15. ledna 2011 v 17:26 | Aranel van de´Corvin
|
Slibovaný epilog je tu. Doufám, že se vám zakončení povídky bude líbit, protože jsem se zase nechala obměkčit a nikoho nezabila Ano, ano původně měla Darren zemřít už dávno. Nakonec jsem to zakončila úplně jinak, než jsem to plánovala... Doufám, že se vám thal povídka líbila a prosím zanechte nějaký ten komentář
Co nejnenápadněji jsem si sedla zpátky do křesla. Vypadá to, že si mojí nepřítomnosti nikdo nevšiml. Čemu se vlastně tak divím? Myslím, že v týhle místnosti není nikdo, kdo by vnímal. Možná Anna. Začnu se rozhlížet po obýváku v naději, že najdu svoji kamarádku, ale nikde ji nevidím. Nejspíš se někam vytratila s Jeremym.
" Jej, plomiň," zahihňá se Jeremy, čímž padá moje teorie, že je někde s Annou.
" To nic, ale být tebou, tak začnu hledat tu rybičku." Super. Jsem celá mokrá. Jeremy mi šel nejspíš ukázat rybičku, co dostal od jeho tety k narozeninám a zakopl. Jsem tak unavená, že nemám ani sílu mu vynadat. Víte, co to dalo za práci, zorganizovat tuhle "malou" oslavu?
" Ona v tom byla rybička?" zeptá se Jeremy zmateně.
" Jo, co sis myslel, že to je?"
" Nějakej vytuněnej kamínek."
Jeremy nešťastně padl na kolena a začal hledat svoji rybičku, která se už s největší pravděpodobností doplácala někam do Kazachstánu. Rozhodla jsem se, že nebudu taková svině a pomohla jsem mu s hledáním. Našla jsem ji celkem rychle. Vzhledem k tomu, že jsem ji málem zašlápla, když jsem stoupala. Nebohou rybičku jsem hodila do zbytku vody, co zůstal v malinkým akvárku a radši šla pryč. Jestli ta rybka ještě žila, to nevím a Jeremy to nejspíš pozná až někdy k ránu, kdy začne střízlivět a rychle poběží na záchod.
" Čau!" zařvala vedle mě Elena a já si málem zašpinila textil.
" Tak tohle už nikdy nedělej," zaskučela jsem a přitom se pořád držela za srdce.
" Promiň, ale je tu hroznej chaos. Neviděla jsi tu někde Stefana? Nemůžu ho najít." Zvědavě si ji změřím pohledem. Copak, že Elena neleží na zemi, jako většina lidí tady?
" Ne, neviděla a jak to, že jsi tak v, hm, dobrým stavu?"
" Nevím, dneska jsem neměla chuť na alkohol." A to jsem si myslela, že mě už nic nepřekvapí.
" Že bys nerada zvracela?" nemohla jsem si odpustit poznámku. Ještě jsem jí nezapomněla to křeslo, který nedávno, tak pěkně ohodila.
" Znáš někoho, kdo rád zvrací?"
" Bulimičky?"
" Ty se nepočítají."
" Tak ty?"
" Jak tě to napadlo?" Vnímá se ta holka vůbec někdy? Poslední měsíc jsem ji viděla jenom s hlavou v míse.
" Stačí se podívat na to křeslo, v kterým sedí Anna."
" Oj, promiň. No víš, já začala minulej měsíc brát antikoncepci…" Brada mi málem spadla až na podlahu. Proč bere antikoncepci? Vždyť se Stefanem nemůže otěhotnět! Ledaže…
" Ty ho podvádíš?!"
" Ježiši, NE!" Nedůvěřivě jsem se na ni podívala.
" Prostě mi bývá špatně z krámů a můj doktor mi předepsal antikoncepci, že prej mi potom bude líp." Začala jsem se smát na celý kolo. Takže ona bere antikoncepci, aby jí bylo líp, když má krámy? To je sice hezký, ale k čemu to je, když ty zbývající tři týdny zvrací?
" Asi to nechápu," zkonstatovala jsem.
" To jsem taky nechápala. Tak jsem šla zase za doktorem, co to se mnou je. A on mi řekl, že každýmu antikoncepce nesedne, tak mi dal jiný druh a teď už mi je dobře." Na chvíli jsem se zamyslela, jestli to co říká je opravdu pravda. Když jsem došla k závěru, že jsem ji celý týden neviděla zvracet, tak jsem ji uvěřila. A následně jsem se plácla do čela.
" Co je?"
" Ale nic," zalhala jsem. Nemohla jsem ji říct, že jsme se s Damon vsadili o důvod jejího zdravotního stavu. Já jsem vsázela na nevěru a Damon naopak tvrdil, že na to je Elena až moc velká světice. Dvacet dolarů v pejru. To je zase den. Hm, ale kdo říkal, že mu musím říct, co jsem se právě dozvěděla? Něco mi říká, že budu výpadek paměti a tento rozhovor si nebudu pamatovat.
" No nic, tak já jdu zase hledat Stefana...jo a jen tak mimochodem. Sháněl se po tobě Damon," zasměje se Elena a jde pryč. Sice nechápu, co je směšného na tom, že mě sháněl Damon, ale Elenu jsem nikdy moc nechápala. No co, někdo divný být musí. Pro jistotu jsem se přemístila do kuchyně, kde byl klid. Asi si dám něco k jídlu. Teda za předpokladu, že tu ještě něco zbylo.
Mezitím, co jsem chroupala nějakou zdravou cereální tyčinku, kterou podle toho taky chutnala, jsem se snažila uklidnit. Zítra ráno mám v plánu odejít z Mystic Falls a pokud to bude možný, tak co nejnenápadněji. Od toho večera, co jsme uvěznili Kathrine, uběhl už týden a já mezitím dolaďovala svůj plán. Potřebovala jsem dostat, co nejvíc lidí na stejný místo. K tomu samozřejmě posloužila dnešní oslava. Oficiálně slavíme Jeremyho narozeniny a zasvěcení slaví ještě uvěznění Kathrine. Jelikož jsem plánovala pozvat, co nejvíc lidí, tak jsem musela Stefana překecat, ať mi to dovolí uspořádat tady v penzionu. Chvíli to vypadalo, že mě pošle do háje, protože už přišel na tu skvrnu na koberci, ale nakonec se mi ho povedlo
překecat (a "vůbec" jsem ho nevydírala). Přece jen je to tady lepší a výhodnější než v Grillu. Je tu spousta lidí. Hodně spolužáků ze školy, potom moji kolegové z práce ( víte jaká to byla fuška překecat šéfa, aby sem přišel?) a samozřejmě banda upírů, kteří "pustoší" tohle městečko. Tohle byla první část plánu. Druhá část obsahovala zmatení hostů, k čemuž mi posloužil alkohol. Když si mě nikdo nevšímal, tak jsem odběhla k domu paní Bennetové, abych ji sdělila nynější stav. Nemyslete si, že paní Bennetovou poslouchám, jako vycvičenej ratlík. Stejně bych z města odešla sama, i kdyby mi to nenaznačila. Tohle se týká jenom mě a nevidím důvod k tomu, abych kvůli sobě ohrozila ostatní.
Věci už mám sbalený. Počkám jenom na to, až přijde znamení od paní Bennetové a Bonnie. Potom si vezmu svoje sbalený věci a půjdu na smluvený místo, odkud použijeme paměťové kouzlo. Bohužel nejsme silní natolik, abychom vymazali všechny vzpomínky naráz a všem. Vlastně to funguje tak, že nebudou na mě tolik myslet a některé vzpomínky na mě se jim ztratí. Postupem času by měly zmizet všechny. Musím přiznat, že mě to docela mrzí. Strávila jsem tady nějaký ten čas a představa, že na mě všichni zapomenou je hrozná. Stefan, Elena, Jeremy, dokonce i Anna, s kterou se znám už pár let a hlavně Damon. Ale přísahám, že až se všechno vyřeší, tak se vrátím a všechno uvedu do normálního stavu. Sice nevím, kdy to bude, ale doufám, že to bude brzy. Z mých chmurných představ mě vytrhl kus papíru, který se z ničeho nic objevil vedle mě. Vzkaz od Bonnie, že už čekají na smluveným místě v lese, kousek za domem. S bušícím srdcem jsem vstala od stolu a šla na smluvený místo. Moc jsem se po domě nerozhlížela, protože jsem se nechtěla rozbrečet už tady.
Se smutným úsměvem jsem došla na místo, kde už stála Bonnie s babičkou. Z kapsy u kalhot jsem vytáhla papír, na kterým bylo napsano kouzlo. Nejradši bych ho na místě spálila a vrátila se do penzionu, kde se všichni bavili.
" Můžeme?" zeptala se po chvíli paní Bennetová. Jenom jsem kývla. Snažila jsem se, aby na mě nebylo vidět, jak moc mě to všechno trápí. Ale v půlce kouzla mi už po tvářích stékaly slzy, který dopadaly na papír. Nevšímala jsem si toho a dál četla kouzlo, který mě začínalo oslabovat. Až nebudu moct, tak mě vystřídá paní Bennetová s Bonnie, ale zatím to vypadá, že je nebudu potřebovat. Ke konci jsem za sebou uslyšela hlas Bonnie a o chvíli později i hlas její babičky. Společně jsem odříkávali kouzlo a cítili, jak naše těla slábnout, ale zároveň jsem měla takový divný pocit. Věděla jsem, co to znamená. Ztrácejí se myšlenky. Dořekli jsme poslední slovo.
" Dobrý?" zeptala jsem se.
" Jo," řekli obě naráz. Aspoň, že Bonnie a paní Bennetová si mě budou pamatovat.
Zmuchlala jsem papír, který jsem držela v ruce. Teď už není cesty zpět. Jenom dopředu. Potom přišla ta nejhorší část z celýho večera. Loučení. Sice jenom s Bonnie a její babičkou, ale i tak jsem brečela jako malá holka. Bonnie to po chvíli nevydržela a začala želvit taky. Paní Bennetová měla takový skelný výraz, jako kdyby zadržovala slzy, což mě překvapilo.
" Já se vrátím," zašeptala jsem.
" Spěchej," pousmála se trochu Bonnie. Naposledy jsem je objala a vydala se svou cestou. Sice ještě nevím kam půjdu, ale nohy mě určitě někam zavedou.
Snažila jsem se, co nejrychleji dostat pryč. Všechno to na mě tady doléhá. Až budu pryč z lesa a Mystic Falls, tak to bude lepší. Nevím, jak dlouho jsem šla. Přemýšlela jsem nad tím, kam půjdu až vyjdu z lesa. Před sebou jsem už viděla poslední stromy, za kterými byla silnice, která vedla na opačnou stranu od Mys-. Leknutím jsem nadskočila. Uslyšela jsem za sebou praskat větvičku. Nebo mi možná už hrabe. Opatrně jsem se otočila za sebe. Nevím, jestli chci vidět to, co stojí za mnou. Kupodivu tam nic nebylo. Myslím, že moje první cesta povede k doktorovi pro prášky na hlavu. Zmateně jsem se otočila s úmyslem pokračovat v cestě, ale
těsně přede mnou stála nějaká postava. Málem jsem dostala infarkt. Dneska už po druhý.
" TY JSI MI CHTĚLA VYMAZAT MYŠLENKY?!" zakřičí na mě. Chvíli jsem ostřila do tmy, dokud jsem nerozeznala postavu. Damon. Vyjeveně jsem zůstala zírat, neschopna slova. Copak to nezabralo?
" Co tu děláš?" konečně jsem se vymáčkla.
"
Co myslíš? Jdu tě seřvat. Ty bys mi je opravdu vymazala?"
" Myslím, že odpověď známe oba." Damon si mě naštvaně měřil pohledem, ale nic neříkal.
" To kouzlo nezabralo?" zeptala jsem se se strachem v očích.
" Samozřejmě, že zabralo. Ostatní se v klidu baví dál."
" Tak proč tam nejsi? Jak to, že kouzlo na tebe neúčinkovalo." Konečně se mu na tváři objevil ten jeho škleb.
" Věděl jsem, že něco kuješ, tak jsem se rozhodl zjistit co." Pobídla jsem ho, ať pokračuje dál.
" Takže jsem zašel za paní Bennetovou." Vyvalila jsem oči ještě víc.
" No, moc nečum! Víš, jakýho jsem ze sebe udělal debila?! Ta babka po mě chtěla omluvu a... podobný kraviny," dodal nakonec, i když předtím chtěl říct něco jinýho.
" Cos jí prosím tě řekl, že tě poslechla?" To muselo být opravdu ohromný, když ji ukecal.
" Radši to ani nechtěj vědět. Tolik jsem toho nenamluvil za celý svůj život."
" A jak jses vyhnul tomu kouzlu?"
" Tak za prví jsem nebyl v domě. Byl jsem až za městečkem a za druhý do mě ta bába nalila nějakej hnus." Chvíli jsem střebávala informace.
" Proto jsi se ptal Eleny, kde jsem?"
" Jo, když řekla, že tě neviděla, tak mi došlo, že se to brzy stane."
" A proč se Elena, tak smála, když mi to říkala?"
" To víš, musel jsem hrát opilého..." A sakra. Mlčky jsme stáli naproti sobě. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jestli mám být ráda, že si všechno Damon pamatuje a nebo naopak.
" Měla jsi mi říct, že odcházíš. Šel bych s tebou a celou tuhle šaškárnu jsme si mohli odpustit."
" Jak jsem měla vědět, že půjdeš se mnou?" Damon mi na to neodpověděl. Jenom se ke mě naklonil a začal mě líbat. Během chvilky se tahle nevinná scéna docela zvrhla, takže jsem byla nucená ji zastavit. Opravdu netoužím mít sex na jehličí.
" A co ostatní? Nebude jim divný, že jsi pryč?"
" Nebude. Už včera jsem řekl Stefanovi a Eleně, že je na čase změnit místo působení. Takže jsem se sbalil a údajně jel Floridu." Tentokrát jsem to byla já, kdo políbil Damona.
" Děkuju." Damon mě pohladil po tváři a vzal si batoh, v kterým měl věci. Ruku v ruce jsme se vydali k silnici. Šli jsme mlčky, oba zabraní do vlastních myšlenek. Nakonec jsem ráda, že jde se mnou. Občas je dobrý mít u sebe někoho, kdo vám poradí a pomůže. Když jsme došli k silnici, tak jsme spatřili vycházející slunce. Musela jsem se pro sebe usmát. Touhle dobou se nejspíš v penzionu stojí fronta u záchodový mísy.
" Sakra," ozval se z ničeho nic vedle mě Damon. Zmateně se na něj podívám.
" Šlápl jsem do hovna!"
poslední věta je bez pochyby nejlepší
a představa damona u paní bennettový je krutá 