close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

1. kapitola: Příchod do velkého smrdutého imperia

5. února 2011 v 13:00 | Aranel van de´Corvin |  Můj život služky
Tak tady máte první kapitolu. Komentáře mě moc potěšily a doufám, že se vám i tahle část bude líbit. Limit je 31 komentů.



Ze začátku jsem si myslela, že jsem narazila do pohybujícího se stromu a nebo nějakýho obézního muže. Hodně obézního muže. Moje představy o chodících stromech se rozplynuly v momentu, kdy jsem se podívala na horu. Bohužel jsem mu neviděla do očí. Ale za to jsem měla pěkný výhled na koleno. Na červený, šupinatý koleno. Musela jsem ustoupit kousek dozadu, abych si mohla toho draka více prohlédnout. K mýmu zděšení na něm někdo seděl. Samozřejmě, že jsem slyšela pověsti o Dračích jezdcích, ale nějak jsem to nebrala na vědomí. Napadlo mě, že bych měla utíkat. Nemyslete si, že patřím mezi ty "jednodušší" jedince, kterým to tak nemyslí. Jenom jsem byla zaskočená. Takže jsem pro změnu začala utíkat. Víte, co je blbý na drakovi? Nedá se jen tak oběhnout. Zabere půlku lesa, a když už si myslíte, že jste ho konečně oběhli, tak udělá jeden krok a můžete začít znova. Když přede mnou přistál jeho ocas (draka, ne jezdce), tak jsem rezignovala. Muž oděný v černým seskočil na zem. Snažila jsem se vzpomenout na jeho jméno. Vím, že jsou dva dračí jezdci. Jeden je Erafron a ten druhý...sakra, jak to jenom bylo. Murdron? Něco takovýho. A není to fuk? Nahodila jsem svůj, pečlivě nacvičenej, výraz hráče pokeru. Ten muž byl vysoký. Když seděl na tom šupinatým monstru, tak vypadal menší. Nejspíš se svým zvířecím miláčkem hraje hru, kdo bude vyšší.
" Kdo jsi a odkud přicházíš?" promluvil po chvíli a nespouštěl ze mě oči. Teda myslím, že je ze mě nespouštěl. Měl na sobě kápi. Mlčela jsem.
" Ty neumíš mluvit?" Přiblížil se ke mně ještě blíž a chtěl mě chytit za ruku, ale ucukla jsem.
" Nedal jste mi dobrý důvod k tomu, abych promluvila." Bojovně si založím ruce na prsou. To si myslí, že když má jako domácího mazlíčka draka, tak je nějak výjimečný? No, vlastně jo. Ale nahlas to nikdy nepřiznám.
" Nemyslím si, že jsi zrovna v postavení, kdy si můžeš vybírat."
" Já si nemyslím věcí." Jeho ruka opět vystřelila ve snaze mě chytit, ale předpokládala jsem to a uhnula. Bohužel už ne tak úspěšně jako minule. Zavadila jsem o ocas draka.
Dračí jezdec se potichu zasmál. Zamumlala jsem pár urážek a začala se zvedat ze země. Tohle je zase den.
" Radím ti dobře, odpověz. Galbatorix nebude tak hodný."
" Galbatorix mi je u prdele," vyjedu na něj trochu ostřeji. Tentokrát se na mě otočí i drak. Musím začít prvně myslet a až pak mluvit.
" Hele," začnu pěkně od znova," nebudeme to nějak hrotit. Každý si půjdeme po svým a budeme dělat, že se nic nestalo." Vzala jsem si svoje věci, který mi spadly na zem a chystala se vyklidit pole. Tady mě už nikdo nikdy neuvidí!
" To nepůjde. Mám rozkazy." Chytne mě za rameno. Než stihnu říct něco na svoji obranu, tak se odněkud vyřítí vojáci. Takový blbce svět ještě neviděl. Poznala jsem toho, co mě držel. Nevypadal zrovna mile. Teď bych si za ten prostředníček nafackovala. Nejspíš si dračího jezde nevšiml, protože šel hned za mnou a chytil mě pod krkem. Jak se mu povedlo přehlédnout draka, mi je záhadou.
" TY jedna děvko!" Nešťastnou náhodou se mi vyskytl pohled na jeho zuby. Bože, proč?! Na můj vkus se to tu začalo nějak slejzat. Vojáci za sebou táhli koně a s leskem v očích mě sledovali. Na sucho jsem polkla. Je mi jasný, co ten lesk znamená. Očividně nejsou na chlapy. Což by vysvětlovalo to, proč se tak rozzuřili, když jsem jim navrhla, ať si užijí mezi sebou.
" Pusť ji. Dovedeme ji do hradu. Galbatorix stejně potřebuje novou služku." Chlápek se na dračího jezdce nevraživě podívá. Nenápadně se ho zeptal, jestli si může aspoň užít, předtím než mě odevzdá panu G.
Odpovědí mu bylo moje kopnutí do citlivých míst. Sevření povolilo a já se dala na bezvýznamný útěk. Zarazilo mě, že za mnou nikdo neutíkal. Měla jsem sto chutí se otočit a zeptat se, jestli teda za mnou poběží. Teprve později mi došlo, proč všichni klidně stáli. Proč by se namáhali, když tu je drak, že? Ta šupinatá potvora mě už vážně sere a to ji znám teprve pět minut.
" Vodleť!" Kopnu ho do nohy. Myslím, že ho to zalechtalo. Chtěla jsem trochu přitvrdit, ale to už vedle mě stál dračí jezdec a pevně mě chytil. Bojovala jsem, jak jen to šlo. Kopala jsem a škrábala. Když jsem poznala, že fyzický násilí nikam nevede, tak jsem začala nadávat. Chvíli čekal, než se vyblbnu a pak mě odtáhnul kousek na stranu. Nevnímala jsem, co říká vojákům. Měla jsem ruda před očima- tím nijak nenarážím na červenýho draka. Chvíli jsem pozorovala ty idioty před sebou a pak mi to docvaklo! Naštvaně a zároveň vyděšeně jsem se na dračího jezdce podívala pohledem typu zkuš-mě-tady-s-nimi-nechat!
                Nesnáším ho, nenávidí ho! Jak mi to mohl udělat?! Copak nemá ani trochu pochopení. Sice vojákům dal rozkazy, že na mě nemají ani šáhnout, ale známe nadržený chlapy. Přeruší se jim všechny obvody v mozku a všechna krev jde do jinýho orgánu. Díkybohu jsem cestu přežila. Myslela jsem, že radostí začnu líbat zem, když jsme prošli bránou, která vedla do Uru´beanu. Vyjeveně jsem zůstala koukat na hrad. Tušila jsem, že to tady nebude bůhvíjak nádherný a okouzlující, ale tohle? Dovést sem psychicky narušenou osobu, tak by se minimálně do tří hodin zabila. Ze zamyšlení mě probraly až hlasy, které nás vyzvaly dovnitř. Ani jsem si nevšimla, že už jsme vevnitř. Vstoupili jsme do nějaký kruhový místnosti, kde stáli dvě holohlavý individua. Připadá mi, že růst jejich hlav se zastavil ve fázi embrya. Radši to nebudu nijak rozvádět. Stačí, že z toho mám psychickou újmu já.
                Vyčerpaně jsem se zvedla ze země. Ty holohlavý embrya mi vlezla do hlavy a zkoumala moje myšlenky! Nejspíš si ověřovali, jestli nejsem špeh nebo jestli nemám nějaký jiný vedlejší úmysly. Když zjistili, že nic nevím a jsem neškodná, tak mě tam nechali stát s mužem, který mě sem přivedl. Ostatní už někam odešli.
" Co teď?" zeptala jsem se ho, když už mi to jeho mlčení lezlo na nervy.
" Za chvíli přijde služka, která ti ukáže tvůj pokoj," ozve se za mnou povědomý hlas. No jo, dračí jezdec dorazil. Otočila jsem se na něj a chtěla mu všechno vyčíst, ale zůstala jsem zaraženě zírat. Všiml si mýho vykulenýho pohledu.
" Stalo se něco?"
" Vždyť jsi ještě kuře!" vykřikla jsem v zápětí. Naproti mě stál muž, kterýmu nemohlo být víc, jak pětadvacet! Vždycky jsem si myslela, že dračí jezdec je starší. Třeba takový čtyřicátník nebo v krajním případě třicátník! Ale tohle? Vždyť je tak o pět let starší než já! Divým se, že jsem to nepoznala už dřív. Za to nejspíš může jeho tón hlasu…
" Co?" Nejen, že je mladej ale navíc mu to zapaluje pěkně pomalu.
" Říkám, že jsi ještě opelichaný kuře!" Chvíli na mě nechápavě hleděl, ale pak mu to konečně docvaklo. Chtěla jsem mu zatleskat, ale připadalo mi to drzý, takže jsem jeho demenci přešla mlčením.
" To říkáš ty? Před týdnem tě odtrhli od matčina prsu a už si takhle vyskakuješ?" Muž, který stál po mým boku, nevěděl, co má dělat. Jestli mě uškrtit za to, že urážím jeho pána nebo se začít smát naší konverzaci. Situaci naštěstí vyřešila služka, která vešla do místnosti. Když uviděla dračího jezdce, tak se začala hluboce klanět, div nezakopla o šaty. Když skončila s panáčkováním, tak přešla ke mně.
" Jsem Joana a mám tě zavést do pokoje pro služky." Nečekala na moji odpověď. Čapla mě za ruku a táhla někam po chodbě. Táhla mě přes celý hrad až do kuchyně.
" Tohle je Gertruda, kuchařka," ukázala na starou, obézní paní, která něco urputně míchala. Potom mi začala vyjmenovávat všechny sluhy na hradě, a co kdo dělá. S vykulenýma očima jsem se na ni dívala a přemýšlela o existenci hovnivála. Najednou bylo ticho. Pochopila jsem, že už domluvila, tak jsem kývla. Mile se na mě usmála a táhla mě dál. Zajímalo by mě, s čím jsem právě souhlasila.
" A tady budeme spát," ukončila svůj proslov a rozsvítila svíčku, která stála na miniaturním stolečku. Rozhlídla jsem se po místnosti. Byli tu jenom dvě postele, stůl a náhražky poliček.
" A tady máš klíč."
" Krádeže?" zeptám se chápavě.
" Ne, opilí vojáci." Ou, tak tady bude ještě veselo. Joana se zasmála mýmu výrazu.
" Neboj, zvykneš si. První týden bude docela ostrý, ale pak to bude dobrý."
" Jak dlouho jsi tu ty?"
" Rok. Teď jestli mě omluvíš, tak si půjdu lehnout. Jsem unavená. Zítra nás vzbudí v pět ráno a pak ti ukážu, co máš dělat." V pět hodin? To si myslí, že v pět ráno budu nějak použitelná? Metabolismus mi startuje kolem osmý ráno a mozek v deset. Předtím než jsem šla spát, tak jsem si vzpomněla na to, co říkala Joana, a šla jsem zamknout. Netoužím po noční návštěvě.
                Ráno bylo krutý, co si budeme povídat. Když pominu to bušení na dveře a řev nějakýho blbce, který hulákal něco v tom smyslu, že jsme děvky a jestli nepohneme prdelí, tak zažijeme peklo na zemi, tak to bylo docela normální probuzení. Joana rychle vyskočila z postele.
" Už jdeme! Nemusíte tak řvát!" Hluk ustal. Díkybohu, konečně můžu spát. Převalila jsem se na druhý bok a spala dál.
" Vstávej! Slyšíš?!" Strhla ze mě deku, jestli se tý onuci, co nám tady nechali, dá říkat deka.
" No jo." Nevím, jak jsem se dostala z postele a jak jsem se umyla. Všechno to bylo nějak zamlžený. Vzbudila jsem se až potom, co přede mě Gertruda postavila nějakou šlichtu a pak pronesla nejhorší větu mýho života: " Sněz to!" S hrůzou v očích jsem se podívala na tu břečku, která se štítila sama sebe.
" Vážně to sněz, nic jinýho nedostaneš a odpoledne ti bude blbě z hladu." Chtěla jsem říct něco v tom smyslu, že je jedno jestli mi bude blbě z hladu nebo z toho jídla, ale držela jsem zobák. Naštvat kuchařku je to poslední, co potřebuju. Bůhví, co bych dostala zítra. Se sebezapřením jsem do sebe začala ládovat to "výborný" jídlo. Kupodivu to nechutnalo tak hrozně, jako to smrdělo a navíc, jak mi řekla Gertruda, mi to dostatečně zaplní žaludek.
" A jak se vůbec jmenuješ. Včera tu byl takový zmatek, že jsem se tě zapomněla zeptat." Teprve teď mi došlo, že se mě nikdo na nic nevyptával. Ani na to, jak se jmenuju. To je "milý".
" Ellie," řeknu, když se mi konečně podaří spolknout sousto. Chvilku potom, co jsme dojedli nastal v kuchyně pěknej chaos. Všichni služebníci z hradu se scházeli na jídlo.
" Proč jsme mi dvě vstávali, tak brzo?" zeptám se zvědavě.
" Protože mi dvě máme za úkol odnést jídlo vyšší společnosti." Tázavě jsem nadzvedla obočí.
" Dneska odnesu jídlo královy já. Nemyslím si, že by byl dobrý nápad tě za ním pouštět hned první den. A ty jídlo doneseš Murtaghovi."
" Komu?" zeptám se nechápavě. Joana protočí oči.
" Přece dračímu jezdci!" No jo, jasně, ona myslí to kuře.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka: Můj život služky?

Ano
ujde
Ne

Komentáře

1 Autumn Wolf Lady Autumn Wolf Lady | 5. února 2011 v 13:14 | Reagovat

Božééé to je dokonalý, asi se budu válet smíchy ještě tejden :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  Ááááá Murtagh :-D  :-D  :-D  :-D

2 Bičik Bičik | Web | 5. února 2011 v 13:15 | Reagovat

plešatý embrya, to mě dostalo, to si ty hnusný dvojčata zasloužej a murtagh ještě malá sviňka, to je hustý... když je o tom řeč, tak by ten pojebanej paolini konečně moh dopáchat poslední díl, protože už jsem bůhvíjak dlouho na trní, co provede s murtaghem :-(

3 Tereza Tereza | 5. února 2011 v 13:39 | Reagovat

Hustě, čekám že se dá dohromady s Murthagem =) :-D  :-D

4 Karry Karry | 5. února 2011 v 13:48 | Reagovat

Dobře ty :-D  :-D  :-D Zatím to vypadá na dost dobrou povídku :-) ;-)

5 sparry sparry | 5. února 2011 v 14:42 | Reagovat

hmm skvelá kapitola, iba by ma zaujímalo či sa to odohráva po eragonovy, eldestovy, alebo brisingrovy ;-)

6 lucíí lucíí | 5. února 2011 v 14:59 | Reagovat

yeach....piš dááál :D a napiš to ještě dneska :-)  :-)

7 afrodiza afrodiza | 5. února 2011 v 15:08 | Reagovat

Úžasné :) naprosto úžasné :-) líbí se mi tvůj styl psaní :)

8 anny anny | 5. února 2011 v 15:27 | Reagovat

nevim co říct tak to shrnu v jjjednom slově:DOKONALÝ!!!

9 Ufoun Ufoun | Web | 5. února 2011 v 15:38 | Reagovat

Úžasná kapitola :D, prej No jo, jasně, ona myslí to kuře :D těším se na další díl

10 Kristin Kristin | 5. února 2011 v 15:58 | Reagovat

embrya, tak to mě dostalo :-D skvělý!!! :-)

11 Titany Titany | 5. února 2011 v 16:00 | Reagovat

Tak to je nářez!!!  no prostě kultovní jako vždy, - strašně se těšim na další díl a doufám že bude co nejdřív :)
xD xD xD

12 c-r-a-z-y--l-a-zy c-r-a-z-y--l-a-zy | Web | 5. února 2011 v 16:05 | Reagovat

Tahle povídka se mi nemálo líbí. Budu se těšit na další

13 Amaya Amaya | 5. února 2011 v 16:16 | Reagovat

pecka :-D  som zvedavá čo vyvedie, keď mu pôjde to jedlo odniesť, myslím že len tak to nebude :-D  :-D

14 sophie sophie | 5. února 2011 v 16:55 | Reagovat

Hmmm..tak to teda dobře začíná :-D jen tak dál! :-D  ;-)

15 Lorraine <3 Lorraine <3 | Web | 5. února 2011 v 17:20 | Reagovat

Ahoj nechtěla by jsi spřátelit? Pokud, to bereš jako reklamu, tak se ti moooc omlouvam :D

16 Roska Roska | 5. února 2011 v 18:27 | Reagovat

úžasný.... :-D honem další kapču :-)

17 misha misha | 5. února 2011 v 18:36 | Reagovat

božííí :)) ;-)

18 Verka Verka | 5. února 2011 v 19:29 | Reagovat

Super úžasný prostě dokonalý..... :-)  :-)

19 Nela Nela | 5. února 2011 v 19:32 | Reagovat

Paráda, prosím si další kapitolu. :-D

20 rainy rainy | 5. února 2011 v 19:52 | Reagovat

Murtíííííík alias kuře :D poviedky o Eragonovi mám oveľa radšej než tie upírske (nehovorím, že ich nemám rada :D) - a podľa všetkého je to približne obdobie Eldestu, nie?..
a stráááášne moc sa teším na ďaľšiu kapču - dúfam, že bude skoro

21 neowei neowei | Web | 5. února 2011 v 19:54 | Reagovat

:D  :D  :D  :D kuře ... :D  :D
suprovééé rýchlo pokračko ;-)

22 Kristin Kristin | E-mail | 5. února 2011 v 20:00 | Reagovat

tak to je krutý :-D

23 Dollxynka Dollxynka | 5. února 2011 v 20:51 | Reagovat

Ty nas normalne chces zabit ze :D ty  tvoje hlasky :D tos tim kuretem bylo vostry ,myslim ze ellie jeste murtikovi hlavicku zamota :D uzasnej dil moc se tesim  na dalsi

24 nicoll_a nicoll_a | 5. února 2011 v 20:51 | Reagovat

súúper...sa teším na pokračovanie .. kuře :-P  :-x

25 digonrea digonrea | 6. února 2011 v 1:39 | Reagovat

tato povídka vipadá slibně,už se těším co se stane až Murtagovi donese snídani XD XD XD XD XD

26 Veve Veve | 6. února 2011 v 9:14 | Reagovat

Opět úžasné. Už  by jsi sem mohla dát další kapču :D Vímže není moc času, ale už se teším... :D Úžasná povídka :)

27 Ami Ami | 6. února 2011 v 12:06 | Reagovat

Ůžasný!!! :-D  :-D Rychle další! :-D

28 kQaja kQaja | 6. února 2011 v 12:21 | Reagovat

Bože!!!!!! super..honem další :D ;-)

29 Lucy Lucy | 6. února 2011 v 12:28 | Reagovat

Suprová povídka!! :-) Ještě ted se válim na zemi smíchy :-D  :-D Další,prosím :D

30 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 6. února 2011 v 14:52 | Reagovat

:-D Tak dost mě pobavilo Elliono první setkání s Trnem...A Murthag, je holt Murthag, hádám že to donesení snídaně se neobejde bez nějakého incidentu

31 Eragon Bromsson Eragon Bromsson | 6. února 2011 v 16:38 | Reagovat

:D  :D  :D , Murťasi... :D

Ale překvapilas švagrová! Já myslel, že do Murtagha vrazila rovnou a ty jsi na to šla takhle nepřímo oklikou. Alespoň už draci příště nebudou řvát, že si jich málo všímáš. Kdo to má poslouchat...

32 Eragon Bromsson Eragon Bromsson | 6. února 2011 v 16:39 | Reagovat

[2]: Zklidni hormon!

33 Trista Trista | 6. února 2011 v 17:54 | Reagovat

to obmedzenie na komentáre...hehe...ale veľmi vydarený diel...páči sa mi aká je drzá...a s tým Murtaghom to určite bude ešte zábava :D

34 Nixie Nixie | 6. února 2011 v 18:45 | Reagovat

milujem to ako píšeš a milujem tvoj humor :-) ale vážne nemám rada keď sa všetko ešte len rozbieha a ja musím tak strašne dlho čakať na ďalšiu kapitolu :-( ale takto si to čítanie aspon viac užívam :-)

35 Andy Andy | 6. února 2011 v 20:52 | Reagovat

Ani nevíš, jak mi ta kapitola dnes zdvihla náladu, až jsem zapoměla na všechyn problémy, skvělý začátek! :D

36 kája kája | 8. února 2011 v 11:34 | Reagovat

hustý... :-D  :-D

37 nini nini | E-mail | 8. února 2011 v 18:06 | Reagovat

kuře ............. :D todle možná bude lepší než Vampire Magaznes i když to bylo jedinečný jako bylo todle  :)

38 shit ! shit ! | 9. února 2011 v 18:06 | Reagovat

Tahle povídka s mi moc nelíbí ale co se dá dělat. příště to snad bude zajímavější.xD

39 Eragon Bromsson Eragon Bromsson | 9. února 2011 v 20:27 | Reagovat

[38]: Však 100%ní úspěch, to by bylo podezřelé.

40 Moreen Moreen | Web | 11. února 2011 v 11:46 | Reagovat

Ellie je krásný jméno, to pro začátek. jinak mě se to líbí. akorát mi nějak nesedělo, jak mluvil Murtagh, bylo to takový moc vážný. i když myslím, že se to ještě rozjede, si psala, že začátek bude vážnější. takže se těším na to veselejší :-D a jako to zamykání mě dostalo - krádeže? ne ožralí chlapi.. hustota toto :-D

41 Ianka Darren Salvatore Ianka Darren Salvatore | 12. února 2011 v 22:07 | Reagovat

ááá... to je uplně dokonalý :D ... plešatý embrya! jo tak to mě dostalo :D.. zase ten tvuj humor :D.. ten mě nikdy neomrzí :D .. vidim že už přibila nová kapitolka tak du číst :D.. doufam že budou přibejvat rychlejš :D

42 silenej-bicik silenej-bicik | Web | 13. února 2011 v 14:26 | Reagovat

volepelichaný kuře :D  :D jen do něj!

43 Armen Armen | 18. listopadu 2011 v 0:35 | Reagovat

plešatý embria... dobře jim tak tupcům :D
Dobrá povítka, nebo aspoň začátek. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama