close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

5. kapitola- setkání

11. ledna 2011 v 18:30 | Aranel van de´Corvin |  Lost friend

Takže komentáře jste sice ještě nesplnili, ale jelikož jsem měla tuto kapitolu napsanou, rozhodla jsem se ji poslat. Další kapitolu začnu psát, až tady bude víc než deset komentářů. Takže jestli chcete vědět co bude dál, napište si. Jo a píšu za pochodu, takže to sama ještě nevím a mohlo by být zajímavé dozvědět se, co si myslíte o dalším vývoji vy :-)...

Stála jsem u velkého globusu v knihovně a pozorovala ho. Už jsem věděla, že Amerika bude moje volba. Jen jsem nevěděla jak zmizet. Připadala jsem si sledovaná na každém kroku a už jsem věděla, že Pavel mě jen tak odejít nenechá. Taky mi bylo jasné, že se musím chovat tak, aby nikdo neměl sebemenší tušení o tom, co plánuju.
Můj čas přišel. Nevím, co se stalo, příliš mě to nezajímalo, ale většina upírů včetně Pavla a Karolin měla velkou poradu. Měla jsem dobrý nápad, na dálku prodat všechno co jsem v česku vlastnila a převést si to na účet s mojí novou identitou. Takže o peníze jsem se rozhodně starat nemusela.
Vzala jsem si jen pár věcí do batohu a utíkala k autu. Sice jsem byla rychlá, ale auto bylo pořád ještě rychlejší. V prvním velkém městě jsem auto nechala na parkovišti a vydala se směr nádraží. Nasedla jsem na první autobus, co jel. Celkem jsem přesedla třikrát v různých městech. V tom posledním jsem se nasedla na vlak a z Itálie se vydala přímo do Francie. Už v Itálii mi bylo jasné, že dávno zjistili, že jsem zmizela, takže jsem neotálela s cestou na letiště. Měla jsem štěstí, za hodinu už jsem seděla v letadle, směr USA.
Moje poslední zastávka byla ve městečku Brighton ve Státě Colorado. Zatím jsem se ubytovala v motelu, ale později jsem si chtěla pronajmout nebo koupit domek. Doufala jsem, že tady mě jen tak lehce nikdo nenajde. Taky mě napadlo, že bych se mohla nechat zapsat do posledního ročníku střední školy. V našem světě není problém sehnat jakékoli doklady.

                                          O týden později
Sice jsem pořád bydlela v motelu, ale přišel můj první školní den. Divné, ale možná jsem měla i trochu strach. Věděla jsem, že tady nemůžu zůstat věčně, ale z nějakého důvodu jsem toužila po tom alespoň z části zapadnout. Vždyť i upíři si zaslouží aspoň trochu normálního života. Zaparkovala jsem na školním parkovišti a všimla jsem si, že mě všichni pozorují. Nevěděla jsem, jestli proto, že kromě jednoho auta opodál a toho mého tam parkovaly samé plečky nebo jestli jsem jim přišla tak moc zajímavá já. Raději jsem se snažila ignorovat jejich vlezlé myšlenky. Některé byly obdivné, jiné závistivé.
Ztuhla jsem, že když jsem vstoupila do třídy na hodinu angličtiny. Profesor Foster se o mě moc nezajímal a místo vyptávání mě posadil do poslední lavice k důvodu mého ztuhnutí. Nevím, jestli mě víc překvapilo nebo vyděsilo, že na škole je další upír.
Celou hodinu jsem seděla strnule a v hlavě mi vířila spousta myšlenek. Nevěděla jsem, jestli se nemám bát, že by můj úkryt mohl být odhalený. Do konce hodiny jsem odpočítávala doslova každou sekundu a pak jsem ze třídy rychle vystřelila. Zbytek školního dne se vyvíjel vcelku v pořádku. Další upíry jsem už nepotkala. Dokud jsem nevyšla ze školy. Mířila jsem směrem k mému autu, ale tam už na mě čekali tři upíři.
" Kdo jsi? A co tady děláš?" Zeptal se mě ten z hodiny angličtiny.
" Co po mně chcete?"
" My se ptali první." Bylo mi jasné, že mě nenechají odjet dřív, než jím odpovím.
" Myslím, že parkoviště plné lidí, není to správné místo, na to abych vám odpověděla na vaše otázky."
Odpověděla jsem téměř nepřátelsky.
" V pořádku, v tom případě jeď za námi a vyřešíme to v našem domě."
Se sevřeným hrdlem jsem jela až k jejich domu. Byl opravdu krásný a hlavně obrovský. Dům mi připomínal takové ty moderní stavby z časopisů o bydlení. V domě byli další dva upíři, očividně už věděli co se děje a já si na okamžik připadala jako jejich nepřítel.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karry Karry | 11. ledna 2011 v 19:10 | Reagovat

Super kapča :-D Já myslím že by se s těma upírama mohla skamarádit :-)

2 Chi Chi | 11. ledna 2011 v 20:08 | Reagovat

Tahle povídka se mi líbí, vážně dost. A mám pár svých teorií :D... radši si je nechám pro sebe.

3 c-r-a-z-y--l-a-zy c-r-a-z-y--l-a-zy | Web | 11. ledna 2011 v 20:33 | Reagovat

a dál? Rychlééé

4 Dollxynka Dollxynka | 12. ledna 2011 v 16:59 | Reagovat

supeer :D

5 Domcikeee Domcikeee | 17. ledna 2011 v 16:24 | Reagovat

uzasne ..:D

6 Diesinka Diesinka | 17. ledna 2011 v 21:02 | Reagovat

Piš, piš, piš :-D  :-D  :-D

7 Kristýna Kristýna | 18. ledna 2011 v 20:43 | Reagovat

tuta povídka se  mi hodne libi jen tak dal :D...

8 Karin Karin | 18. ledna 2011 v 20:43 | Reagovat

kolik ma bejt tech komentaru? .. krásná kap

9 Lucy Lucy | 18. ledna 2011 v 20:44 | Reagovat

hh... skvělá povídka

10 ChrisTina ChrisTina | 18. ledna 2011 v 20:44 | Reagovat

no wow... prekrásná povídka :)..

11 Elik Elik | 18. ledna 2011 v 20:45 | Reagovat

doufam ze budes pokračovat a kapitolek bude co nejvíc :D

12 Kathy Kathy | 18. ledna 2011 v 20:45 | Reagovat

překrásný nádherný :)... prosim rychle další kapitolku :)

13 Vampinka Vampinka | 18. ledna 2011 v 20:46 | Reagovat

no hej.. wonderful :D.. ne, neni to prehnaný :D

14 SimO.nKa SimO.nKa | 18. ledna 2011 v 22:23 | Reagovat

užasnýýý <333 Dáááááááááááááááál

15 N.i.k.i.s.ss N.i.k.i.s.ss | E-mail | 18. ledna 2011 v 22:27 | Reagovat

Děckááááááááááááá :-)... Kdo mi dal zároveň 7 komentářů je blázen :-D

16 SimO.nKa SimO.nKa | E-mail | 18. ledna 2011 v 23:05 | Reagovat

Dám i 50 když napíšeš další :-D (já sem to nebyla):-D :-D

17 licíí licíí | E-mail | 21. ledna 2011 v 22:45 | Reagovat

no jako bylo by fajn kdybys tam doplnila třeba víc přímích řečí, na co myslí, koho potkala, jak vypadá ten motel, jak vypadaj ty osoby s kterejma se potlala, co dělala ty 3týdny,jak to na ní působý, výc zápletek, je to takový obyčejný, a je tam málo textu...kdybys doplnila něco s toho co sem psala bylo by to lepší..klidě di na inspiraci navštívit jiný blogy ne bo si na tomto přešti nákou povídku....ale nechci jen buzerovat a doufám že díky mé kritice s tím nesekneš protože je to zářivný a jediný co nesnáším když někdo napíše peknou, záživnou povídku(konkrátně 1 papitolu) a někdo napíše kritiku tak s tím sekne i když se to ostatním líbí a to upřímně doufám že se ti nestane :-) píšeš až na ty malí podstatný věci pěkně a dobře se to čte honem sem přidej další kapitoolu  swem zvědavá jak to dopadne a pls sprav to děěkujíííííí kdištak pisni na mejl kdyby něco a promin kdybych se tě nejak dotkla:-? :-)

18 lucíí lucíí | 21. ledna 2011 v 22:45 | Reagovat

wow to byl nejdelší koment co sem kdy napsala k povídce :-P  :-P  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama