close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

20. kapitola

1. ledna 2011 v 19:42 | Aranel van de´Corvin |  Život v sídle

"Tak na to zapomeň" zahřměl Oliver "Ve stavu v jakém si nikam nejdeš" chytil mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě a otočil si mě čelem k sobě "Nebo mě chceš rozzlobit…….přece víš, co dělám, když se na tebe moc zlobím, hmmm" mrkl na mě.

"Ale no tak, přece jí to nezakážeš, to by si byl zase ty moc zlobiví" šťouchne loktem do něj Lacius, Oliver se na něj vražedně zamračil a rozešel se k němu. Lacius se začne splašeně ohlížet, když v tom zakřičí "Alexandře, Oliver má něco proti prachům" Alexandr se prudce otočil, směrem na Olivera, stoupne si a rozejde se k němu. Oliver se zastaví a počká, až k němu Alexander dojde. Dívají se na sebe. Alexander otevře pusu, jakoby chtěl něco říct, ale zase jí zavřel.
"To on, je nemá rád" ukáže Oliver na Laciuse prstem. Za ani mé tři sekundy na sebe ukazují oba prsty. Chudák Alexander neví koho má zabít jako prvního. Tohohle bych mohla k něčemu využít. Sladce zavolám na Alexandra, který se na mě otočí a věnuje mi pozornost.
"Šel bys semnou vykrást banku" ani nemusím ho prosit a už má v očích hvězdičky. Já věděla že semnou půjde, ale zato Oliver se na mě mračí jak čert. Něco mi říká, že večer až s ním budu v pokojí, tak asi bude pěkný tanec. Alexander si všimne, jak se na mě Oliver dívá, něco mu zašeptá do ucha a pak ho odstrčí. Dojde ke mně a řekne mi, že se ve dvanáct večer vyráží na tu banku, tak ať se připravím. Podívám se na hodiny, které ukazují jednu, takže mi zbývá ještě jedenáct hodin.
"jak to uděláme" zeptá se mě ještě na konec. Samozřejmě mu řeknu, že tou mnou teleportací "aha" tím uzavřel naší bohatou konverzaci a někam odešel.
***V 8:00 večer***
Vrátím se do pokoje. Oliver se někam vypařil, když vyděl, co vytáhl Dominik za hry. Celé ty hodiny smě hráli: Člověče nezlob se, piškvorky, šachy ve kterých sem prohrávala a na závěr přinesl Alexander karty a v těch sem zase vyhrávala já. Ale to jsem odbočila, co teď dělám. Lehnu si břichem na postel, pod hlavu si dám ruce a zavřu oči. Najednou mě něčí ruka mi přistane na zadku "Auuuuuuu" vyjeknu, protože sem tak velkou ránu nečekala, přetočím se na záda a šáhnu si na bolaví zadek. Nade mnou se naklání Oliver a nasupeně si mě prohlídne.
"Ty se na mě pořád zlobíš" upřu na něj smutný očka, ale v mžiku mu rukama zajedu do vlasů a pořádně mu je rozcuchám. Mračí se na mě jako satan, ale i s těma vlasy tak taky i vypadá. Rozesměju se a povalím ho vedle sebe na postel.
"Jo a hodně se zlobím" řekne na oko rozzlobeně. Rukou mi jede od ramene po pasu na bok, z něho přejede na stehno a zase jede nahoru, ale protože sem měla sukýnku tak si rovnou jel na můj zadeček "Ale můžeš to nějak odčinit" silně ho stiskne. Přitáhnu se k němu a začnu ho líbat na krku. Najednou mě pevně chytil oběma rukama pod zadkem a otočil se tak se mnou, že nad ním obkročmo klečím. Začnu mu rozepínat jeho košili, ale už u třetího knoflíku mě to už přestane bavit, tak ten zbytek roztrhnu "Nějak nedočkavá" rukama se přesune pod moje tričko. Jemnými polibky přejedu po lícnici k jeho jedné bradavce, kolem které přejedu jazykem "Ty víš, co mám rád, viď" řekne vzrušeně
"Mám tě prokouklé ho" pusinkuju ho níž "Víš, že se v tobě čte jak v otevřené knize" zazubím se na něj. Posadí se a rukama se podepírá.
"Opravdu?" strčím do něho tak silně, že ho povalím zady na postel. Ďábelsky se na mě usměje a během sekundy ležím pod ním "Asi ti nezabráním, aby si šla, ale můžu jít s tebou"
"A mám na výběr?" krátce mi na to odpoví, že nemám. Vrhl se na mě, tím myslím že mě začal líbat a vysvlíkat mě z oblečení, samozřejmě že sem mu pomohla i já z jeho.
***O půlnoci***
V tom nejlepším nás vyrušilo klepání na dveře a hned na to se otevřeli. Mezi nimi stál Alexander a jen co nás uviděl, tak vykouzlil ozařující úsměv. Oliver si ho bohužel nevšiml, chápete to, je to daleko bystřejší bytost než já a on si ho ani nevšimne.
"OLIVEREEEE…. JSI SNAD HLUCHÝ, PODÍVEJ KDO NÁS ŠMÍRUJE" zaječím, ale pozdě a hlavně to Oliver celí posral, protože se otočil, tak že mu nastavil dokonalí výhled na mě. Alexander se rozzáří jak sluníčko a Oliver začne po něm házet všechno, co mu padne pod ruku. Chytnu okraj deky a trhnu s ní k sobě. Oliver se protočil tak, že jako by chtěl válet sudy ve vzduchu, ale poněkud rychleji. Zamotám se do deky. Oliver se začne koukat po dece, ale jak uviděl, že sem v ní zachumlaná. Tak se ke mně přitiskne a zaprosí, jestli bych ho pustila ke mně pod deku, že mu je zima a podobné věci, ale já vím své "až on vypadne" ukážu na Alexandra prstem.
"Já….ale máme jít vykrást tu banku" založí si ruce v bok.
"No jo, tak přijď za čtvrt hodiny" otočil se a vyšel z místnosti. Jen co za ním zaklapli dveře, tak se rozmotám z deky a postavím se na nohy. Oliver mě chytne za ruku.
"To už musíme" teď se pro změnu zavrtá on do peřiny a zálibně si prohlíží moje pozadí, když si oblíkám oblečení. Když jsem oblečená tak se k němu otočím.
"Jestli se neoblíkneš, tak půjdu bez tebe" sehnu se k němu a vezmu mu prvně polštář a pak se s ním začnu přetahovat o deku ve který je už zabalený.
"Ale mě se vůbec nechce" kousek se ode mne odkutálí, po kolenou po posteli k němu doplazím a zas se jí pokusím mu vytrhnout.
"Fajn jak chceš, ale jdu bez tebe!!!" nasraně se otočím k němu zady a plazím se od něho. Ani nepostřehnu, že se vymotal z deky. Chytil mě za boky a trhnul s nimi k sobě. Ocitnu se na břiše. Hned se pokusím zvednout, ale ani se o kousek nenadzvednu. Začne mě hladit po zadech a nakloní se blíž ke mně.
"Neříkám, že s tebou nikam nepůjdu, ale nechce se mi opouštět postýlku" zvedne se ze mě a došourá se ke skříni, ze které vytáhne černé oblečení a do něho se zas on obleče. Přitom se mi zase mně naskytne pohled na jeho pozadí, které je přímo k sežrání, jen si zas šáhnout, ale musím se ovládat, ach jo. Ale na to už není čas, protože se ozvalo zaklepání a dovnitř nakoukla Alexandrova hlava.
"Tak už jste" vyskočím z postele na nohy a Oliver na sebe navlíkne mikinu a ještě si vezme černý kabát, rovnou mi taky podá bundu, ale ta bunda je jeho, protože žádnou silnou bundu nemám a trošku na mě víc velká. Oba dva na něj kývneme a rozejdeme se za ním. Otočí se a rozejde se k východu ze sídla. Jen co vylezeme ze sídla, tak se namáčknu na Olivera, protože mi je zima. S pobavením se mě zeptá, jestli mi není zima, ale na odpověď nečeká, stáhne ze sebe kabát a vezme mě do náruče.
"Bude ti zima a nastydneš" řeknu vážně, zakroutí hlavou a s Alexandrem se rozeběhne do města.
***U banky***
S Oliverem a s Alexandrem stojím před budou banky ge money a začneme se domlouvat, jak bychom se tam dostali, protože to určitě bude mít alarm. Ti dva se začnou hádat, jak se tam dostanou. Nechám je, ať se tam klidně sežerou a tereportuju se dovnitř. Oliver se začal rozhlížet a hledat mě. Zaťukám na sklo a zamávám mu s úsměvem na rtech. Oliver otevřel pusu a začal něco říkat, ale to si jenom můžu domyslet, protože přes to sklo ho neslyším. Na podpatku se otočím a rozejdu se do uliček banky. Otevřu pár dveří, než najdu trezor, který je docela pěkný voříšek. Jen co jsem ho otevřela, tak se spustil alarm, za mnou se spustili kovové mříže na zem. Splašeně se rozhlídnu, ozvalo se rozbití okna a během dvou sekund přiběhli ke mně Oliver s Alexandrem.
"Hod mi ten batoh co máš na zádech" křiknu na Alexandra, který mi hodí batoh k nohám. Popadnu ho a začnu do něho házet bankovky z trezoru. Zvenčí se ozývají houkačky policejních aut "JSTE OBKLÍČENI, VYLEZTE Z RUKAMA ZA HLAVOU A NEKLADTE ODPOR" ozve se hrozně hlasitý hlas "ŘÍKÁM VÁM TO JEŠTĚ JEDNOU……….." začne zas ten hlasité říkání, ale Aliverový to leze šíleně na nervy

"NEJSME HLUCHY, TAK LASKAVĚ DRŽTE HUBY JO" Oliver chytne vztekajícího Alexandra a nepustí ho. Právě v tu chvíli doplním batoh a přesunu se k nim.

"Už je to plný, mužem jít" oba dva kývnou, předám Alexandrovi batoh. Oliver mě vezme do náruče a zašeptá mi do ouška, abych se ho pevně chytla. Udělám to, co chtěl a Oliver se po boku rozeběhl z banky. Zastavíme až asi kilometr za městem.
"To si děláš prdel, jdeš zase pít" vystartuje po něm Oliver.
"Ne, tohle se musí zapít" drží v náručí mladou policajtku, která začne hystericky ječet a prosit Alexandra. Oliver nad tím zakroutil hlavou a rozeběhl se dál k sídlu.      
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 Chiaki Sumire Chiaki Sumire | Web | 1. ledna 2011 v 21:31 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D  :-D  Tak to je vtipný!!! Tahle povídka mě vždycky položí na lopatky!!! Těším se na další!

2 c-r-a-z-y--l-a-zy c-r-a-z-y--l-a-zy | Web | 11. ledna 2011 v 19:09 | Reagovat

tohle je fakt super povídka :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama