeptal se Lukáš
" K jezírku..." protože mi došlo, jak blbě to muselo znít, dodala jsem "... někdo tam bude čekat." Už jsme díky bohu (vlastně díky němu ne, když mi hodil na hlavu zabijáky) byli u jezírka. Za keřem jsem zahlédla bloňďaté vlasy.
" Ariel!" křikla jsem. Bože, ať mě slyší... Ariel před nás vystoupila a ani se netvářila překvapeně, že jí jako bonus vedu dva kluky. Měla krásné, mandlové oči. Byli modré. Oblečená byla v šatech. Hej, to je ňejaký divný, dyť Michael měl brnění. A měla křídla. Bílá.
"Proč nemáš černá křídla, jako Michael?" Já vím, že jsem zvědává, no a ?!
" Já nebojuji." Řekla. Přistoupila k Danovi a dotkla se jeho ramene - okamžitě se mu tam vytvořilo tetování.
" Ty jsi anděl pomsty." Teď přistoupila k Lukymu. Také se dotkla jeho ramene, kde se vytvořilo tetování, ale naprosto jiné, než Danovo.
" Ty jsi anděl ochrany." Hele, teď jde k Tereze. Dotkla se jejího hrudníku, kde také vzniklo tetování, ale tohle vypadalo jako řetízek.
" Ty jsi anděl hrdosti." Já vím, že to teď nebylo vtipný, ale v takovýhle chvíli to prostě... No .... Já... Přestala mi fungovat hlava a mozek si vzal neplacenou dovču na Havaji. Teď Ariel přišla ke mně a dotkla se mého zápěstí, kde se vytvořilo tetování v podobě náramku.
" A ty jsi anděl lásky." Chjo, jsem schytala to nejhorší. Jako vždycky. Ale třeba to ještě ocením. Všichni ( kromě Ariel) na mě čučeli, jak na mimozemšťana.
" Zabraňte tomu nejhoršímu." Řekla ještě, a to je to poslední, co si pamatuju. Chvíli kolem mně byla tma a potom jsme už všichni stáli před restaurací v poušti. Tak to bude ještě hooodně zajímavé, vzhledem k tomu, že do dveří právě vcházela Spider-babča z filmu...


hustý fakt dobrý