close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

24. Kapitola - Všechno krásné jednou končí

1. ledna 2011 v 19:57 | Aranel van de´Corvin |  Krvavý slib

Už se blížilo ráno, spousta studentů se už rozešla, takže už tu bylo jen pár lidí. S Emmettem jsem protančila celou úžasnou noc, která by už nikdy nemohla být lepší a co bylo ještě lepší? Nebyla tu Viktorie a bylo mi úplně jedno, kde je a jestli se vrátí. Vlastně bych byla radši, kdyby se už nevrátila. Ok, přiznávám, byla bych štěstím bez sebe, ale poznám, když mi někdo lže a vím, že mi Emmett nelže, i když na to ani žádný dar od Huinë nepotřebuji.
            "Víš, co bych si přál?" Zašeptal. Zavrtěla jsem hlavou.
"Aby už nikdy nevyšlo slunce a Huinë uchovala tuhle noc navždy."
"To by bylo krásné."Zašeptala jsem a přitiskla se k němu blíž.
"To máš pravdu, Hvězdičko."Políbil mě do vlasů
"To máš pravdu." Zašeptal znovu, skoro neslyšitelně, ale já to slyšela a usmála se.
Život přináší radost i starost. My jsme stvoření pro obojí. Jenže mně můj první život přinášel jen starost. A můj nový druhý, i když zatím krátký život přináší jen radost. Vím jedno, život nebyl nikdy, nikdy krásnější. Mám pouto s nejúžasnějším člověkem, no skoro člověkem, mám skvělou rodinu a hlavně skvělé přátelé. Ještě chvíli jsme tam takhle tančili, když se opravdu už všichni, až do jednoho rozešli.
"Tak a jsme zase sami." Zašeptal.
"Neříkej, že ti to vadí."Usmála jsem se.
"Ne, celý večer si přeju, abych byl jediný, kdo se na tebe smí dívat." Sklonil se ke mně k polibku.
Někdo rozrazil dveře a zkazil tím kouzlo okamžiku. Vylekala jsem se a odtrhla se od Emmetta, ten zavrčel. Do místnosti, jak posel smrti vešla Viktorie. Usmívala se, v těsném závěsu za ní se táhl James. Emmett mě ochranitelsky stáhl za sebe.
"Jsem rád, že tě znovu vidím. Maličká." Řekl James tím slizkým tónem, který mu byl tolik podobný.
"Neříkej mi tak." Zasyčela jsem na něj.
"Ale no tak,"Viktorie se usmála ještě víc. "Přece si nebudeme kazit to dvojitý rande."
"Sorry, ale tohle je rande je výhradně soukromý." Zavrčel znovu Emmett. Mohlo mě napadnout, že Viktorie je ve skutečnosti svině.



"No, ale řekněte mi. Nepovedla se mi to hra. Oh, Amando, moc mě mrzí to, co se stalo s tvým otcem."Zavrčela jsem na ní. Pro ty, kteří odběhli od obrazovek a ještě nepochopili co se tu děje, tak mě přišla zabít Viktorie, která se tu celou dobu vydávala za učitelku a spolu s ní i James, ten už mě ale jednou zabil, přesto mu to nestačilo. Spolu s Jamesem se usmáli a zaútočili na nás. Emmett odhodil Viktorii na jeden ze stolů, který se rozletěl na částičky. Mým úkolem bylo povalit Jamese. Uštědřila jsem mu pořádnou ráno pěstí do obličeje. Odletěl o pár metrů dál. Emmett stále bojoval s Viktorií. Vypadali jak dva tanečníci. On udělal krok, ona za ním. On zaútočil, ona odskočila. Zatímco já se zmohla jen na to, že jsem dala Jamesovi pěstí, ne že by se mi to nelíbilo. Díky tomu, že jsem novorozená, jsem byla silnější, ale ne rychlejší. Odvracela jsem každý jeho útok. Chytil mě za vlasy a já bolestně zařvala, Emmett to uslyšel a okamžitě dal Viktorii tak silnou ránu, že skončila na zdi a pak v bezvědomí.
"Dovolíš?"Řekl Emmett a chytil Jamese pod krkem. "Tohle je moje tanečnice."
"Amy, podej mi nějaký ostrý kus dřeva prosím." Začala jsem hrabat mezi kusy dřeva ze stolů a brzy jsem našla to, co jsem chtěla. Provizorní kůl.
"Emmette, nevadilo by ti, kdybych to udělala já?"
"Je jen tvůj, Hvězdičko." Usmál se a strhl Jamese k zemi.
"Jaká byla otcova poslední slova." Přiložila jsem mu kůl k srdci.
"Miluje tebe, i tvou matku." Řekl, z koutku rtů se mu táhl slabý proužek krve. Rozpřáhla jsem se a vrazila mu kolík do srdce. Z rány se vyvalila krev, za chvilku vykrvácel. Viktorie se mezi tím probrala, když uviděla krvavou scénu, zařvala. Rozběhla se proti mně s kolíkem v ruce a stále křičela. Emmett se vrhl přede mne. Kůl mu čistě prošel tichým srdcem. Padl k zemi. Viktorie sebrala mrtvé tělo svého druha a utekla ze Společenství.
"Ne, Emmette, tohle mi nedělej."
"Hvězdičko, jsi ta má jedinečná."Zašeptal a pohladil mě po tváři. Jeho ruka poklesla a tělo tiše ochablo. Usmíval se. Jakoby jen spal, každou chvilku se měl probudit. Z hrudi jsem mu vytáhla kolík. Zůstal v něm jen ta krvavá rána. Obětoval za mě život, přesně tak jak řekl, nedovolí, aby mi někdo ublížil a také to udělal. Měla jsem ho před očima. Viděla jsem, jak se směje. Jak ze mě pije. Jak mě poprvé políbil. Prožili jsme spolu nejkrásnější chvíle v životě, ale teď to skončilo. Už jsem se zase cítila sama, už jsem cítila jen své pocity. Nic víc. Už navždy budu sama. Už nikdy totiž neuslyším smích Emmetta Cullena.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Věříš v nadpřirozené bytosti?( Upíři, vlkodlaci...)

Ano
Ne

Komentáře

1 Kristýna Kristýna | 2. ledna 2011 v 18:03 | Reagovat

To je konec? no to snad ne... :/ .. tohle mi nedelej :)..!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama