Autorka→ N.i.k.i.s.ss@seznam.cz
"Řekneš nám teda co děláš v našem městě"
"Kdybych věděla, že tohle město už nějakým zrůdám patří, nepřijela bych sem" ušklíbla jsem se na ně a odpověděla ironickým tónem. Jak můžou říct, že je to jejich město?! To jsou vážně všichni upíři tak namyšlení? Ale na mou odpověď se netvářili vůbec přívětivě.
"Vracíme se sem pravidělně po osmdesáti letech a zůstáváme pár let." Odpověděl jeden z nich, vypadal tak na 25 a vůbec ne špatně (tak jako většina upírů).
"Takže polovina spojených států" necítila jsem se tam příjemně a všimla jsem si, že jeden z nich, se mi pokoušel vrtat v hlavě, snažil se otevřít šuplík mích lidských vzpomínek. Mohl přečíst jen mou lidskou minulost, tu upíří bych mu musela otevřít sama. Najednou jsem si všimla, že začíná měnit výraz tváře. Jeho nadnesený výraz se měnil téměř v bolestný. Spolu s míma vzpomínkama cítil i mou bolest. Přála jsem mu to, ať alespoň na chvíli cítí to co já. To měl za to, že se mi bez dovolení vrtal v hlavě. Ale pak mi to došlo.
"Přestaň! Čím dál půjdeš, tím víc tě mé emoce budou bolet." Poradila jsem mu, nechtěla jsem totiž aby se dostal k mím posledním vzpomínkam, mohl by přijít na to, proč jsem tady a mohl by mě prásknout. Nevěděla jsem jestli se náhodou neznají. Náhoda je, byla a bude blbec.
"Mám nápad. Pokud do minuty nevysvypeš co tě sem přivádí zvednu telefon a zeptám se na to tvého přítele." A je to tady, moje nejhorší obavy se vyplnily.
"Není to můj přítel. Ten je mrtvý, rozumíš?! Mrtvý!" Rozkřičela jsem se histericky na tu zrůdu co se mi snažila vyhrožovat. On jen povytáhl obočí s tázavým výrazem ve tváři.
"Jak chceš." Už měl v ruce telefon, když jsem se vydala ne cestu ústupu.
"Mluv"
"Můžete si to přečíst." Zavřela jsem oči a otevřela celou svou mysl. Nevím jak dlouho to celé trvalo. Měla jsem hodně vzpomínek, špatných i nádherných. Všem pěti jsem přemítla celý svůj život. Vzpomínky na chvíle, na které nechci a ani nemůžu zapomenout.
Nastala trapná chvíle ticha, kdy já čekala na svůj ortel a oni nevěděli co si myslet.
"Jestli chcete, zničte mě, ale v nejbližší době, nemám v plánu se tam vracet."
" Alic, ty nevíš nic o tomhle světě. Hraješ příliš nebezpečnou hru. Rodina, ze které jsi utekla, je příliš mocná a nenechá tě nikdy odejít. To co jsi udělala, už může být tvůj skutečný ortel smrti. Čas je pro nás jen pojem, jsme věční a den je pro ně nic. Nespěchají na tvé hledání, ale najdou tě."
Poprvé jsem uslyšela promluvit tu mladou dívku ze školního parkoviště. Změna byla v tom, že v jejím hlase jsem neslyšela nic než srdečnost.
"Já se se svou smrtí smířila."
"Se smrtí se nejde smířit. Naučila jsi se doufat, že po smrti tě čeká něco krásného, že všechno co ti život vzal se vrátí, ale tak to není. Upíři nejdou do nebe."
Po jejích slovech ve mně zatrnulo, vždyť ta holka má pravdu.
"Co navrhuješ, že bych měla dělat?" Zlomil se mi hlas.
"Sama se vrátit."
"Nemyslím, že máš pravdu Stephanie. Jestoli to udělá, může jí to zničit zbytek existence. Oponoval jí jeden z nich. Jméno jsem neznala, ale usmál se na mě.
"Jestli jí pomůžeme a oni ji najdou nebude to lehké ani pro nás"
"Rád to risknu."
Začala jsem mát pocit, že všechno bude fajn.
Mezi tím v Itálii
"Jak to myslíte, že ji nemůžete najít?!" Pavlův hněv se rozléhal po celém domě, nikdo nemohl pochybovat o jeho špatném rozpoložení.
"Najdete ji a přivedete sem! Kde je ta čarodejnice?"
Pavlovi předvedli jednu z nejsilnějších čarodějek v celé Itálii
"Co mi chceš? Víš dobře, že není v mé moci najít upíra"
"To po Tobě ani nikdo nechce. Zajistíš aby mě znovu milovala. Když to uděláš bohatě se ti odměním, když ne, zemřeš." Vycenil na ni své zářivě bílé zuby.
"Láska je velmi hluboký čas a ten se nedá vyčarovat. Jestli je její nynější cit nenávist, v lásku ho už nikdy neproměním." Oponovala mu nešťastně.
"Ale dokážeš před ní skrýt její vzpomínky. Když zapomene na nenávist, kterou ke mně začala cítit, vrátí se její staré city."
"Jak chceš, až ji najdete a přivedete sem, zahalím její vzpomínky mlhou. Ale měj na paměti, že lásku a nenávist dělí jen velmi tenká čára. V okamžiku, kdy vůči tobě začne cítit něco zlého, se vrátí i její vzponínky a ztratíš ji navždy."
"To se nikdy nestane!"


super kapča