
Pak jsem se ocitla v jakémsi transu. Celá jsem se sekla i s rukou ve vzduchu.
Objevil se mi v hlavě záblesk,pak jsem uviděla na vteřinku sebe v lese,kde proti mě kráčí nějaký muž. Bylo to tak rychle,že jsem neviděla nic do detailu.
Seděla jsem na zemi a ani nevnímala Mery žužlající mou ruku.
Nechápala jsem ani trochu,co se teď stalo...
Byla jsem tak zmatená,jakoby jsem si na něco vzpomínala,nechápala jsem ani jednu část toho,co se mi teď odehrálo v hlavě.Dobře,zachovám klid..
Mám něco s očima,dokonce mám i jinou barvu duhovek. Ztratila jsem se v lese a k tomu se všude objeví Damon.
Musela jsem ho vidět,musela jsem mu dát pár otázek. Chci ho vidět.
Bez váhání jsem seběhla ze schodů a hledala mamku. Pobíhala jsem po bytu jak ztřeštěná.
Pak mě najednou zastavila mamka.
"Ale copak? Co tady lítáš jako praštěná?" zeptala se mamka a lehce se zamračila.
"No,hledala jsem tě." řekla jsem s radostí v hlase a uculila se na ni.
"No,stojím přímo před tebou,tak mluv." řekla zvědavě.
"No,pamatuješ na toho muže co mě našel v lese? Myslím že bych mu měla poděkovat."
"Zlato,to není nutné,já už mu poděkovala." lehce se zamračila a odešla do kuchyně.
"Já ale myslím,že bych mu měla poděkovat já,to on MĚ zachránil,ne tebe."
"Ale on tě zachránil MĚ,jsem mu vděčná že tě našel."
"Mami,já vážně nemám chuť se s tebou dohadovat."
"Tak proč tu ještě stojíš?"
"Nemám adresu." uculila jsem se.
"A já ji snad mám?" zeptala se mě,docela naštvaně. Vzdychla jsem otráveně.
"No dobře,naneštěstí vím jeho příjmení a vím,kde bydlejí."
Matka mi vše podrobně vysvětlila. Nezdálo se mi to daleko. Vzala jsem si bundu a šla pěšky.
Dala mi i na lísteček adresu,abych věděla jaký přesně myslí dům.
No dobře,nebylo to zas tak blízko,ale né zdrovna nejdál. Stála jsem před několika domy. Prohlížela jsem si je. Jeden byl jak ze 17-18 století. Byl starý ale obrovský. Koukla jsme ještě jednou na lísteček. Ano,je to ten veliký,starý a nádherný dům.
Bála jsem se zaklepat,byla jsem až dost mimo, že jsem se odhodlala si zjistit adresu a vyjít z domu.
Chtěla jsem se ho jen zeptat. Proč jsem nepoužila telefon? Ale chtěla jsem ho i vidět.
Vešla jsem na verandu a stála před starými dveřmi.
Nakonec jsem zvedla ruku a zaklepala na dveře. Nikdo. Zaklepala jsem znovu.
Zase nikdo. Tentokrát jsem zaklepala hlasitěji. Zase nic.
Nechápu co mě to napadlo,sáhla jsem na kliku a zatáhla za ni.
Pootevřela jsem dveře a nakoukla dovnitř. Byla jsem ohromená. Uvnitř to bylo obrovské a staromódní. Vypadalo to tam opravdu krásně.
"Neměla bys chodit do domu bez dovolení a když ani nevíš,jestli tady na tebe číhá nějaká zrůda či něco takového." poslední tři slova zašeptal,vykulil oči a hlavu dal více dopředu.
Strašně jsem se v tu chvíli lekla. Z ničeho nic se tam objevil.
Přešel přede mnou až do kuchyně a přitom se napil skleničky něčeho červeného. Koukala jsem na Damona vyděšeně. Byla jsem tak blbá že jsem vešla dovnitř.
Pak se objevil další záblesk v mé hlavě. V té vteřině jsem viděla jen děsivý obličej s narůstajícími žilami a s temnými oči. Ten záblesk trval ani ne vteřinku.
Pak jsem uviděla jak na mě Damon kouká,jako bych měla něco v očích.
"Děje se něco?" zamračil se.
Zakroutila jsem jen hlavou na znak že ne.
Při cestě do kuchyně odložil prázdnou skleničku na poličku která byla nejblíž.
Když byl v kuchyni,vzal další skleničku a tam si nalil nějaký alkoholický nápoj.
"Dáš si?" koukl na mě a krátce mrkl.
"Ne.." odpověděla jsem.
Tu skleničku vypil celou naráz a přešel chodbu do obýváku. Tam si sedl na křeslo.
"Jen pojď dál." řekl.
"Děkuju." šla jsem dál a sedla si tam na gauč.
"Tak mluv,pročpak ta milá návštěva?" řekl a usmál se na mě.
"Chtěla jsem ti poděkovat za to,jak jsi mě zachránil." Zamračil se.
"No jak jsi mě našel v lese." tentokrát se mi rozjasnil úsměv na tváři.
"A?" věděl,že mu nechci jen poděkovat.
Přešel do kuchyně aby si tam mohl nalít skleničku.
"No,to je jedno,já už stejně půjdu." řekla jsem.
Chtěla jsem se zvednout a odejít,ale najednou si sedal vedle mě a svou paži položil za mou hlavu na opěradlo.Bylo mi to nepříjemné.
"Tak mluv." hlavu měl pootočenou ke mě.
"No,já.. poslední dobou se mi dějí divné věci." chtěla jsem pokračovat,pak jsem si všimla Damonův znuděný výraz.
"No? Mluv dál." řekl,jakoby už chtěl abych vypadla.
"Jakoby jsem měla něco s očima. V poslední době cítím zvláštní tlak v očích a dokonce se mi změnila barva duhovek. Měla jsem jen takové modré,našedlé. Teď je mám tak světle modré.."
Koukal na mě jak na blbce,já dobrovolně pokračovala.
"A pak ty záblesky v hlavě. Vidím temný les a pak toho děsivého muže s narůstajícími žilami pod očima. Jsem zmatená,když začnu myslet něco co má s tím něco společného tak se to objeví."
Tentokrát na mě Damon koukal se zájmem a zděšením.
Damon byl najednou jako v transu.Pak si něco zamumlal v podobě to není možný .
"Nemáš poslední dobou hlad,nebo na něco chuť..?" zeptal se.
"Ne." odpověděla jsem zmateně.
"Já musím na chvilku odejít." zvedl se a šel ke dveřím.
Nemůžu uvěřit tomu,že mě tu nechal a já tu zůstala sedět.
Pak jsem najednou uslyšela otevírání dveří.
"Málem bych tě tu zapomněl,tak šup šup."ze vstupních dveří vykoukla jeho hlava a culila se na mě.
Vstala jsem a šla ke dveřím. Podržel mi je a zabouchl je za mnou.S úsměvem na tváři seběhl schody a šel k autu.
"Chceš svést? Mám to cestou." mrkl na mě a podržel mi dvířka.
Nastoupila jsem a čekala až obejde auto a sedne si za volant.


Upíří TWILIGHT kontaktní čočky ke koupení v ČR :
http://hannah-montana-twilight.blog.cz/1101/crazy-kontaktni-cocky-twilight-cr