24. prosince 2010 v 8:57 | Aranel van de´Corvin
|
Tak slibovaná kapitola je tady. Tahle je taková oddychová...když jsou ty Vánoce. Doufám, že vám to pomůže zkrátit čas, při čekání na Ježíška( celých deset minut) Limit jako vždy 40 komentů.
Občas mě překvapuje, jak se někteří lidi dokáží objevit v ten nejnevhodnější okamžik. Třeba Damon. On mi musí vážně všechno zkazit. Zrovna když jsem se hřála na výsluní slávy, tak se tady musí objevit. Můj pocit vítězství nad mrtvým otcem, zmizel tak rychle, že si nejsem ani jistá, jestli jsem ho někdy měla. Damon si odkašlal a já jsem, bohužel, musela přestat hypnotizovat svoje boty. Což mi připomíná, že bych si je měla umýt. Ale kdy? Copak takový středoškolák, jako já, má čas na umývání bot? Člověk takhle přijde ze školy, udělá si úlohy, zabije otce, zbaví se těla a...BUM! Je deset hodin večer a je na čase jít do pelechu. Ráno, při čistění, si uvědomí, že je tu další překážka v podobě vyšinutý ex-přítelkyně vašich spolubydlících. Takže celý dopoledne ve škole se stresujete, co budete dělat s tou vymaštěnou kozou. Na konci vyučování vám dojde, že jste si nedělali zápisky, tak si půjčíte zápisky od spolužáků, který doma dopíšete. Potom vám nezbude nic jinýho, než jít něco udělat s tou blbkou...
" Nechci tě rušit od rozjímání, ale bereš mě vůbec na vědomí?" Teprve teď mi došlo, že už sice nehypnotizuju boty, ale Damonův poklopec. Nějak jsem se zamyslela a nedošlo mi, kam se dívám. Ach jo.
" Hm," zamručím a KONEČNĚ se mu podívám do obličeje. Z jeho výrazu, jako obvykle, nejde poznat, co si myslí. Očividně nemá v plánu promluvit. Jen tam tak stojí a kouká na mě, jako když spadnu z jahody. Asi ho zklamu, ale já taky nemám v plánu nic říkat. Nejspíš tu na proti sobě budeme stát do tý doby, dokud jeden z nás nezemře nebo dokud nepřifrčí Stefan, neseřve nás a potom po jednom nás odnese domů. Damon využil příležitosti a přistoupil ke mě. Pomalu se ke mně nahnul a chytal se mě políbit. V hlavě se mi rozzářila rudá žárovka, která znamenala jen jedno. Vztek. Jak se opovažuje jen tak si sem přijít a začít mě líbat potom, co se stalo? Automaticky jsem se rozpřáhla a dala mu pěstí do nosu. Ozvalo se křupnutí a Damon se dotčeně chytil za nos. ANO, dotčeně! Naštvaně jsem se otočila na podpatku a odcházela pryč. Jak se dalo očekávat, tak jsem neušla ani dva metry a zase u mě stál Damon. Tentokrát si někde zapomněl svoji masku hráče pokeru a tvářil se dost naštvaně. Ta neutrální maska byla možná lepší.
"Uklidni se, jo?" zaskučel. Nechápu, proč tu kvůli zlomenýmu nosu, tak vyvádí. Stejně se mu to za chvíli uzdraví.
" Já jsem v klidu," řekla jsem naprosto vyrovnaným hlasem. Ta rána mi docela pomohla. Není nad to, vybít si vztek.
"Promiň," zašeptal.
" Cože?" dělala jsem, že neslyším. Škoda, že tu nemám kameru. Tohle slovo Damon použil poprvý ve svým životě. Určitě ho, chudák, hledal hodiny ve slovníku.
" Omlouvám se, stačí? Jen jsem si na někom potřeboval vybít zlost a ty jsi byla po ruce." Bez zájmu jsem si vytáhla mobil, abych se podívala, kolik je hodin.
Ještě bych se měla stavit za Anninou maminkou. S Kathrine se zná dlouhou dobu a mohla by mi říct nějaký důležitý informace.
" Hej," začal mi mávat rukou před obličejem," slyšela jsi mě? Omluvil jsem se ti."
" Beru na vědomí." Otočila jsem se a zamířila k domu, kde momentálně Anna a její matka bydlí.
" A odpouštíš mi?" Zase mě dohonil.
" Ne."
" Cože? A proč ne? Vždyť jsem se ti omluvil!"
" Jo, to jsem slyšela a dokonce dvakrát."
" Tak v čem je problém?"
" Dej mi čas. Navíc, teď si musím jít něco zařídit." Damon se naštvaně otočil a zmizel. Začala jsem přemýšlet, jestli jsem neudělala chybu, když jsem ho takhle odbyla. Moje svědomí se rozpůlilo na dvě části. Jedna říkala, že to tak nemyslel, a že bych mu měla odpustit a ta druhá, že si to ten zmetek zasloužil. Rozhodla jsem se, že to teďka nebudu řešit. Mám na starosti důležitější věci.
Unaveně jsme za sebou zavřela dveře a potichu šla do kuchyně, vzít si něco k jídlu. Annina matka mi neřekla ani Ň. Na všechny moje otázky odpovídala, buď nevím, neřeknu, mě do toho nic není a nakonec to završila tím, že se nejspíš odstěhuje, když je tu Kathrine. Takže jsem se snažila zbytečně. Bezmyšlenkovitě jsem si připravovala něco k jídlu a nevnímala okolí. Zajímalo by mě, jak dlouho už tu Damon sedí a pozoruje mě. Všimla jsem si ho, až když jsem odcházela z kuchyně. Vážně bych měla dávat větší pozor. Jednou tady takhle nebude sedět Damon, ale Kathrine a bude po srandě.
" Odstěhovala jsem si z mýho pokoje?" Neodpověděla jsem, protože jsem to považovala za řečnickou otázku. Prošla jsem okolo něho a šla do pokoje, kde jsem měla v plánu přečíst si další kousek knihy. Tentokrát tu s kouzly.
" Proč?"
" Proč ne?"
" Protože jsi moje holka a já mám právo, být s tebou v jednom pokoji!" Zaraženě jsem se zastavila na schodech. Vážně řekl holka? Tohle předtím nikdy neřekl. Vlastně se nikdy o našem vztahu nijak nevyjadřoval. Ale zní to divě. To je jako kdybych řekla, že Damon je můj kluk. Damon je můj kluk… Hm, zajímavý slovní spojení.
" Co se na mě, tak blbě díváš?" zeptá se Damon po chvíli, když na něj vyjeveně koukám.
" Já jsem tvoje holka?" nedalo mi to a musela jsem se zeptat. Třeba tu předtím byl nějaký špatný přenos zvuku, který způsobil, že jsem slyšela "holka".
" Samozřejmě, proč tě to tak udivuje?" K tomu se dá říct jen jedno. Chlap.
" Protože se tak ke mně nechováš," zabručím naštvaně.
" Chovám!"
" V tom případě, asi každej žijeme v jiným světě." Mezitím jsem došla až ke svýmu pokoji. Damon, aby nebyl pozadu, si stoupl před dveře a nejspíš si myslel, že mi tímhle zabrání vejít dovnitř. Prvně jsem to zkusila po dobrým. Chtěla jsem ho obejít, ale pokaždý mě zastavily jeho ruce, který se snažily, přitisknout mě k němu.
" Damone, jelikož ti nechci ublížit, tak uhni," řekla jsem už trochu naštvaně.
" V tom případě neodejdu, protože mi neublížíš," řekne vítězně a opře se o futra.
" Jo, asi tak jako jsi ty neublížil mě." Už to ve mě vážně vřelo. V duchu jsem vymýšlela kouzlo, kterým bych se ho zbavila. Třeba by mohl přimrznout k dveřím, co říkáte? Taková výstavní kostka ledu.
" Darren, já jsem tě opravdu nechtěl uhodit. Prostě mi to ujelo!"
" Tak mě to prostě, taky ujede."
" Znovu se omlouvám, tak co mám ještě udělat, abys mi odpustila?"
" Na to musíš přijít sám." Myslím, že Damon věděl, co po něm chci, ale nějak se k tomu nemohl odhodlat. Bylo na něm vidět, že svádí vnitřní boj. Začalo mě to štvát. Nemůže ten boj svádět třeba u sebe v pokoji? Znovu jsem zkusila okolo něho projít, ale marně. Damon mě rázně zastavil a zhluboka se nadechl.
" Proč jsem se k tobě, tak nechoval? Protože jsem si myslel, že to víš. Víš, jak mi na tobě záleží a jak je mi s tebou dobře. Vždycky když jsem s tebou, tak zapomenu na všechno okolo a vnímám jen ten okamžik. Když s tebou nejsem, tak jsem jako na trní, jestli se ti něco nestalo. I když o tom nevíš, tak jsem občas zašel do školy, podívat se, jestli je všechno v pořád-"
" A proč si myslíš, že ti uvěřím? Pořád lžeš a neříkej, že to není pravda!"
" Přiznávám, že málokdy říkám pravdu, ale tohle je pravda!"
" Dejme tomu, že je to pravda. Ale co budeš dělat potom, co zabiju Kathrine a to si piš, že se jí zbavím." Kathrine je momentálně největší riziko. A jestli bych si měla vybrat mezi Damonem nebo smrtí Kathrine, tak je jasný, kterou variantu si vyberu.
" Na Kathrine mi už nezáleží!"
" Vážně? Ale nevypadá to tak."
" Já ji nenávidím! Nenávidím ji za to, jak mě využila! Sto let jsem si bláhově myslel, že mě taky miluje a jak ten největší debil , jsem se snažil dostat do hrobky a zachránit ji. Když jsem zjistil, že tam není, tak jsem měl takovej vztek, že jsem málem vyvraždil polovinu města! Kdybych měl tu možnost, tak bych ji zabil sám!" Ke konci svýho proslovu, už skoro řval. Mlčky jsem před ním stála a statečně hypnotizovala podlahu. Už jsem byla nalomená k tomu, abych se k němu vrátila, ale pořád jsem neslyšela to, v co jsem doufala, že uslyším.
" Proč já?" zeptala jsem po chvíli ticha.
" CO?"
" Proč by ses měl zahazovat se mnou. Třeba Kathrine. U tý se nedivím, že jsi ji chtěl. Je krásná."
" Darren, ty jsi o hodně hezčí než ta mrcha Kathrine! Podívej se někdy, když jdeš po ulici, kolik kluků se za tebou otáčí!" Zčervenala jsem. Tohle byl první kompliment, který mi Damon, tak otevřeně řekl.
Nevěděla jsem, co na to mám říct. Jen jsem tam tiše stála a nevěděla, co dělat. Damon tuhle trapnou situaci vyřešil ze mě. Pomalu se ku mě začal přibližovat. Když zjistil, že nekladu odpor, tak mě políbil. Prvně váhavě, ale když jsem mu začala polibky oplácet, tak přidal na intenzitě. Jemně mě vzal do náruče a přitiskl k protější stěně. Nohy jsem mu pevně obmotala kolem pasu. Pravou rukou mi zajel pod tričko. Podívala jsem se, co má na sobě on. Košili. On to snad dělá naschvál. Začala jsem mu rozepínat knoflíčky. Damon to už nevydržel a pomalu mě nesl do svýho pokoje. Cestou jsem mu stihla rozepnout i poslední knoflíček u košile. Košili jsem ledabyle hodila na zem. Damon mě posadil na postel a přetáhl mi tričko přes hlavu. Když už jsme na sobě oba měli jenom spodní prádlo, tak si na mě Damon lehl a začal mě líbat na krku a postupoval níž. Na delší chvíli se zastavil u prsou a zamračil se. Očividně mu vadila podprsenka. Rozhodl se tento problém, co nejrychleji vyřešit. Než jsem se stihla zasmát jeho výrazu, tak podprsenka ležela na zemi a Damon pokračoval v líbání. Když mě líbal na bříšku, tak jsem se musela smát. Hrozně to lechtalo. Samozřejmě, je to Damon, takže nepřestal. Naopak. Když už jsem to nemohla vydržet, tak jsem se na něj překulila a pokračovala v jeho hře. Sundala jsem mu boxerky. Musím přiznat, že jsem nijak nespěchala. Líbí se mi, když ho můžu provokovat. Jazykem jsem mu přejela po přirození a pokračovala v líbání na bříšku. Hrozně ho to vytáčelo. Když už jsem to zopakovala asi po třetí, tak hlasitě vzdychnul a nejspíš mě chtěl ze sebe shodit, ale to jsem mu nedovolila. Místo toho jsem mu jemně skousla penis a když jsem ucítila, jak ještě o malinko víc ztvrdnul. Jemně jsem mu začala jazykem kroužit kolem žaludu, a pak jsem ho strčila do pusy. Po chvilce mě od sebe odtáhnu a opět se na mě překulil. Pomalu ze mě sundával kalhotky a já se proklínala za to, že jsem ho tak dráždila. Když odhodil kalhotky na zem, tak si na mě lehl a pokračoval v líbání. Mezitím, co mě líbal, jsem cítila, jak jeho pravá ruka putuje po mým těle. Zastavil se až na vnitřní straně stehna. Pomalu postupoval až k tomu nejcitlivějšímu místu. Provokoval mě a ještě se u toho usmíval! Když viděl, že nejspíš začnu protestovat, tak do mě vnikl prsty. Hlasitě jsem vzdychla. Proč to tak prodlužuje? Vím, že on to chce stejně jako já. A opravdu. Během chvilky mě přestal dráždit a víc mi roztáhl nohy. Potom do mě opatrně vnikl. Už jsem necítila žádnou bolest, jako poprvý. Vnímala jsem jenom Damona a přála si, aby nikdy nepřestal. Nejspíš něco na těch řečech o upírech a sexu bude. Chtěla jsem, aby si Damon taky pořádně užil, tak jsme se přetočili a já teďka na něm obkročmo seděla. Střídala jsem různý pohyby, aby to nebylo pořád stejný. Těsně před vyvrcholením si sedl taky a přitáhl si mě k sobě.
" Přestěhuješ se zase zpátky?" zeptal se, když už jsem mu ležela v náručí a pomalu usínala.
"No, nevím, nevím..."
" To jsem rád, že se vrátíš." Občas nechápu, proč se mě na něco ptá, když si vzápětí odpoví sám. Spokojeně jsem si na jeho hrudník položila hlavu a usnula.
super konecne pokracko, sem myslela ze se ho nedockam. a je to absolutne B O Ž Í. doufam ze na pristi pokracko nebudu muset cekat tak dlouho xD
