close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

11. kapitola

19. února 2011 v 7:47 | Aranel van de´Corvin |  Lost friend

11 Kapitola- Konflikt

Pavel se do našeho pokoje vrátil zase ve špatné náladě. Vlastně špatnou náladu měl skoro pořád i na našem výletě se na mě pořád jen divně díval a choval se nadřazeně. Připadalo mi, že z jeho strany už v našem vztahu není žádná láska, ale spíš mu šlo o to někoho vlastnit. Nechápala jsem tu změnu. Proč mě přeměnil, když od té chvíle se ke mně chová jako k něčemu opovržení hodnému?
" Pověz mi má milá Alice, jsi šťastná?" Jeho otázka mi zněla značně ironicky. Jak se mohl takhle ptát, když se ke mně choval jako k hadru?
" Máš pocit, že mám důvod být šťastná?" Zaptala jsem se ho narovinu, s přáním ať ho ještě víc nerozčílím.
" Víš, já ti daroval věčný život, ale ty se chováš jako nevděčná děvka!" Tak přece se mi ho podařilo vytočit. Byl neskutečně chladný.
" Takže podle tebe je to, že si mě přeměnil důvod k tomu, abych byla šťastná? Chováš se ke mně hůř než k hadru, jestli to nevidíš." Odpověděla jsem mu stejným tónem a on mi to oplatil fackou. Letěla jsem přes celou místnost a zastavila mě až pevná zeď.
" A o co si lepší než ten hadr?" Vysmál se mi a pokračoval.
" Ten hadr na rozdíl od tebe alespoň ví co je to slušnost." Ležela jsem na zemi a on se nade mnou nakláněl. Rozčílil mě ani nevím jak, ale instinktivně mi vyletěla ruka a letěla přímo proti jeho tváři. V tom mi ruku chytil a surově mi tu ruku zkroutil za zády. Stejným pohybem mě donutil i vstát. Upřeně jsem mu hleděla do očí, když jsem mu plivla do tváře.
" Nejsem šťastná a navíc tě nenávidím." Odpověděla jsem mu s klidem na jeho prvotní otázku, která vyvolala celý tenhle konflikt.
" Kdybys mě tak moc nebavila, zabil bych tě, ty děvko." Vrazil mi znovu další facku a pak další a další. Nakonec jsem je přestala počítat. Byla jsem jako fackovací panák.
" Kdo z tebe udělal takového hajzla?" Zeptala jsem se ho tiše, když skončil.
" Ty Alice a ani si na to nevzpomínáš." Díval se na mě ještě chvíli s ledově klidným pohledem a pak odešel. Vyčerpaně jsem se zhroutila na podlahu a toužila zemřít.
Asi po hodině se dveře pokoje znovu otevřely, tentokrát v nich stála Karolin.
" Jsi v pořádku Alice?" Zeptala se mě ustaraně.
" Nic mi není, za chviličku budu ok."
" Pěkně tě zřídil. Nemáš ho provokovat."
" Karolin, můžu mít otázku?" Nechtěla jsem, aby jí přišlo, že nějak vyzvídám. Byla Pavlova druhá ruka.
" Klidně se ptej, ale nevím, jestli ti budu moct odpovědět."
" Kdy se tak změnil?" Tohle byla otázka, která mě trápila od doby, kdy jsem se tady probudila.
" Ty jsi ho změnila, ale neptej se jak a proč. Nemůžeš to vědět." Nechápala jsem ji, ale možná už jsem ji ani nechtěla probudit.
" Ale něco ti řeknu. Nepřemýšlej nad tím a už vůbec to neříkej Pavlovi. Bude naše tajemství, že jsem ti to řekla. Souhlasíš?" Užasle jsem přikývla.
" Už brzo si pro tebe příjdou." Opravdu jsem nechápala, o čem to mluví, ale nechtěla jsem se dál vyptávat, abych si ještě víc neublížila. Místo toho jsem jí položila jinou otázku.
" Myslíš, že mě má ještě vůbec rád?" Chvíli nad mou otázkou přemýšlela a pak odpověděla.
" Myslím, že tě moc miloval jako člověk, toužil jako upír a teď touží tě vlastnit." Když jsem se nad její odpovědí zamyslela, došlo mi, že má pravdu. Sama bych to neřekla líp. Ale co jsem mohla dělat? Odejít? Kam a jak? Hlídali každý jeden můj krok, nikoho jsem neznala a nic jsem neměla. Karolin už se v mém pokoji dýl nezdržovala, ale než odešla, řekla mezi dveřmi něco co jsem opět nepochopila.
" Neměla jsi to dělat Alice." Bylo toho hodně, co jsem udělala špatně, tak jak jsem sakra měla vědě,t o čem to mluví?
Další dny jsem začala upadat do apatie. Odmítala jsem pít, hýbat se i jakkoli jinak komunikovat. Ležela jsem na posteli a všechno mi bylo jedno. Nepociťovala jsem žádný hlad a jakékoli rozčilování šlo mimo mě. Třásl semnou, urážel mě, vyhrožoval mi, ale mě to bylo jedno. Co mě mohlo horšího potkat? Nic...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 evuska evuska | E-mail | 19. února 2011 v 9:17 | Reagovat

tato kapitola je super ostatně jako každá :-) jediné co snad vyplívá z celého toho příběhu že je to smutné podle mě udělala Alkice dobře že utekla protože Pavel je surovej masochysta který jedná z lidma (s upírama) jako by byly jen věci které může kdykoliv použít a zase odhodit nechápu proč se za něj ostatní z jeho klanu tak staví a proč nepomůžou Alici když vidí jaký je Pavel hajzl tahle povídka se mě opravdu líbí a těším se na další pokračování prosím piš dál a v kratších intevalech jinak moc dík :-P :-)  :-D ;-)

2 lucíí lucíí | E-mail | Web | 20. února 2011 v 19:55 | Reagovat

mm..pěkně se to vyvíjí.. :-) další kapču.

3 SimO.nka SimO.nka | 22. února 2011 v 22:03 | Reagovat

úžasná povídka :-D  :-D

4 Diesinka Diesinka | 22. února 2011 v 22:06 | Reagovat

Moc se těším na pokračování ;-)

5 Gabííík Gabííík | 23. února 2011 v 21:55 | Reagovat

Moc se mi to líbí

6 Danushka Danushka | 23. února 2011 v 22:21 | Reagovat

Souhlasím se všemi :-D

7 Sairiana Sairiana | 3. března 2011 v 13:22 | Reagovat

Perfektní, už se těším na pokráčko :-)

8 evuska evuska | E-mail | 8. března 2011 v 16:13 | Reagovat

ta povídka je komplet super ale zdá se mi že nějak moc pomale píšeš nebo co jinak je to super :-D prosím piš dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama