11 Kapitola- Konflikt
Pavel se do našeho pokoje vrátil zase ve špatné náladě. Vlastně špatnou náladu měl skoro pořád i na našem výletě se na mě pořád jen divně díval a choval se nadřazeně. Připadalo mi, že z jeho strany už v našem vztahu není žádná láska, ale spíš mu šlo o to někoho vlastnit. Nechápala jsem tu změnu. Proč mě přeměnil, když od té chvíle se ke mně chová jako k něčemu opovržení hodnému?
" Pověz mi má milá Alice, jsi šťastná?" Jeho otázka mi zněla značně ironicky. Jak se mohl takhle ptát, když se ke mně choval jako k hadru?
" Máš pocit, že mám důvod být šťastná?" Zaptala jsem se ho narovinu, s přáním ať ho ještě víc nerozčílím.
" Víš, já ti daroval věčný život, ale ty se chováš jako nevděčná děvka!" Tak přece se mi ho podařilo vytočit. Byl neskutečně chladný.
" Takže podle tebe je to, že si mě přeměnil důvod k tomu, abych byla šťastná? Chováš se ke mně hůř než k hadru, jestli to nevidíš." Odpověděla jsem mu stejným tónem a on mi to oplatil fackou. Letěla jsem přes celou místnost a zastavila mě až pevná zeď.
" A o co si lepší než ten hadr?" Vysmál se mi a pokračoval.
" Ten hadr na rozdíl od tebe alespoň ví co je to slušnost." Ležela jsem na zemi a on se nade mnou nakláněl. Rozčílil mě ani nevím jak, ale instinktivně mi vyletěla ruka a letěla přímo proti jeho tváři. V tom mi ruku chytil a surově mi tu ruku zkroutil za zády. Stejným pohybem mě donutil i vstát. Upřeně jsem mu hleděla do očí, když jsem mu plivla do tváře.
" Nejsem šťastná a navíc tě nenávidím." Odpověděla jsem mu s klidem na jeho prvotní otázku, která vyvolala celý tenhle konflikt.
" Kdybys mě tak moc nebavila, zabil bych tě, ty děvko." Vrazil mi znovu další facku a pak další a další. Nakonec jsem je přestala počítat. Byla jsem jako fackovací panák.
" Kdo z tebe udělal takového hajzla?" Zeptala jsem se ho tiše, když skončil.
" Ty Alice a ani si na to nevzpomínáš." Díval se na mě ještě chvíli s ledově klidným pohledem a pak odešel. Vyčerpaně jsem se zhroutila na podlahu a toužila zemřít.
Asi po hodině se dveře pokoje znovu otevřely, tentokrát v nich stála Karolin.
" Jsi v pořádku Alice?" Zeptala se mě ustaraně.
" Nic mi není, za chviličku budu ok."
" Pěkně tě zřídil. Nemáš ho provokovat."
" Karolin, můžu mít otázku?" Nechtěla jsem, aby jí přišlo, že nějak vyzvídám. Byla Pavlova druhá ruka.
" Klidně se ptej, ale nevím, jestli ti budu moct odpovědět."
" Kdy se tak změnil?" Tohle byla otázka, která mě trápila od doby, kdy jsem se tady probudila.
" Ty jsi ho změnila, ale neptej se jak a proč. Nemůžeš to vědět." Nechápala jsem ji, ale možná už jsem ji ani nechtěla probudit.
" Ale něco ti řeknu. Nepřemýšlej nad tím a už vůbec to neříkej Pavlovi. Bude naše tajemství, že jsem ti to řekla. Souhlasíš?" Užasle jsem přikývla.
" Už brzo si pro tebe příjdou." Opravdu jsem nechápala, o čem to mluví, ale nechtěla jsem se dál vyptávat, abych si ještě víc neublížila. Místo toho jsem jí položila jinou otázku.
" Myslíš, že mě má ještě vůbec rád?" Chvíli nad mou otázkou přemýšlela a pak odpověděla.
" Myslím, že tě moc miloval jako člověk, toužil jako upír a teď touží tě vlastnit." Když jsem se nad její odpovědí zamyslela, došlo mi, že má pravdu. Sama bych to neřekla líp. Ale co jsem mohla dělat? Odejít? Kam a jak? Hlídali každý jeden můj krok, nikoho jsem neznala a nic jsem neměla. Karolin už se v mém pokoji dýl nezdržovala, ale než odešla, řekla mezi dveřmi něco co jsem opět nepochopila.
" Neměla jsi to dělat Alice." Bylo toho hodně, co jsem udělala špatně, tak jak jsem sakra měla vědě,t o čem to mluví?
Další dny jsem začala upadat do apatie. Odmítala jsem pít, hýbat se i jakkoli jinak komunikovat. Ležela jsem na posteli a všechno mi bylo jedno. Nepociťovala jsem žádný hlad a jakékoli rozčilování šlo mimo mě. Třásl semnou, urážel mě, vyhrožoval mi, ale mě to bylo jedno. Co mě mohlo horšího potkat? Nic...


tato kapitola je super ostatně jako každá
jediné co snad vyplívá z celého toho příběhu že je to smutné podle mě udělala Alkice dobře že utekla protože Pavel je surovej masochysta který jedná z lidma (s upírama) jako by byly jen věci které může kdykoliv použít a zase odhodit nechápu proč se za něj ostatní z jeho klanu tak staví a proč nepomůžou Alici když vidí jaký je Pavel hajzl tahle povídka se mě opravdu líbí a těším se na další pokračování prosím piš dál a v kratších intevalech jinak moc dík
